Report formou rozhovoru: Finále České Endurosérie na Špičáku s Lucku Potočárovou a Márou Oravcem

Autor: Dan Klimeš, kategorie: Report, vydáno: 19.9.2024

Druhý víkend v září se uskutečnil poslední závod letošní T-mobile České Endurosérie na šumavském Špičáku. Část republiky tou dobou bojovala s nekontrolovatelným přívalem vody, ale Šumava byla méně zasaženou lokalitou. To ovšem neznamená, že se závod jel na suchu. Opak byl pravdou. A tak museli organizátoři sáhnout k několika změnám. Jedna z větších, která nebyla způsobena nepřízní počasí, bylo přesunutí závodu již na sobotu, takže se posunuly i tréninkové dny na čtvrtek a pátek.
Protože jsem se závodu neúčastnil osobně, tak korespondenčně vyzpovídávám Lucku Potočárovou, kterou nejspíš mnozí z nás znají díky velkému nemizejícímu úsměvu a nadšení a to i v případě, kdy situace úplně růžová není. Lucka nás celý víkend bavila svými instagramovými příspěvky (@lucapotocarova), kde nám ukázala, jak to na Špičáku vypadá, a i jak se na závod stylově ohákla do igelitu.

dkey: Takže Luci, letos jsi těch závodů objela hodně. Všechny?
Lucka: Enduroserii mám komplet. Sezóna mi ale začala zimním Blindurem na Slapech, potom Enduro na Trutnově, Blinduro na Lipně, na Bukovce, a třešnička na dortu bylo obligátní Trilogy.  

dkey: Takže všechny... slušný. Ani předpověď tě neodradila! 
Lucka: Všechny kromě podzimního Trutnova a Blindura. To mi bohužel letos nevyjde kvůli jiným plánům. Já jsem pořád doufala, že to nebude tak hrozný jak předpovídali, přece jenom na horách se to často mění. Ve středu už jsem pojala podezření, že to asi bude saigon, ale že bych nejela, o tom jsem vůbec nepřemýšlela.

dkey: Vím, že většinou kempuješ ve svým FoFo (Ford Focus). I tentokrát?
Lucka: Moje Černá ovečka, jak Focusu říkám, je sice skvělej parťák na kemping, ale tentokrát jsem dala přednost ubytování v penzionu, což se ukázalo jako jedno z rozumnějších rozhodnutí tohoto víkendu. Sice se tam ještě moc netopilo, ale teplá sprcha byla k nezaplacení.

dkey: V pátek jsi trénovala. Co jsi musela na sobotní závod vyladit?
Lucka:  Já už jsem trénovala ve čtvrtek, to ještě nepršelo, ale tratě už mokrý byly. V pátek jsem sice na trénink šla, ale sjela jsem jenom erzety na Špičáku, a pak jsem s radostí předala bodovou permici dál a šla jsem rozmrzat na ubytko.
Hodně jsme s Nikol Richterovou na pokoji řešily oblečení, nakonec jsme zvolily igelitové sáčky mezi ponožky, igelitový trenky kvůli mokru na lanovce a nakonec i pytel na odpadky jako vrchní vrstvu proti větru - v tom jsme odjely první dvě erzety a ukázalo se to jako dobrej nápad, protože to neprofouklo a tělo zůstalo trochu v suchu.

dkey: V chlapech hobících startovní pole hodně prořídlo, ale v babách jste odstartovaly téměř všechny přihlášené. Jaká byla nálada ve startovním poli?
Lucka: Mně přišlo, že i chlapi "rejsaři" dost vyměkli. Holky jsou prostě bojovnice. Už i na Kraličáku, kterej byl hodně slabej odvar Špičáku, jsme jely všechny. Nálada na startu byla samozřejmě dobrá, akorát se nám moc nechtělo z pod slunečníků do deště na startovní čáru.
Pozn. red.: Na start se celkově postavilo okolo 200 závodnic a závodníků. Nejmladšímu bylo okolo devíti let.

dkey: V sobotu se posunul start, zkrátili eRZety, přibyla lanovka. Bylo to dobré rozhodnutí?
Lucka:  Je pravda, že kdybychom my holky startovaly v 8:30, tak bychom celej závod jely v dešti. S posunutým startem jsme v dešti odjely 2 erzety a potom na lanovku už nepršelo. Zkrácená byla RZ 3, kde se jezdí korytem potoka pod silničním mostem. Teď se tam valila divoká řeka, kterou jsme sice před cílem přejížděli, ale v tom tunelu už by to asi bylo za hranicí bezpečnosti. A nakonec to lano... Přidání lanovky pro mě osobně bylo spíš na škodu. Výšlap na Špičák není náročnej ani fyzicky ani časově a člověk se při šlapání alespoň zahřál. Takhle nás čekalo 2 x 20 minut na "nejpomalejší lanovce na světě", nahoře strašně foukalo a zahřát se do provozní teploty bylo téměř nemožný. Čtvrtou RZ jsem do půlky jela bez citu v prstech na rukách. Pak se naštěstí šlapalo do kopce a zahřáli jsme se.

dkey: Jaký vlastně závod byl? Kolik jsi najela? 
Lucka: Závod byl totální punk. V RZ 3 se tratí valily proudy vody, který vyústily v nejen obrovskou, ale taky dost hlubokou kaluž, ve který většina lidí skončila. Vytáhnout kolo z toho bahna na dně, bylo docela umění. Jela jsem celou dobu s Nikol, která je na podobný vlně jako já a ve finále nás to vlastně hrozně bavilo. Byla to prostě taková výzva, kterou buď přijmeš, nebo jedeš domů. Ale teď zpětně vidím, že i když to pro mě byl závod na 2 a půl hodiny, tak díky tý zimě to bylo fyzicky hodně náročný a jsem z toho docela unavená ještě v pondělí. A samozřejmě klasicky strašně hladová. 

dkey: Co tě bavilo?
Lucka:  Pobavil mě jeden tatínek, co dělal doprovod synovi. Před startem dvojky mi říkal, že bychom dole všichni měli vrátit občanky, protože jsme magoři. Po projetí peřejí na trojce jsem mu dala za pravdu. Bavila mě hodně dvojka a trojka z Pancíře a pětka na Špičáku.

dkey: Který ze závodů Enduroserie tě bavil nejvíc? 
Lucka:  Nejvíc mě bavil asi Ještěd, tam jsem byla poprvé a tratě byly dobrý ratata. A potom Kouty, tam si to tak všechno sedlo dohromady. Ony všechny závody mají něco do sebe a každej je svým způsobem zábavnej. Důležitý je mít kolem sebe lidi, který ho kdyžtak udělají zábavnější, když se moc nedaří. A to já jsem naštěstí měla celou sezónu.

dkey: Který ti dal nejvíc zabrat?
Lucka:  Nejvíc zabrat mi dalo Trilogy, to byl boj se zdravím, s hlavou a s tratí. Potom už šlo všechno skoro samo. Ze závodů Enduroserie jsou nejnáročnější asi Kouty vzhledem k délce tratí a transferů. No a Kraličák byl na začátku sezóny a ty podmínky nebyly ideální.

dkey: A co příští rok? Jaké máš plány?
Lucka:  Moje klasická hláška je, že už příští sezónu jezdit nebudu. Všichni si z toho dělají srandu. Popravdě letos bylo hodně momentů, kdy jsem už byla přesvědčená, že to tak bude. Potom ale přijde taková paráda, jako Špičák, a je rozhodnuto. Takže plán je takovej, že dokud mě to bude bavit, tak budu jezdit.

dkey: Pro úplnost doplňuji, že Lucka dojela ve své kategorii 6. Ale o výsledek, jak jste četli, tu nešlo. 
Kategorii RACE vyhráli Natálie Volejníková a Přemek Tejchman. V hobících stáli nejvýš Adéla Kokešová a Jan Šafránek. Ale smekám helmičku před všemi, kteří dojeli.
Komplet výsledky můžeš porovnat zde.

A protože to byl poslední závod T-mobile České Enduroserie byly zároveň vyhlášení i celkoví vítězové. První skončil Matěj Charvát následován Přemkem Tejchmanem a Jakubem Pivničkou. V ženách je pořadí následující: Kristýna Havlická, Adéla Foltýnová a Natálie Volejníková.

Marek Oravec za Českou Enduro Sérii

Ná závěr pár slov za organizační partu od Marka Oravce.

dkey: Lucčiny postřehy jsi četl, souhlasíš?
Marek: Četl. V těchto velmi tvrdých podmínkách to bylo pro všechny těžké. Všichni mají můj velký obdiv. Je neuvěřitelné, kolik lidí si vyzvedlo startovní číslo a následně odstartovalo. Je vidět, že enduro komunita je jiná než ostatní (MTB, silnice). Víc drží spolu a ani takové počasí, které bylo na Špičáku, je neodradilo od startu.

dkey: Poslední závod za tebou a zrovna takový mordor. Jak moc náročná byla organizace?
Marek: Za ty roky co organizuji závody, jsem na tlak připravený. Nachystané jsem měl všechno. Vždy týden před závodem nakládám dodávky, chystám ceny, občerstvení, do toho sociální sítě, newslettery apod. To vše běželo. Ve čtvrtek, kdy jsem dojel na místo, moc nepršelo. Situace byla úplně normální. Pro mě je důležité mít nachystané všechny trasy a transfery a poté postavit a koordinovat zázemí závodu. Vše proběhlo dle plánu. Jediné, co nám komplikovalo organizaci, byla předpověď. Ale ze všech zdrojů na tom byl Plzeňský kraj nejlépe a okolí Špičáku také. Žádné ohrožení závodníků nehrozilo. Každý den jsem byl společně s Honzou Kasíkem (místní spoluorganizátor) v kontaktu s Horskou službou a IZS. Ta tíha rozhodnutí byla velká, ale všechny kroky, které padly, byly správné. I teď s odstupem.

dkey: Od těch, co dojeli do cíle máme celkem pozitivní reakce. Jasně, říká se "konec dobrý, všechno dobré".
Marek: Konec si představuji jinak. V plánu bylo daleko víc doprovodného programu, vyhlášení ve velkém stylu. Na terase u lanovky měl hrát DJ, měla tam být závěrečná párty až do rána, ale občas se ty plány překazí, nevyjdou tak, jak si přeji. Teď zpětně mohu konstatovat, že se celá sezona povedla a konec nebyl špatný.

dkey: Když už teda máš pro letošek hotovo, můžeš si hodit nohy nahoru. Nebo už pracuješ na dalším ročníku?
Marek: HOTOVO? Ani náhodou. Jsem zapojený i do Kola pro život, zimních projektů a taky už připravujeme další, již 13. sezónu České Enduro Série. Nicméně s koncem sezóny přichází další administrativní věci, které je potřeba dotáhnout tak, abych mohl říct, že letošní sezóna je uzavřena. Ale těším se na krátkou dovolenou. To ano.

dkey: Jak sezónu hodnotíš?
Marek: Letošní sezóna byla báječná. Hodnotím ji velmi pozitivně. Velké DÍK posílám na Kamila Tatarkoviče, Járu Sijku a celý FDF Bike Shop Crew. Bez nich by to nebylo takové, jaké to letos bylo. Kamile DÍKY!!!
Není to už jenom o tréninku a závodění. Je to celovíkendový zážitek se vším všudy. A to se na mnoha závodech povedlo. I nadále chceme tento směr udržet.

dkey: Plánuješ na příští rok nějaké změny? Na co se máme připravit?
Marek: Plánů je hodně a doufám, že se nám je podaří všechny splnit. Hledám nové lokality, jednám o nových trasách v těch stávajících lokalitách nebo aspoň o menších úpravách. Ladím termíny. Je toho hodně. Nechte se překvapit. Sledujte naše sociální sítě, kde se vše včas dozvíte.

dkey: Je někdo, něco, co chceš vypíchnout, zmínit, pochválit, hodit za hlavu, zapomenout?
Marek: Určitě musím poděkovat všem závodníkům a závodnicím. Duch endura stále žije! Duch endura je v každém z nás. Proto máme v ČR tak silnou komunitu a je to vidět na každém závodě. Děkuji všem partnerům. Děkuji celému organizačnímu týmu Petr Čech Sport. Děkuji své rodině. Děkuji Horské službě, IZS, Lesům ČR. Děkuji všem brigádníkům, kteří se podílejí na organizaci každého závodu.

Foto: Jara Sijka / Enduroserie.cz a Lucka Potočárová