Report: podzimní Blinduro nastavilo laťku velmi vysoko
Autor: Čert, kategorie: Report, vydáno: 24.10.2018
Podzimní Blinduro je „Done and dusted“ jak psal ředitel, volně přeloženo, že „Prach už se usadil“. A asi poprvé v historii Blindura se fakt prášilo. Relativně.
Blinduro pánu Prokopa a Póla je na světě teprv druhým rokem, nicméně i tak si bez něj podzim a jaro asi nejde představit. Jenom tak naplout mezi české „závoďáky“ a špekulanty s formátem enduro závodu bez tréningu a zaměřeným spíš na nadšence, než top 20 českých jezdců, to chce odvahu.
No, já zatím jel všecky bikové Blindura. Tím pádem si troufnu hodnotit. Druhé podzimní Blinduro slibovalo asi poprvé nepropršený víkend, nové RZty, skoro všechno čerstvé nakopané v hrabance. Sliby velké.
Po loňském bahenním zábalu jsem jasně řekl, že na Valašsko jedu jenom jestli nebude pršet. Nepršelo. Jel sem.
Kapitola o cestování do Karolinky, si zaslouží přeskočit. Ačkoli Beskydy jsou super a až do Vsetína dojedete relativně rychle, odsud by už měl být do Karolinky, potažmo Karlovic, minimálně hyperloop, ideálně teleport. Kombinace několika semaforů s na sebe naprosto nenavazujícím, ovšem minimálně desetiminutovým intervalem, řidičů s pokročilou formou daltonismu (pokud barvy opravdu nevidíte, tak zelená (jeď!) je ta spodní šedá, červená (stůj) je ta horní šedá) a hlavně legendárních nekonečných obcí, plných policejních oktávek tvrdě vymáhajících padesátku… to je něco.
Nicméně v případě Blindura končí vaše útrapy ve chvíli, kdy auto zahodíte v Karolince. Velká pochvala za obří parkoviště a výborně zvládnutou logistiku. Víte, kam máte jet, kam zaparkovat, kam se jít najíst, kde se registrovat, kde se ubytovat. Zkrátka maximálně dotažená péče o jezdce, to už je na Blinduru samozřejmost.
Už sem to asi párkrát psal, ale na závody si chci jet odpočinout. Prostě nemusel celý víkend nic řešit. Chi aby mi někdo řekl „tady se postav, tady se čipni, tady to podepiš, tady odstartuj v tolik hodin, tudma jeď, tady se napij a najez a zase jeď tudy“. A to Blinduro umí. Michal Prokop prostě ví, co jezdec chce.
Sobota ráno, zase zapluju k klukům z Beastu/Quai do stánku, dám kafe, ohřeju se a naprosto proti pravidlům vyrážíme s Honzou na trať mimo náš časový harmonogram. Podvodníci fakt!
První den, první výšlap. Z Karolinky na Soláň… Je to do kopce a na dlouho. Obzvlášť, když si pojmete spíš jako pěší tůru. Ale značení bezproblémové, kecat je taky s kým, takže klidným tempem jsme za hoďku a něco nahoře. A ačkoli je na silnici docela vlhko, v lese se kompletně práší. HU-STĚ! Startertérka Téra Votavová nás odpípne a jede se. A tvl!…
První RZ je čerstvě nakopaná, čerstvě projetá a má naprosto dokonalou flow. Nemyslím flow jakože tobogánoidní bikeparkovou flow, ale tu pravou lesní, endurovo-musíš držet vršky toho odklonu a moc nebrzdit-flow. Je to poměrně dost z kopce, takže nemusíte nesmyslně šlapat, zatáčky jsou tak akorát zavřené, odklon je tak akorát odkloněný. Pamatuju si jedno, max dvě šlapací místa. Nicméně ne šlapací „musíš dupat, aby to jelo“, ale spíš šlapací „teď musíš přejet pár metrů po cestě nebo do kopce, abys dostal další odkloněnou, prašnou a zábavnou odměnu“. První myšlenkou po dojetí do cíle je „Michal se vytáhl!“ a druhou „Tvl, jestli takový budou i ostatní RZ, nechci aby tenhle závod někdy skončil“.
A byly.
Abych nepopisoval každou RZ metr po metru, což vlastně ani moc nejde, páč si je dost dobře nepamatuju, zbytek závodu si vezmeme průřezem. RZ Dva nás vytáhla do bikeparku Kyčerka, tady nás čerstvá hrabanka nečekala, nicméně poměrně zábavná RZ zaseknutá v odklonu, s výšlapem po louce zakončená lesní kořenovou pasáží byla příjemná, ale jak tak pozoruju při psaní lehce zapomenutelná. Prostě tradiční „endurosériová“ trať. Poslední RZta startovala ze stejného místa jako loni, z kopce nad Karolinkou a končila dole v expo zóně. Utažené zatáčky, rychlá palba po oslizlé louce, odklon, zákeřná mokrá levá úplně dole před časomírou (kde se divoce padalo) a cíl prvního dne.
Pak už se jenom slavilo, ladila forma a řešily výmluvy proč se nejelo rychleji… a šlo se spát.
A druhý den znovu, tentokrát 4 RZ, dvě z toho ve stejném lese jako včerejší jednička, jedna zase na Kyčerce a jedna opět s dojezdem domů. Takže kamera, klapka, drápání se na Soláň po druhé. Rozdíl jsou ty 4 slivovice, co jsme s Honzou kopli před startem v občerstvovačce. Nutrend bodoval, doufám že se tahle fičura stane doplňkem všech závodů!
Jinak start měřených úseků druhého dne je ze stejného místa jako včera.
RZ číslo 4, tj. první druhého dne byla prvních pár desítek metrů shodná s jedničkou, tj. rychlý průlet lesem pořádně z kopce, prášilo, hrabanka lítala na strany, pláště ze zakusovaly do trailu… a pak jste nejednou odbočili a čekal vás ještě prudší kopec a ještě zavřenější zatáčky. Naprosto boží. Prostě enduro jak má být, příroda, pořádný kopec, trail jenom tak zlehka zaseklý do svahu a všude hromady prachu a hrabanky. Jo!
V podobném duchu se nesla i pětka, zase hrabanka, odklon, zavřené zatáčky, pořádný kopec… A v půlce BUM, kamenné pole s trochou hlíny, skalky a velké kameny rozházené po lese, sem tam mokro, sem tam sucho. Tady to bylo asi nejtěžší místo závodu, padalo se, nadávalo se… ale všichni byli po dojezdu do cíle kompletně nadšení. Občerstvovačka. Tady jedna velká výtka, bohužel chyběl chleba se škvarkama a slivovice, což mírně srazilo dojem z téhle záchranné stanice.
Pak už jenom kratší přesun nad Kyčerku, očekávám víceméně podobný trail jako včera, ostatně jsme na stejném kopci. A bác, další překvapení. Opět skoro celá nová nakopaná trať, v podstatě celá v hrabance. Až na jedno místo, kde sice byl vykřičník, ovšem za ním následoval absolutní „drop na placku do benchpressu“. Au. Heklas, a popři TO!
A pak už byl úkol jenom dostat se na hřeben nad Karolinkou a sjet po poslední RZ zase dolů do cíle. Tady byl transfer stejný jako včera. Nekonečná a rovná štěrková cesta na kopec. A pak tak půlhodina, možná víc, plná výhledů a přejezdu hřebene Beskyd.
Velkým překvápkem byla poslední RZ. RZta, asi všichni čekali opakování trojky… nicméně… K velkému nadšení snad všech zúčastněných, měla sedmička s trojkou shodný akorát start, kousek louky veprostřed a cíl. Jinak se totiž klukům kopáčům povedlo vymlíkovat trať v druhém lese, na opačné straně sjezdovky než u poslední tratě soboty. Boží třešinka na závěr. Tou teda vlastně byla ještě slivovice v cíli, ale chápete.
Blinduro Podzim v mých očích nasadilo laťku enduro závodům u nás pekelně vysoko.
Jo, mělo slabiny. Teda záleží, jak to berete. Čas vítěze Maxe Adamiho byl nějakých 19 minut. většina startovního pole se pak motala do těch 25 minut na trailech. To není málo… ale s ohledem, že jsme za sebou měli dva závodní dny a dejme tomu 7–8 hodin na trati… to dost je. Ale Blinduro už je takové. Zážitky, výhledy a okruh, během kterého se kouknete na všelijaká zajímavá zákoutí Valašska. Holt, když jezdíte ve velkých kopcích, budete šlapat dlouho nahoru.
Jo, RZ byly spíš kratší. Já, vzhledem k tragické kondici způsobené cca 2 měsíci v podstatě bez kola, jsem s tím neměl problém. Osobně si radši projedu kratší RZ, než uměle nastavovaný desetiminutový nesmysl, kdy máte mezi jednotlivými pěknými úseky asfaltové sprinterské prémie. Navíc chápu omezení, se kterými musel Michal bojovat stran vlastníků pozemků. Pokud se ptáte proč nemohla být třeba čtyřka delší, tak prostě nesměla. Bohužel je to tak.
Nejdůležitější ale je, že tyhle „výtky“ se mi rozležely v hlavě až po cestě domů, takže na tohle rozjímání nad nesmysly měly velký vliv výše zmíněné semafory v kombinaci s výše zmíněnými barvoslepými řidiči.
Když jsem totiž projížděl cílem, jediné co mě napadlo bylo „Tohle Blinduro je ten nejlepší "non-ilegál“ co jsem za dlouhou dobu jel." Jsem fanda závodění na oči, enduro je pro mě jízda pěkným trailem a schopnost reagovat, ne se učit trať nazpaměť. A takhle pěkné enduro na oči jsem (oficiálně) ještě nejel. Boží tratě, boží zajištění a taky se ukázalo, že aby byla trať pěkná a zábavná, stačí aby byla z kopce a nebyly na ní nesmyslné překážky. Neříkám, že bylo Blinduro lehké, určitě měla trať náročná místa, ani jedno z nich ale nebylo nebezpečné. Celou dobu šel trail skvěle číst, nikde na vás nevybafla nesmyslná hrana (až na to jedno místo na šestce, to by tam příště být nemuselo) nebo hromada kamenů. A taky asi letos dost pomohlo, že se závod neproměnil v bahenní zábaly a mokro bylo akorát…
Zkrátka a dobře, tak jak vypadalo Blinduro Podzim by měly vypadat enduro závody. Jak tratě, tak organizace. Díky Michalovi že tratě postavil a díky šedé eminenci panu P., že tahá za nitky a organizuje. Tak zas na jaře!
Foto: Robin Nevřala
Kategorie, kde s velkými koly nemám problém jsou trailbiky. Kola určená na celodenní dovádění na trailech, pěšinkách a cestičkách. Jednoho takového zástupce jsme měl možnost vyzkoušet na našich lokálních trailech. Model z nové evoluce GT Sensor.Podpořte autora mikroplatbou a kupte mu pivo! Vaše gesto ocení jeho tvůrčí úsilí a poskytne mu motivaci pro další práci. Pomozte udržet kvalitu obsahu a podpořte naši tvůrčí komunitu. Vaše podpora je cenná a oceňovaná.
Můžete poslat jedno, dvě piva, jedno pětipivo a nebo jakoukoliv částku.
Děkujeme za vaši velkorysost!
Zde je stručný návod, jak zaplatit pomocí QR kódu:
- Otevřete platební aplikaci a vyberte možnost "Skenovat QR kód".
- Nasměrujte kameru na vybraný QR kód výše.
- Potvrďte platbu a zkontrolujte informace.
- Dokončete platbu.
Podobné články
Report: Friendly session in BPK vol. 7
Report: Enduro v Bussangu - do Francie, na závody, za zážitky
Report: Kule v Trnavě na WBS - klasickej prozívanej závod
Report: WBS - Na Trnavě kraloval Gergel
Report: Max Adami na Mistrovství Slovenska v enduru 
Report: sedmé kolo EWS ve španělském Ainsa pohledem českých jezdců
Report: PRULET se prohnal Prahou - finále downtownů
Report: Cest la enduro de Giromagny - francouzská endurová poezieDiskuze
Zdeněk Pól (polzdenek (a) gmail.com) 24.10.2018 v 11:13Petře, děkujeme! I za poznámku k časomíře. Věř, že jsem se sám moc nasmál, když jsem poprvé zjistil, jak se v tomhle století měří enduro. Než jsme s Blindurem vůbec začali, oslovili jsme řadu časoměřičských firem. Teď jsme se k tomu zase vrátili. Známe jejich možnosti. Máme kalkulace. Michal má řadu osobních zkušeností ze závodů v cizině. Jsme i v úzkém kontaktu s pořadateli ES. Dokonce jsme měli nabídku od výrobce technologie Air+ o jejím nasazení při Blinduro 500 za "marketingovou" cenu, od které bohužel Sportident odstoupil. Nebudu zabíhat do detailů, ale realita je taková, že pronájem této technologie používané při EWS je zatím(?) trojnásobně(!) dražší, oproti stávajícím kontaktním čípům, mimochodem od stejného dodavatele. Jde také zařízení potenciálně citlivější na poškození při pádu. Není náhodou, že při EWS vozí závodníci dva čipy. Vůbec se nebráníme pokroku a aktivně hledáme alternativy, ale zatím je na českém trhu situace, jaká je. Minimálně to Blindura 500+ je to pro nás uzavřená kapitola, ve které se nemá smysl víc šťourat. Pokud se něco změní, rádi překvapíme ;)
Čert D:key 24.10.2018 v 11:28Teď budu možná mluvit trochu kacířsky ale debata stran čipového měření a ztráty vteřin... Opravdu všechny ty stovky startujících (a platících) zajímá, kolik setin jim ukradl pípák v cíli? Mě osobně, je opravdu jedno kdo vyhrál, kdo byl desátý a kdo padesátý. A upřímně, ani potenciální sponzory v dnešní době už výsledky na závodech víceméně nezajímají. Já, spolu s drtivou většinou lidí, si na závody jezdím primárně odpočnout, dobře si zajezdit a trochu se hecnout. Ale jestli mi někdo ubere nebo přidá čas v cíli, to už je fakt jedno, minimálně na této úrovni. EWS je samozřejmě něco jiného, tam se točí velké peníze hlavně v oblasti sponzorů. Ale taky je pro to důvod, tam je riziko a nasazení opravdu velké a závodníci jsou normální "zaměstnanci" kteří musí podávat výkony. U nás, kde je Enduro zaměřené primárně na těch 450 "posledních" a ne na těch 50 nejrychlejších (jejichž výsledky stejně převážně ocení maximálně jejich followers), bych tohle za problém nepokládal. Navíc, i ty "rychlé" potěší možnost se vymluvit na to, že "mě pípák dlouho pípal":) ...ale enduro závody se vyhrávají a prohrávají úplně někde jinde, než v cíli pod stanem :)
- pps 24.10.2018 v 12:16
2 čert: Asi tuším jak to myslíš, ale přece jen říct, že při závodu až tak nezáleží na konečném čase je docela blbost. Podle mě všichni kdo si přijedou zazávodit, až na zmíněné výjimky, chtějí RZ zajet co nejrychleji, aby měli možnost se vzájemně poměřit a k tomu prostě hlídání a měření času patří. Nikdo se pak nechce řešit ani slyšet výmluvy, nebo obhajobu výsledků (už i jen při vzájemném kamarádském hecu) jestli jsem skončil 15-tý, nebo 25-tý vinou toho, kdo mi čas odečetl. Při závodech mají být pravidla i technické vymoženosti závodu stejné pro všechny (aby se výše zmíněnému předešlo), což se při měření času "lidským faktorem" prostě neděje, takže chápu rozhořčení. Tímto to ale nedávám za vinu časoměřičům, spíš nedokonalosti systému měření.
- Petr Hill 24.10.2018 v 12:31
Čerte, však si taky všimni, že vůbec neuvádím, že by mi tím někdo pokazil závod. Natož den. Moje chyby a rychlost na trati jsou daleko za tím, o co mě připraví časomíra.
Ale přesně jak píše PPS, jednou se to jmenuje závody, všichni se snažíme jet trochu na hraně a pak se to shodí tím, že se čas "tak nějak plus mínus změří." To se pak společně projeďme někde bez čipů a stopek a můžem si říct, jak rychle jsme u toho vypadali pro followers a jak jsme si u toho odpočinuli....
" enduro závody se vyhrávají a prohrávají úplně někde jinde, než v cíli pod stanem" ... to řekni všem těm rychlým klukům a holkám, které v cíli na bedně dělí vteřiny nebo dokonce desetinky, přitom každý mají v čase přibližně 7 - 20 sekund čarování krabičkou. Každý jinak. Podle štěstí. - Čert D:key 24.10.2018 v 13:00
Dík za podněty! Samozřejmě netvrdím, že by se nemělo měřit přesně...ale myslím zrovna v tomhle konkrétním případě, není přesný výsledek až tak kruciální. Ostatně jak píše Zdeněk, Blinduro je závod primárně pro srandu. (Což vlastně všechny endura u nás, ale nesmí se to říkat:) Ohledně 7-20 vteřin čarování krabičkou...Pokud by to byla pravda a bylo by to jenom o štěstí v cíli, jak je pak možné, že top desítka (až top dvacítka) se v české Enduroserii (kde mají totožné krabičky) víceméně mění jenom podle toho, kdo kdy kam přijede nebo nepřijede? Nebylo by výsledky víc random, kdyby krabičky byly takové zlo? Rychlí jsou rychlí protože si to vydřeli, proto jsou na bedně. A ti co do top 20 nejsou, mezi sebou setinky nemají a jednoduše, jeli pomaleji. A ty už seberychlejší čip nebo čarování cíláka nezachrání.
- Lukáš 24.10.2018 v 13:36
:) primární je snad, aby si pořadatel vydělal...nebo je tu někdo tak naivní, že si opravdu myslí, že to primárně oraganizují "pro srandu" ůčastníku. LOL.
Pokud se výbírá startovné a jmenuje se to závod, tak je to závod a ne "sranda", ať už se do PR napíše cokoliv... - Koli 24.10.2018 v 14:11
Na jednu stranu souhlas s Čertem, jestli já dojedu 30 nebo 60, dle toho jak se večer před tím ožeru, v tom mě měření nespasí a rozhodně víc ztratím chybama na trati... ale na druhou stranu připravovat se a jezdit tam opravdu závodit tak mě to asi trochu s*re. A říkat něčemu sranda závod když si nechám za to zaplatit a dávám startovní čísla je taky takový ošemetný. Jednou dělám závody tak se snažím, aby to fungovalo co nejlépe a neskrývám to za řeči "vždyť jsou to (ne)závody"
- Dawid 24.10.2018 v 14:49
A teď něco ze srandovních závodu z historie...... S radostí vám můžeme oznámit, že hned první závod České Enduro Serie 2017, Specialized Enduro Race Kouty, je jedním z kvalifikačních závodů, kde těm nejlepším budou přiděleny body do mezinárodního žebříčku EWS Qualifier Series.
- martinus (martinus (a) gmail.com) 24.10.2018 v 14:49
Byly to nádherné závody a tak jak byl znát meziroční posun na Lipně, tak v Karolínce to byl také krok kupředu. Nádherné tratě, techničtější, ne tak šlapavé, transfery taky tak nebolely (je to rozdíl dostat se na Kohútku a na Soláň), občerstvovačka super (my měli chleba se škvarkovou i po RZ5..), pípači nás v cíli taky pípali bezchybně.. V naší 10 členné grupě odjížděli ze závodu všichni nadšeni a jediné co nám kazilo radost byly ty zvěsti o tom, že příští rok se tu už na podzim nepojede. Jinak velké díky pořadatelům a místním ogarům za tento závod!!!
- Michal Prokop - reditel (michalprokop (a) centrum.cz) 24.10.2018 v 16:16
To: Petr Hill, myslim, ze duvody proc pouzivame k mereni casomiru - krabicky, ti Zdenek objasnil dost jasne. Nikoho nenutime se prihlasovat na Blinduro, to je kazdeho volba. Tak nejak predpokladam, ze kdyz se prihlasis, potvrzujes tim i to, ze souhlasis s pravidly hry. Enduro zavodu s lepsi casomirou je na vyber vic nez dost. Hrajeme s tim co mame a jak psal Cert opravdu ne vsichni Blinduristi jedou na zavody za vysledkem na setiny. A i kdyz Blinduro prezentujeme jako (ne)zavod, tak se snazim pro "zavodaky" udelat maximum, aby meli vsichni stejne podminky. Cile jsou za sikanou, aby si nedobrzdoval na pipace 50km rychlosti, na startu by meli mit vsichni nohu dole, od prvniho Blindura mame stejnou partu pipacu, takze te pokazde meri stejny clovek, ktery vi co dela a nedostal krabicku 30min. pred tim nez ho vysadim v lese. Troufam si rict, ze mame nejpresnejsi krabickovou casomiru vubec. :) Ja sam se peru s timhle systemem v enduroserii 6 let. Jasne ma to svoje mouchy, ale nikdo me nenuti na ty zavody jezdit, ale proste furt prevazuje radost z jezdeni, nez-li to, ze mi nekdo o pul vteriny blbe pipne.
To: Lubos, Prema ma trochu jiny system zavodu /pevne starty/ a myslim, ze se pohybuje jen na jednom kopci coz je o dost pohodlnejsi na organizaci mereni.
To: Dawid, muzu se zeptat proc do toho motas Enduroserii? To musis komentovat nekam jinam - Vacan (Vacan222 (a) gmail.com) 24.10.2018 v 19:43
Teda Čerte, ty zraješ jak to víno, který chlastáš a píšeš čím dál líp. Všechno ti podepíšu i časomíru. Nechal bych to takle, alespoň mají lidi co kritizovat. Mně, a dovolím si předpokládat, že i většině ostatních, by průjezdovka více srandy a spokojenosti nepřinesla. Díky kluci.
- tttt 24.10.2018 v 19:50
to čert---jen poznamka k tomu že vsechny endura u nas jsou pro srandu---dovolim si nesouhlasit a uplne bych nase zavody nepodcenoval,,,to ze to nekdo nebere vazne a ma z toho jen prdel je bohuzel realita....a trochu to srazi snazeni ostatnich,,ale je to chyba hlavne poradatelu ze to neresi a kdyz uz resi zvedne se vlna odporu,proto neustale potkavam na zavodech lidi kteri si zkracuji transfery,jezdi bez helmy,davaji si pivko mezi rz,,,viz treba tva recenze jestedu tusim rok nazpet,,,atd....proste nekdo to bere ,,vazne,, kdyz uz se rozhodne zavodit a nekdo na to se--re..
- Zdeněk Pól (polzdenek (a) gmail.com) 24.10.2018 v 21:22
Toho, kdo Blinduro nejel, nemusí nějaká časomíra vůbec trápit. A ten, kdo kdy nějaké Blinduro jel, dostal pokaždé možnost se vyjádřit. Anonymně. Jen za dnešek taková vyjádření přišla od cca poloviny účastníků. To je pro nás důležité a tak to zůstane.
- Petr Hill 25.10.2018 v 11:58
Zdeňku, Michale. Akci jsem vám vychválil až do nebes, tady i na místě samém. Jen jsem si dovolil poznámku pod čarou ke způsobu měření času na enduro závodech (a teď teda i (ne)závodech :) ) obecně - způsobu, kde nemůže být řeč ani o setinách jak píšeš, ale ani o desetinách, při větším množství RZ ani o vteřinách. A myslím, že jsem to vyjádřil naprosto slušně, konstruktivně a záměrně zcela neanonymně.
Blinduro bylo jako akce opět naprosto super a jak jsem řekl, přijel bych znova, i kdyby jste ho měřili třeba kukačkama po prababičce. Tak nechápu ty podrážděné reakce. (A taky takovéty alibistické, jakože je to vlastně nezávod nebo že nikoho nikdo nenutí se přihlašovat a účastnit - proč se nás teda ptáte na názor?)
A to jsem nechtěl být ani v nejmenším za rejpala. Ach jo. - pps 25.10.2018 v 12:23
Souhlas s Petrem, člověk vám tady akci vychválí, a jen zmíní, kde by mohl být prostor pro zlepšení (který navíc požitek ze závodu nezkazil) a namísto kladného ohlasu za pozitivní i věcné reakce se dočká podrážděné reakce která vyzní, že nás nikdo na závody nenutí jezdit...
A maj recht, jen ... škoda takovýho postoje... - Zdeněk Pól (polzdenek (a) gmail.com) 25.10.2018 v 12:26
Petře, každé slovo jsem myslel tak jak jsem ho napsal, včetně poděkování za tvůj komentář k časomíře. Nic jiného v tom nehledej. Pro mě rozhodně nejsi za rejpala. Není ale nic alibistického na tom, že od začátku koncept Blindura nestojí na výsledcích, ale především na zážitcích. Proto (ne)závod. To ale neznamená, že časomíru neřešíme, k čemuž jsem se už vyjádřil.
- Zdeněk Pól (polzdenek (a) gmail.com) 25.10.2018 v 12:34
pps: Prosím, přečti si znovu moje a Michalovy komentáře. Hledáš v nich něco, co tam není. K tomu si přičti fakt, že o dostupnosti, výhodách i slabinách, a o ceně dostupných časoměrných technologií zkrátka máme informace, které veřejně známé nejsou. Bez těchto souvislostí to vždy skončí jen konstatováním, že kontaktní čipy nejsou etalonem přesnosti. Nejsou, to víme od začátku.
- luky 28.10.2018 v 9:59
Nestacim se divit. Petr Hill napise supr feedback, vychvali vse a na zaver napise inspiraci na zlepseni a odpovedi je podrazdena kritika, co si to dovolil. Reditel reaguje vetou "ti to Zdenek vysvetlil dost jasne...". Ty ve tak to je drsny. Je vazne tak tezky si odpustit tyhle mikroarogance vuci kluklovi co se jen snazil to cely pochvalit a pridal co jemu vadilo, dovolil si mit nazor? A odpovedi reditele je kdyz se mu to nelibi tak at priste nejezdi. Sila fakt teda. Ted cekam reakci, kdyz se ti to nelibi tak to necti..
Dovoluji se připojit k chvalozpěvu na tuto akci, což jsem měl tu čest říct i na místě do mikrofonu. Poklona nejen Michalovi a Zdeňkovi, ale i všem ostatním organizátorům. Za tratě, organizaci, atmosféru i počasí - to přece nebyla náhoda, že bylo tak dokonale tak-akorát-podzimní!
Erzety byly boží. Jasně, mohly bejt těžší, ale to by nebylo závodění "na oči" a už vůbec ne pro všechny. Jasně, mohly bejt delší, ale už i tak mi hlava nebere, jak se dá toto povolit a postavit na víkendovej závod ... Klobouk dolů.
Když jsme u tratí - na ten "drop do benčpresu" jsem už slyšel hodně nadávek. Lidi, jedete na oči. Kam nevidím, bezhlavě neskáču, potažmo nedropuju. Buď teda letím až tam, kam vidím, anebo si holt musím přibrzdit. Kdo "padl" tam, kam předtím neviděl, že není trail, dobře mu tak. Předvídavost!
Přecejen ale jedna velká výtka. Netýká se organizátorů ani cílových komisařů. Zato se týká vlastně všech ofiko enduro závodů v ČR. Jmenuje se předpotopní čipová časomíra.
Je v situaci, kdy každý opravdový závodník na trati částečně riskuje své zdraví a vydává ze sebe vše, aby ukrojil desetinku za desetinkou vteřiny, kdy rozdíl mezi šestým místem a podiem je 10 vteřin a mezi prvními dvěma dokonce není ani vteřina, opravdu v pořádku, aby v cíli každé RZ cíláci beznadějně "kreslili" krabičkou po čipu standartně 10-30 těžce vybojovaných desetin sekundy? Na sedmi RZ je to tedy přibližně 14s v čase každého závodníka! Plus mínus. A to plus mínus je celkem háček...
Čipové docházkové systémy dnes běžně fungují na několik centimetrů vzdálenosti. Skipassy dokonce na desítky centimetrů. Ale čipy závodníků ani na milimetry?