Report: Kule zvládl letošní premiérový závod MS DH Cupu skoro bez pádu

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 4.6.2020

Náš vrchní sjezdový reportér Kule vyrazil na první letošní déháčko. Na Bílou. Kterou zná jenom když je bílá. A poslední květnový víkend rozhodně Bílá bílá nebyla. No ale o tom si přečtěte sami.

Tak konečně začínaj závody a to hned pěkně z vostra, sjezdováním na Bíle a já se těším jak malej šropl. Tendle kopec znám pouze v jeho zimní variantě, takže dávám sondáž přes POVka na netu. Bohužel blbec si pustím Kulhysa, což mě trochu umírní, pak ještě čeknu předpověď a najednou už se mě zas tolik nechce.

„Ty jo, jeď, nebuď passy,“ hecuje mě Zajac. „Jede aj Domča, tak to dáš taky, ne?“

No tak jo, balím pumpu, imbusy a v sobotu ráno vyrážím směr Beskydy. Dovalím akorát na poledne, vyřídím registračku a du to projít. Začínáme třema menšíma schodama, pak ňáky klopny, občas skok, občás ňákej ten šutr a spodní část je zase solidně protkaná kořenama. Navíc trať vykazuje známky vlhkosti, která se má na nedělní závod podstatně zvýšit.

Du to převlíct, pro bajk a parkrát se sklouznout. Kupodivu to docela de, trochu to místy klouže, ale žádná hrůza. Ještě bych se svezl, ale pomalu začíná připrava tratě na zítra, tedy lehkej deštík, takže to balím, civil a do místní paluše něco zobnout. Největší devízou tohoto kraje je přítomnost Radka na čepu, tohle totiž nejsou Jeseníky, kde máš na každým rohu točený projímadlo, takže se tu dá fklidu posedět. Snažím se vyhnout jakékoliv párty, balím to hezky na slušno a za příjemného bubnování na střechu auta se odebírám do věčných lovišť.

Bubnování pokračuje celou noc i ráno a mě se určitě nechce být ten první, kdo to pude testnout. Takže si poležím, pak skočím na skvělý lokše s kávou a čajem a velmi rozvážně se chystám na tréningovou jízdu. Trošku mi vrtá hlavou začátek a konec, kde sice existuje objížďka, ale to pro mě není varianta, takže to zkouším a ejhle, neustávající déšť, který spíš odplavuje bahno mimo trať a navíc krásně čistí pláště, zajisťuje na mnoha místech lepší grip než byl v sobotu.

Po dvou jízdách sem totál blátolák a nejsem sám. Cestou na semi už navíc solidně klepu kosu, nepřeju si nic jinýho, než aby to lano jelo aspoň na rychlostní stupeň 1, protože tímto tempem nestihnu ani finále za týden v Koutech. Ale už sem na řadě, jedu si hezky na jistotu svoji oblíbenou plíseň a v korespondujícím čase se doplazím do cíle. Du mrknout na pořadí, kupodivu se pár lidí plazilo ještě pomalejc, ale prej to taky solidně protřídil kořen v poslední prudké části, kterej stačí ťuknout a deš. Týpek se kterým sem jel hore k němu ani nedojel a vyndal si koleno ještě o patro vejš.

„Chránič nezafungoval?“
„Já kolena nevozím,“ směje se…
„Aha, tak jo…“

Teď už sem ale vážně zmrzlej jak h***o a přestává to být čurina. Boty sice solidně větraj v parnu, ovšem v tomhle počasí fungujou spíš jako anestetikum na prsty a moje letní kraťase z Čajny taky nebyly top volba. Aspoň nemusím mít strach o koule, protože ty se bezpečně skrývaj kdesi hluboko v utrobách a odmítaj se závodu dále účastnit. Další věc, která přestává, je pršet a v horní části kopce padá hmla. S týpkama na laně jenom drkotáme zubama, já tak vydatně, že nahoře přeslechnu svoje číslo a to i přesto, že stojím hned vedle slečny startérky. Tím se mě klepačka ještě o kousek protáhne a já se snažím uklidnit myšlenkou na saunu nebo pláže v Miami. Moc to nepomáhá, nečekaně.

Ale už sem konečně vpuštěn do finálové jízdy, kde velmi záhy zišťuju, že bez deště to začína lepit a solidně šmykat. Nemá cenu to řešit, prostě buď to klapne, nebo ne. Tancovačka solidní, navíc do kořenové části najíždim už s totál zabahněnýma brýlema, takže je to spíš pozpaměti. Překonám bluďáka, výjezd z lesa dávám stylem „jdi za světlem“, poslední dřevák: „Ty vole já to snad budu mít bez pádu.“ Školácká chyba, nebudu, předjíždí me zadní, což se uplně neslučuje s pravidly správného použití jízdního kola. Chybí mi tak 10 metrů do cíle, to už snad ňák dokloužu. Bohužel tendle curlingovej tríček nevychází a já zastavuju tak metr a půl před čárou. Sakra, vymotat kolo a zbytek pešo.

Teď už jen osprchovat kolo, sebe, vyslíct se do pytle na odpadky a rychle na čaj, kde akorát stíhám Pahýla jak dává train gap. RESPEKT!

Tak další víkend zas, tentokrát na velkým kopci a s velkým deštěm!

Chceš vědět jak to dopadlo? Tak to budeš muset nastudovat výsledky na webu casomeric.cz, pozn. red.
Foto: Tomoo – galerie zde