Report: WBS Mostkovice Kuleho bavilo velice

Autor: Kule, vydáno: 8.6.2021

Správný report se musí uležet. To je jasný. Nejde si k tomu jen tak sednout a plácnout to na papír. Musíš si vytříbit myšlenky, vycizelovat formulace, provést korekturu, vybrat fotky. Kule to ví a tak si dal s reportem prvního letošního kola seriálu Gergel Wood Bikerally Series z Mostkovic na čas. O závodech se z něj sice nic nedozvíte, ale sranda to je. A o tu jde především, ne? 

Gergel Wood Bikerally Series Mostkovice

Loňská sezóna skončila trochu předčasně na Všemině, kde jsem si nejprve vytetoval sedlo na levý stehno, nechtěně probrzdil Davovi karimatku a nakonec se nechal zajet vším, včetně Jájina, to vše korunováno zázemím v hlavní roli s výhodami restaurace anglického typu, kde oceníš zejména nekonečnou frontu a omezenou nabídku.

Není tedy divu, že jsem se už nemohl dočkat, až si spravím chuť na dvojzávodním víkendu Trnava plus Velká Rača. To se bohužel nestalo, nejdřív se zakázalo cestovat přes hranice a následně ze stejných důvodů odpadl i poslední závod WBSka.

V duchu změn vypadá i kalendář na letošní sezónu. Všemina sice zůstala, zmizelo však mé oblíbené Slopné a přidalo se několik zcela nových lokalit, jako hned první zastávka seriálu, na nedávno otevřených Hanáckých stezkách, v Mostkovicích.

Naše brněnská skvadra startuje letos v ecomódu, tedy přijíždíme každý vlastním autem, krom Dalíka. Ten si pujčuje dodávku od velmi sympatické, inteligentní, pracovité a nikdy pozdě nechodící, paní vedoucí ze Scocottissima.

Dál už je ale vše při starém. Páteční odpoledne tréning, dvě tratě, jedna baví, druhá baví ještě víc. Díky malému převýšení je cesta nahoru méně náročná než dolů, takže motáme jednu jízdu za druhou, až do úplného vymotání.

K večeru nás pak ve své Enterprise doplachtí krátce pozdravit one-hander Broněček, který tu dřív býval místňákem a tuhle lokalitu zná ještě z dob neoficiálních. Pak už sedáme s mlaďochama k ohni, taháme dřevo od místní kešky a večírek může začít. Pozděj se k nám přidá jeden z nejmladších závodníků, sedmiletý Adam s mamkou. Ta mu dělá špekáčky hezky do křupava, tak, jak to měla ráda moje babča, která se dožila krásné padesátky. Na pečivo nebo zeleninu se tu samo nehraje. Áda je hrozně akční, drzej a ukecanej, což jak pozděj zjišťujem, má nejspíš po taťkovi. 

 

Ráno ještě hodíme zepár předzávodních jízd na rozehřátí. Hlad po závodění je evidentně velkej, účast přes 140 závodníku plus svišti a dámy to jen potvrzuje. Já to nemám jinak, nevydržím s nervem a do první rz vyrážím lehce předčasně, za což krom zlatého bludišťáka získávám i 5 bonusových vteřin. Chvilku si docela nevybíravě nadávám, než se začnu opět soustředit. No nic, zbytek závodu se bude stahovat.

Na druhej pokus nám docela slušně sprchne, což vyřazuje Hafrňáka z formy a malej Adam je tak bez doprovodu. Mamka mu samo nedovolí jet samotnýmu a tak se briskně nabídnu, že si ho na chvíli adoptuju. Začátek dobrý, ale se svou poruchou pozornosti se Áda neustále zajímá o dění kolem trati, komunikuje s diváky a mě neustále upozorňuje, že má strach z té propasti. "Nemel a jeď, ty vole." "Ale mě je zima na ruce." "Mě taky, tak pohni, ať už sme dole." Na dřevě nad propastí trošku váháme, pustíme závodníka za námi, pak už jen lehké postrčení a pokračujem. Dole dáme plácačku a sme oba spoko.

Než se dostanu na řadu, vyleze Oskar a z krasně rychlýho mokrýho povrchu se stává lepidlo, což na takhle šlapavé trati fakt poznáš, zejména pak na čase. Tady se stahovačka ještě nekoná. Na dvou posledních rz se však už stahuje krásně a i když na poslední mi opět sprchne (doufám, že se z toho nestává na letošek pravidlo, viz. finále na Rokytce), vydržím fklidu a na rozdíl od Dalíka se nevymáznu na mokrejch kořenech. Nicméně pět vteřin penalty neukecám a tak se celkově řadím těsně za Macina.

   

Na první závod určitě úspěch, až na jedny naražený žebra a urvaný rameno u para-dh specíálu se nic vážnýho nestalo, a tak se můžem všichni potkat na dalším špílu.