Kill the Trail - škola jízdy na horském kole

Report z WBS: Držte se Klobouky, Kule jede z kopce

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 11.9.2020

Kšiltka, kulich, čepice, hučka, prostě pokrývka hlavy, v tom všem Kuleho můžeš běžně potkat. Ale Kule a Klobouky to nám nějak nejde dohromady. Ale prej to funguje! Takže Kule v Kloboukách teď a tady v reportu.



Tak zamáčknem slzu a rozloučíme se s legendární a jedinečnou bikerally na Kopné, místo které budem odteď vídat v kalendáři Klouboucké stezky. Potřeba si na tom rychle najít něco pozitivního. Místo vzpomínání na legendární párty, noční race nebo ročník ala bahenní lázně, kde Kikin jezdil v holínkách a Ríša musel uznat, že s trojkou v pláštích se to fakt nedá, se raděj soustředím na fakt, že nová lokalita rovná se nový tratě. A stejně jako Kloubouky si tentokrát odbývá premiéru wbska i Macin.

Vyrážíme v pátek po.o, samo se všema logistickýma problémama jako tetris s věcma do kufru, nákup, objížďka ve Vizovicích až po díru v chladiči, kerá nám vystaví stopku asi 300 metrů před cílem. Nakonec to ale doťuknem na parkál k hotelu a můžem si tu novotu jít čeknout pěšky.

Jako prvního potkáváme pana instruktora, který na dotaz jak to vidí, reaguje slovy: „Tahle je úplně na hovno a ta druhá ještě horší.“ Dál se neptám. Obě tratě začínaj prudkým sešupem do klopky, váže levá, pár rychlých zatáček, pak se to rozděluje před cestou a tady začíná to pravý rodeo. Trailbuilding minimal, na Vanika, ve stylu jako odhrabnu ti bordel, ale zbytek si už musíš vyjezdit sám. A že se to vyjíždí poctivě. Kde nejsou malý záludný kořínky, sou ty větší, ještě záludnější, případně doplněný o dávku volných šutrů. A tam kde je tohodle nejvíc pohromadě se většinou nachází ňáká libová vracečka, asi aby toho nebylo málo. Jo, tak tohle bude velká sranda.

Dem pro bajky a najíždět. Každé věnujem jednu seznamovací langsam, což Kájovi stačí, prej mu není dobře a tak se de nahoru spravovat pifkem. My s Mácou se to dem snažit na sraby naučit, dáme ňáký úseky, ale nakonec se shodnem, že na zátah je to větší sranda, takže si dáme ještě vod každé jednu v tempu a spěcháme na pomoc Kájovi.

Přesunem základnu na horní parkál, strategicky blízko k lesu a stánku s občerstvením. Borci tu maj nachystanou průmyslovou wapku, což se mi na kolo nezdá příliš bezpečné, ovšem jako sprcha to funguje dokonale. Dokonalý to je pouze do chvíle, kdy Máca zišťuje, že se vyspršil v jedinejch trenažerech, kerýma se vybavil na celej víkend. Takže samo dělá smutný břeclafský vočiska, čemuž nejde odolat, takže mu jedny obětuju a po několika podrobných detailech jejich zneužití pozděj i věnuju.

Večer se odehrává v klasickém stylu, načórovat zepár soušek, rozdělat fajrung. Do toho zahlásí Haff open bar, takže si dáme ke grilovačce jedno dvě motaný na dobré trávení a velmi na slušno to kolem půlnoci můžem zabalit.

Ráno nás budí klasickej předzávodní cvrkot plus dodávka, kerá jede asi rovnou z rychty, takže vstávačka, klasický rituály a dem se sklouznout. Kazzi nemusí, bo to najel včera dostatečně, takže si nechává sklouznout akorát medovník s kafem na hotelu a je ready. My na trapáky dáme každou zweimal, ale jak říká Kikin, zapamatovat se to ani za boha nedá. S tím upe nemůžu souhlasit, mě to naopak příde uplně easy, prostě sou všude kořeny a zatáčky. Hotové vyřešené.

RZ 1, krásně rozjeto, kupodivu si to i pamatuju správně. Mám z toho dobrej pocit do chvíle, kdy z ničeho nic reju čuňou zem, jen ji zvednu, tak me ju tam zas vratí zadní kolo, kerý mě trefuje zezadu přesně na blembák. Brejle nakřivo, rodla vo pětačtyřicet šejdrem… no dolů už je to jenom koloběžka. Tak takhle se dá uplně jednoduše zahodit závod hned v první jízdě. Naštěstí se mnou Kája drží basu, to se pozná kámoš. Ne jak ta břeclavská krysa, co si konzistentním tempem vyjíždí top 30.

Na druhou RZ se čeká dlouho kvůli zásahu zdravotníků, neb jedna ze slečen se vyndala na žebra a není jí zrovna do zpěvu. Já v tédle jízdě beru Mácu, ten těsně za mnou a Kazzi, ten stále drží basu. Následuje pauza, oběd na hotelu, kde maj luxusní vývar a i přes extrémně rychlou obsluhu nám zbývá chvilka na chill.

Přesouváme se na pravou. Nemá cenu to tady přehrotit a posrat to někde dole v kořenech, takže si pro jistotu vylítnu ze stopy už nahoře, abych to měl z krku. Máca opět uplně s klidem krásnej čas a Kája stále drží basu.

Závěrečná RZ, Máca zišťuje, že se časy sčítají, takže taktiku „už to jenom dojedu, stačí mi čas z první jízdy“ přehodnocuje na „jebnu tam top 20 a nečumte“. Já mu visím za prdelí o vteřinu a kousek, což se zdá být málo, ale wbsko je vyhrocená záležitost a do tohodle prostoru mezi nás se vmáčkne dalčích 10 lidí… a Kája drží basu.

Tak jo, dáme wapku, tetris, vysomrovat destilku a jedem. V Otrkách hodíme Mácu na vlak, bo musí jet hlídat psa a my pokračujem směr Morávka, zkontrolovat, kam se nám za ty roky posunula Čekosérie. Ale to by asi vydalo na další report. Tak na Všemině!

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


Přepnout barvu pozadí