Místo kam chceš: Nový Zéland - Queenstown

Autor: Květák, vydáno: 25.5.2017

„Můj kamarád, co básně skládá, jmenuje se Keli,
potřebuje novej článek, jinak je v pr*eli.
(Dal bych si pistáciovou Deli.)“

Jmenuju se Martin Komínek, ale podle kštice, kterou jsem ve svých nejlepších letech nosíval na hlavě mi nikdo neřekne jinak než Květák (na Slovensku Karfiol). Pokud na závodech uvidíš, jak Čert opravuje pár minut před startem kolo a stéká při tom pot po čele, ten pot můj nebude, ale kolo zaručeně jo. Rychlospojku totiž rozdělávám nýtovačkou, a když jsem naposledy nahazoval bezduši, zapomněl jsem na mlíko. Tento výčet triků, který mi přinesl moji druhou přezdívku „Defekt“, sem nepíšu proto, abych ztratil i ty zbytky sebeúcty, které ještě mám. Píšu to proto, aby bylo jasný, že pokud můžu s kolem cestovat já, tak Ty můžeš taky. I přes tuhle absenci jakékoliv mechanické empatie jsem se touto cestou před pár lety vydal a od té doby vystřídal život v Britské Kolumbii, Norsku a právě na Novém Zélandu. Poznal jsem super lidi ze všech koutů světa, zajezdil si s nimi na trailech z těch nejprofláknutějších videí, udělal si vzpomínky na celej život a užil si neskutečnou spoustu srandy. (Moje kolo by to asi vidělo jinak, ale Čert to vem.)

O ježdění na Zélandu ses toho mohl dočíst už spoustu ze super článků Hobbits Fairy Tales Milana Myšíka a Honzy Vanera, kteří se za námi do Queenstownu přijeli podívat v rámci přípravy na EWS. Já bych Ti chtěl ale spíš přiblížit, jak to vypadá, pokud se rozhodneš žít u protinožců na nějakou dobu se vším všudy.

Na Zéland jsem vyrazil pod záštitou programu Working Holiday na podzim 2016. Plán byl jasnej – vyhnout se zimě v Evropě a střihnout si tak tři léta plný ježdění po sobě, než mi začne táhnout na třicet, přijde skutečná práce, hypotéka, nebo první nesmělá koupě Prostenalu. O místě bylo rozhodnuto rychle, neboť všichni bývalí i současní lokálové na moji otázku kam na Zéland za ježděním odpovídali stejně – Queenstown. Po pěti měsících co jsem tam žil a dalším měsícem, kdy jsme pro srovnání projeli celej zbytek země, můžu jen souhlasit.

O tom, že Queenstown je Whistler jižní polokoule svědčí už jen to, kolik profíků sem jezdí přes zimu trénovat. Mountain biking tu má tradici. Možnosti ježdění jsou nekonečný a biková komunita obrovská. Když jdeš po ulici tohoto malého, ale o to živějšího městečka, polovinu lidí tvoří mladá krev, která sem přijela právě za outdoorem. Druhou polovinu pak tvoří o poznání starší krev čínských turistů, díky těm mají ale ti první práci, takže wiw-win.

Do začátku potřebuješ tři věci. Práci, bydlení a auto. (Sámo za předpokladu, že kolo už máš s sebou.) Já osobně si našel práci během prvních dvou týdnů a to v místním five star hotelu. Pomohlo mi k tomu, že už jsem podobnou práci v zahraničí dělal. I když ale vyrazíš do světa poprvé, práci si určitě najdeš. Je lepší přijet mezi hlavními sezónami, kdy hodně lidí přijíždí nebo naopak odjíždí, řekl bych ale, že kdo opravdu chce, job si najde kdykoliv. Pokrýt jídlo, bydlení a něco málo okolo se dá i s minimálkou. Hlavní je se toho nebát. S bydlením je to v Queenstownu díky jeho popularitě trochu složitější. Já se třeba za pět měsíců pětkrát stěhoval, což není úplně bilance, jakou jsem si představoval. Nakonec se to ale dá zvládnout, jako všechno ostatní. Auta se tu točí neskutečným tempem, a proto je jejich nabídka velká a dají se pořídit levně. STK tu je povinná jednou za půl roku, takže když najdeš auto s relativně čerstvým razítkem, mělo by nějakou dobu vydržet. Já pořídil za 1600 babek místní klasiku Subaru Legacy a po pár měsících ho v podstatě za stejnou cenu prodal. Pokud by na auto nezbylo, v Queenstownu dojedeš všude na kole, nebo někoho stopneš a na tripy se přidáš ke kámošům. Všichni jsou tu zvyklý si pomoct. Stopoval jsem ze začátku pořád, nikdy nečekal dýl než 5 minut a dvakrát mě vzali i s nepojízdným kolem. Ještě aby ne, když tu všichni sami jezdí. Do toho lidi nezamykají před sámoškou kola, nezamykají auta ani vlastní domy, a když ztratíš dneska večer peněženku, zítra ráno se už bude někdo na Facebooku ptát, jestli ji někdo nehledá. Kluci to tam prostě hrajou jinak.

Takto jsem teda začal pracovat, bydlet a žít běžnej život na ne už tak běžným místě. Před prací nebo po práci ježdění s bandou v místním bikeparku nebo na nespočtu trailů v okolí. Vše doslova na zápraží. O volných dnech pak roadtripy do vzdálenějších míst nebo za závoděním. Večer skouknout západ slunce nad jezerem Wakatipu a pak už jen zapadnout do nějaké z místních bike hospůdek. Vše ve městě, kde všechny okolo baví to stejný co tebe. Zkrátka život na hov*o! :)

Pokud si čteš tento článek sedíc v kanclu za monitorem, nebo třeba i potom, co ses vrátil domů z kola za barákem, kde ale jezdíš pořád dokola jedny a ty samý traily, možná to v tobě začíná hlodat. Možná bys chtěl vyrazit a něco zažít taky. Je to ve skutečnosti o dost jednoduší, než by se mohlo zdát. Stačí našetřit na letenky, vyladit alespoň úplný základy angličtiny a při žádosti o pracovní vízum to tam pořádně vyslat! Pro Českou Republiku je každoroční kvóta 1200 míst. Poptávka je sice několikanásobně větší a tak není zrovna snadný se tam vejít. Štěstí ale přeje připraveným a na netu je informací milion.)

Další kvóta pro Working Holiday se bude otvírat v březnu 2018. Ideální doba na to něco ušetřit a potrénovat jazyk než vyrazíš! Čím víc cestuju, tím víc mi dochází, jak jsou Čechy super. Nic nám tu nechybí a věř mi, že se sem rád vrátíš. Ty vzpomínky z druhé strany zeměkoule ti už ale nikdo nevezme.