Rozhovor: Milan Myšík - cíl do letošní sezóny? Skončit do 15. místa celkově v E-EDR

Autor: Keli, kategorie: Rozhovor, vydáno: 8.2.2024

Jeden z našich nejlepších enduro jezdců Milan Myšík se v posledních sezónách zaměřuje především na závodění na ebike. Ale povídali jsme si o dalších věcech nejen z cyklistického ranku. Udělej si čas, protože toto je hodně rozsáhlý rozhovor.

Kdo je Milan Myšík

Představovat Milana Myšíka je asi zbytečné, ale přesto.
Milan Myšík, (narozen 1993) během své závodní kariéry zvítězil v nespočtu závodů, doma má mistrovské tituly v BMX, 4X i v enduru. Úspěchy získává nejen u nás, ale i v zahraničí, v předchozí sezóně skončil 7. v celkovém pořadí E-EWS.

  

d:key: Jdeme na to. Jak bys sám sebe popsal v pěti slovech.

Milan Myšík: Život bez sportu není život.

Nejde se nezeptat, jak ses dostal k jízdě na kole? 

V roce 93, když jsem se narodil, tak táta založil první krám se sportovním vybavením zaměřený hlavně na kola. Takže to od narození šlo ruku v ruce. 

Říkáš od narození. S kým jsi se tehdy potkával na startech? Potkáváš se někým i teď? 

Těch kamarádů a zážitků z dob bikrosu a dětství je hodně. Rád na ně vzpomínám. Největším soupeřem a zároveň kámošem byl Michael Měchura. Dnes se potkávám na kole s Kubou Říhou, který jezdil o kategorii výš a s těmi co mají za sebou bikrosovou, potažmo foucrossovou minulost a jezdí furt jako ať už jako profíci, nebo kluci co jezdí enduro hobby jako tátové od rodin.

Otázka na tělo. Nejsi vysoký vzrůstem, ačkoliv rodiče úplně malí nejsou. Co je příčinou? Prý si v mládí hrozně hrotil tréninky. Bylo to přetrénováním v době mládí? 

Jo, to se říkalo a kolovalo. Jezdil jsem bikros, ale nejbližší trať byla 90 km daleko v Praze - Bohnicích. Tam se mnou rodiče jezdili trénovat 2x v týdnu a o víkendu po závodech. Tak jsem docela trénoval i doma různé sprinty, vytrvalost apod. Nemyslím si, že bych nedělal nic nezdravého. Od malička jsem byl prcek všemi kategoriemi. Rozhodně to nebylo, že bych v 10 letech chodil do posilovny a dělal všechno pro to, abych byl furt nejmenší. Asi to mám geneticky po mamce, tu už jsem ale smáznul, když si nevezme podpatky. 

Jak menší výška ovlivňuje tvůj jízdní styl? Přeci jen, "zdvih" máš menší než dvoumetrový čahoun a tím pádem toho logicky míň utlumíš v nohách a rukách. 

Nemyslím si, že to je nevýhoda. Naopak v bikrosu a foucrossu to možná byla i výhoda. Rozhodně to je výhoda na e-bike závody do powerstage. A to, že mám méně prostoru na tlumení? To nevnímám, silově to zvládám dobře. Nevýhoda je to ve velikosti rámu, protože tělo a ruce mám v pohodě, jen mám prostě kratší nohy, takže by nebyl rok, kdy bych neřešil délku sedlové trubky rámu a sedlovku. Spoustu špičkových enduro a DH jezdců nejsou obři, dokonce ani motokrosaři. 

Jdeme na závodění. Loňská sezóna nebyla výsledkově úplně ono, pokud se to koukám z pohledu světových závodů. Už jsi vyhodnotil, čím to bylo?  

Pravda, ve svěťáku to nebylo, tak dobré. Je důležité ale říct, že obhájit celkové 7. místo ve svěťáku 2022 v e-bikách by byl asi zázrak. Technologický vývoj, rostoucí profesionální týmy, příchod nových továrních týmů, a hlavně strmě rostoucí konkurence, která v e-bikách je.. Já vlastně jsem vůbec rád, že jsem mohl startovat, vždyť jako jeden z mála jsem dostal divokou kartu. Enduro E-bike svěťáky mohou jet pouze tovární týmy. 
Celý rok se mi nedařilo najít ideální rozpoložení. V dubnu 3 týdny před prvním závodem mi italský manažer týmu, za který jsem měl jezdit oznámil, že tým zkrachoval - ačkoliv ty podněty jsem vnímal už delší dobu a trošku se na to připravoval, tohle je pro sportovce vždy rána. Musel jsem narychlo sehnat budget, kolo, pár sponzorů, řešit s UCI divokou kartu atd... Ten čas na to nebyl vhodný. No a pak jsem si na posledním tréninku před odjezdem na první svěťák natrhnul bederní svaly a jeden závod jsem nejel, a další dva pod tlumícími léky/injekcemi. No nebudu říkat nic - jsem rád, že jsem tu sezonu dojel ve zdraví a že to celé skončilo.

Co letos bude to lepší? Jaké jsou cíle v tvé závodní kariéře v letošní sezóně?

Rád bych se ještě prosadil v E-EDR, ale jestli to bude letos těžko říct. Záleží to i na technice, zdraví a budgetu. Pravděpodobně letos nepojedu ani všechny závody E-EDR. Zaměřím se tedy i na české závody, kde se ten formát rok od roku pro "éčkaře" zlepšuje. Chtěl bych ještě jako privateer umístit do patnáctky ve svěťáku, to by bylo dobrý!

Co vlastně mimo bajkování děláš? Jak se ti daří skloubit závodění s osobním životem?

Tak samotný závodění je prostě časově náročný. Ono to není o tom jen jdu jezdit. Člověk má nějaký režim a rutinu jako například ranní cvičení, večerní cvičení k tomu dvoufázové tréninky a taky regenerace. Do toho mám několik kol a furt nějaký musí člověk servisovat. Toho času pak moc nezbývá. Ale to je furt ta zábava, pak k tomu dělat něco musíš.
V našem rodinném bikeshopu KURsport se snažím být k ruce. Máme 4 obchody + e-shop. Mám na starost online marketing, který můžu skloubit se ježděním a tréninkem. Výhoda je v tom, že zákazníci často jdou přímo za mnou pro radu, doporučení. Často však dělám i jiné věci, a často z toho ani nespím a šrotuje mi v hlavě, jak to všechno další den stihnu. K tomu se ještě víc a víc věnuji enduro kempům.

Je to již, nějaký čas, když jsi s Erikem Kimmelem rozjel kurzy pro závodníky. Jak to valí? Účastníci jsou šikovní? Máš zpětnou vazbu, jak se zrychlili, zlepšili?

Rád předávám tipy, rady a zkušenosti dalším bikerům. Baví mě, že můžu dál předat to, co mi kolo za ty roky dalo. S Erikem se skvěle doplňujeme. Naše kempy mají i přesah mimo závodění. Rozebíráme s jednotlivcemi různé situace, máme přednášky na různá témata, tréninkové pomůcky, předstartovní cvičení, videocoaching přímo na trati atd atd... Baví nás to a kempeři to z nás cítí. Proto se k nám vracejí a nabaluje se to. Není to jen o ježdění, ale o výuce jízdy a přemýšlení. Biker během kempu nezrychlí o 20 %, ale my mu předáme know-how, které si převede do svého ježdění, tak aby se zlepšoval postupně. Kempy máme vždy plné, dokonce i březnový týdenní kemp ve Finale Ligure. Letos nově na všech kempech máme i fotografa/kameramana, aby z toho byly i výstupy. Na letní jednodenní kempy máme ještě pár míst. Plánujeme i podzimní edice. Dělám k tomu i individuální koučing pro jednotlivce nebo menší skupinky. Letos si chci udělat i vzdělávací osvědčení u Bike licence.

Co bys doporučil začínajícímu enduro závodníkovi? Máš nějaké zásadní tipy?

Záleží, v jakém věku začíná dotyčný závodit. U dětí si myslím, že je to dost o rodičích, aby jim to nezhnusily a spíš je motivovali, aby je to bavilo a ideálně si ježdění užívali s dětmi. Takovou základní radou u enduristů závodníků je správný postoj a pohled - koukat dopředu, protože ta trať se rychle mění, tak aby je nic nepřekvapilo. U závodníků, co začínají v pokročilejším věku to chce trošku trpělivosti, kvalitní technicky dobře zvládnutý trénink, a to zlepšení pak zákonitě přijde. Občas mě někdo poprosí, jestli bych s nám i na závodech netrénoval a neukázal mu stopy, pak mám radost, když za mnou přijde po závodě, že zajel nejlepší výsledek a jelo se mu dobře.

Jaký je tvůj názor na vývoj endura v posledních letech? Začneme ve světě.

Začnu ve světě. Těch spekulací probíhá v médiích hodně kam se to vyvíjí a jestli je vůbec dobře, že to je celé pod UCI a WarnerBros. Discovery. Přitom ten hlavní člověk, který vedl dekádu EWS je u toho stále v čele, jen už to není o enduru, ale i o sjezdu, xc včetně short tracku a maratonu. Tím pádem jsou enduro s maratonem trošku bité, protože ta sledovatelnost není tak vysoká oproti DH a XCO. Na druhou stranu vidím plus v tom, že po každém závodě je highlight sestřih na Eurosportu - to za EWS nebylo, a partneři na to slyší, takže vlastně se mi to těžko hodnotí. Čeká nás druhý ročník letos, všechny enduro svěťáky jsou v Evropě - to je trošku zvláštní, když se to jmenuje Světový pohár. Naopak e-biky se stávají zajímavější disciplínou, díky power stagím, které jsou na malém prostoru obsypané diváky. Myslím si osobně, že tím, jak se elektrokola dostávají víc a víc váhou dolu, a přitom kapacita baterií a výkon motoru zůstává, tak to bude pro firmy zajímavější víc a víc. Týmů na e-biky přibývá a konkurence roste. Pevně věřím, že zůstanou jak enduro, tak e-bike enduro v kalendáři světového poháru i v dalších letech, a to co prosakuje na povrch je jen fáma.

A vývoj z ČR? 

V ČR mi přijde, že to stále roste. Máme tu velké 2 seriály enduro závodů. Ovšem pravidlo Enduro série dovolující dvoudenní trénink se mi nelíbí. Ty tratě v neděli při závodě jsou totálně rozmasakrované. To máme jen u nás, nikde ve světě, ani v Evropě se nejezdí 2 dny tréninku. Taky jsem zastánce pevných startů a limitů na výjezdy pro všechny kategorie. Z tohoto pohledu se mi líbilo vždy Enduro Trutnov, než někteří borci začali to pravidlo jednodenního tréninku porušovat... Naopak e-bike enduro tu zatím tolik prostoru nedostává. Je to těžké, ale vlastně e-bike závody v ČR nejsou tolik zajímavé pro jezdce, protože se kopíruje trať běžného endura. Mně se líbí, když mají e-biky zajímavé transfery, které vedou nějakým technickým stoupacím trailem, je tam daný časový limit na přejezd a nechybí power stage - což už u nás jsou a myslím si, že to baví diváky i závodníky. Celkově pro E-bike je dobré, když má víc RZ. Dobrý pro e-bike závody jsou i těžké výšlapy v eRZtě.

Navážu, jak se ti líbí situace v českém enduru?

Líbí. Táhne to všechny - profíky, hobíky, děti i celé rodiny.

A napadá tě něco, co by pomohlo rozvoji a zlepšení kvality endura v České republice? Najde se něco?

Osobně by se mi líbila ještě jedna série, tu jednu velkou bych rozdělil na 2 a menší počet účastníků. Ale je to o penězích a ty možnosti u nás nejsou jak v Itálii, takže buďme rádi za to, jak to kluci dělají, a dělají to dobře. Z mého pohledu bych to víc z profesionalizoval. Zavřít tratě v týdnu před závodem, kdo někoho uvidí hned diskvalifikace, jako je to všude v Evropě na závodech. Nikdo si nedovolí porušit pravidla. Pátek trackwalk, sobota 1 tréninková jízda na každou RZ a i trénink bych rozdělil, aby se na některé stage šlapalo a na některé zase lanovkou. Je to víc práce, víc lidí, ale netvořili by se třeba 45 minutové fronty na lano. Jsem rád, že v ČR jezdím éčka a mám trénink odjetý za 2-3 hoďky.

Jaké jsou podle tebe nejdůležitější faktory pro úspěch v enduru? Jak moc je důležité zázemí velkého týmu? Je to velká výhoda oproti soukromníkovi?

Enduro se dost změnilo, před několika lety to chtělo hlavně jet konstantně bez chyb a bez pádů. Dneska je to tak vyrovnané ve špičce, že se jede absolutní hrana všude, a to i u nás. Jak moc velká výhoda je být součástí velkého týmu oproti privaterovi nevím - nikdy jsem v něm nebyl. Ale když jsem loňskou zimu byl na stáži v té Itálii, tak i to bylo super. Dostal jsem půjčené auto, kreditku, permanentku do gymu, fyzioterapeuta, ubytování atd... Člověk se mohl soustředit jen na trénink a o nic se nestará. Teď si vezmi, jaká to musí být výhoda, když jsi součástí toho týmu na závodech a máš vše ready.

Jak říkáš, je hrozný rozdíl. A nejen na závodech, ale i v přípravě. Jak se připravuješ na závody? Ať už dlouhodobě, tak těsně před startem závodu? 

Snažím se maximálně připravit na dané vrcholy. Nejdůležitější je pro mě chytit začátek sezony, ten když se povede, tak je ta sezona většinou úspěšná. Přípravu na sezonu zahajuji standardně v prosinci, kdy se začínám systematicky připravovat pod vedením trenéra. Neustále nacházíme nové vychytávky, prostředky a jdeme do detailů. Úspěch je skládanka všeho. Těsně před startem je důležitá hlava, být v pohodě psychicky je základ úspěchu.

To mi nahrává na další otázku. Máš mentálního kouče, psychologa nebo zvládáš závodní stres sám?

Dlouhodobě spolupracuji s Mirou Nečasem MindTheBody, před dvěma lety jsem se k němu vrátil. Nepracujeme tolik intenzivně, ale v rámci finančních možností se snažím jeho služby využívat. Byl přímo u mého největšího úspěchu. E-EWS v Petzenu 2022, kdy jsem skončil pátý, sekundu od 4. místa a v královské 13minutové RZ jsem skončil druhý o 0,5 od stage win. 

Dříve jsi jezdil konzistentně  s trochou nadsázky platilo, že buď jsi rozbil sebe nebo kolo. Teď je to jiná písnička. Přijde mi, že jsi se z věkem docela uklidnil. Je to tak? Jezdíš víc hlavou?

Asi jsem našel svoje limity, ale spíš si z toho dělám srandu. Podívej se do špičky endura, sjezdu. Jednou máš sezonu, kdy vyhraješ všechno a další rok přijdou tři pády, úrazy a je po sezoně... To se děje i těm nejlepším jezdcům. Nemyslím si, že to u mě je věkem, ale spíš jsem začal poznávat tu hranici, kdy se blíží malér a kdy to ještě ukočíruji. Ale je to i o štěstí kolikrát. 

Kde rád závodíš? Prozraď tvoje nejoblíbenější závodní lokality. U nás i ve světě.

Ve světě ve Skotsku nebo ve Whistleru. U nás domácí Klínovec.

Kde nejraději jezdíš v České republice? Mimo tvůj domácí revír.

To si nechám pro sebe, promiň. Do bikeparku rád zajedu na Klínovec a na Ještěd.

Kromě normálního kola závodíš, teď asi i víc na ebiku. Každý z disciplín je docela specifická, co ti přináší ebiky do klasických kol a opačně? 

Určitě mě e-bike posune technicky i rychlostně. Když jezdíš stejnou trať na kole o 8 kilo těžším, tak pak na normálním kole ti přijde, že letíš, ale musíš znát ten limit. Na éčku musíš brzdit fakt dost dopředu a jet jinak. Brzda plyn tam úplně nefunguje. Z normálního kola do e-biků si beru nejvíc to, když jedu technickou trať se switchbacky, tak na éčku se v technice a trialu jezdí hůř tou váhou kola, tak trénuji co nejvíc těžkých prvků, které vím, že na normálním kole dávám v pohodě. Furt se je kam posouvat.

Když jsi zmínil trialové sekce, power stages na světových ebike závodech jsou ultimátní. Má vůbec smysl snažit se vyrovnat top týmům, když nemáš šanci na své kolo dostat technické vychytávky jako specifické výkonové mapy motoru atd?  

No vymlouvat se na to nechci, ale možná na tom něco bude. Zase mám výhodu nízkého těžiště. Furt si stojím za tím, že power stage jsou hlavně o skillu - hlavně ty loňské, to byl trial nahoru dolu. V roce 2022 jsem v powerstagích dával pravidelně TOP 3 na každém závodě, pak přišly Race motory a najednou loni jsem nebyl schopen konkurovat, ale jak říkám, je to o skillu a o hlavě. Navíc nemáš možnost si to v tréninku najet.

Jak si myslíš, že se bude horská cyklistika vyvíjet v budoucnu? Očekáváš nějaké velké veletoče?

No jak jsem zmiňoval, jsem zvědavý kam se dostanou elektrokola, co se na nich bude dát všechno jezdit, na jakou se dostanou váhu, kapacity baterek a výkony motorů. Za mě je totální nesmysl EMTB XC na Mistrovství světa, ale mluvil jsem s pár lidmi, co tam byli se podívat a říkali, že ty tratě jsou prostě dobrý, zábavný a těžký - že to éčko má opodstatnění. 
Ale vůbec nechápu myšlení UCI, když teď udělali to MS Snow Bike v dual a super-G, vždyť neměli jediný svěťák, nominace atd... Úplný nesmysl za mě.
Přál bych si, aby některá z gravity disciplín, hlavně sjezd a klidně i enduro se dostali na OH. Lyže tam mají spoustu adrenalinových sportů, na letních z extrémní cyklistiky je bikros, bmx freestyle a konec.

Blížíme se závěru, je něco, co bys chtěl vzkázat svým fanouškům?

Bavte se cyklistikou a užívejte si ježdění! 

Přesně, moje slova. A úplně poslední otázka, máš nějaké zásadní novinky?

Novinek chystám dost, zejména co se materiálu týče. Už se to rýsuje. 

To jsi toho moc neprozradil, holt si budeme muset počkat. Každopádně děkuji za rozhovor a do nadcházející sezóny přeji hodně štěstí, hodně úspěchů nejen na kole. Drž to furt v plnejch!