Test: Cannondale Habit SE Carbon, když jeden centimetr navíc udělá velký rozdíl

Autor: Keli, kategorie: Test, vydáno: 16.12.2019

Americká značka Cannondale má ve svém portfoliu již dlouhodobě modely s přídomkem SE jako Special Edition. Typicky jsou to kola s větším zdvihem vidlice než u obdobného standardního modelu. A ani Habit SE není výjimkou. Ale není to jen o vidlici.

Model Habit je typickým představitelem trail biku, kola jezdivého a s poměrně dobrou geometrii pro ježdění z kopce dolů. Prostě univerzál na kterém objedete víceméně cokoliv, od dlouhé vyjížďky až po lehčí bikepark. Výše zmíněné platí především pro klasického Habita. Klasiku jsem zkoušel v květnu a velmi mě bavila, proto mě zajímalo jaké budou rozdíly u modelu SE. Co je stejné, tak 130mm zdvihu rámu, odpružení ve znamení čtyřčepu s Horst Linkem a 29" kola.

Na eSEéčku na první pohled zaujme barva, fialovo modrá metalíza hraje barvami při různém úhlu pohledu. Záleží odkud se na kolo podíváš, z jedné strany je modré, z druhé fialové a nebo to je opačně? Naživo vypadá fantasticky, bohužel fotky nedokážou zcela přenést zážitek. Popravdě, barva je jediným rozdílem od standardního Habita, rám je shodný a kolo se liší především osazením.

Jak to u mnoha značek v posledních letech bývá zvykem, tak i Cannondale Habit SE má přední karbonový trojúhelník a zadní stavbu z hliníkové slitiny. Ani u modelu SE nechybí Proportional Response – co velikost, to jiné rozměry rámu – tak aby pocit kola byl pro všechny jezdce stejný.

Zde zaujme především použití vidlice Rock Shox Lyrik, která má dost radikálně snížený zdvih až na hodnotu 140mm. Disponuje tedy o 1cm větším zdvihem než klasický model Habita.
10mm navíc lehce víc položilo hlavovou trubku, ale rozdíl v hlavovém úhlu není nijak zásadní. V továrním nastavení 140mm zdvihového Lyrika najdeme celkem 3 tokeny v vzduchové komoře – to je dost, ale platí zde pravidlo, které u RockShoxu drží, čím méně zdvihu, tím více tokenů. Důvod je jasný. Standardní Lyrik umožňuje zdvih až 180mm zdvihu a snížení na 140mm bylo dosaženo změnou „air shaftu“ – tyčky, která „reguluje“ vysunutí horních noh vidlice. Zdvih je sice nižší, ale vzduchová komora stejně veliká jako u 180 mm verze, proto je pro optimální chod vidlice třeba dodat více tokenů. A řekněme si upřímně, tři tokeny nestačí.
V tomto nastavení se vidlice velmi boří do zdvihu a velmi jí chybí opora ve střední části. Ač to manuál úplně neposvětí, nacpali jsme do vidlice další dva tokeny a její chod se výrazně zlepšil. Pět tokenů je hraniční hodnota při které se, při plném zdvihu, nedostaneme tokeny na dno vzduchové komory.

Výhoda použití Lyrika je jednoznačná – nesrovnatelně vyšší tuhost než u standardních vidlic s nižším zdvihem. Díky tomu jsi schopen sjet i mnohem náročnější terén než s vidlicí, která se ti „kroutí“ pod rukama. Nelze se vyhnout srovnání kola s enduro bajky i z důvodu použití krátkého představce a 780mm širokých řídítek.

Nicméně je třeba mít na paměti, že sice máš vepředu „velkou“ vidlici, ale vzadu ti stále zůstává jen 130 mm zdvihu. V lehčím terénu jsi jako ryba ve vodě, ale jakmile vlítneš do těžších úseků a tratí, tak se začneš na tlumiči pohybovat v druhé půlce zdvihu a často velmi blízko dorazu. Pocitově skoro není znát, že by se blížil tvrdému doraz, ale prostě často zdvih chybí.

Limituje tě to? Ano i ne. V těžším terénu kolo od jezdce vyžaduje více zkušeností, více umu i snahy, na druhou stranu mu zase nabídne více zábavy. Chce to více s kolem pracovat. Vyvarovat se tvrdých dopadů, lépe číst terén a pěkně jej odpružit, nejlépe v kolenou, jak střední lavinu… Jsem to odpružil. Když se zhoupneš a pořádně to odpružíš v kolenou tak tě střední, opakuju střední lavina nemůže ohrozit. Méně zdvihu jednoznačně oceníš ve stoupáních. Srovnání s enduro kolem je značný, nahoru doslova letíš a kámoši žerou prach z tvého zadního kola. Habit je dost jezdivý ve srovnání s enduro koly.

Komponentové osazení rozhodně není typicky trailové, o vidlici jsem psal výše, tlumič s piggy bagem také není úplně standardním v trailové kategorii. To samé platí i pro brzdy, čtyřpístové Sram Code R s velkými kotouči brzdí dost slušně. Brzdný výkon na podklad přenáší pláště Maxxis šířky 2,5" – přední Assegai doplňuje zadní Minion DHR 2 – hodně ostré gumy.
Pochvalu si nezaslouží řazení, řadiče Sram NX mají do ergonomické dokonalosti daleko a stejné je to i s funkcí. Habit by si zasloužil alespoň sadu GX.
Posledním o čem je třeba se zmínit jsou gripy, nenajdeš na nich žádný lock-on, jedná se o nasouvací klasiku doplněnou i BMX objímkou – v ruce velmi příjemné a pohodlné.

Habit sice disponuje poměrně ostrou, řekněme endurovou geometrií, ale kolo srdcem a tělem zůstává stále trailbikem. Zadní stavba nepatří k nejkratším, osazeny jsou devětadvacítky, tak i přesto je Habit příjemně hravý. A přitom i stabilní v rychlosti. Když na tím přemýšlím, tak je víc stabilní než hravý.

Pokud jen čas od času jezdíš těžké tratě budeš z Habita nadšený. Pokud ale jezdíš primárně velmi těžké a rozbité dráhy, tak Habit pod tebou bude trpět. Traily sjedeš, ale místy je to trochu boj. Nicméně v oblasti univerzálnosti, mít jedno kolo na vše, tak asi není důvod proč nesáhnout po Habitovi. Samozřejmě, záleží úhlu pohledu „na vše“, pokud jsou tvoje vše traily, enduro tratě a občasné výlety, tak jsi u Habita správně.

Infobox