Test: Rockrider E-FEEL 900S - přeskočme předsudky

Autor: Dan Klimeš, kategorie: Test, vydáno: 29.7.2024

Tipuji, že nemálo jezdců dolekop.com minimálně občas sleduje Tour de France nebo jinou silničářskou klasiku. Vlastně i tam se jezdí dolů a je to často velkej šupec. A nejspíš Vám neuniklo, že kromě zavedených značek výrobců kol je zde jeden "nováček". Van Rysel - prémiový silničářský brand francouzského Decathlonu, který je zároveň spolusponzorem jak jinak než francouzského teamu Decathlon-AG2R La Mondiale. A proč Vám to píšu? Protože ve stejné době mám na testování kolo z Decathlonu. A to celkem čerstvou novinku Rockrider E-FEEL 900S. E-bike s vysokým zdvihem a neméně vysokými ambicemi poprat se s terénem, na jehož vývoji se mimojiné podílel i známý jezdec Quentin Derbier.

Hliníkový rám (ve velikostech S až XL pro jezdce od 150 do 195 cm) svařený v Kanadě (prodejce nechce být závislý pouze na dodávkách zboží z Asie) má spíše konzervativní hodnoty geometrie. V neutrální zelené barvě s černými komponenty nechává prostor k jakýmkoliv barevným tuningovým výstřelkům. Housenky svarů za mne ale zbytečně zdůrazňují použitý materiál. 

Velikosti L pro mých 174 cm mi sedí. Celkový rozvor kola je spíš delší - 1263 mm, ale reach je "pouhých" 465 mm, proto řetězové vzpěry měří 465 mm. Vidlice míří k zemi pod úhlem 65° a sedlová trubka 76,5°. Geometrie tedy nejde ruku v ruce s moderními trendy. Se zdvihy 160 vpředu a 150 vzadu se dá zvládnout hodně. Kolo je kategorie 4, proto by skoky neměly přesáhnout 120 centimetrů. E-feel můžete pořídit ve třech specifikacích s různým osazením. Já testoval prostřední verzi s motorem Shimano EP801, řazením Shimano Cues Di2, vidlicí RockShox Domain a tlumičem Deluxe Select, koly Sun Ringlé Duroc SD37, čtyřpístkovými brzdami TRP Trail Evo a 170 mm dlouhou teleskopickou sedlovkou. 

Protože se jedná o e-bike, začínám nabitím baterie. Konektor je schovaný nad středem šlapání. Akumulátor o kapacitě 630 W je lehce demontovatelný za pomocí jednoduchého otočení 4 mm imbusem. Přiložená nabíječka je již kompaktnějších rozměrů než moje ke staršímu kolu, kterou stejně novější varianta nabíjet nejde. Baterie zároveň pohání elektrickou přehazovačku Cues. K té se vrátím později, protože to je na delší psaní. 

Ještě poladit tlaky v podvozku a můžeme vyrazit. Domain pracuje se zdvihem 160 mm, ale dle měrky na kluzáku může mít až 180. Společně jsme najeli téměř 600 kilometrů. A to nejen na lokálních trailech okolo Brna, ale i v Jeseníkách a Karpatech. První nasednutí a pocit není vůbec špatný. Posouvám sedlo ještě více dopředu a dostávám se do neutrální vyvážené pozice. Možná mám trochu více váhy na rukách, ale čas a kilometry ukáží. Přední pružení mi dává výraznou odezvu od všeho, po čem jedu. Zatímco zadní část je velmi citlivá a byť se stále mírně pohupuje, nemám pocit, že by mne připravovala o energii. Laboruji tedy s tlaky a nastavením vidlice, moc toho stejně vymyslet nelze. Zkouším přifouknout, resp. upustit pneu a výsledek je uspokojivý. Na drobné nerovnosti to úplně žehlička není, ale v těžším terénu pěkně využívá celý svůj krok. Pokud někdo chce s tímto kolem jezdit i enduro, zvažte zda zdvih vidlice ještě nezvýšit. Zadní část je výrazně vnímavější k podkladu a zadek se zdá úplně v topu. Ale jen do chvíle, než výrazněji zrychlíte. Pak má zadní stavba tendenci se rozvlnit. Za mne je zadní trojúhelník spíš měkčí a v kombinaci s plášti Rockrider Grip v těchto chvílích jistotu nedodává.

Když už jsem u těch plášťů, tak jsem je vyzkoušel snad za všech povětrnostních podmínek. Jsou to takový hrubší univerzál, který nikde neexceluje a zkušenější jezdci je ihned vymění. V hladkých klopenkách jsem z nich neměl dobrý pocit, stejně jako na přesušených sypkých trailech. Udržet je v daném směru byl trochu oříšek. Zato celkem obstojně zvládají kořeny a kameny. Tady bych mohl pochválit čtyřpístkové brzdy od TRP 2Trail. Velmi příjemná páka s jemnými vroubky neklouzala ani na zpocených prstech. Se svým kratším krokem neměly problém kolo ubrzdit a brzdnou sílu umírněně dávkovat. Dech trochu ztrácely v Koutech nad Desnou, kde jsou lajny delší a to bylo moc už na všechny. Na tlumiči by se daly smažit vajíčka, jak byl rozhicovaný. Stejně jsem mu musel dát během jízdy vydechnout, protože byť jsem naladil přední pružení ke své spokojenosti, tak mi ruce odcházely. A to platilo i na trailech lehčího ražení. Řídítka jsou až příliš tuhá a gripy nárazy moc neodtlumí. Často mne ruce začaly brnět i při kratší a pohodovější jízdě (což ovšem může být můj osobní problém, jak jste mohli číst v mých starších příspěvcích).

Abyste si nemysleli, že jsem jel do bikeparku a nechal jsem se vyvážet lanem, tak nebojte. Toto není můj štyl. Vyjížděl jsem z Červenohorského sedla a dojel lesem. Pak dvě červené erzety a zpět na sedlo. Přes 45 kilometrů, dvě hodiny šlapání pěkně v tepech s průměrnou rychlostí přes 21 a nastoupaných 1500 metrů. V baterce mi zůstalo téměř 20 % energie. A to jsem rozhodně nejel ecorally. Rockrider E-FEEL by sice rád byl enduro bikem, ale jeho oblíbeným místem jsou spíše přírodní traily a pěšiny, které nepadají prudce dolů. Vyšejpované ani skákací lajny nevyhledává. Ne, že by je nezvládl, ale má své limity v osazení. Nabízí se ovšem řešení v podobě dražšího bráchy E-Feel 900S Team Edition, který má lepší podvozek (RockShox Zeb a Super Deluxe oboje v provedení Ultimate) a za mne hlavně kola od Mavic E-Deemax S. Pak ještě existuje i verze 700S, která se liší nejen použitými komponenty, ale hlavně motorem starší generace Shimano EP6.

Motor? Mám hodně najeto na Shimano E7000. Překvapilo mne, že pocitově rozdíl mezi generacemi není velký. Ano, on je po té technické stránce. Váha, hluk, spotřeba... Celkem kolo váží necelých 26 kilo s pedálama. Rozdíl v decibelech mi nepřijde markantní, spíš čím vyšší otáčky, tím tišší. Spotřeba elektrické energie je tak strašně neobjektivní hodnocení, že je těžké si udělat obrázek. Při plném nabití se po zapnutí kola objeví na displeji dojezd 177 km. Wau! Nevím sice, za jakých podmínek by se toho dalo dosáhnout a kdo by se o to pokoušel, ale není problém na tomto kole dát 70 kilometrů v náročném terénu s převýšením okolo 2000 metrů. A to rozhodně využívám i třetí nejvyšší dopomoc. Například ve zmíněných Koutech jsem z důvodu úspory času nasměroval bike přímo po sjezdovce proti vrstevnicím. 
Mimochodem, stoupací vlastnosti jsou velmi dobré. Není potřeba v prudších pasážích být zalehnutý nad řídítky. Stačí pouze zvolit správný převod a dopomoc. Eco to ale rozhodně nebude. Je slabá. Ale naštěstí v Shimano aplikaci si dopomoci můžu různě upravovat. A to až tak moc, že se v tom trochu ztrácím. Co zde taky můžu upravit, je funkce automatického řazení. 

Je to moje první zkušenost s touto ještě relativně novinkou. Když to zjednoduším, tak na základě rychlosti, kadence šlapání a přednastavených hodnot přehazovačka sama řadí. Tak, aby mne udržovala v mé ideální kadenci. Nebo mi pomohla s lepší rozjezdem. Umí zařadit nejen na lehčí převod, ale i na těžší. Při zpomalení umí díky elektromotoru přeřadit i bez šlapání. Mohu to zde sáhodlouze popisovat, ale to se musí zažít. Na ovladači na pravé straně řídítek má Rockrider místo klasických páček ovladač se třemi tlačítky. Prostředním nejmenším volím mezi manuálním a dvěma automatickými módy (každý může být nastavený jinak, např. do kopců nebo roviny) a dvě větší na standardní přeřazení (jsou programovatelná, takže směr řazení můžete otočit). V automatickém režimu nemusím vůbec nic řešit, což je vhodné na déletrvající kontinuální jízdu, ať už do kopce nebo po rovině. Systém "myslí" za mne. Když se blížím k zastavení sám odřadí na lehčí převod. Jen je potřeba dávat pozor, zda již řetěz přeskočil na správný pastorek. Mne se několikrát stalo, že s první šlápnutím mi teprve skočil tam, kam měl. Zde se jeví jako rozumné osazení pastorky a řetězem shimano linkglide, který je e-bike specifik. I tak se o jeho životnost obávám, protože automatika řadí častěji než bych řadil já, a i když motor tah mírně během řazení povolí, stejně je to pro řetěz záhul. Pozor ale, automatika není vševědoucí! Nevidí, že se trail láme nahoru nebo dolů, neví, že chci prudce zrychlit nebo prudce brzdit a pak zrychlovat. Naštěstí proto zůstává funkce manuálního řazení i v automatickém režimu zachována. Prostě tak jak pádla pod volantem. Podřadím a bike is ready to accelerate. Anebo přepnu do manuálního režimu a mám svých 11 rychlostí neustále pod kontrolou. Což ostatně vidím i na displeji řídící jednotky na řídítkách. Konečně je možné zobrazené informace editovat a přidávat nebo ubírat množství obrazovek. Pochvala. Ale za co pochvala ne, tak to jsou ovládací tlačítka dopomoci, resp. řazení. Nejenže nejsou vůbec ergonomická, ale z důvodu vedení kabeláže pod gripy je jejich nastavení omezené. Tady fakt někdo nepřemýšlel. Naštěstí existuje řešení v podobě XT páček, které dostanou řazení pod pravý grip k palci, tak, jak jsem zvyklý. Toto holt "must have"! Levá strana řídítek patří ovládání dopomoci, přepínání mezi manuálem a automatikou a ovládací páčce 170 mm dlouhé teleskopické sedlovky. 

Už jsem dlouhej? O tom kole by se fakt dalo ještě chvíli psát. Je vidět, že někdo při jeho vývoji přemýšlel a chtěl vrhnout na trh dobrý trailový kolo. Po designové stránce není vůbec špatný, geometrie není marná, posez pohodlný, umí jet jak dolů, tak nahoru. Na hodně motavých trailech mám více práce se vejít do uzavřených zatáček. Delší rozvor si zde vybírá svou daň. Devítistovka není kolo na skákání, ale pokud si s váhou poradíte, tak není problém ho do vzduchu dostat. Na rovině je limit 25 km/hod, které dosáhnu během chvilky. Pak má motor tendenci při připojování a odpojování cukat. Zobrazovaných 25,8 je hraničních. Na konci června vyšla aktualizace motoru (psali jsme o ní zde), která právě tento neduh řeší, ale já mám kolo ještě bez ní. Proto na rovině musím buď přidat a jet za svý nebo naopak zpomalit a nechat motor pracovat. 

A ještě jednu výtku mám: přehazovačka CUES nemá napínací spojku. Kvůli tomu se ve sjezdu zezadu ozývají nepříjemné rány do řetězové vzpěry a taky řetěz přeskakuje. Proto mne napadá, zda by bylo možné vyměnit přehazku CUES za Di2 XT. Půjde to? Napiš mi dole do komentářů. 

Do rámu se vejde bidon o objemu 0,7 litru, resp. 0,5 u vyššího modelu kvůli expanzce tlumiče. A nad držákem na láhev jsou ještě dva montážní body na přidělání nářadí a duše.

 

Závěrečné zhodnocení Rockrider E-FEEL 900S nesmí chybět. Za mne je tento počin povedený, mířící na jezdce, kteří s těžkým terénem zatím jen koketují, ale nebojí se do lesa pustit. Na ty, kteří chtějí mít kvalitní a agilní kolo, dobře zpracované a nechtějí řešit řazení. Bohužel zrovna řazení není pro technické jezdce úplně ideální. Těm bych doporučil šáhnout hlouběji do peněženky a vzít dražšího sourozence.