Dobrodružství: Okolo masivu Babia Góra - začneš na trailu, skončíš na trailu

Autor: Keli, vydáno: 24.1.2024

V rámci zářijové akce KTM e-KSPEDYCJA Bosch e-Powered jsme měli možnost vyzkoušet a srovnat si dvě pohonné jednotky Bosch, lehký motor SX a plnohodnotný CX, na tuto činnost jsme měli vyhrazený první den, druhý den patřil vyjížďce okolo masivu Babia Góra. Ptáte se proč právě zde? Protože se jedná o jediný masiv v Polsku, který lze bez problému obkroužit na kole za jeden celý den.

Objedeme celý masiv Babia Góra

Masiv Babia Góra, nacházející se na pomezí Polska a Slovenska, se svým nejvyšším vrcholem Diablak 1725 m.n.m. patří v velké dominantě celé oblasti. Ať se podíváš, kam se podíváš, v polských západních Beskidách vidíš vždy Babia Góru.
Plán našeho výletu byl jasný, po co nejvíce trailech obkroužit Babia Góru. Výchozím místem naší výpravy byla obec Zawoja a sem jsme se měli, po absolvování necelých šedesáti kilometrů, také vrátit. 

Vyrazili jsme v poměrně velké skupině, což poměrně zpomalovalo postup vpřed. Každý, kdo kdy jel v grupě skoro dvaceti lidí, ví, jak moc se vše protahuje. Osobně to není úplně můj šálek kávy, já raději řezanku, bomby nahoru, bomby dolů... čekat můžeš v cíli na baru. Ale když jede velká banda, individuální potřeby musíš potlačit a přizpůsobit se. Ale bolelo to...

Kdo nemá 60%  dál jede!

Musíš šetřit baterkou! Takový byl povel hlavního velitele výjezdy, Milosz, byl přísný, kdo nebude mít na Gajdošským chodníčku, prvním sedle trasy, víc než 60 procent baterky dál nejede. Letmý podle do mapy a vidím, že je to kousek. To asi nebude nic složitého. Podrobnější pohled napovídá, že se vzdáleností určitě problém nebude, problém by mohly být vrstevnice. Je jich tam nějak moc a nějak nahusto. Uvidíme.

Vyrážíme ze Zawoja asfaltovým výšlapem a ten teda zadarmo není, procenta kapacity baterky mizí před očima. Na trip jsem dostal Cannondale Habit osazený závodním motorem Performance Line CX Race Limited Edition a "malou" 650 Wh baterkou. Race motor je super výkonný, ale na druhou stranu není moc úsporný. Logicky, šetření energie a závodění moc nejde dohromady.

Navíc, chybí mu ECO režim, takže pokud je třeba opravdu šetřit baterku, musíš vytáhnout mobil a skrze appku si stáhnout výkon motoru. Naštěstí, Bosch má tohle mega vychytané a je to otázkou okamžiku. Z režimu Tour vyrábím Ekologa a věřím, že to bude stačit. Nebudu napínat, stačilo. Za mě ale omezení výkonu na úkor dojezdu trochu sráží kouzlo ebiku.

Přescesťák na stoupacím trailu?!

Na konci asfaltu najíždíme na trail Tabakowy Chodnik. K čemu sloužil dříve, je jasné už z jeho názvu, blízkost hranic přímo vybízí k pašování, tabáček, kořalka, cukr... Každý, kdo viděl film Krakonoš a lyžníci, ví, o jaký kontraband tehdy šlo.

Stoupáme trailem s příjemným sklonem, nechybí klopené zatáčky, boule, nabíráme výšku a přitom to ani moc nebolí. Tempo rozhodně není vražedné, spíš se dost vlečeme.

S Márou Bělovským jedeme špic pelotonu a najedou do protisměru skok, za chvíli druhej, cca 4 metry dlouhý přescesťáček. Ty kráso, představa, že si v klidu šlapeš do kopce a najednou ti pod kolem přistává jezdec z protisměru, není úplně příjemná.

Ptáme se Milosze, to je asi nějaká ilegální úprava, ne? Nene, tohle je oficiální varianta, trail je totiž obousměrný. Inu Polsko, jiný kraj, jiný mrav...

Trail odněkud nikam

Na vybudování trailu posloužily dotace pro rozvoj přeshraniční spolupráce. Trail Tabakowy Chodnik by se dal označit jako odněkud nikam. Ze Zawoja do slovenské divočiny. Na slovenském "konci" nic není. Jakože opravdu vůbec nic. Prostě skončíš na lesní cestě a do nejbližší vesnice či města trvá cesta neskutečně daleko.

Rozdíl najdeš i ve stavu tratě, polská strana byla krásně udržovaná, posekaná tráva okolo, dráha opravená. Na konci sezóny, klobouk dolů a nezbývá než poděkovat trailbuilderům. Stačí ale přejet hranici, na druhé straně za kopcem, na Slovensku, trail musíš v suché trávě dosahující výšky dospělého hledat. Když k tomu přidáš probíhající těžbu, tak je jen otázkou času, kdy si příroda slovenskou část Tabakowého Chodniku vezme zpátky. Když to platili dotace, tak to asi nikoho netrápí.

Beskidský trail tě vydrncá

Pokračujeme dál, najíždíme na lesní cestu a klesáme a klesáme. Co jde dolů, musí, jíž i nahoru. A když nahoru tak pořádně. Čeká nás powerstage, prudký výjezd po kamenné a kořenové lesní cestě. Na normálním kole by tě ani nenapadlo se o vyjetí pokoušet. I na ebiku je to výzva. Gaspi a Mára dojedou nejdál, ale až nahoru to nedá ani jeden. 

    

Na kopci, počkáme na zbytek a frčíme dál. Čeká na nás přejezd obří smradlavé kaluže, škodolibě čekáme, kdo si do ní ustele. Nedočkali jsme se, ti co se odhodlali, projeli se ctí, zbabělci ji obešli.

Kudy dál? Tudy! Zarostlá lesní cesta uprostřed ničeho, tohle už začíná zavánět dobrodružstvím. Jsme ve velmi odlehlé oblasti, kde lišky nebo spíš vlci a medvědi dávají dobrou noc. Po pár kilometrech přijíždíme k prvnímu "beskidskému trailu". Co to je? Představ si kamenitý trail vedoucí kolmo na vrstevnice, prostě hrozně drncající palba rovně. Vyklepe z tebe duši. První trail tě překvapí, na dalších už víš co čekat.

Tatry na dohled

Pokračujeme dál, množství šotolinových úseků narůstá, a tak dáváme pauzičku v místě, kde jsou v dáli vidět hory, prý Tatry, ale kdy řekli, že jsou to Alpy, tak jim to sežereme taky. Zbývá pár kilometrů do koliby, kde hodíme něco za žebro a ebikům trochu šťávy do baterek. Bylo na čase, protože už mi to tady svítí oranžově a na cestu domů, navzdory maximálnímu šetření, by baterka určitě nevystačila. Nemít s sebou nabíječku, tak budu smutný.

Vyhrál jsem!

Po obědě zbývá v podstatě už jenom jeden kopec a pak víceméně jen dolů zpět do Zawoji. Vydusáme na vrchol a zde na nás čeká start speciálního sjezdového závodu. V čem je jiný? Nepojede se totiž na čas, ale na styl. Na styl jsem ve sjezdu nikdy nezávodil, ale plán je jasný, pro vítězství udělám maximum.

Zkontroluji konkurenci a určuji taktiku. Nemá smysl spěchat, jde o štýlo.
Někdy ráno na startu tripu nám Milosz říkal, že na jednom z trailu do cesty vyčuhuje klacek. Po pěti hodinách jsem tuto informaci vytěsnil z hlavy a najednou ležím na zemi a bolí mě krk. Aha, tak toto byl ráno zmíněný trail. Naštěstí se mi nic nestalo, jen mě klacek sundal z kola. Ulomím jej, ať se ostatní nenapíchnou také a jedu dál. Už slyším fandění, tam někde asi bude porota. V zatáčce v kamenném poli vidím porotce. Jsem ještě trochu rozhozenej z napíchnutí na klacek, jedu si na klid, pomalu a najednou zase ležím. Před porotou vyšlu elegantní OTB, kutululů přes ródla a první flek je doma. Prostě jednou závodník, vždycky závodník!

Celý den na kole, to se počítá!

Blížíme se závěru, čeká na nás horská hřebenovka v kamenech a borůvčí, to mám rád, to se líbí. V dáli již vidím rozhlednu na kopci Mosorný Groň, tady to poznávám, tady se jezdilo včera. Zde, v okolí kopce se nachází asi 20 kilometrů stezek v rámci centra Babia Góra Trails, na výběr jsou dráhy rozličných obtížností, od floučka až po skákací lajnu, na kterou se (a nejen na ni) v sezóně dostaneš sedačkovou lanovkou. My si švihneme lehkou modrou Sokolicu a jsme doma.

Význam slova expedice označuje průzkumnou výpravu, to jsme jednoznačně naplnili. Objeli celý masív, viděli Tatry, jeli úplnou divočinou... zážitek to každopádně byl. Navíc strávili jsme v podstatě celý den na kole. Co víc si přát? Asi by se něco našlo. Pokud bych byl zcela upřímný, tak znova stejnou trasu už bych jet nemusel. Na mě trasa vedla až moc po šotolinách a trailů či pěšinek bylo pomálu. A když znova, tak zase jedině na ebiku!

Bartek Pawlikowski / Pawlikowski Media