Report: ENDURO2 - enduro dvojic v Les Arcs v podání Smetyho a Hradečáka

Autor: Milan Smetaník, kategorie: Report, vydáno: 8.9.2020

Francie – Les Arcs – závod dvojic – tři dny – 15 erzet – víc jak 100 km z kopce – naklesáno přes 10000 v. m. A samozřejmě na oči. To je ve stručnosti popsaný závod, který se jezdí každoročně ve francouzském středisku Les Arcs a ani letos navzdory světovým událostem ohledně Covidu angličtí pořadatelé TrailAddiction tento závod nevynechali. Sice byl termín posunut na datum, kdy se konaly snad všechny akce, ale závodníků přijelo dostatek a tak bylo o zábavu postaráno.

Na tento závod jsem měl spadeno velmi dlouho a to konkrétně v roce 2017, kdy jsme byli přihlášeni, ale okolnosti tomu nechtěli a firma, která tehdy závod měla pod palcem, šla do insolvence a my tak přišli o kompletní startovné. A 400 liber za dvojici není zrovna málo. Nicméně mě to neodradilo od záměru se někdy zúčastnit.

Letos se to konečně povedlo a parťáka mi dělal Tomáš Hradecký. Díky mu za to. Na cestu se s námi ještě vydal kamarád David Mestek a ten nám občas udělal nějaký ten snímeček a hlavně nám to všechno odřídil :).

Závod byl pátek až neděle a registrace ve čtvrtek odpoledne. Do střediska jsme dorazili ve středu večer, ubytováváme se ve vesničce La Chal 4 km od centra dění. Ve čtvrtek ráno je krásné počasí a tak kupujeme permice a jdeme jezdit do parku a zvykat si na vyšší nadmořskou výšku a hlavně na převýšení kopce. Některé závodní traily jsou natažené i místním bikeparkem, takže občas jedeme i po tom, co se pojede v závodě, ale zapamatovat se to stejně nedá. Jezdíme celý den a po páté hodině jdeme vyzvednou startovní čísla. Trochu fronta, takže s rouškami čekáme a když vidíme pěknou zrzku, která čísla vydává, tak má Tomáš průpovídky typu rezavá střecha, vlhký sklep a podobně :). Vyzvedáváme čísla a zrzka kouká do rozpisu a říká: Smetaník, Hradecký, nazdar klucííí :) Takže pro příště radši držíme hubu, nikdy nevíš, kolik je kde Čechů. Jinak česká děvčata ve službách TrailAddiction jsou Gábina a Kačka.

Pátek máme přidělený čas na vyzvednutí čipu a čas na Funikulárku, což je takový vlak na lanech, který tě vytáhne z Bourgh-Saint-Moriz do Les Arcs. Odtamtud se pokračuje klasickou 4 sedačkovou lanovkou na traily. Na pátek je naplánováno 5 erzet. Snažíme se s Tomem trochu sehrát. Víkend před tím jsme se to snažili trénovat v Koutech. Ale závod je něco jinýho a na oči to prověří všestrannost. První trail jedeme na jistotu, abychom se trochu sehráli. Druhý už trochu povolujeme, ale bohužel mě se daří v jednom korýtku si nechat chytit přední kolo a pedál a už letím přes řidítka. Ihned zjišťuju odřený rameno, ale taky koleno, který krvácí a tudíž ho potom celý víkend odírám chráničem kolen. Velmi nepříjemný. Další erzety jdou poměrně hladce, ale ne tak rychle, jak bysme chtěli. Na poslední se spouští z nebe průtrž, která nás provází celým víkendem. Poslední erzeta byla hodně přísná a i v tom slejváku se nám daří předjet asi 6 dvojic, které kolo v některých úsecích vedou. Bylo to fakt hodně prudký a zatáčky hodně utažený. Nic lehkýho. Nakonec ale zjišťujeme, že pořadatel poslední erzetu nezapočítává, protože někdo někde zabloudil kvůli protrhlýmu mlíku apod. Škoda, ta se nám i přes to počasí povedla. Po dojetí údržba, pereme všechno prádlo a zjišťujeme, že jsme na 9. místě v kategorii 77+ a celkově 45. Celkem spokojenost.

Prší samozřejmě celou noc a dost razantně se ochlazuje. To se ti ráno fakt moc do toho nechce. Nicméně fasujeme čipy a jedeme nahoru. Na sobotní den je naplánováno 7 erzet a z toho 2 mají převýšení 1000 metrů. Na první stage máme už po 100 metrech kompletně mokro v botech a to jako fakt nechceš. Druhá erzeta se startuje z 2600 n.m. A je tam mlha a deštivo, fakt hnus. Trojka a pětka jsou s tím obrovským převýšením a i Keli sám podotkl, že za mokra by to jet nechtěl (Keli jel tento závod společně s Marou v roce 2016, pozn. red.). Nám se docela dařilo vše nějak projet. Bylo vidět, že někteří z toho mají velký respekt a kolo hodně tlačí. Někteří zase naopak jako by jeli za sucha. Když jedeme na lanovce, tak jako fakt mrzneme a musím přiznat, že jsme se málem začali vzájemně zahřívat :) Za ten den nám to dalo něco přes 50 km a asi 4500 metrů z kopce. Taky tam bylo nějaký to šlapání do kopců, ale v tom počasí si za to byl rád, zahřálo to. Celkem ten den byl hodně náročný hlavně díky počasí. Posouváme se na 8 pozici. Opět praní, mytí kol, nějaký to pivko.

Ráno máme zprávu od pořadatele, že se máme přiobléknout, že nahoře je bílo. Jakože srpen :) Čekali nás „jen“ 3 erzety, ale slušně dlouhý. Dneska dáváme bacha na boty a rukavice, abysme byli trochu v suchu a vzhledem k únavě se to snažíme dojet důstojně hlavně bez pádů. Daří se a jsme rádi, že to máme za sebou. Posouváme se zpět na 9. pozici v naší starobní kategorii a celkově dojíždíme na 35. místě, což beru jako pozitivní. A vzhledem k tomu, že nedojelo víc jak 50% startovního pole, tak jsme opravdu spokojený. Nebyli jsme úplně vyrovnaná dvojice, což pro tento závod je dost zásadní, když chceš jet na výsledek. Předem jsme se ale domluvili, že to jedeme na zážitek a kvůli zkušenostem a příští rok bysme tam chtěli jet znovu.

Tohle je úplně jiný závodění než u nás. Jako dvojice jste na sobě závislí nejen kvůli jednomu čipu, ale zodpovídáte i za toho druhýho. Za druhé je to obtížné tím, že je to třídenní závod a na regeneraci moc času nemáš. A jako poslední (za mě bonus) jsou ty obrovský kopce. To je prostě paráda se tady svézt.

Vřele bych tuto zkušenost doporučil všem. Zážitek, na který jen tak nezapomeneš. Víc takových závodů. Takže snad za rok znovu :)