Report: první kolo EWS z Rotorua pro Maese a Courdurier

Autor: Čert, kategorie: Report, vydáno: 25.3.2019

EWS je odstartováno, první kolo tohohle celosvětového enduro cirkusu se o uplynulém víkendu konalo na Novém Zélandu. A to i s českou účastí.

V mužích opět úřadoval Martin Maes. Jezdec GT, který má v plánu jezdit EWS i WC DH vyhrál VŠECHNY (!!!) RZ v závodě a samozřejmě dojel první s časem 27:10.18. Se ztrátou 24 vteřin dojel na druhém místě domácí jezdec Keegan Wright, třetí pak na novém Canyonu Strive Florian Nicolai, který na vítěze ztratil 41 vteřin.

V holkách chyběla tradiční vítězka všeho Cecile Ravanel, která v tuhle chvíli léčí vážný úraz krční páteře. A tak si první trojku rozebraly: Isabeau Courdurier z Francie s časem 32:08.94, za ní její krajanka Morgane Charre se ztrátou 11 vteřin a pěti setin a trojku brala Rebecca Baraona jejíž ztráta na vítězku byla 0:11.21. Druhé místo jí tím pádem uteklo o 16 setin.

Češi na startu

V holčičí, ani klučičí elitě žádní čeští zástupci bohužel nebyli, jediní dva čeští jezdci bojovali v kategoriích U21 a Masters 40+ a byli jimi Vojta Bláha a Milan Čižinský.

A ti nám sami sepsali z tohoto závodu report.

Vojta Bláha

Na Zéland jsme dorazili týden před závodem. Ten jsme naplnili převážně procházením tratí a ježděním. Taky jsme se byli párkrát kouknout na další české reprezentanty, kteří soutěžili v ostatních disciplínách v rámci festivalu Crankworx. Trénink na tratích jsme zvládli v pohodě a i díky pomoci záběrů z helmy jsme se před závodem poměrně dobře zorientovali na spletitých trailech v džungli.

Před závodem jsem byl docela nervózní protože jsem nevěděl jak jsem na tom oproti svým soupeřům po zimní přípravě a jaké bude tempo závodu. V první půlce dne jsem se pohyboval časově sice dost blízko tomu kde jsem chtěl být, ale bylo nás opravdu hodně v několika sekundách a tak byly umístění hodně pod mými představami. Ve čtvrté a páté RZ se mi podařilo se prokousat výš pozicemi na 6. místo a na této pozici už jsem dokončil závod. Vzhledem k mému plánu být v TOP5 to není úspěch, ale jsem rád, že jsem ve velmi blízkém okolí tohoto očekávání.

Druhý závod EWS se jede tento víkend na Tasmanii a já věřím, že se mi podaří umístit lépe. Díky tomuto prvnímu závodu už vím, že jsem schopen se do TOP5 výkonnostně dostat a i to mi určitě pomůže.

Jenom doplníme, že vítěz v kategorii Men U21 byl domácí Brady Stone s časem 29:03.94. Druhý Francouz Antoine Vidal se ztrátou pouhých 2.99 vteřin. Třetí Max Hartenstern z Německa pak dojel do cíle o 11 vteřin později než vítěz. Vojtu na šestém místě s časem 29:47.40 dělilo od top 5 pouhých 6 vteřin. Na bednu mi pak scházelo asi půl minuty, na vítěze cca 45 sekund. Což v půlhodinovém závodě fakt není moc, takže držíme palce do příště!

Milan Čižinský

Náš trip s Vojtou po dvou letech opět na Nový Zéland začíná v Ingolstadtu, kde mě nabírá a jedem na letiště v Mnichově. Při odletu nás Etihad pěkně natáhl, už dlouho před odletem jsem řešil na hotline zavazadla a řekli mi, že můžeme přijít na letiště s dvěmi 23 kilovými zavazadly a bude to stát 100 E, když jsme pak dorazili, tak to stálo desetkrát tolik.

Pobyt na Zélandu probíhal úplně bez problémů jen jsem se musel zotavit z nemoci… po návratu ze závodu na Madeiře jsem totiž ulehl s chřipkou a nezbavil jsem se jí až do odletu… dva týdny bez tréninku, v posteli, to nebyla nejlepší příprava na první závod EWS. V okolí Rotorua jsou super zábavné traily, dvakrát jsme jezdili také v bikeparku Skyline. Jakmile byly zveřejněné trati tak začala méně zábavná část a to trackwalky kdy jsme každý den prošli jednu z pěti stagí, ty v bikeparku byly z poloviny úplně čerstvé a dost odkloněné z kopce, měli jsme docela strach, zda to bude vůbec sjízdné…naštěstí se to ujezdilo a s trochou štěstí se to dalo projet. V pátek a v sobotu jsme měli oficiální tréninky a tratě byly opravdu zábavné. Jenom to má malou chybku, že v závodě budeš musel všude šlapat jak o život.

Celou noc na neděli prší, ale oba tam necháváme suché pneumatiky, Vigilante 2,5 vpředu a Trailboss 2,6 vzadu. Začínáme s transferem na ss1 na který máme jenom půl hodiny a je to 380 výškových metrů, takže ho jedu celý v červeném. Jednička je docela DH trať, je krásně pokropená, drží to, ale o to rychleji musíš jet a to se mi úplně nedaří a je to jen osmé místo. Následují tři rz v Redwood, které jsou super, ale i hodně šlapavé a dávám do toho všechno. Po dojetí 3 a 4 mě berou křeče do nohou. Jsem průběžně devátý, ale ztrácím pouze 5 sekund na Top 5. Ss5 je zas z kopce a zkusím jet hranu… docela se mi to daří, bohužel jeden pád znamená posun pouze na 7. místo. To musím brát a být spokojen :) Těším se na Tasmánii!

Vítězem kategorie Masters byl jako téměř pokaždé Karim Amour s časem 30:53.45., Druhý byl Michael Broderick se ztrátou 25 vteřin, třetí Javier Santiago, který dojel téměř o minutu později než vítěz. Milanovi na 7. místě chybělo na vítěze minuta a 45 vteřin, a cca 20 vteřin na top pětku.