Report: ALLAROUND 2024 - třídenní etapák z Aosty do Aosty - 7600 metrů z kopce na 160 km

Autor: Oskar Jančík, kategorie: Report, vydáno: 6.8.2024

Od chvíle, kdy jsem dojel loňský závod, jsem věděl, že ho chci jet znova. Zkrácení z pěti na tři dny jsem sice úplně nedocenil, ale to, že závod nesežere tři dny dovolené, je taky fajn. Bude to kratší, ale výživnější. Zásadní body jsou stejné. Pojede se zase ve Val d´Aosta a tentokrát víc na západ směrem k La Thuile. Je jasné, že třídenní a jednodenní závod přiláká více účastníků než pětidenní dobrodružství. 

Z Aosty do Aosty

Start na okraji Aosty na bmx dráze. Odtud v pátek dvěma erzetami přes kopec do La Salle, kde je základní tábor závodu. V sobotu z La Salle do La Thuille a zase zpět do La Salle. V neděli z La Salle zpátky do Aosty. Krásných 160 km, možná o trochu víc. 

V pátek i v sobotu jsou součástí závodu power stages. Pátek je celkově kratší den, s dopolední registrací a startem v 10:30. Takže po teatrálním startu ve skupinkách po 4 trochu protočit nohy na asfaltě a pak stairway to heaven. Pršelo celou noc, klouže to řádně. Kamenné chodníčky ve sklonu černých sjezdovek nahoru. 

Nabíjecí přestávka prvního dne to jsou impozantní kulinářské hody. A k tomu stejně impozantní elektrická rozvodna pro nabití 130 kol. 
Neleje, ale vytrvale prší, přes hřeben mám strach z hromů a blesků. Radši nemyslet na to jestli je karbonové kolo s elektromotorem dobrý vodič. Poslední sjezd do La Salle je divoký, úzké chodníčky v dešti kloužou, zadní kolo předbíhá přední. 

Sobota více do endurova

Na páteční večeři v cíli jdeme s deštníkem. Druhý den, který se jel i jako samostatný závod ALLAROUND 60, byl spíše enduro závod se 4 RZ a jedním vývozem lanem. Ale nabíjecí a startovací limity byly přísnější. Část trati se recyklovala a odpoledne jsme se vraceli po kopci, který jsme ráno vyjeli. Tady byla navigace matoucí. Spousta stop na zemi a minimum značení. V La Thuile jsme asi jediní závodníci, kteří to tam neznají. Ani já ani Mira (Bureš, další český účastník) nemáme kolo olepené samolepkama z EWS. 

V sobotu večer byla tombola startovních čísel, cen bylo hodně. Mira odjíždí domů s pláštěm Pirelli

Ten pravým allaround

Nedělní závodění bylo pak pro mě tím pravým allaround, kdy se jela ranní a odpolední RZ a obě byly dostatečně dlouhé a prudké, jak směrem nahoru tak i dolů. Strašný kopec zakončený dlouhou tlačenkou. Přes sedlo do sutě. No fall zóna po přejezdu sněhového pole. Alpské louky, potoky, co Mirovi zchladí motor. Dobíjecí a obědová přestávka ve vesnici, kde zrovna probíhal šunkový festival. Tady prostě umějí žít!

Závěrečná stage má opět ty pravé parametry: kopec a za ním ještě větší kopec, přehoupnutí do sjezdova. Cíl vysoko nad Aostou a neměřený dojezd zpět na bmx dráhu, protože s nadmořskou výškou se tu šetřit nemusí.

Uviset Miru

Na starty přijíždíme spolu, ale po startu se mi Mira vždy vzdaluje a vzdaluje. Snažím se držet si ho aspoň na dohled. Nepodařilo se nikdy. Aspoň v cíli čeká. V neměřených stoupáních zase musím čekat já, přehřívání a odpojování motoru je méně známá fičura systému Brose, ale dle mé zkušenosti se nejedná o ojedinělý případ. 

Poučení z třetího dne, pokud udržíte tempo s nejrychlejšíma, tak se neztratíte. Martino Fruet už to zase vyhrál. Bráchové Lupatovic jistí top 5. Já uzavírám desítku. Pokud se budete probíjet z konce závodního pole, stopa je čitelnější, ale počet navigačních chyb narůstá s počtem jezdců před vámi. Nejlepší jezdci mají buďto trať najetou, mapu našprtanou nebo jejich sebejistota brání bloudění. Když vím, že tahám špicu, je to v klidu. Výjezdy jsou hodně těžké a pokud před vámi někdo řeší techniku, předjet ho ve stoupání asi nepůjde. Proto je potřeba jet pořád podlahu. 

 

Objedu to?

Pokud máte motor od Bosche, nemáte problém. V top ten zastoupeno z 80%. Jenom Míra má Brose a Lucas Vega má Bafang. Nové systémy, které se objeví na trhu na podzim pak ještě o trochu zvýší kapacity a BMS bude jistě o míle dopředu (alespoň jezdcům na Brose bych přál ten pokrok).

Italský eMTB trh je tak barvitý jako jejich silniční kola. Takže se najde všechno od světových značek po u nás takřka neznámé Alpek, Olympia nebo Fulgur. Některé stroje vypadají bizarně a jeden až přemýšlí, jak se na nich asi dá přejet spadlý kmen nebo zatočit. Nemluvím o "walk a bike" sekcích na hřebenech. Jestli máte frekvenci jak králíček Duracell, tak letošní závod se dal objet i na SL/SX kolech. Kolegu  s Orbeou Rise jsem v pátek dotlačil do cíle. Takže jde to, ale kamarád s Boschem se hodí. 

Po celou dobu byl k dispozici i online tracking, takže jste v cíli mohli na mobilu škodolibě sledovat, kolik lidí je ještě na trati. Á propos, sensor-krabička, kterou jsme vozili v batohu mohla sloužit i k odeslání nouzového signálu.

V cíli je vapka a taky servisní dodávka od kluků z AOSTA VALLEY FREERIDE. Servis je zdarma, platíte pouze materiál. Tak tomu bylo i vloni. Mechoši jsou vždy usměvaví a pivem je neurazíte. 

Závod nebo nezávoď?

Nabízí se i nezávodní přátelská vyjížďka s kamarády. Pokud závod pojmete jako guided tour, tak je to vlastně hrozně levná sranda. Jakýkoli guiding by v oblasti vyšel na mnohem víc.
Letos přibyly i nouzová nabíjecí místa. Běžné nabíjecí místo je v půlce dne, v místě s obědem. Nouzové nabíjecí místo nabízí těm co jedou nezávodně jistotu dobití. Pokud máte kolo s malou baterkou (500Wh) nezávodní formát je tu pro vás. Podotýkám, že vítěz to loni s pětistovkou objel. 

Pro ortodoxní závodníky připomínám: "race against the clock between the tape" to nebude. Navigační chyby a trocha bloudění k tomuto závodu prostě patří.

Licence nebo zdravotní certifikát? 

Licence vás pošle do Elity. Master nebo U23? Tady platí padouch nebo hrdina my jsme jedna rodina. Není nad to spadnout do kategorie, co má objetý všechny ews, edr co jich kdy bylo. S Lupato Bros už jsem dlouho nezávodil. Kluci jedou pořád krásně a namísto rovných závodních lajn nenechají jediný odraz ladem. 

Pokud nejste registrováni Nad Hliníkem (sídlo Českého svazu cyklistiky pozn. red.), tak jako zdravotní certifikát poslouží prohlášení s razítkem od obvoďáka, v italštině být nemusí.

Cesta a co to stojí?

Z Prahy je to do Aosty krásných 1000 km, nejlépe po A6 a A5 a pak přes Basel, Bern, Martigny. Bernardský tunel se dá v létě objet. S tunelem i bez je to pořádný kopec. Touto cestou se vyhnete italskému mýtu, ale budete potřebovat švýcarskou známku.

Pokud už jedete takovou štreku, asi si dáte 3denní verzi. Ideálně spojit s nějakou další dovolenkou v region, kam moc Čechů nejezdí a Italové tam budou až v srpnu. Letos byl hlavní stan v La Salle cca 30 km na západ od Aosty, a co by na jedno nabití dojel do La Thuille. 

Ubytování všech úrovní, hotely, B&B. My jsme zůstávali s dodávkou v kempu doporučeném pořadatelem. Stravování nabízel pořadatel ve formě večeří v pátek a v sobotu. A snídaní (v kempu) v sobotu a v neděli. Bookovatelné spolu s přihlašováním do závodu pomocí Endu platformy. 

Po příjezdu do cíle lehčí občerstvení, šunka, sýr. Pivo zdarma odpadlo. Co šlo vloni pro 40 závodníků, nejde pro 130, že. Startovné na tři dny stalo 260E, jednodenní závod pak 65E.

 

Povinná výbava:

Nemusíte mít kletrák jako Tracy Moseley, ale s ledvinkou to nepůjde. Do detailů je vše popsáno v propozicích k závodu. Nabíječku si každý veze svou, lékárnička, náhradní díly atd. Chrániče: vezl jsem jenom kolena a Camelbag s pateřákem. Můžete jet i s malou helmou. 

Místo pro "prodakt plejsment":

Kolo jsem měl Simplon Rapcon se systémem Bosch CX, se 750 baterkou. Jestli jezdíte bez kiosku (displej Kiox pozn. red.), sem bych si ho asi vzal. Na rozdíl od kluků z místních hor totiž fakt nevím, kolik je jedna čárka v takovýchto kopcích. Flow app řeší vše. Hodně nápomocná a téměř návyková byla vychytávka na sedlovku Aenomaly (recenze již brzy pozn. red.), jde fakt vyjet úplný nesmysl. Užitečný byl i VisionVelo držák na číslo, protože zip ties mi neodřou řídítka několikadenním drncáním. Nejsem zvyklý jezdit s navigací, takže stejně jako loni lepím duct tapem obal na telefon na horní trubku. 

Místo závěru:

Letošní závod nebyl tak dobrodružný jako loňský. Projeli jsem menší oblast, ale ani kousek z loňských tratí. Řekl bych, že změna konceptu zpřístupňuje závod širšímu publiku. 
I tak pensum kilometrů a výškových metrů bylo víc než slušné (7000 m do kopce, 7600 m zkopce na 160 km). 
Koncept s power stages a dnem v La Thuile se více blížil klasickému endurování. Taky výrazně zjednodušil celou logistiku pro organizátory.
I tak zůstává ALL AROUND eMTB Bosch třešinkou na dortu mé sezóny a těším se na příští rok.