Report z WBS: Kule do Trnavy málem nedojel

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 16.9.2021

Je evidentní, že Trnavu mě někdo kurefsky nepřeje. Uběhlo už pár let, co sem si tu naposled zazávodil s Jájinem a od té doby to jde jenom do kopru. Nejdřív dodrbaný koleno, to bylo ještě když wébéeso lítal mr. Čiknlajna - Čert. Pak to dva roky po sobě vyšlo na podzim v Talošce no a loni... o tom se prostě nebudem bavit.

"Letos to musí klapnout", ujišťuju se celej natěšenej a chystám v pátek cajky. Cesta ze štatlu na hoďku, když to po o zabalím v háku, čeká mě celý odpolko broušení trnavskýho kopce. To sem ještě netušil, že letos to zasabotuje dročka, která se cestou po dálnici rozhodne skoro zbavit předního kola. No co už, parkuju v Martinicích, kousek od slavnýho Manobiku, a čekám na Dalík taxi.
Než se dostanem na místo, čeká nás poslední hoďka lana a naslopanej Macin, kterej soudružsky hlídá depo, aby náhodou neměl víc jízd než ostatní. Du zalepit full lítačku, abych si užil tři výtahy na kopec. Tady je poměr cena-výkon bezkonkurenční.

Dáme první jízdu a potkáváme Maxe. "Zdar Kule, je tady spousta secret lajn, poď, něco ti ukážu. Ale nesmíš to nikomu říct! Tady si stoupni a sleduj mě." "Ty vole, ten byl rychlej", hlásí jeden z cca dvacítky přihlížejících rajdrů. Jo, tak teď už to opravdu nikomu říkat nemusím, nicméně uznávám, ten Max asi nebude uplně blbej.

Sfouknem to eště jednou a přesně 18.30 ukecáváme lanmistra, aby nás vyslal znova na kopec. Díky tomu a faktu, že levá erzeta končí v půli, zvládáme s tlačkou další dvě tréningovky. S přihlédnutím k dnešnímu cestování je to vážně úspěch.

Rozbijem stan, u čehož občas uletí ňáka hloupá poznámka na adresu našich bratov, nicméně Paťa to bere sportovně a správně chápe, že ho vlastně obdivujem. Obdivujem taky Mácu, kterej se nás snaží přesvědčit, že je, jak on říká, "national speaker". Hlášky jako "Its ok, já mít taky pes.", nebo "Já tabaco.", korunuje ukázkovou komunikací se zahraničním turistou: "Beer, food? Eeeh... (ukazuje pravačkou kamsi do dáli) ...a doleva." "No co, všichni to pochopili, víc už to nikdo vysvětlit nechtěl." Jasně. 

Příjemně plynoucí večer se mění na noc a my pokračujem v grilování Krucifeldovi Fóbie, kterážto se zase postupně mění z bílé na světle béžovou. S nákupním košíkem z Alberta, který jeden Břeclavák jaksi zapomněl vrátit, chodíme pro točený desiny, přičemž samozřejmě nezapomínáme poctivě připíjet smuteční trnkou na legendu.

Budík na brzký ranní tréning jaksi nefunguje, funguje až přísný Broňův pokyn k opuštění pelechu a strojení se do plné polní. Včerejší mazlavá trať se hezky ofoukla a na nás čeká téměř dokonalej povrch, kterej si užíváme stejně, jako nekonečnou štau u lana. Je 10:30 a my jdeme symbolicky vyprovodit Kolajose do cíle jeho posledního závodu.

První RZ, hlavně nevylítnout u krmelce! Rozjíždím to fklidu, motám zatáčky, dvojáček a před krmelcem du ven. Paráda, tak hlavně, že sem se na to soustředil. Znova to rozjedu, dřevěnej posíláček, dropík a dojezd po louce, kterej tak tak udržím v pásce.

  

Zmatky okolo pořadí tratí řeší až lenost časoměřičů, takže jedem znova tu stejnou. Tentokrát krmelec klapne, posílák mě posílá na excelentního přeďáka, vyklepu z nohavice a za chvíli už dropuju na louku, kde mě ale čeká jedna díra navíc. To prý totiž Dalík přede mnou zlehka uklouzl a vytvořil kráter o poloměru menšího meteoritu. Je úctyhodné, že i z nuly to dokázal, dle chytrých hodinek, do cíle rozhulit na půl sta za hodinu. Holt, gravitaci neokecáš.

Obědovka je tentokrát spíš technologická přestávka ve znamení weight droppingu. Desiny pracujou a Macinova rulička je tak doslova na roztrhání. Trocha chillu a přesunujem se na levou RZ.

Chvilku sledujem Maxovu lajnu, nicméně uplně busy není, takže se to naštěstí tolik nerozkřiklo. Těsně před Dalíkovým startem je závod pozastaven, neb se opět někdo pokusil sabotovat časomíru. Tuhle prodlevu využívám, abych ho zlehka znervózněl, za což dostávám spršku vulgarit a nakonec i zářez. Tak tohle se upe nepovedlo.

Na závěrečnou si dem sednout ke konci tratě a sledujem první desítku. Všichni jedou hroznej vesmír, do té doby, než přilítne mladej Kolečík. Davem to trochu zašumí a ozívaj se komentáře typu "dement, idiot" nebo "já du hrát šachy". Zvedáme to a potupně tlačíme na start. Nic neočekáváného už se ale nestalo. Broňa nás opět šecky zařízl, což s kyselýma xichtama tak ňák už prostě tolerujem, nicméně dojeli sme v plném počtu a to je hlavní. Takže spokojenost, až teda na Hůšťáka, kterej zklamaně skenuje zem a nechce se moc bavit. "Jak ste dopadli?", ptám se tatisa. "Nooo...jedeš na Ještěd? Tak se potkáme tam, zdar."  To mě asi jako odpověď upe stačí a můžem to jít pobalit, mrknout na vyhlášení a pali domašov.

Tak jo, to máme pro letošek z WBSka vše, poslední kokalita nám bohužel koliduje s lokálním mistrovstvím kosmíru, nicméně sezóna letos parádní. Děkujem všem pořádajícím za super seriál a esi se nic neposere, vidíme se příští rok zas!