Test: sjezďák Canyon Sender CFR SL z tebe udělá rychlejšího jezdce

Autor: Keli, kategorie: Test, vydáno: 30.8.2021

Kolo určené na závodní sjezd. Otestováno důkladně a to i na DH závodech.

Sender je to nejostřejší kolo, které v nabídce Canyonu najdeš. A právě kolo, na kterém se prohání tým CANYON COLLECTIVE FACTORY TEAM na závodech Světového poháru jsem měl poměrně dlouho k dispozici a pořádně vyzkoušel. A to v i prostředí, do kterého je určeno. Na závodech ve sjezdu. Jaká je karbonová závodní raketa odpoví následující test.

Černý elegán

Sender CFR SL nejvyšší model sjezdové řady německého direct sale výrobce Canyon, jeho cena se na začátku srpna pohybovala okolo 168 tisíc korun. Na výběr jsou k dispozici dvě barevné kombinace, týmová červenobílá a tato testovaná s označením Stealth. Sender CFR SL v lesklém černém provedení je bezesporu elegantní. Černá je prostě sázka na jistotu. A když černou doplní decentní, v podstatě z dálky neviditelné polepy, tak máš kolo, které z módy nevyjde po dlouhou dobu. Vlastně nikdy.

Rám z karbonu

Jednotlivé karbonové části rámu, přední trojúhelník a zadní stavbu propojuje přepákování z hliníkové slitiny. Co se týče tuhosti, tak oblast čepů je tradičně nejslabší místo všech celoodpružených kol. U Senderu však konstruktéři nic neponechali náhodě a použití opravdu oversize ložisek a čepů společně s poměrně velkým množstvím materiálu dodává neskutečnou tuhost. Slova jako kroucení či nedostatečná tuhost v souvislosti se Senderem rozhodně použít rozhodně nelze. 

MX Link - inspirováno motokrosem

Systém odpružení zadní stavby vypadá na první pohled velice složitě a komplikovaně. Nicméně jedná se v podstatě o Horst link, čtyřčepové zavěšení zadní stavby, která má navíc jedno přepákování vedoucí k tlumiči.

Musím říct, že jsem se trochu potýkal s nastavením odpružením tak, aby bylo k obrazu mému. Především s vidlicí jsem dost bojoval. V základním nastavení byla vidlice velmi lineární a až po dodání dvojice tokenů, tolik jich bylo v balení u kola, se progresivita trochu zlepšila. Ale potřeboval bych jich více, mnohem více. Tak abych nemusel chod tolik řešit skrze ovládání komprese.

U tlumiče toho tolik jako na vidlici nastavit nemůžete, k dispozici je jen pomalá komprese a odskok, nic víc, nic míň. Nicméně s MX Linkem spolupracuje velmi dobře a nikde, na žádné trati, mi více nastavení nechybělo.

Pokud očekáváš od Senderu absolutní žehličku, která baští i ty sebemenší nerovnosti možná budeš zklamán. Anebo budeš muset odpružení výrazně, ale opravdu výrazně poladit. V továrním nastavení jen s minimem změn je kolo takové závodně tuhé. Drobné nerovnosti zlehka přehlíží, ale naopak dodá maximální oporu ve středu zdvihu. Chod zadní stavby mi přišel docela progresivní, především ve srovnání s vidlicí.
Co bych vypíchl je skvělá odezva na šlapání, pohupování při šlapání je minimální a kolo jde neskutečně za pedálem. Stejnou pochvalu si zaslouží i imunita na vliv brždění na chod zadní stavby.
Že Sender není žehlička nevnímám jako nějakou chybu, jedná se o závodní raketu a ne kolo na kterým bys primárně měl blbnout bikeparku. Na to jsou určena vysokozdvihová kola, které udělají lepší službu a navíc více pojedou.

Nesmíš zapomenout na třmen

Rám umožňuje i poměrně výraznou změnu geometrie a to na dvou místech. Jednak otočením kamenů v zadních patkách je možno zkrátit respektive prodloužit zadní stavbu a druhou změnou je možnost prodloužení nebo zkrácení hodnoty Reach o 8mm otočením kamene v oblasti hlavového složení.
Změny jsou poměrně výrazné a jsou okamžitě citelné. Změnit setup z extra stabilního kola na kolo hodně agilní je otázkou několika minut. Ale nesmíš zapomenout na třmen zadní brzdy. Ten je třeba posunout odpovídajícím způsobem. Pokud to neuděláš, odnesou to brzdové destičky, protože budou brzdit jen částí brzdného obložení a do kytek půjdou po pár jízdách. Stane se ti to jednou, příště už stejnou chybu neuděláš, to ti garantuji. 

Výtku bych měl k otáčení zadního kamene, v zadní stavbě, ten na straně u přehazovačky je do rámu namontován a zajištěn šroubem na druhé straně tomu tak není a drží ho jen osa náboje. Pokud si nedáš pozor při vytahování zadního kola vypadnutí z rámu nic nezabrání.

Osazení v topu

Co se týče komponentového osazení, tak zde v podstatě není slabina. Není co bys vyměnil, prostě top verze komponentů na všech místech. Komponentovému výpisu dominuje značka Sram resp. RockShox. Odpružení v ultimátním Boxxeru a tlumiči Super Deluxe DH, brzdy Code RSC, sjezdové sedmirychlostní řazení Sram X0 a stejné označení nesou i karbonové kliky s délkou 160mm.
Řídítka a představec i gripy, vlastně celý kokpit má pod palcem značka G5 tovární komponentová značka Canyonu.
Posledním dílkem do skládačky je sedlo Ergon, to sice patří k těm méně pohodlným a můj zadek s ním tedy není absolutně kompatibilní. Naštěstí na sjezdovém kole toho moc na sedátku nenasadíš.

Ochrana nechybí

Rámu nechybí ochranné prvky. Jeden najdeme zespodu hlavní spodní rámové trubky v oblasti středu. Zde se jedná o gumový kryt, který je poměrně tuhý a pokud do něj narazí kámen je to poměrně slyšet. Avšak ochranná funkce je dokonalá. Pod bočnicemi se skrývají i šrouby vedoucí k přepákování tlumiče.
Další chrániče najdeme na spodní trubce zadní stavby v oblasti řetězu profilovaná guma z hora a také i ze spodní části chrání zadní stavbu velmi dobře a díky tomu je kolo za jízdy velmi tiché.

Přestože je tlumič umístěn poměrně nízko a přímo před zadním kolem, tak před nečistotami je chráněn velmi dobře pomocí integrovaného blatníku.

Drobnou výtku bych měl k ramínku, u jeho spodního uchycení se zde rádo zachytává bláto a dostat ho od tam není vůbec snadné, v podstatě bez vytažení zadního kola je to nerealizovatelné. Lesklý lak předního rámového trojúhelníku není z nejkvalitnějších a nejtvrdších k jeho poškrábání stačí i jen minimální síla. Použití ochranné fólie se přímo nabízí.

Závodní kolo otestuješ nejlépe na závodech

Kde vyzkoušet závodní sjezdové kolo? No jedině na závodech a tak jsem po letech vyrazil na sjezdové závody. Dal jsem si na Senderu celkem tři akce Českého poháru ve sjezdu. Rokytnice nebyla tou pravou zkouškou pro kolo kalibru Sendera. Naopak Špičák a Klínovec byly dráhy, které dokázaly kompletně prověřit potenciál a kvality kola. V Rokytnici a na Špičáku jsem jel s krátkou zadní stavbou, naopak na Klínovci, kde se jezdí výrazně rychleji jsem nasadil zadní osu do zadní pozice.

V krátkém provedení je kolo velice obratné a zatáčí doslova na pětníku. Samozřejmě je třeba myslet na to, že se jedná o kolo s poměrně velkým rozvorem a 29" koly. 
Ovladatelnost ovlivňuje i hmotnost, ta se s pedály pohybuje lehce nad šestnáct kilo. Váha jako má kdejaké enduro kolo, ale tady máš víc zdvihu a dvojkorunkovou vidlici! 
Navíc je hmotnost skvěle rozložená, Sender je dost dobře vyvážený. S tlumičem nízko máš neskutečnou stabilitu a pocit jistoty. Pocitově není žádná dráha moc rozbitá, i v nejvíce rozbitém terénu, v ostrých rockgardenech či top speed úsecích je kolo klidné a jisté. 

A navíc je Sender hodné kolo, minimálně na mne bylo, protože mne vždy podrželo a spadl jsem s ním jen dvakrát. Což je na mne jako velmi známého "vozemboucha" potěšující. Ani doraz po dopadu na přeletěném dropu nepoznáš. Že jsi byl na dně zdvihu ti napoví až spadlá gumička z pístnice. Nicméně se správně nastaveným sagem je však tato situace díky progresivnímu chodu zadní stavby velmi výjimečná.

Největší rozdíl oproti jiným kolům jsem pociťoval až v týdnu po závodech necítil jsem v podstatě žádnou únavu. A nebylo to rozhodně tím, že bych měl nějakou super kvalitní předstartovní přípravu, ale tím jak kolo jezdce šetří. Tím jak chytře využívá zdvih, nechodí příliš do dorazů a díky tomu je rychlé a přitom úsporné na sílu jezdce.

Má slabinu? Nemá!

Má Sender nějakou slabinu? Nemá. Já na ni alespoň nenarazil. I po třech závodních víkendech je kolo v dokonalém stavu, nikde žádná vůle, vakl či něco podobného.
Canyon Sender tě zrychlí, a nejen to díky svým 29" kolům, ale především svým jízdním projevem. Prostě i z průměrného jezdce udělá lepšího závodníka. Moje výsledky z letošní sezóny jsou toho jednoznačně důkazem.

Infobox

Akční foto: David Chmelík, Filip Hůšť, Martin Bruder, Roman Jahelka