reklama

Report: MAD of LAKE - Oslava života aneb cyklistika je jen jedna

Autor: Vítězslav Stránský, kategorie: Report, vydáno: 15.4.2022

Vzruchů je v dnešním světě přespříliš. Video musí bejt do minuty, fotek v galerce hlavně né moc, příspěvky piš krátký, jinak to nikdo nečte. Máš to dlouhý? Nečekej moc lajků a naopak trapnej dosah. Naštěstí jsou dny, který do storýčka nenakrájíš. Downtown u Gardy vede přesně tudy. Espresso lungo voní? Dem si pro to.

Molto bene nastává už na startu. Nástup a výstup se totiž koná v Karavanech Česko, nového partnera Czech Downtown Series. Třikrát hurá Vlastíkovi Ševrovi z Příbrami. Ten kluk to s telefonem a emailem umí líp než já. Sestava mužná, jak odhodlání Amálky Krejčí jet vlakem, na palubě Sáša Sidor, Márty Brzů, moje velikost a v Budějcích do našeho pucle skvěle zapadá dílek poslední, Roman Jahelka alias Roman fotí.

Před hranicema se teplota Radka stává akceptovatelnou a věta "měl jsem ty basy koupit dvě" nabývá na platnosti. Koráb proplouvá klidným mořem dálnic až cca dvě stě kilometrů od cíle a my se spontánně rozhodneme, že přespíme na pumpě. Přece vo ty výhledy na Alpy nočním přejezdem nepřijdem. Jako má ten přenosnej hotel svý kouzlo, ne že ne. Ráno jak malovaný, carabinieri řešej akorát green pussy, takže první espresso, croissant a něha je tu, přátelé. Padá důležitý rozhodnutí. V karavanu si kadit nebudeme. Tak slibujeme.

Paddock pro závodníky votevírá svý brány až o víkendu, my máme středu, takže po první pizze Diavola (důležitý) v dějišti dění Toscolanu Madernu vyhazujem kotvu v kempu La Foce. Výhled z pole position na jezero sice kazí mobilní voploty, ale co už. Márty řeší nějaký trable, psyché jak známo se pojí se somé, plán nekadit v karavanu tak začíná dostávat dost vážný trhliny. Vod začátku ale nastavuju vostrej regime, Mártymu nezbývá než odbíhat na záchody v kempu. Tento modus operandi se ho pak drží, jak hovno košile, po celou dobu pobytu. Prej za to mohlo to pršuto fungi, jedinej si nedal Diavolu.

Večer se do kempu vrací vodhadem 85 letej manželskej pár. Paní mizí v karavanu. Pohledy mužů se však střetávají. Jsou věci, který se nemusí říkat. Budvar v plechu visí ve vzduchu, očekávání, jak když poprvé rozepínáš podprsenku. Pán usedá do křesílka, Sášova máma po telefonu otevírá brány konverzace a první slza štěstí opouští dědovo oko. Následující hodina se nese v duchu bujarého dialogu přes google překladač.

Čtvrtek - v plánu máme vojet Gardu kolem dokola. Trip zahajujem v místním bikeshopu, kde má Sáša domluvenou zápůjčku silničky. Ráno dorazíš na 9hod dle domluvy, kolokrám v celý svý italský otevřenosti, avšak přítomnost majitele reprezentuje pouze mobil na pultu. Tyhle situace nás samozřejmě nepřekvapí, Sáša si vybere silničku, která mu sedí. Skočí do zadní části pro 15ku, vohne jí kolem spdček z jinýho kola, nastaví posez a vybere si helmu. Pak si v klidu zahrajeme stolní fotbálek a nafoukneme zadní kolo babce, která přijela do servisu a vůbec jí není divný, že nejsme Italové. Kolem půl desátý dokráčí majitel, absolutně nezaskočen, že jsme se postarali o sebe a jeho první zákaznici. Pučí světýlka do tunelu, doporučí směr výletu, poprosí o hashtag do příběhu a popřeje šťastnou cestu. Zkrátka když to tady miluješ, není co řešit.

Sašík má letos najeto nula, já tak dvěstě, 150 km kolem jezera by tak neměl bejt problém. Po prvních třiceti úsměv stále drží, obzvláště když se na scéně objevuje sličná Nina na městském elektrokole prosíce, abychom ji převezli přes tunely do Rivy. Rozjaření kalí pouze fakt, že se na scéně objevuje i její bojfrend. Ten má mtb bez proudu, nastavuju tedy tempo pelotonu, aby to neměl úplně zadarmo. Po příjezdu do Rivy navrhujeme společné focení. Samozřejmě, že fotku ze Sašova telefonu chce taky, takže než se bój nadechne k odporu, už má Saša slečny Instagram. A kdo zná Sášu, ten ví.

Molto béne pokračuje espressem před asi 3hodinovým protivětrem, kterej jsme rozpůlili pizzou na nechutně malebným náměstíčku. Posilnění úsměvem ňučhňavé servírky vyrážíme vstříc dalším kilometrům. Když to jde, odbočujeme z hlavní silnice do cyklostezky lemované německými důchodci v kavárnách. Sáša objevuje nové dimenze cyklistiky. Sem tam placák s protiběžcem, sem tam placák na zadek překvapených slečen, cesta vesele ubíhá.

Druhé espresso na 82 kilometru, to pokukuje po lodi, která by nás převezla přes jezero. Připomínám mu starou pravdu, že zážitky nemusí být jenom hezký, stačí že jsou silný. Hvězdná kola se roztáčí dál... Long story short. Po 6 hodinách čisté jízdy slézáme v Toscolanu. Sášova hypoglykémie klepe naštěstí až na dveřích supermarketu. Tomu říkám Coca Cola ve správnej okamžik. Koupačka v jezeru, protažení, kilo penne bolognese, "psyk" a vychlazenej O5 Radeček teče kam má. Nějak se mi nestejská.

Pátek

Ráno vodpalujem jógou, váže pár skoky z mola. Během konzumace míchaných vajíček hlásí Datel, že je na cestě. Nákup basy číslo dvě se tak nekonal a opravdu marný komentářem, že "v garáži na mě koukala" nechám snad radši bez komentáře. Naše rozpoložení v něm vyvolává dojem, že lejem vod rána, ale opak je pravdou. Regime vole.

Další kroky směřují na pobřežní stezku. Roman fotí Mártyho na instagramy, my vyklusáváme včerejší cykloporci, abychom měli fotky na facebooky. Ano Saša už začal i běhat. Zbytek dne zcela nezřízeně zrelaxujeme - až do příjezdu našeho mistra světa. Ten sice strávil pouhých 8 hodin na cestě, ale další 2 hodiny mu zabere akomodace, protože ten, kdo mu ubytování zařídil, neumí anglicky, ani vlastně neumí objednat ubytování. Po této taškařici již ale nic nebrání společnému trackwalku a poslechu místní stavitelské diskotéky. Některé fláky jsou hodně progresivní, zejména pak klády.

Kdo pozorně čte mé reporty, ví, že kreativita italských borců se na ně zaměřuje především. Nevíš, co tam dát? Dáš tam klády. První rok dvě sekce klád, další rok už byly troje, no a další rok kolik? Ano, čtyry budou tak akorát. Mezery mezi kládama? Uděláš je tak blbě, že nebezpečnějc to nejde a pak to je teprve jakože hustý. Chlapci však zapomínaj, že my závody taky pořádáme, a tak nějak cítíme spoluzodpovědnost za životy nejen našich, ale i ostatních závodníků. Spojí-li se vzájemný respekt s naší neoblomností, předělají tu píčovinu do bezpečný podoby. Škoda, že až po 2 kreších v tréninku, kdy Datel s hlavním kápem už do sebe jdou verbálně i neverbálně hodně peperoncino. Ale to předbíhám...

Sobota - kvaliday

Jdem se regnout. Nutno podotkonout že k číslům nedávají stahovací pásky ani sichrhajzly - druhé číslo patří na záda. Vzápětí dochází ke kuriózní situaci. Sáša zaměňuje číslo s Datlem. Nebylo mu sice vůbec divný, když se s ním chtěli rideři fotit, ale přišlo mu divný, proč mu říkají Tomasso. No nic. I todle se vyřešilo a trénink vesele ubíhal. Zde se musím pochlubit, páč jsem ve druhý jízdě naskákal všecko. Kromě jediné vyfikundace, která ve finále nebyla pro výsledný čas důležitá, bo skrze chicken line to vycházelo prakticky nastejno.

Trať doznala změn právě hned na startu. Po prvním vysíláku do nebes následovala zmíněná vyfikundace. Dvoják, který svět na downtown trati neviděl. Představ si klasický odpal do dálky bez radiusu, zhruba metr vejška. A pak si představ dopad na spinu. Celý, jakože ještě lehce step up. A aby to nebylo málo, celý vodkloněný na druhou stranu, než je zatáčka, kam brzdíš pomalu na nulu. Jako skočit se to určitě dalo, ale první pokusy připomínaly hodně divokou španělskou koridu.

Po trénincích se vše chystalo na kvalifikační jízdu. Nebe však bylo proti a kromě deště vyslalo regulérní orkán, který udělal z Gardy moře a ploty kolem tratě poskládal na lopatky. Italové naštěstí dostali podruhé dnes rozum a přeložili kvaldu na race day. Večír jsme strávili v karavanu nad rissotem, který nakrmilo asi 10 lidí (podle mě sem se jako naučil i hodně dobře vařit). Kromě komplet český party dorazil i můj nový kámoš Giacomo Peroni, díky kterýmu jsme zjistili, že do domácího pálenky z vína se namáčí toskánský sušenky.

Race day

Ráno jsme tam vyslali 2-3 rundy, nikdo nehlásil žádnej problém, vočekávání ve vzduchu srovnatelný snad jen s unboxingem kinder vejce. Jako první z Čechů vodpaluju kvaldu já a celkem povedeně si to štráduju až k red flagu. V nejvíc high speed sekci v úzký uličce to někdo z juncků odpálil až na první schod, prej ho štípnul, rozhodilo ho to a ta rána prej nebyl vůbec hezkej zvuk. Místo toho, aby okamžitě následoval start stop, vysílaček asi málo a na trati víc jezdců než nezbytně nutný. Poté, co jsme sjížděli krokem dolů se zpoza zatáčky vyřítila elektrická kroska s pořadatelem a chvilku jsem si říkal, že budu psát o nejkurióznějším knock outu traťovým maršálem. Nic, kvaldu si teda zopáknem.

Druhou jízdu už jedu vyloženě jenom flow a šetřím energii ve šlapavých sekcích, s ohledem na to, že rozhoduje pouze závodní jízda. Datel zalítává vesmír a jeden z mála stlačí čas pod 2:40. Češi o sobě dávají vědět mohutně, v top 11 zalítává Saša, Márty, a v junckách drží první flek Honza Krejčí, dvojče Amálky. Ta bere čtvrtej flek. Podle časů v masterech je můj cíl top 5 z 10 mužů nad 40 let. A na to bude potřeba přitopit hodně pod kotlem a dostat čas určitě pod 3 minuty.

Race mód on. Časomíra hlásí 10 second. Na 5 zvedám zadek a za řevu nejen českých bohatýrů odlítávají první drny. Po cestě lidu jak v Lidlu před Velikonocema, troubení, fandění, atmo jak býk. Jedu bez větších chyb a poměrně svižně, v pedal section tma tmoucí. Idyla končí cca 300m před cílem kde? Idyla končí na kládách. Jmenovitě na posledním metru, kdy tdm tdm je natolik tdm, že mi vycvakává pravá noha. Zrovna v situaci, kdy potřebuju začít rubat na poslední dva skoky. Samo, že nacvaknu, ale hned se ani pes nevysere a o spd to platí trojnásob. I tak ale přilítávám na mě ve velice slušným čase 3:03 a jdu kam? Jdu na hot seat ! Což vo to, ale když mě ani dalších cca 10 riderů nezajede a střídaj se pode mnou na redbull stupíncích na dvojce a trojce, to je teprve NĚHA.

Nic samozřejmě netrvá věčně, zajíždí mě nakonec příznačně ale až můj toskánský přítel Giacomo. O celé dvě desetiny, takže objímačky a bušení se vzájemně v prsa neberou konce. Na scéně však hraje už jiná písnička. Zaparkuju se k plůtku vedle slavičí Hedviky, která žmoulá nevím co, ale určitě to pomáhá. První, kdo nám udělá mega velkou radost je Honza Krejčí, který bere čas 2:50 a vyhrává juncky. Tenhle kluk má před sebou zajímavou budoucnost! Následuje přílet Sáši, který bohužel hlásí problém s přehazovačkou, taktéž díky oblíbeným kládám. Márty doletí vzápětí a posadí se taky na hot seat. To už ale jsou před námi, pánové Moser (loni 2ka), Vidal (DH top 15) a Slávek.

Napětí je olbřímí, časy se posunujou o parníčky a když dá Vidal Moserovi 2 vteřiny, následujou infarktový stavy, zda i todle Sláva dá. Héďa už má absolutně vyžmouláno, ale jakmile se zaleskne Redbullí stříbro v italským slunci, šutr z jejího srdce mi spadne na nohu, změní se rázem strach o milého v bujarý řev. Sláva to tam totiž opět naservíroval bez vylití omáčky a bere o dvě vteřiny rozměrově největší pohár do sbírky.

Márty po loňském bronzu 5. flek, Sáša uzavírá TOP 10., Honza Krejčí absolutně 15ku a já 49tej z 94 dokončivších. Sice jsem třetí v M3 (40-44), ale ty se na ceremonii spojují s M4 (45-49) a v něm se bohužel najdou další nazdárci, co to lítaj na úrovni TOP 20 absolutně. Spoko však rozhodně vládne! Jsme zase dlouhý jak italský klády. Zbytek výpravy už popisovat netřeba. Poslední informaci, kterou vám dlužím, že v karavanu kromě Mártyho kadil Saša i Sláva. Jako žalovat nebudu, ale hlásit se to musí. Příští zastávka, než odpálíme sezonu Czech Downtown Series 11. června v Táboře, pokračuje na Čarodějnice v polském Ustroni. Mějte se rádi!

Výsledky

1. SLAVIK Tomas 2'31.254 -
2. VIDAL Antoine 2'33.840 2.586
3. MOSER Christoph 2'35.111 3.857
4. DOLFIN Stefano 2'39.348 8.094
5. BRZA Martin 2'44.201 12.947

Komplet výsledky zde

Foto: Foto: Roman Jahelka (Roman fotí)

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


Přepnout barvu pozadí