Report: chainless závod bez řetězu uzavřel monínecký bikepark

Autor: Vojta Válek, kategorie: Report, vydáno: 20.10.2016

Podzim, v noci kolem nuly, ráno dlouho tma, mlhy, hnusně. Co má tohle všechno společnýho? Konec bikový sezony, minimálně tý bikeparkový a protože jak se říkává, není špatného počasí, pouze špatného oblečení, nezalekli jsme se, připravili spacáky, kola, auto, okoukli Rampage a vyrazili na Monínec na závod bez řetězů.

Akce, kterou tady pořádají pravidelně každý rok a která se nese spíš v duchu kamarádského pojezdu se změřením si časů, než hrocení vteřinek. Což se potvrdilo hned v průběhu, kdy jsem se mezi závodníky prahsprostě motali všichni, abysme si prostě zajezdili a následně koukli na whip contest o šály na obě strany na dvou dolních lavicích. Nutno hned na začátku dodat, že předpověď se v průběhu týdnu zlepšovala a na víkend to vyšlo až překvapivě parádně, takže povrch a teploty byly ideální. A aby toho nebylo málo, tentokrát jsme si zazávodili i my, protože když sranda, tak se vším všudy.

Ráno jsme vymlátili zadní sedačky z třídvířkovýho Berlinga, aby se měly kam ty stroje nacpat a my abysme měli večer kde přenocovat. Následná cesta z Budějc na Monínec je co bys kamenem dohodil, takže po hodince a kousku jsme na místě. Samozřejmě bysme to nebyli my, abychom si to neužili už po cestě, vejlet je vejlet a jak často my závodíme taky že jo? Takže musela proběhnout předzávodní příprava ve stylu ohulenýho rádia těch nejkrutějších kytar a rapů co znáš. Race mode už za volantem, eRZety v serpentinách, který skončily půl metru před škarpou v plným rejdu na volantu a zablokovanejma kolama kiláček před cílovou destinací jasně poukázaly na to, že kondice je více než ideální a tak to na parkáči parkujem přes rukáv na invalidy, což jsme po zjištění značky napravili, nejsme zase takový burani, jak by se mohlo zdát. Proběhlo přivítání s Hradečákama, který už tady drží formu od pátka, kdy proběhla promítačka Rampage a dle vyprávění ukrutná párty na horním hotelu se saunou, bazénem a hromadou paniček, který jsou tady na dovolený a ty mladý kluky, jak blázní na těch kolech, ještě neznaj. Následky byly evidentní, chuť do ježdění malá, ale klucí v tom umí chodit, takže se po chvíli navzájem nachází po parkáči a okolí a my s nima po registraci a získání čísel míříme rovnou na kopec. Vždycky zábava potkat se po pár měsících takhle s kámošema na akci, který jinak v roce moc nevidíš, tak to má bejt.

Čísla berem přední, protože chodíme v čas, čímž zdravíme půjčovnu stanů Base-Pro a frajery, co v nich na parkáči zachrápali registraci, čili i závod, ale i tak byli dobrý. Kdo byl a je ale ještě lepší jsou klucí, co se o celej park staraj, protože už jen málo kdo si uvědomuje, že celej park stojí především na veřejných brigádách dobrovolníků na jaře a několika lidech, co tady neustále dokola dřou, abychom my měli každý rok kde jezdit. Takže díky Cruzo, Vlčáku, Žábo, Andy a i vy ostatní, co jste letos nebo i někdy dřív na Monínci kopli, je to totiž fakt znát a za mě letošní podoba parku byla asi nejlepší, především co do horní sekce klopenek a i krásně vyčištěnýho lesa, kde se daly pěkně hledat různý stopy mezi kamením a okolo stromů a celkově i těch dřevostaveb co tady je, prostě super. Tejden dovolený si tady asi na kole úplně neužiješ, ale na víkend na otočku na zablbnutí s místním zázemím naprosto v klidu.

Závod startoval už v jedenáct a díky hromadě účastníků cca 128 kousků se protáhnul až pěkně do odpoledne, protože se letos jely dvě měřený jízdy, což bylo za mě určitě lepší. Sanitka to letos měla taky bez práce, což neznamená, že by se nepadalo, ale spíš to, že nic nedopadlo hůř jako odřeniny a to jak při závodě, tak i na whip contestu, kde se to každej rok dřív trochu rakvilo. No a protože po nás jelo ještě 120 lidí, zahodili jsme v cíli kola, vzali foťák a šli nahoru ty ostatní narychlo vyfotit, takže to máte i s pár fotkama. Výsledky tady nebudu divoce vypisovat, protože jsem lenivej a protože to udělal Andy už za mě hned v sobotu večer, takže kdo je na ně zvědavej může sem nebo rozpoznat lidi z fotek z vyhlášení.

Po akci se klasicky většina lidí rozutekla domu, my jsme chtěli ale park uzavřít se vším všudy a tak jsme si večer dali v místní hospůdce ještě pár piv, slivovici s Vlčákem a pár přeživšíma no a jakmile se vrátila část hradecký party vyrazili jsme opět nahoru do hotelu, kde jsme se ale ani nestihli ohřát a byli jsme vyhoštění, že prý si nás zde dámy nepřejí, hoši co vy ste v ten pátek večer tady dělali? A když už ti zavřou i hospodu, je to znamení jít spát, takže jsme sebou mrskli do auta do spacáku a zabalili to. Kupodivu bylo fakt i v noci teplo, takže to krásně šlo naposled přespat v parku i na parkáči, kdo nepřijel nebo vůbec nebyl o víkendu na kole, zle prohloupil.

Druhej den ráno už nás bylo cca okolo deseti lidí, Andy s Vlčákem, kteří celou sobotu prolítali okolo organizace závodu si konečně mohli taky v klidu zajezdit, protože ve dvou lidech obhospodařit takovoudle akci není úplně prdel, takže si těch pár posledních jízd rozhodně zasloužili. Z hradecký party zůstali už jen Zelí, Boash a Zicháč, zbytek zmizel dělat radost zase do jinejch koutů naší země, čímž zdravíme Dema do Ústí a i ostatní samozřejmě. Každopádně podmínky snad ještě lepší jak v sobotu, počasí dokonalý, slunce, dole na baráku teploměr na 22° a vedle toho hromady umělýho sněhu, který by tady do 14ti dní měly udělat první zasněženej kopec u nás připravenej na hoblování lyžákům a prknařům, atrakce pro všechny selfie chtivý jedince. Ve tři hodiny se lano zastavilo, my dali poslední smažák a vyrazili v klidu domu. Další parádní víkend, setkání se s hromadou známejch, který tady ani nejde všechny vypisovat a poděkování všem co okolo podobných akcí ještě něco dělají.

Za Mad Moss
Vojta