Report z Czech Downtown Series: Svatou horou nejrychleji prolétl Leták

Autor: Vítězslav Stránský, kategorie: Report, vydáno: 29.9.2022

Poslední zastávka a zároveň vyhlášení Czech Downtown Series proběhlo v Příbrami v rámci Svatohorského downtownu. Perfektní produkce i za nepříznivého počasí a krásné zakončení sezony. Zalej namletý zrno a už to čti dál. To radí Vítězslav Stránský, který tvořil tento report.

Tentokrát vyrážím už v pátek za vytrvalého bubnovaní dešťových kapek. Vžívám se do pocitů pořadatelů a řikám si, že letos nás kromě Tábora Neptun slušně zkouší na každém downtownu. Na místě však parta srdcařů rozmísťuje oploty s úsměvem na rtech právě vycházející duhy. Tady je svět v pořádku. Za chvíli už dostávám první úkoly, a přispěju tak taky svojí trochou do mlýna. Svatohorský downtown (SVDT) roste každým rokem a nejinak to voní i letos. Bude to sakra velký.

Novinkami letošního ročníku byl z brusu nový outfit dnes již legendárního kontejneru, dětský závod ve 2 kategoriích - kola a odrážedla, vytuněná Tesiho zahrádka, wallride do Svatohorského sadu a bombový merch.

Sobota ráno, stupňů pomálu, šedo, lehce mží, ale nemroží. Velká část tratě vede po kostkách a v lese taky nebude ouplně sucho. Registrace běží, parkoviště se plní a známá jména i absolutní nováčci připínají na volanty startovní čísla. Všechny spojuje pohled k nebi. Tolik lidí na tak malým prostoru se nemodlí ani při Urbi et Orbi. Jdu si prohlídnout všechny překážky a vybírám si safety zóny, kam si budu moct nejlíp ustlat. S Peťou Ježkem se voblíkáme do zbroje a jdem tam vyslat první tréninkový jízdy. Naskočíme si hned z první lesní drop a postupně přidáváme další kromě cíláku. Dvoják má zhruba šest metrů, ale rychlostí si úplně jistej nejsem. Zkušenější rideři to tam, ale vysílaj ve velkým pořádku, hrany stejně tak jako přelety těch míň zkušenejch zkušeně vytěsňuju. 

Při tlačbě na druhou rundu se s Peťou zastavujeme u dvou áček za školou, kde probíhají zajímavý rodea. Jako skočit to není problém. Trefit půlmetrovej dopad chce sice chirurgickou práci, poslat to za něj na placku ale vadit nebude, mumlám si pod vlhkými vousy. Tak kde je zakopanej čokl? 

Ondra Bartoszuk mi vzápětí názorně ukazuje, co se může stát, když seš tady krátkej. Než stačil zemřít nejhorší smrtí z leknutí, rozjíždím se na to raději rychleji. S přeletem jsem počítal. S blízkostí mobilního voplotu větší než malou už vůbec. Ukázkově ho nabírám malíčkem a prsteníčkem. Další tři mlíkem spojený zábrany popadaj jak kuželky. Postavím to teda všechno na to samý místo a jede Péťa. Škoda, že to nemáme natočený pro srovnávací analýzu. Následuje totiž nemlich to samý, s tím rozdílem, že Peťa si narazí ruku takovým způsobem, že v následujících minutách neudrží řídítka a game over bejby. Na to konto už nekompromisně votevírám voplotí zatáčku a zcela rezolutně to oznamuju technickému řediteli tratě. Nikdo neprotestuje. Myslím si, že jsem zachránil mnoho životů a to mě po dobu tréninku v tý kurevský zimě hřeje u srdíčka fakt nejvíc.

Vzhledem k absenci Peti, je jasný, že nemám s kým v kategorii závodit a přepínám do vyklidněnýho módu. Zbývá mi naskočit cílák, vim, že na něj mám, jen najít někoho, kdo mi ukáže správnou rychlost. Honza Baloun se sice chvilku brání, ale skákat umí, takže slovo dá slovo a de se na to. Hele jako, právě proto, že skákat umí na to jede na můj vkus dost pomalu. Na posledních deseetimetrech na něj halekám, "šlapej voe", protože tahat to do vesmíru nechci. Lekne se, párkrát přišlápne a jsme tam. Ten pocit, když víš, že to máš celý naskákaný a stačí ladit stopy je k nezaplacení.

Když pak přijde Péti Dáša, že jejich synátor Eliáš vyhrál doprovodný dětský závod v kategorii vodrážedel vychází slunce. Nevím z čeho mám větší radost. Radost, to je totiž to, čeho je v dnešním světě čím dál tím míň, ale tady jí je i přes nepřízeň osudu čím dál tím víc. Atmosféra vtahuje diváky, nutno podotknout, že v doslechu speakera Peci Macha ještě vo poznání víc. Po dobu tréninku se kromě pár crashů, který holt k našemu sportu patří, udála ještě jedna pozoruhodná věc. Frky to hulí na drop a teprve a odrazu si všimne, že ho někdo objíždí. Ve třech metrech vejšky toho už moc neuděláš, týpek přežije svou smrt asi tak vo dvacet čísel. Tahle scéna ho bude budit ze sna ještě příští sezonu. Nutno podotknout, že Michal to zvládl s grácií a okomontoval to do kamery pouze lakonickým "ula la lááá". 

První špíl a začíná krápat. Pak zas přestává. Vyfouká to ty kostky, nevyfouká to ty kostky? Toť otázka. Nechávám to koňovi. Jde se do práce. Po hurónském řevu startéra třiiiii, dvááááá, jednáááá zapínám race mode. Kdo mě zná (co to dím, samo že všichni), tak ví, že ve čtyriceti letech jsem pozoruhodnej sprinter, čili to hodlám nahulit co nejvíc hned na první rovince, abych moch vo to víc brzdit, kde vostatní pojedou flow. Musim se svým věkově nejbližším, nikým jiným než Míšou Prokopem souhlasit, že se jednalo o jeden z nejvíc šlapavých downtownů, takže je jasný, že tady úplně marnej nebudu. Jízdu bych nazval solidní s tím, že slovy klasika, rezerva tam ještě je. Porážím i ředitele Hornoplánského downtown Frantu Funyho Valeše. Šeptal sice něco vo tom, že spadnul a musel rovnat řídítka, ale to mě radost z dílčího úspěchu samozřejmě ubrat nemůže. Mára Škochů, který mi v Táboře dal dvanáct vteřin, je přede mnou vo 0,6 sekundvteřinky a pád nehlásí! Tady je nad slunce jasný, že jestli nebude ve druhý rundě čůrat granulovanej laktát prdelí, cennej skalp jede do Jablonnýho! První kolo zalít nejlíp Frky, Letys spadnul, Mára Petelík momentálně víc kola opravuje než jezdí, Sáša Sidorů dělal onsite influencera, takže nebylo o největší překvapení nouze. Náš Franta Růžička, kterej kolu dáva vopravdu všechno se v 19ti letech zalítne dvojku! 

Po odjetí více než stovky riderů se schyluje ke druhý rundě a je jasný, že i v naší kategorii Masters měl každej k vobědu syrový maso. Seřazený od nejpomalejšího po nejrychlejší šikujeme své oře. Atmo top, race mod on. Pocitově to je od začátku lepčí, hlavně to někde nepoložit. Největší krizovka samo na kostkách, kde při akcelaraci místo toho, abych pár kostech vytrch ven mi začne prokluzovat zadek, naštěstí už jsem za zatáčkou a čeká mě už jen samotnej závěr. Na Kontejneru na oplotech namotanej slušnej peloton nejen příbramských, který ženou každýho ridera k maximálnímu výkonu. Nejinak to bylo u mě. V cíli zlepšení vo skoro tři vteřiny. S vočekávámím rovnajícím se prvnímu ultrazvuku těhotný ženy tlačím časomíru dopředu a Máru Škochů zpět do dáli. Zlepšení o víc než čtyři vteřiny. Do hnusný reality mě poslal vobloží vteřinky a půl. Au to bolí. Kategorii dědků vyhrál v obou jízdách Kryštof Kamenský, následován Štěpánem Čerwem Červeným, který si to už ale hodně zasloužil a trojku bere Richard Joza, který do downtown kolotoče nahlédl teprve letos. Vítěz celé série v Masters Ondra Bartoszuk nakonec až pětka, i to svědčí o tom, že i tahle kategorie bude napřesrok hodně nadupaná.

Pozornost všech se už ale přesouvá k Openům, který závodějí bez rozdílu věku a kde nakonec dominuje Tomáš Thürl. Debata o tom, kolik lidí by mělo jít automaticky do elity nás jistě čeká... Jinak to byla přehlídka hodně zajímavých riderů, kde výkonnost je velice různá, ale o tom tato kategorie je. Kdo to myslí ale se závoděním vážně, se sobě věkově rovnýma a navíc se pravidelně účastní celé Série, tímto je vyzývám, ať si licenci vyřídí. Ty Openy jsou opravdu pro čistokrevný hobíky bez větších závodních ambicí. Nikoho nenutím, jen si myslím, že tohle je ta správná cesta, jak ještě zvýšit sportovní rozměr naší disciplíny a budeme rádi, když speciálně ti nejlepší půjdou do příslušných kategorií a zvýší tak konkurenci tam, kam výkonnostně patří.

Junioři. To je kapitola sama pro sebe. To, co předvádí omladina, to je to, co nás žene dopředu. Pokud chceme, aby disciplína rostla, junioři jsou budoucnost. Čerstvý mistr ČR, domácí Petr Šmejkal to ani doma neměl jednoduchý, ale opět dokázal, že silnou hlavu, stejně jako nohy má a na nejtěžší převody z celé kategorie to poslal až k zaslouženýmu rozhovoru pro Českou televizi.

Elita. První kolo jeli na mokru, ve druhým bylo nad mrak jasný, že tady bude mluvit časomíra řečí jinýho kmene. Ryk bohatýrů stejně tak jako pištění do péřovek oblečených dam dostává do varu každýho živáčka včetně domácích mazlíčků. Tohle byl závěr jak víno. Na jedničku to posílá s velkým přehledem Petr Leták, na dvojku dopsrintuje Michal Prokop a trojku bere kdo? Trojku bere Franta Růžička. Dosud největší úspěch v elitní kategorii v kombinaci s vítězstvím v kategorii odrážedel se veze do Ústí nad Labem. A to se počítá.

Závěrem asi to, že v Příbrami umějí udělat produkci tak, že by se od nich mohla valná většina pořadatelů nejen cyklo závodů učit. Je až s podivem, že bejvalej fotbalista Vlasta Ševr na samý špici organigramu nemusí v kombinaci s Vojtou Háškem Hrachem alias pravou rukou jezdit na kole, aby věděli, jak má perfektně zorganizovaný závod vypadat. Nemenší dík patří všem těm, který pomáhají s tím, aby to vypadalo, jak to vypadalo. Ten seznam by byl sakra dlouhej. 

Z úst organizátorů zní dlouhodobě a každý rok velké poděkování městu a kraji za podporu. Bez jejich pomoci a podpoře menších a větších firem by se event konat nemohl. Zásadními partnery letošního roku byla již tradičně společnost SVZ, dále CZC, Bosch, KIA nebo stavebniny DEK.

Jsem pyšnej, že celá CDS crew letos dostala novej drive a energie se krásně spojuje. Jak to tak bývá, už na afterparty se spřádaj nový plány na další ročník. Když vesmír dá, jakože to vypadá, že dá, můžeme se napřesrok hned z kraje sezony těšit na zbrusu novou lokalitu, s neskromnou nápovědou Stráňa back in game. 

Mějte se krásně a trénujte přátelé.