Spotcheck: Rabac bike trail a Vintijan MTB Trails, traily na Istrii

Autor: Dan Klimeš, kategorie: Spotcheck, vydáno: 15.4.2024

Změna je potřeba, tak na velikonoční volno opouštíme velikonoční zvyky a míříme za hranice. Z důvodu klidovějšího režimu jednoho rodinného člena nechceme jet extra dlouho a plán je spíše městská poznávací turistika volíme jako cíl chorvatskou Pulu. Ale protože courat městem a okolím se nedá 24 hodin denně, na vyvalování krkovičky na pláži to taky není a pít Ožujsko na střídačku s Karlovačkem taky dlouho nevydržím, nenápadně mezi gravely přibalím o fulla. Na mapách jsem vidím, že nějakou zábavu bych si tam najít mohl. 

Necelou hodinku jízdy je přímořské letovisko - městečko Rabac, na kterým se pár trailů klikatí. Abych ušetřil čas a energii pro rodinu využívám jejich laskavosti a na začátek prvního trailu se nechám vyhodit hned cestou. Ve vesničce Vicani začínají hned dva - Scorpion a Highlander. Začínám prvně jmenovaným. Sice hned po 150 metrech hledám, kudy vede, ale pak už to jede. No vlastně teda spíš nejede. Dřu jako kůň, až se mi sjezdové brýle mlží.

Scorpion trail má necelé 2 km, ale několik dlouhých stovek metrů je z toho i do kopce. A ani zbytek není příliš zábavný. S mírnou technickou dovedností to sjede i junior. Nějakých 270 metrů klesání je za mnou za chvíli. V mapách ještě stezka pokračuje, ale pouze jako turistická. A protože toho bohdá nebude, aby se Klimeš turistické stezky zalekl, odhodlaně pokračuji. Debil! Tak jsem si na tom relativně krátkém úseku mnohokrát zanadával. Část se ještě jet dá, ale pak zbydou již jen sypké ostré kameny v prudkém srázu mezi stromy. Nebýt dole čekající shuttlu, tak se snad vrátím. Takže spodek nejezdit!

Jako druhý si dávám Highlander, který začíná ze stejného místa. Do kopce již nevede, aspoň něco. Je to jen lehce přes kilometr dlouhá rovná pěšina mezi zídkami, kde se funfactor skoro rovná nule. Hodí se snad jen jako příprava na horší časy. 

Zbytek rodiny vyrazil na kafe do nedalekého Stari gradu, tak na další start musím za své. Kousek tlačení a jsem na Espresso trailu. Protože tu nikdo není, troufnu si kolo dotlačit až jeho samotný začátek, což znamená jít chvíli do protisměru. Nestojí to za to. Tato část je pouhá chorvatská rozbíječka, furt rovně a spíš šlapačka. Až v místě mého napojení s první zatáčkou začíná jakžtakž zábava. Ale nečekejte italské hliněné traily přes kořeny a obač příjemně jízdou vyhlazené. Tady je tožeká prověrka vašeho obutí. A nemyslím boty. Ty sice taky při cestě nahoru prověříte, ale myslím pneu. Moje Vittora Mazza odvádějí dobrou práci. Na ostrých kamenech a skalkách se ukáže, jak jste připraveni. Zatáčky jsou vysypány hrubým štěrkem, ale klopení nečekejte. Je to jen a jen na vašem skillu. Jestli jste se nezapotíte na tomto trailu, o čemž pochybuji, tak v následujícím stoupání určitě.

Napříč bike parkem vede stoupací trail, který mne z nuly dostane do 360 metrů nad moře. Cestou míjím rozcestník, kde kromě stezek uvedených v mapách je ještě Standard 2 Sea. Naopak tam zase chybí Devils Creek trail. Já mířím na červený Babewatch - 3 kilometry chorvatské rozbíječky. Flow nula, klopenka nula, lehké dropy do šutrů všech tvarů. Zde se již o zábavě mluvit dá. Ale za cenu dřiny a totálního nasazení a soustředění. Přes 300 metrů klesání zadarmo není. 

Měl jsem v plánu ještě jednou nahoru. Ale nějak se mi nechce. Neopovrhnu tedy točeným Karlovačkem a projetím si Family trailu s dcerou. Ani ten po fyzické stránce není úplně zadarmo, pokud s ní, která je odpočatá, chci držet tempo. 6 kilometrů "jedovnic" pouze s rozdílem, že povrch je jemný štěrk, zvládnou všechny věkové i výkonnostní kategorie.

Nakonec v sobě morál i energii najdu a na Devils Creek se vyhrabu. Bohužel začíná pršet a kdo zažil ví, že místní pobřežní kameny za mokra kloužou jako prase. A protože sobě, rodině a chorvatskému zdravotnictví nechci komplikovat život jedu raději opatrněji. Sklon je větší, zatáček moc není, tak jde jen o to, volit co nejbezpečnější stopu. Dole su jak řádně naklepanej řízek a spíš hotovej než spokojenej. Tady mne to ježdění bolí, i když nepadám. 

Pokud bych se rozhodoval znovu jestli sem jet nebo ne, tak by hodně záleželo na okolnostech. Zkusit se prý má vše, takže vlastně bych to doporučil. Ale rozhodně to nebude bikový highlight vašeho života. A pokud technicky nebo fyzicky méně zdatné členy necháte ve bike skill centru dole u moře nebo na family trailu nebo už máte moře dost, tak pak můžete mít fajn den. 

Poznámka na závěr: v Rabac bike parku je možnost kola i půjčit. 

A ještě jeden tip: v Pule resp. ve Vintijan jsem našel i malý bikepark Vintijan MTB Trails. Hodinka podvečerní zábavy než objezdíte plusmínus osm trailů na 40 metrů vysokém a pár set metrů dlouhém kopci a žízeň je tady. Sem se dá vyjet i se šikovným potomkem.