Report: Giromagny Enduro - to není závod, to je Single track party

Autor: Oskar Jančík, kategorie: Report, vydáno: 16.9.2016

Vloni měly závody v Giromagny maturitu (Report: Enduro de Giromagny – blind racing po francouzsku), letos oslavily první pětiletku a bylo vidět, že budovatelské nadšení místní partu drží a doufejme, že ještě dlouho nepustí. Start se tentokrát nekoná ve vesničce Giromagny, ale na velkém kopci nad ní. Ballon d'Alsace. Není to můj oblíbený Grand Ballon, nejvyšší hora Vogéz, ale její menší brácha vysoký jenom 1171m. Pozornější čtenářové si již všimli, Vogézy nemají Štíty, mají Balóny.

Večer nacházíme parkoviště u lyžařského vleku Gentiane. Kempuje nás tu jenom pár, ale ráno se parkoviště zaplní. Co potěší, jsou otevřené záchody, zvláště dáte-li si freiburský Ganter. Nic naplat žaludek zvyklý na plzeňské neoblbnete nějakým schwarzwaldským kvasem.
Noc je ještě vylepšená krupobitím, no aspoň to nebude přeschlý.
Ráno registrace od sedmi, místní klasika. Všechno funguje jako na drátkách i když skoro nikdo nemluví anglicky. Potěší igelitka se startovním číslem na suché věci. Ta bude k dispozici v cíli. Z cíle nás zpět na start k autu vyveze autobus. Paráda. Naše česko-durynská trojička má startovní pozice dost vzadu a tak není kam spěchat. Já teda spěchám, 15 měsíců závodní přestávky znamená, že mám hlad. První transfer ošperkuje zastávka v horské chatě Auberge du Wissgrut, kde je pro závodníky kafe, čaj a něco jako bábovka. Výhledy neberou konce, támhle Belfort, tudle Grand Ballon nebo Jura, Roman Tyčka a to jsme ještě ani neodstartovali.

Na startu to hučí jako v úle, jednak je tu přes 300 závodníků a druhak je ve vzduchu dronů jako nad Kábulem. Start na posečené louce, vítr se snaží kácet reď bull bránu, ale mocná síla paží pořadatelů mu odolává a drží oblouk.
S cca půlhodinovým zpožděním startují ti nejrychlejší.
Jerome, Rémy, Ludovic Oget, Kilian Bron, Elliot Trabac, všichni jsou tady. Intervaly 15 vteřin. Po cca sto metrech louky se mizí v lese a hrabanka stříká všude. Točí se hodně kolem stromů, a tak, když už vidím, že bych mohl předjet modrý dres přede mnou, au, otřel jsem se ramenem o strom.
Rychle zašlapat a zapomenout na to. Všechno se děje strašně rychle, jenom já jedu pomalu. Menší výjezd a vedle něj hodně závodníků, aha asi cíl první RZ, takže do toho dávám všecko. Nahoře zjistím, že to je jenom start druhé RZ. Tak ještě musím vydržet. Prudce dolů. Po dvěstě lidech je ornice hluboká. Je to jak powder day, a tak předjíždím dva a pak skoro v cíli ještě dva. Aaaach. Tohle je závodění. Cíl, poplácání se s Tučkem a s Christianem. První RZ stála za to. Samozřejmě nejsme rozjetí, ale líbilo se všem.

Výtlač na druhou RZ a při něm sem tam obhlídka trati. Hodně šutrů kouká ven, ale nakonec při průjezdu o nich člověk neví. Nekonečně mnoho krásných zatáček. Ke konci dojíždíme holky, co měly startovat hodně před náma. Jedna si něco francouzsky brebentí a pak zničeho nic zastaví, místo aby jenom uhla. No šlo to rychleji, ale byla to krása. Dvě RZ nás dostaly dolů z Ballon d'Alsace.

Teď budeme stoupat na Grand Motte. Nejdelší výjezd dne, střídavě tlačíme nebo jedeme. Christian alias Moped Müller zmizí a uvidíme se až na startu třetí RZ. Nejdelší RZ po nejdelším výjezdu. Sem tam poznávám sekce z předešlých ročníků. Někdo prosekl mlíko, a tak, když mám točit doprava do kopce, jedu rovně. Kolikrát už jsem tady jel blbě, třikrát že čtyř závodů? Variace tohoto výjezdu si připomenu, až když do něj běžím. Přejezd cesty šup do lesa, už tolik nepředjíždím, partička přede mnou jela 4 kros, a tak startér nechal velkou mezeru. Až v nejprudším místě někoho dojedu, řvu na něj, ale místo aby uhnul, tak prudké místo seběhne, no to nebylo úplně fair.
Zašlapat a rychle na to zapomenout. Tahle RZ je to nejlepší co kdy v Giromagny postavili.

A konečně je to tady, občerstvovačka a s ní highlight tohoto závodu, čerstvé vafle. Trávím tam hodně času. Nejrychlejší partička v čele s Jeromem je na bufetu taky, protože RZ 4 a 5 mají stejný výjezd nahoru. Minuta slávy mechanika ze svěťáků – Remymu pomáhám rovnat zuby převodníku šutrem, musíš tady podložit, tady přiložit a sem mlátit. No a tohle všechno pokazí někdo, kdo z batohu vytáhne malý francouzáček. No a pak už jenom vyjet na start čtvrté. Znova krása, i když únava a hloubka kolejí si bere něco od každého z nás, radost je veliká. Tam šutr, tam vnitřek. Ha, velký kořeny potáhnout to přeletím. Trpaslík zatahal za zadní kolo, aha tak nepřeletěl, drnc drnc drnc. V cíli čtverky čekáme dlouho na Christiana, který někoho zachraňoval. Nakonec i preťekár přijede po svých. Posíláme ho k sanitce, ale zdá se, že na to má jiný názor a chce to dojet. No jak myslíš.

Poslední RZ začíná rozjezdem na skalku, která vypadá nebezpečně, a kdo ji projede hezky, vyslouží si od startéra a jeho půvabné asistentky „BRAVO“. Mě to neřekli, takže hned další zatáčku kazím, jak jsem čekal na aplaus. Pravá střídá levou. Šlapat už moc nemůžu. Chtělo by to rychleji. Pak někde ke konci v černočerném lese nevím kam jet. Nanosekunda přemýšlení zavře řídítka a je tu kutululu. Nevím, jak se sbírám, ale dost to trvá se z toho v tom kopci vyhrabat. Jede se zavlažovacím kanálem, ten si pamatuji z minulých závodů, takže vím, že cíl není daleko. Pád a ztráta času mrzí, ale euforie z celého závodu nebere konce.

A tak se jenom těším, co si pro nás připraví Giromagny Enduro Team na příští rok.

Laťka je hodně vysoko.
Za 33 nebo 40 EUR (podle toho jestli máte licenci) dostanete: malou snídani, 2× občerstvovačku, jídlo v cíli, vývoz shuttlem, hlídané parkoviště pro kola a nádherný závod.

Z Giromagny je dnes velký závod, který přitahuje závodníky z celé Francie včetně francouzských hvězd. Jejich motto, SINGLE TRACK PARTY není rozhodně nadsazené.

Foto: Razor Images a Sébastien Simier pro Giromagny Enduro Team