WBS: Kyčerka zakončila sezónu wood biků

Autor: Čert, vydáno: 26.10.2015

Ačkoli Marosana sezónu už ukončila, poslední říjnový víkend bylo přecejenom možný zapnout si Racemode na „ON“. Poslední závod WBS se odehrál na Kyčerce ve Velkých Karlovivích. A my byli u toho!

Z Brna, města, které je zároveň životním stylem, je to do Karlovic cca tři hoďky cesty, takže v 5:30 ladíme Květákovu racekáru a mizíme směr východ. Po cestě mlha hustá tak, že by se dala krájet, vydrží až na místo určení. V osm start tréningu, my přijíždíme lehce před osmou, takže máme spoustu času nasát atmosféru hor v mlžném oparu a taky dost prostoru na obdivování krásy blonďaté copaté víly (jak by řekl Tygr) na registraci. Fasujeme čísla, z módu rošťák zapínám mód závoďák, kola ready, riders docela taky, vzhůru najet tratě. Dva traily, variace na Černou a Červenou bikeparkovou trať nás dneska čekají každá dvakrát, tedy celkem 4 jízdy. Časy se samože sčítají.

Už cesta na kotvě nahoru nás, poseroutky co jezdí primárně za sucha, docela děsí. Poslední tři komplet propršené dny naladily trať do top motokros stavu a první zkušební jízdy jsou docela zlý. Naštěstí s náma má soucit nejenom další víla, tentokrát u burgrů, ale i počasí. V potoce ani nemuselo protéct moc vody dolů a Stázina se stopro ještě nedostala Kubovi za ženu, když na Kyčerce zmizela mlha, vykouklo sluníčko a začalo hřát jezdce a sušit tratě.

První jezdci vyrazili na první RZ v 11 a to už se jelo skoro po plastelíně, která sice není top povrch na závodění, ale jakž takž drží. Jednička, respektive dvojka, vedla převážně po trati „Červené“.

Sjezd ze startovky, kde si díky mokrému dřevu všichni vystřihli efektní podhrábnutí za který by se ani Bubba Stewart nemusel stydět, palba po louce lehce doleva na odklopené směsi bahna a trávy co fakt moc nedržela, průjezd dřeveným kolem. Skok, pravá klopka, levá klopka, rovinka s dropem skoro na placku a pár lavicema, ty v racemodu přeletím jak debil na placku a ačkoli sou fakt malý, rána je to fakt velká. A pak. Vracák o 180, poměrně z kopce po kamenech a kořenech zakončených výskokem přes kládu. Ouha, pokud ale vezmete levou stopu, která je jakžtakž hladká a mírně naklopená, tím pádem drží i v mokru, navede vás přímo do místa, kde přes kládu není hlína. Takže pokud nedokážete vystřihnout v nulové rychlosti tak metrovýho banána, je rozumnější jet pravou stopu. Plnou velkých, mokrých kořenů. Vyloženě hardcore to není, ale atmosféra, kterou tenhle první lesík má v závodní jízdě je něco, kvůli čemu stojí za to závodit. Jedete šílenou palbu okolo lesa, slyšíte rachot, čím víc se k místu blížíte, točíte přes nohu do prava a nejednou ticho. Jenom nečí dech, lidi okolo trati se ani nehnou a čekají. Ten dech je váš. Na vteřinu se zastaví čas a jedete dolů, moc nebrzdit, trefit přeskok. Netrefuju, cyklokrosová sezóna je zde, efektním footplantem přeskakuju kládu, jedu dál. Za mnou už zase rachot jak má být. Průlet spodní části lesíka, na louku s odklopenou zatáčkou na trávě/bahně, tady se padá moc. Dupačka, dva skoky, dycky je lepší ten menší, kombinace 4 klopek, uzoučká pěšina zaseklá ve svahu. Po ní to držet, trochu šlapat a najednou jste ve spodním lesíku. Kameny, kořeny, kameny, kořeny, zatáčka do prava a už vidím cílovku. Dupání a buď vyslat dva dropy, nebo jet nejrychlejší pravou stopu, která sice ubere stylu ale taky na výsledném čase. Tohle dvakrát. Postupně se vysychá, takže rychlí kluci v druhé jízdě zrychlujou, já mám akorát víc možností to posrat, čehož patřičně využívám, druhá jízda katastrofální, ale zase ze mě kompletně padá závodní stres a jedu pro radost.

Druhá RZ vede po Červeném trailu, výrazně kratší trať a celkově jednodušší. Sjezd ze startovky, doprava po stejně mokrém a odkloněném jako v první rztě, sešup dolů, zatáčka doleva, horiznotík, zase levá, pravá klopka s výskokem, levá klopka, palba podél lesa s pár skočkama, výskok na louku, doprava, wallride, zase horizont, malej posílák, teď už mokrá a bahnitá louka, levá, pravá klopka a už najíždíte do nejvíc fandící oblasti závodů, místa dvouskoku. Rachot, lidi, ratata, motokros a lavice jedna, lavico-posílák, rozbitá a uklouzaná odklopená doleva, tady vždycky noha ven a už jste v klopce. Levá, pravá, zadupat na rovince, pak vysoká klopka doleva která vede přímo na dropík, louka, zase po odklopeném a rychlém, srovnat se do posledního sešupu, okolo chaty doleva až k oranžové čáře na zemi. Rychle, zábavně.

WBS je prostě super. Tratě nejsou vyloženě mordor, takže vhodné pro každého, na druhou stranu, jet rychle na relativně jednoduché trati je ještě větší výzva než by se mohlo zdát. Prostě to baví. Jelikož počasí přálo a oskar pražil jak do závodníků, tak do podzimně vybarvených beskydských lesů, byla to i romantika. Jezdců se nakonec sešlo přes 150 ve všech kategoriích, holek i prcků byla hromada, respekt všem. Jediná nevýhoda tolika jezdců byly prostoje mezi jednotlivýma jízdama. Startovalo se po půl minutě, což pro mě znamenalo přes hodinu nicnedělání mezi jednotlivými starty. Tohle čekání ale dokázalo vyplnit jak top počasí, tak obdivování výše zmíněných, i všech ostatních víl co se motaly okolo tratí a hlavně spousta jídla a kecání všude. Prostě podzimní pohoda p*čo.

Oficiální výsledky najdete tady a kluci co závodili jeli šílenou kudlu a integrálu dolů před nima.

Dík Haffovi za organizaci super závodu i seriálu a maximální těšení na jaro a další závody. Kyčerka byla každopádně přesně to uzavření sezóny, na který se dá vzpomínat celou zimu při utrpení v posilovně nebo na trenažéru.

Tak zase příští rok!

Foto: Martin Dvořáček