Enduro de la Semoy - dvoudenní enduro na 200m kopci?!

Autor: Petr Frano, vydáno: 2.7.2015

Často jsou slyšet výtky, že na pořádný závodění u nás nejsou kopce. Francie, to nejsou jenom Alpy, Pyreneje apod., ale také malé kopečky, jako třeba v okolí Les Hautes De Rivieres. Tam se nebáli uspořádat dvoudenní enduro a přitom tam pořádný kopec nemají. Petr Frano závodí snad každý víkend a objíždí jak ČR, Polsko či Německo, tak i Francii.

V rámci poregistračního stresu na Cannondale enduro tour do Dabo, procházím portál active.com a dívám se kam ještě by se dalo zajet. Zcela náhodně narážím na enduro de la semoy, dvoudení podnik na hranicích Francie a Belgie v Ardenách. Zcela nepromyšleně se registruji a přihlašuji, je to sice daleko, ale je to za dlouho tak nějak to dopadne.

Ve středu přichází seznam přihlášených, kde je přes 350 lidí s tím, že prvních 40 startuje v rozmezí 20 sekund, zbytek pak po 10 sekundách, no to sem zvědav. Zároveň se dívám, kamže to vlastně jedu, takže do vesničky Les Hautes De Rivieres a zjišťuju, že největší kopec je tam 400 metrů, přičemž vesnice je zhruba ve 200. No nic, je to ve Francii, je tam přihlášen např. Remy Absalon, tak to prostě blbost nebude!

Na místo přijíždím v pátek okolo 23 hodiny. Bloudím po vesnici, není zas tak malá jak sem čekal, nakonec odbočuji ke sportovnímu centru přes řeku přes most a tam nacházím místní v přípravách. Když se jich ptám, kde se dá přespat posílají mě asi 30 metrů na louku, kde stavím stan přičemž pár dalších tu už je.

V sobotu je registrace od 9 do 12, ráno mě budí déšť tak se jdu zaregistrovat poměrně brzo. Fasuji čip, kterej se přidělává k zadní stavbě kola, brožuru se seznamem RZ a do 12 mám čas se flákat. Ve 12 je info meeting, dokonce i v angličtině. Zde je povídání převážně o značení a systému závodu. Značení je dneska po žlutých značkách a šipkách. Jede se na oči, takže nebezpečná místa jsou označena plachtou danger, skok potom jump a pokud je někde zatáčka v rychlosti, tak páskou se šipkama. Zároveň jsme upozorněni na drop hned po 100 metrech první RZ, že se tam máme jít určitě podívat. Start je ve 12:15, časy startu do RZ jsou pevně dány v rozpise. Čekal sem nějaké postupné vypouštění, ale nic takového se nekonalo, prostě nějak dojeď na start RZ1, první na to měl cca hodinu a čtvrt já dvě a čtvrt :-)

Vzhledem k tomu, že v „kempu“ není moc co dělat a na základně došlo kafe, tak vyrážím na start poměrně brzy. Transfer je v pohodě lesem, dá se celej jet, takže na startu jsem tak 10 minut před startem prvního. Jdu se tedy podívat na drop a jsem trochu zklamán, fakt nic těžkého nebo záludného, tady snad nespadnu ani já, až si říkám jestli ta trať nebude moc lehká.

Nějak se pročekám do startu, první RZ jsem vždycky jak vyplej, mám pocit, že tady to nebude výjimkou. Startuje se na hodiny, ale čas se počítá až po přejetí startovní-cílove pásky. Těch deset sekund je fakt fofr. Start, podklad hodně měkkej a i přesto že pršelo tak suchej. Přes drop přejedu v pohodě, pak následuje rovinka, lehkej výstup a slalom dolů sypkýma zatáčkama. Pocitově jedu jak bezdomovec s dvoukolákem, takže už mě předjeli dva borci za mnou, třetí mě lupe když letím přes řidítka v jednom prudkým switchbacku. Nějak už to dojedu, snad se po kotoulu konečně proberu.

Transfer na dvojku je opět v pohodě, po cestě je již první občerstvení a zároveň míjíme první danger místo z trojky. Podívám se, úzkej dropík mezi kamenama. Na dvojcce opět docela dlouhá čekačka. RZ 2 mi přišla hodně fyzická, ale zároveň hodně technická. Jede se po trailu, klesání střídají zatáčky, výstupy do kamenů, prudký sjezd a hned přes potok prudký krátký výjezd, kde musím slézt z kola. Dvojice za mnou mě opět předjíždí, jeden teda v kopečku předbíhá a třetí pak za mnou křičí left/right, ale není kde předjet, až je tak řekne left, uhnu do leva a nechtě ho zavřu, tak dojíždí do cíle nasranej za mnou, stane se. V cíli opět občerstvení, je vedro, hodí se.

Transfer na trojku lesem, opět to jde vyjet, někteří ale tlačí. Nahoře opět občerstvení. Na startu vidím, že ne už všichni dodržují pořadí, tak jedu trochu dřív. Na začátku trocha šlapání, pak už zatáčka dvoumtrovej polodrop, nějaký šutry, danger místo u cesty, nějaký skočky přes popadaný stromy, výšlap, úzká pěšinka mezi nízkýma stromkama, sypkej traverz se záchytnou kládou tak o tři metry níž, prudkej dojezd do cíle. WOW! Nemělo chybu, tady fakt bylo všechno! RZ poměrně dlouhá, někoho sem předjel, někdo předjel mě, jednoduše totální závodění. RZ 3 končí, kde RZ 2 i 4, tady opět občerstvení.

Transfer na 4 stejnej jako na 3. Na startu je nějaký problém, tak nikdo nestartuje, docela fronta, opět jdu mimo pořadí, postupně zjišťuji, že pořadové čísla nebyly asi od 40 do 350 vydány podle výkonnosti. Start, rovinka šlapání zatáčka, switchbacky na kamenech, nějakej singltrek a nakonec U rampa, danger, kde sjezd je teda hodně prudkej, spíš drop, někteří snáší, „zavřu oči“ a sjedu pak v účku nahoru a cíl. Už ne tak dlouhá jako tři, ale super. Opět občerstvení.

Na pětku přesun přes řeku a částečně přes vesnici, další občerstvení, tentokrát se podává pizza!!! :-) Transfer na pětku je trochu prudší, ale opět sme tam s velkou časovou rezervou. Pětka docela dlouhá, předjíždím borca, překvapuje mě kopec, udýchán ale vyjiždím, bohužel po chvilce rovně následuje ještě jeden, ten už nedávám, borec mě dojíždí, jede se dolu rychle ho dotahuji, poprvé jsme před cedulkou JUMP, po níž je cca 70 cm drop na placku, ale do měkkého. Borec slízá z kola seskakuje, tak ho opět přeskočím. Pak pár zatáček a dojezd do cíle u klubovny.

Jdu se do místní školy osprchovat, teče jen velmi vřelá voda, vracím se a už jsou vylepeny výsledky. Po prvním dnu vede o nějakou sekundu Remy Absalon, já sem 201. Dám si večeři, špagety, kterým si na přilepšenou můžete dát kousky hermelínu. No a belgický pivo, to je sice placený 3 Eura, ale dám si ještě dvakrát. Poslední RZ začínala o půl sedmé, takže už je i dost pozdě a jdu spát.

Ráno je v snídaně, tu kromě kávy vynechávám, ať zas nejsem jak spící panna, a v 8 je opět nějaký to info. Dneska se jede po červených značkách a bude to prej daleko víc downhill. Poslední 10 RZ sprint je zkrácená pětka ze včerejška bez kopce. No a závodí se podle pořadí z předchozího dne.

Přesun na šestku, zase jetelnej, zase sme tu brzo. Trochu sem měl obavu, jak budou kontrolovat pořadí, ale vyvolávají čísla.
Start, ze začátku se šlape, ale pak už fakt dolů, i když tady je dolů i s občasných lehce nahoru. V zatáčkách vidím borce přede mnou a i slyším borce za mnou, tento tlak neustávám a při přejezdu cesty volím špatnou stopu a letím přes, borec za mnou mě přejdíždí. Je tak o 20 let starší. Nějak se posbírám a snažím se mu to v jednom switbacku kde má problémy vrátit, ale úplně mi to nevychází a končím řidítkam v síti, takže mi poodjíždí. V cíli zjišťuju, že sem si urval při pádu hadičku od teleskopky. Stane se, to mi nicméně nebrání pokračovat.

Výjezd se dá vyjet i na kačera se sedlem dole, nahoře je občerstvení. RZ 7. Ve switchbecích dojiždím dva borce přede mnou, tedy virtuálně stoupám, ale borec za mnou dojíždí dřív než 10 sekund po mě. RZ jsou již kratší než včera.

Při výjezdu na 8, se podívám, kde že jsem to v šestce spadl, nahoře se zase občerstvím a jde se na 8.

V osmičce dojíždím borce přede mnou, bohužel není moc kde předjet, tak za ním dojedu až do cíle. RZ 6, 7 a 8 si byly hodně podobné. Ze začátku nějaké to šlapání a prudší technické konce v zatáčkách. Několikrát se objevilo i danger, třeba prudké pasáže do zatáčky přes kořeny.

Transfer na 9 je přes vesnici, křižujeme trať devítky a tentokrát již tlačím do lesa. Devítka je kratší s dojezdem ve vesnici. Nejdřív lesní pasáž a na konci nějaké umělé překážky ve vesnici, nechybí ani přejezd přes bazének.

Poslední 10 je zkrácená varianta včerejší pětky, teď už se jede jak kdo přijel, protože přístup je po úzké cestě, takže se vytvořila fronta. RZ má název sprint, tak se snažím zaprintovat, zjištuju, že si ze včerejška kromě dropu stejně nic nepamatuju a nějak dojíždím do cíle.

Dám sprchu, sbalím stan a du se podívat na výsledky, tombolu a vyhlášení. Vyhrál Remi Absalon, druhej byl Jeremy Arnould a třetí Alexis Pierre Luc Vaxelaire. Vešli se tuším do pěti sekund. Já si polepšil na 180 místo, ale souboj s pánem za mnou sem prohrál, ten se posunul na 179, ale byla to hezká bitva o 180 místo! :-) V tombole je hlavní cena pevnej rám Commencal, bohužel nic nevyhrávám. Dávám oběd, kterej je kombinací teplého a studeného bufetu ve stylu od všeho trochu, těstoviny, salámy, kuře, bramborovej salát, sýr a jako dezert kompot a jogurt.

Co říct závěrem. Kvalitní závod se dá udělat i na 200 metrů vysokém kopci. I přesto, že se jelo na oči, tak mi tratě přišli technicky náročnější, než to co se jelo letos u nás (Sušice, Kouty, Ještěd). Tím jak byly tratě namotaný, prakticky nebyly rovné dlouhé úseky, max. vždy třeba 100 metrů ze startu RZ. I v prudkém kopci, pokud to jde je zatáčka. Pokud je v lese někde náhodou hromada šutrů je jistota, že trať přes ni povede, zároveň ale neexistují hluchá místa.

Značení bylo bezchybné, ani jednou sem neměl pocit, že bych nevěděl kam jedu, pokud již byl nějaký rovnější úsek dolů, byl vyšipkován kam potom zatočit. No a desetisekundovej interval bych hodnotil taky pozitivně, hlavně v neděli to člověka fakt vyhecovalo, i když chtěl by chtěl jet piknik, tak jednoduše se nikdo nechce nechat dojet. Prvních 40 mělo 20 sekund, což má za následek, že se tito borci nedojedou a zbytek pak může bojovat jak chce :-)

Co jsem rovněž ocenil, byla absence nesmyslného pravidla mít povinně helmu při výjezdech, neměl ji nikdo ani borci z top 3, překvapivě se při transferu do kopce v lese nezabil. :-) Co bych naopak zkrátil byly časy na trasfer, ty byly opravdu hodně velkorysé, což mělo za následek, že se hodně čekalo, bylo hezky tak to tak nevadilo, ale za deště by to bylo horší.

Závodu se krom Francouzů zůčastnilo hodně Belgičanů, Holanďanů a Němců. Byly i nějaké zranění ne všichni dojeli. Konkurence oproti Cannondale enduro tour nebyla „až tak vysoká“, první tři borci si jeli vlastní ligu, čtvrtý měl tuším už skoro minutu na třetího.

Celkově za 42 eur startovného na malém kopci hodně muziky.

Foto: Maxime Morette Photographie