Report: Blinduro na Karolínce zakončilo endurovou sezónu

Autor: Dan Klimeš, kategorie: Report, vydáno: 19.10.2021

Co dělá závod dobrým závodem? Tratě? Lokalita? Pořadatel? Kamarádi? Soupeři? Jasně, všechno toto. Ale letošní závod udělalo počasí! Kdo už v Beskydech na jednom z předchozích dvou Blindur byl, ten ví. Tentokrát to byla jiná káva. Obloha vymetená, slunce od rána do odpoledne. Bylo trochu fresh, ale co, na chlad se přioblečeš. Navíc Beskydské kopce tě zahřejí dost. A pokud ne kopce, tak místní slivovice stopro.

Blinduro je vlastně taková standardní stálice na závodním nebi. Tradiční pořadatelské duo kosích bratrů Pól - Prokop sáhlo po osvědčeném, za pomoci lokálů natrasovalo nové, místy vykradlo samo sebe a byl z toho fajn závodní víkend. Vzhledem k roční pauze nevadilo, že jsme některé traily jeli již dříve.

V sobotu nás čekaly tři erzety. Asi bylo dobře, že jsme si nejhorší kopec vyžrali hned na začátku. Takže hurá na Kohútku.

První kopec, první trail. Uklidnit hlavu a sakra. První třetina odklon, hrabanka shrnutá a zbyly jen kořeny. Tady se ukázalo, kdo je připraven a kdo umí. Na rozjetí to nebylo úplně nejlehčí, ale tady nejsme na dráze. Takže pojď do nás. Erzeta jede těsně kolem občerstvovačky u dolní stanice lanovky, co na jedné straně přinášelo komické situace, když tam závodník chtěl skončit, na straně druhé zde byl prostor k fandění.

Bufet se hodil a tak s doplněnou energií stačí vyjet pár serpentin a na stejném kopci nás hned čeká dvojka. Na začátku pár zatáček v suché hrabance, pak několik na louce, zbytek takové rychlá směska. Kratší, ale fajn.

Dole #givemefive s kámoši a servis od Kolofixu. Na další start nás čeká transfer do druhého údolí a výstup plný krásných podzimních výhledů. Pro dnešek poslední erzeta je osvědčená podél sjezdovky. Kombinace louky, lesa, kamenitých i hrabankových, šlapavých i technických úseků. Od všeho něco. Kopec krátký, víc asi vymyslet nejde. Poslední dnešní pípnutí časomíry a za pár minut už máš výsledky v mobilu. Za tuto časomíru rozhodně palec hore. Není čas podle tvých představ, tak do sebe kopneš místní slivovici a všechny chmury jsou ty tam. Kámoši jsou nejlepší lék na trudomyslnost! Po třech erzetách, třiceti kilometrech délky a necelých tisíci metrech výškových v nohách máme ještě sílu na večerní utužování sociálních kontaktů.

Nedělní ráno štípe. Mínus dva jsou mínus dva. Ale slunce rychle tlačí čísla na teploměru vzhůru. Na první startovní lajnu to máme 25 minut do slušnýho tlačáku. Úplně nová lajna namotaná mezi stromy jak tkanička v tretře. Místy se hrálo o každý milimetr. Levá pravá se střídají rychlostí kulometu. Občas terénní zlom, občas oholený kořen. Kratší, ale fajn.

A teď horekopcom na Soláň. Kdo chce z kopce, musí nejdřív nahoru. Ale tento výjezd stál za to. Jak mnozí řekli: toto byla "královská etapa". Dlouhá, rozmanitá, spousta kamenitých pasáží, střídající se rytmus. Neskutečně to bavilo. Takových více.

Cestou na třetí RZ dáváme pauzu u občerstvovačky, kdo potřebuje, tak i u servisu. Třetí lajna využívá z velké části jeden trail z nefunkčního Bike parku Kyčerka. Taková odpočinková erzeta, která byla na začátku hodně o rychlosti. Prolítnout klopky a šup do lesa, přes strom a pálit to dál. Občas štrejchnout ródlama o nějaký blízký stromek a jsme opět dole u bufetu, a to se hodí.

Na poslední start je to fakt na morál. Stojka na Kohútku byla proti tomu procházka lánskou zahradou s MZ na vozíčku. Ale vše zlé je k něčemu dobré. Pokud za dobré bereme to, že závěrečná erzeta je shodná se závěrečnou ze soboty. Je fakt, že některé úseky byly vyjeté tak, že včerejší stopu jsem hledal marně. O pády nejspíš nouze nebyla.

Ale co, berme to tak, jak to je nebo neberme a můžem sedět doma nad fakturou za energie. Tady v cíli dáme s partou pivo, slivovici, frgál nebo klobásku. Zatleskáme vítězům na trati nebo těm v tombole a s úsměvem na rtech jedem domů.

Tento závod dělají lidi. Lidi pro lidi. A když k tomu vyjde počasí, ať už dobrý nebo špatný, není o zážitky nouze. Takže příští rok zas?