Test: Atherton Bikes - S.150 a A.130 - dvě kola, dva různé materiály a dvě různá pojetí

Autor: Keli, kategorie: Test, vydáno: 16.6.2025

Kdo by neznal Athertony? Tři sourozence, kteří výrazně promlouvali do světa závodního sjezdu a fourcrossu. A právě tato rodina stojí za značkou kol Atherton Bikes. Popravdě, AB nevznikly úplně z ničeho, ale navazují na práci britské firmy Robot Bike Co. Nebýt Athertonů, s největší pravděpodobností by se Robot Bike do širšího povědomí nedostal. Ať tak, či tak, kola Atherton Bikes jsou v mnoha ohledech unikátní. 

Až 22 velikostí!?

V čem jsou Atherton Bikes unikátní? Jednoznačně v široké nabídce velikostí a specifickém způsobu výroby bez ohledu na použitý materiál rámu.

Velikost kola je absolutně zásadní, protože jen pokud máš správně velké kolo, můžeš jeho potenciál využít na maximum. A právě tímto směrem se značka vydává - pro každé kolo mají nespočet různých velikostí a variant. Máš krátké nohy a dlouhé tělo? Nebo to máš úplně opačně? U značky Atherton Bikes si bez problémů vybereš. Stačí zadat pár hodnot tělesných údajů do tabulky na stránkách athertonbikes.com a voilá, správná velikost je na světě.

Tento přístup vychází ze závodního prostředí, protože závodníci mají velmi často rámy upravené přesně na svoji velikost. Athertonovi tento přístup chtěli přinést i běžným jezdcům. Proto nabízí celkem 22 velikostí v karbonu a 12 velikostí v hliníku. Nejvýraznějším rozdílem mezi jednotlivými velikostmi je změna hodnoty Reach. Ta u hliníku roste po 10 mm, u karbonu po 5 mm.

Dva různé materiály, dva způsoby výroby

Všechna kola v nabídce jsou k dispozici v provedení z karbonu nebo z hliníkové slitiny. Rámy z obou materiálů využívají metodu spojování trubek ve spojkách (mufnách), do kterých jsou trubky vlepeny.

U karbonových verzí rámu se využívá 3D tisk titanových mufen, do kterých jsou zalepeny karbonové trubky. Naopak u hliníkové verze jsou hliníkové mufny vyrobeny pomocí CNC a do nich jsou zalepeny hliníkové trubky. Pro výrobu titanových spojek karbonových rámů se materiál přidává, u spojek pro hliníkové rámy se naopak odebírá.

Materiál rámu není jediným rozdílem. Dalším rozdílem je i odlišná platforma odpružení DW Link. U karbonových verzí najdeme DW6 a u hliníkových verzí DW4. Rozdíl není jen v počtu čepů, ale také v naladění odpružení. Jednoduše řečeno, DW6 je určeno pro závodění a DW4 je spíše určeno pro zábavu na kole.

Ruku v ruce s tím se také liší hmotnost - karbonová verze je zhruba o 500 g lehčí než hliníková. A poslední - zásadní změnou - hliníkové verze jsou vždy provedení mullet (kombinace velikostí 29-27,5" kol).

Nejsou až tak drahé

Rámy Atherton jsou vyráběny kompletně ve Walesu, ve Velké Británii. A přestože jejich výroba není úplně jednoduchá a rozhodně neodpovídá masové výrobě jiných značek, jsou cenově relativně konkurenceschopné. Cena hliníkového rámu S.150 vychází na cca 2.764 Euro, karbonová A.130 pak vyjde na 4.690 Euro (obojí ceny s RockShox Super Deluxe Ultimate).

Za šest týdnů máš rám

Výhodou karbonových verzí je možnost absolutní customizace - jakýkoliv rozměr na rámu si můžeš upravit dle své libosti. Každé kolo může být unikátní. V podstatě žádný z dílů se nevyrábí na sklad, vše je vyráběno až na základě objednávky. Tomu odpovídá doba dodání - zhruba šest týdnů.
Jen pro informaci, samotný tisk polotovaru titanových dílů trvá na 3D tiskárně 18 hodin. Poté následuje ještě ruční opracování a finalizace povrchů, leštění a podobně. Pro představu, jen finální opracování hlavové mufny (spojky hlavové, spodní a horní rámové trubky) zabere 10 hodin ruční práce. Opracovávat titan není jednoduché.

Praktické zkušenosti: Testování na Monte Arsenti

V rámci akce Bike Connection v italském Massa Marittima jsme měli krátce možnost vyzkoušet kola Atherton Bikes. "Krátce" je důležité, protože u stánku byla vždy velká tlačenice, kdo si kolo dopředu nezarezervoval, ten si nezajezdil.

Na výběr bylo více variant kol, já sáhl po enduru S.150 a trailovém A.130.

Atherton S.150 - hliník s klasickým DW-Linkem 

Jako první jsem dostal možnost projet se na hliníkovém modelu S.150, postaveném na systému odpružení zadní stavby DW Link 4. Dalo by se říct, že se jedná o tradiční systém, který sdílí většina značek s DW Linkem. Zadní stavba je zavěšena na dvou vahadlech.

Základním materiálem jak trubek, tak spojek je hliníková slitina třídy 7075. Rám disponuje zdvihy 160 mm vepředu a 150 mm vzadu. Jak již bylo zmíněno, stejně jako všechna ostatní hliníková kola, i S.150 je postaveno výhradně v provedení mullet s 29" kolem vepředu a menším 27,5" zadním kolem. Mimochodem, stojí zato nepřehlédnout detail řetězové vzpěry zadní stavby, tohle na jiném kole jen tak nepotkáte. 

Přestože se výběr z 12 velikostí může zdát obtížný, není to tak složité. Stačí změřit výšku, rozpětí rukou, délku nohou do rozkroku a přesná velikost doslova vyskočí z tabulky. Během pár sekund jsme pomocí svinovacího metru naměřili hodnoty a já se svými 185 cm dostal velikost 11, s Reachem 515 mm. Šlo o druhou největší velikost, ta mi sedla velmi dobře, ale možná bych sáhl po největší možné.

V sedle S.150 jsem absolvoval vlastně jen tři tratě vedoucí z Monte Arsenti, což rozhodně není dostatečná doba k důkladnému vyzkoušení, ale pro základní představu o kole je to hodnota dostačující.

Kolo Atherton S.150 v surové stříbrné barvě patří rozhodně k nepřehlédnutelným, především kvůli své masivnosti. Oblast hlavové trubky je doslova brutální, stejně tak i okolí šlapacího středu. Z mého pohledu je to tak nepěkné, až to vlastně vypadá dobře. Každopádně hliníkový Atherton v davu rozhodně nezapadne.

Nejsilnějším dojmem, který mi vytanul na mysli již po pár úvodních metrech, byla neskutečná hravost. V podstatě jsem si nebyl schopen vybavit žádné jiné kolo, které by bylo takto extrémně hravé, ovladatelné a živé. Jakákoliv terénní nerovnost mě nechávala chladným, cokoliv v trase mě lákalo si poskočit, propumpovat, prostě udělat cokoliv zábavného. S.150 se hodně líbí ve vzduchu, kolo má skvělý pop a úplně vybízí do skoku.

Přišlo mi, že nejjistěji jsem se na kole cítil v menší a střední rychlosti. Jakmile se kolo více rozjelo, cítil jsem, že stabilita by mohla být vyšší. Jako závodní stroj bych si S.150 určitě nevybral, nicméně jako kolo, na kterém se mám primárně bavit, bych po něm sáhl všemi deseti.

Atherton A.130: Trailbike z jiné planety?

Druhý den jsem se vrátil k Athertonům a vyfasoval jsem model postavený na karbonovém rámu s titanovými spojkami se 130 mm zdvihu - model A.130.

Toto kolo na mě v podstatě zbylo, protože zamluvené A.170 nebylo k dispozici. S lehkou dávkou nelibosti jsem tedy nasedl na A.130, ale již po chvíli jsem vůbec nelitoval, ba naopak.

Ačkoliv model A.130 nabídl o 2 cm méně zdvihu než v případě S.150, rozdíl v jízdním projevu snad nemohl být větší. Musím říct, že tohle kolo mě doslova posadilo na zadek. Jeho jízdní projev je prostě jako z jiné planety, za mě je to absolutně nejlepší trailbike, na kterém jsem kdy jel. Zatímco enduro S.150 je extrémně hravé, A.130 je naopak velmi přímočará. Přímočará jako sjezdové kolo.

Ano, A.130 je trail bike, ale jedná se o sjezdově orientovaný trail bike. Prioritou je především cesta dolů, ale to nijak nesnižuje jeho stoupací schopnosti. Kolo rozhodně nepůsobí jako pomalé ve stoupáních, ale najít rychlejší kolo není složité. Zajímavá je nezvykle velká šířka šlapacího středu u kola této kategorie. Středový domek sdílí všechny modely platformy A, od tohoto trailbiku až po sjezďáka. Široká středová osa a s ní související větší Q-faktor pomůže ve sjezdech, ale trochu limituje ve výjezdech - nohy jsou docela od sebe, podobně jako na ebiku. To nemusí vyhovovat všem, ale pokud do kopce zásadně nespěcháš, tak s tím budeš úplně v klidu.

Jak jsem již zmínil výše, karbonové verze používají novější, složitější a také propracovanější verzi DW Linku. Jedno vahadlo navíc modifikuje projev zadní stavby, rozdíl DW4 a DW6 je znatelný okamžitě. Jemnost a citlivost chodu se dá označit jako doslova neskutečná. Odladění kola je lehce lineárnější než u hliníkové verze, kterou jsem zkoušel o den dříve. Je to logické, kolo je určeno na trochu jiné ježdění než 150 mm.

U S.150 má člověk chuť neustále jít do vzduchu, přeskakovat překážky a nerovnosti, s kolem si pořád hrát. U karbonového A.130 jsem měl pocit jako na sjezdovém kole, které má neustále kola v kontaktu s terénem. Zadní kolo dokonale kopíruje jakoukoliv terénní nerovnost a člověk má pocit jako na kole s o mnoho větším zdvihem. 13 centimetrů zdvihu se může jevit jako hodně málo, ale A.130 si rozhodně zaslouží pochvalu za to, jak dokonale pracuje se zdvihem. S kvalitním tlumičem a dobrou prací jezdce ti v běžně rozbitém terénu vlastně vyšší zdvih vůbec nechybí, samozřejmě jakmile se terén stane opravdu drsným, tak 13 cm zdvihu se stane limitem.

Hrozně mě mrzelo, že jsem na kole nemohl strávit delší čas, protože trail bike s takto skvělými sjezdovými vlastnostmi se mi doposud nepoštěstilo jezdit. Existuje něco, co bych mohl Atherton A.130 vytknout? Vlastně ano. Jedinou chybou, kterou na kole shledávám, je to, že ho nemám doma v garáži.

Foto: Mountain Bike Connection Winter - Mirror Media a Rupert Fowler