Report: MTB Trilogy 2023, závod, kde nechceš závodit

Autor: Dan Klimeš, kategorie: Report, vydáno: 12.7.2023

Je krásný, jak je paměť milosrdná, protože jinak by mi jistě připomněla moje poslední slova po příjezdu do cíle MTB Trilogy v roce 2020: "Už nikdy!" Ale vlastně si říkám, že tento bolestný okamžik nejspíš zažívá každý, kdo vytrpí (čti užije si) tři dny bolesti, potu a někdy i krve. Jenže to by člověk nesměl být tvor soutěživý, cyklista tvor odolný a milující bolest a paměť děravá. Takže tu po třech letech stojím zase.

Jeden ročník nám sebral covid, a tak ten další organizátoři natáhli na neskutečných pět dní. To už je i na moji rodinu dost, proto až letos. Letos, kdy Véna Hornych se svojí partou jistě neméně bláznivých organizátorů a nadšenců uspořádal třídenní etapový závod v marathonu a enduru na horských kolech. Závodníci jsou ušetřeni úvodního prologu. 

        

Celé dějství závodu se odehrává v Teplicích nad Metují, odkud je to kousek do všemožných skal i kopců, a díky tomu není problém závodní čas skloubit s rodinou dovolenou. Registrace probíhá v rychlosti ve středeční podvečer společně s úvodním organizačním proslovem. Stanové městečko už se zabydluje, tak se hodí dát si pivo a chvíli poklábosit.

Ráno se ale stejně potkáváme na startu. Na startovní lajně stojíme společně s maratonci, kteří pod hlavičkou UCI jedou stejnou trasu jako my na endurech. Až v průběhu dne se někteří mohou odpojit na kratší varianty. Já volím tu nejdelší verzi v duchu hesla: "Když to má bolet, tak pořádně". Ve čtvrtek tedy míříme na severovýchod do Polska. Organizátoři tuto etapu nazývají Kleine Alpen. A ne náhodou. Výšlapy jsou výživné. Mohl bych závidět maratoncům, že kopce vyšupnou na o několik kil lehčích bajcích pěkně v teňounké lycře, zatímco my mnohdy a mnohde tlačíme s chrániči všeho možného. Zde je fakt třeba smeknout klobouček (vlastně helmu) před dovednostmi, vytrvalostí a urputností XC jezdců. Naše a jejich trasa se v ničem neliší. Zatímco my si mezi +- deseti měřenými úseky denně volíme pohodové tempo a na dobře zásobených bufetech si klidně kolo odložíme, dosyta se najíme, doplníme tekutiny, popovídáme, oni jedou furt fullgas. Nahoru i dolů. Nevím, co je k tomu sice vede, ale zase to musí být krásný, když jsi v cíli za 4 hodiny a ne jako my za osm až devět. 

První den nás čeká okolo 66 kilometrů a 2700 výškových metrů. Chtěl jsem to tak, věděl jsem, co mne čeká, nemá smysl si nadávat. Mohl jsem trénovat víc nebo si nechat udělat lobotomii. Někteří účastníci očividně volili druhou variantu. Není se čemu divit, protože první den je opravdu nejnáročnější. Jak směrem nahoru, tak směrem dolů. Vlastně ono i když je to směrem dolů, tak je to místy nahoru nebo po rovině. Šlapavých úseků v erzetách není málo, díky čemuž jsou RZ dlouhé a náročné. Na fyzičku i na psychičku. Ale to k Trilogy neodmyslitelně patří. Mezi asi nejznámější dnešní úseky patří sjezd z polského Jelenieca s výšlapem na hrad, následován suťoviskovým sjezdem a průjezdem bývalého vlakového tunelu. 

Cílem projíždíme přes devět hodin po startu. Maratonci již ve vůni, zregenerováni se pomalu ukládají ke spánku. Já stačím udělat pár základních protahovacích cviků, doplnit vypocené a spálené minerály a ionty, probrat zážitky z tratě než upadnu do bezvědomí. A zítra zase.

To nás čeká to nejlepší ze Sudet. Dnes totiž organizátor vykrádá sám sebe a připravil pro nás etapu, která vytáhne ty nejlepší pasáže z podzimní Rally Sudety - 111 kilometrů dlouhý maraton Broumovskou vrchovinou. Nás z této porce kilometrů čeká "pouze" 70 km dlouhá a 2400 metrů vysoká etapa. Profil již není tak zabijácký a kopce jsou více jetelné. Začínáme celkem zlehka, ale hned druhá RZ dá zabrat. Nekonečný rovný šlapavý úsek přes kořeny. Než se trail zlomí dolů, mám nalomený morál. I proto jsem v titulku psal, že zde závodit nechceš. Nemyslel jsem tím, že bych tu nechtěl být. Jsem tu a jsem tu rád. Ale závodění zde je - jak jen to říct - takové neendurové, ale pestré. Šlapání se střídá s pomalými těžkými technickými místy nebo častou rovnou palbou dolů, kde rozhodně spadnout nechci - volné kameny, suťoviska, velké kamenité schody. Každý si najde svoje oblíbené i neoblíbené pasáže. 

Třetí den - sobota - je tu. Kupodivu včerejší strečink společně s v cíli nabízenou vincentkou udělal svoje a nohy nejsou úplně marný. Dnes směr Vraní hory. Každá z projetých částí severních čech má něco do sebe. Každá má trochu jiné kopce, skály, lesy, cesty a pěšiny. Třetí etapa je po sopkách, opět nás kousek zavede do Polska a opět pošlapeme na nějaký Špičák. Dnes to máme Královecký, včera Božanovský a Honský a den předtím Ruprechtický. Když ve slově špičák vynecháte jedno písmenko, tak vám vznikne co? A to nebude náhoda! Prostě sem tam na účet traséra nějaká ta nadávka padne. Ale i ten je v tom občas nevině. Např. jako letos, kdy mu původně plánovaný trail na poslední chvíli srovnali lesáci těžbou. Tak vzniklo nouzové řešení, které bylo trochu na srdíčko. Štráfek mezi půlkama byl po dojezdu rz dokonale vyčištěný zadní gumou, brzdy zavařené. Ale je to jen jedna z mnoha erzet. Nikdy nemůže být tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Jako například po rychlostní zkoušce z vrcholu Kozlík. Snad tři kilometry dlouhý úsek, kde bylo kromě asfaltu úplně vše. Dole nezbývá než padnout do potoka a vydat se na další. Janský vrch. To je asi nejlegendárnější sjezd, který Trilogy má. Místy zde jde fakt o hubu. Ale většina to ví a ti co ne, poznají. Prostě letět zde bez rozmyslu se nedoporučuje. Hlavu s sebou. Chci přece dojet na další z mnoha slušně zásobených bufetů, dát si ionťák nebo nealko Primátora, domácí buchtu, rohlík s pomazánkou, meloun od usměvavé obsluhy. Tady můžu zapomenout na svoji únavu, pobavit se a šlapat dál. Do cíle to již není daleko.

Tento závod pro mne není o závodění. Je o překonání sebe sama. A je fakt, že jsem se překonával. Ty úseky, které se mi ve středu zdály těžší, v sobotu už ani neřeším a chci víc. Co jsme před třemi dny tlačil, dnes vyjíždím, protože tlačit mne nebaví. A do cíle dojíždím s rohlíkem na tváři. Troufám si říct, že těch, co to měli obráceně, bylo opravdu minimum. 

Výsledky zde ani nejsou podstatné, ale pro úplnost: Vojta Bláha, Franta Žilák a Jan Rouček. Ženy 1. Štěpánka Fejola Nestlerová 2. Pavlína Sehnalová 3. Anja Kneise. Kompletní výsledky najdete zde.

Foto: Jan Steiner, Martin Dušek, Jan Brychta