Test: GT Sensor komplet na Sramu - toto je test Sensoru, ale jenom trochu

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 14.7.2017

Tohle je test Sensoru. Ale jenom trochu.

Testované kolo, nám totiž přímo na přání vyskládal český distributor Sramu, firma Aspire. A vyskládal ho logicky tím nejlepším co může Sram nabídnout, a tak se mimo samotného kola zaměříme spíš na komponenty.

Ono, představovat GT Sensor asi není kdovíjak potřeba. Kdo se pohybuje okolo ježdění z kopce už tohle kolo minimálně mockrát viděl a kdo jezdí na Rychleby ho možná i projel v rámci půjčovny. Tenhle 130 mm dvacetsedmapůlkový trailbike přišel na trh v roce 2014 a sdílí stejnou platformu jako allmountain Force. Poslední 3 roky se u tohohle kola nic moc nezměnilo, ale on k tomu taky nebyl vyloženě důvod. Ano, geometrie není vyloženě moderní, ale reach 422mm v Mku jena trailbike v kombinaci s 440mm zadní stavbou „v pohodě“. Hlavový úhel je pak tradičních 68 stupňů, sedlový 73° a bb drop 14mm.

Až na trochu delší zadní stavbu jsou rozměry „ani málo, ani moc“. Zlatá střední cesta u „džíta“ vládne. Sensor se ale samozřejmě snaží zaujmout v první řadě systémem odpružení, Independent Drive AOS je přepákovaný jednočep s plovoucím uložením středu, díky tomu má kolo daleko lepší reakci na šlapání. Nebo se to aspoň píše.

Ne, na trailu nepředvádí Sensor žádné velké překvapení, IDrive opravdu výborně jede a reakce na pedál je výborná, geometrie je tak akorát, tak akorát zábavná, tak akorát stabilní. Střed je tak akorát vysoko aby kolo nebylo vratké, ale vy mohli šlapat kde vás napadne. Chválím ale nízký stack, díky kterému si můžete dlouze hrát s výškou řídítek. Sensor ale není sjezďák a na složitějších trailech se doma rozhodně necítí, při vyšších rychlostech začíná být dost nestabilní a vyloženě rozbité pasáže mu taky úplně nesedí. Jeho dominantou jsou hladké skákavé traily, ke kterým vede dlouhý výšlap po lesní cestě. Nebo celodenní výlety. Prostě pokud máte kolo spíš na ježdění kde se dá a občas trailcentrum, ovšem nechcete devětadvácu, je Sensor super volba. Zábavný, stabilní a hlavně ovladatelný i pro ne až tak zdatného jezdce, díky tradiční geometrii.

A taky právě díky svojí „nevyhraněnosti“ byl Sensor ideální kolo k otestování všeho, co Sram nabízí.

A začínat se má od nejlepšího, nebo v tomhle případě minimálně od nejdražšího. Na Sensoru byl samozřejmě pohon řešený prostřednictvím Sram X01 Eagle.

Eagle, orel, prostě ta sada co má vzadu „koutuč jak z cirkulárky“. Srdcem Eaglu je samozřejmě dvanáctirychlostní kazeta s rozsahem 10 až 50 zubů, tím pádem 500%. Obří kazeta ale není všechno, přepracovaná je přehazka, nově udělaný je i nepadací převodník, který má směrově řezané zuby, do kterých řetěz ještě líp zapadne a v podstatě nemá šanci vypadnout. A tohle všechno je trochu dražší, celá sada vyjde hrubě přes 30 tisíc kč, jenom samotná kazeta pak stojí okolo 11 tisíc.

Každopádně na Eaglu jsem už na různých testovačkách najezdil fakt hodně kilometrů a sada na Sensoru mě jenom utvrdila v mém postoji. Eagle je to nejlepší, co může moje kolo mít. A chci ho. Ono ani tak nejde o to, že má megalehký převod. Ono jde spíš o to, že díky megavelké placce, se dají konečně použít pořádné převodníky, i když jezdíte do velkých kopců. A pokud můžu mít díky Eagle vepředu 36 nebo dokonce 38 zubový převodník a pořád můžu jet do kopce na klid, znamená to spoustu převodů i Dolekop.com. Ale tohle vyčtete i z katalogu. Co nevyčtete je, že z nějakého nevysvětlitelného důvodu, se mi prostě líp jede do kopce když mám vepředu větší převodník. Uvedu na příkladu.

Nikdy sem si nepočítal poměr převodů a bylo mně to komplet jedno, nicméně pro ukázku.
Pokud mám vzadu 50 a vepředu 36 zubů, je převodový poměr někde okolo 1,4. K víceméně stejnému poměru se dopracuju, když nahodím na klasickou 42 jedenáctku 30 zubů dopředu. Převod je stejný, ale něco je jinak (možná lepší páka na klice? kdoví), prostě se mi daleko líp jede, líp dávkuje síla, nemusím točit nohama jako vůl. Prostě je výjezd příjemnější. A pokud je příjemnější, logicky mě vede k tomu, že míň tlačím a nebo se pouštím do větších výšlapových výzev. Jasně, pokud vaše výstupové traily vedou po příjemné šotolince a dolů vám převody netrápí, je Eagle asi zbytečná investice. Pokud ale rádi řešíte techniku i ve výjezdu, nebo chcete jed dolů fakt rychle, není podle mě nic lepšího.

Update: jedinou nevýhodou Eaglu je jeho cena. To už ale neplatí, protože nová sada GX Eagle nabídne všechno na chlup stejné, jenom o pár gramů těžší a o polovinu levněji. Pro mě jasná volba.

Dalším důležitým komponentem jsou brzdy. V tomhle případě skoro nejvyšší Sram Guide RSC, na kterých jde nastavit vzdálenost páky ale i bod, kdy začnou brzdy zabírat. Nejdůležitější je ale sranda, schovávající se pod písmenkem „S“, to totiž znamená „Swinglink“, což je přepákování v páce, které má za úkol progresivně zvyšovat brzdný účinek. Zkrátka a dobře, nemusíte za páku tak rvát.

S Guide brzdama jsem neměl za rok 2016 úplně ty nejlepší zkušenosti, nicméně většinou jsem na testbicích vyfásl nejlevnější verzi Guide R a hlavně, pro letošní rok došlo k přepracování třmene, který by se neměl tak lehko zahřívat a zavzdušňovat. Což se evidentně stalo, protože s novými RSCčky jsem neměl za cca 3 týdny jediný problém. A to byly brzdy čerstvě neservisované po týdenním ježdění/brždění v Itálii.

Jelikož konkurenční značka brzd Shimano šla, dle našeho názoru, kvalitou poměrně prudce dolů, dost příjemně mě překvapilo, že Sram jde naopak druhým směrem. Guide vítězí na plné čáře v dávkovatelnosti, přibržďování je jejich silná stránka, pokud máte RSC nebo aspoň RS, je i brzdná síla velice slušná. Bohužel, na nejnižší model pouze s Rkem, je potřeba pořádně naposilovat prsty.

Co se týče přehřívání, je potřeba brát v potaz že Guide jsou sice čtyřpístové, ale v první řadě trailové brzdy. Snesou kde co, ale dlouhé prudké sjezdové tratě jim vyloženě nesedí. Ostatně proto vozila spousta profíků ve sjezdu buď staré Code, nebo Guide RE (brzdy pro elektrokola s Guide pákou ale starým Code třmenem). Naštěstí už přišly i nové Cody, takže pokud máte sjezdové ambice, nebo vaše váha ukazuje trojciferné číslovky, volil bych sjezdové brzdy. Guide ale skvěle poslouží při většině enduro závodů a na lehčí traily jsou vyloženě ideální, protože díky výborné dávkovatelnosti se mi výrazně méně dařilo přebrzdit zatáčku.

U Sram kola nemohl tlumení dodat nikdo jiný než Rock Shox, klasický Monarch vzadu, na trailbike dostačující, k Sensoru mi navíc seděl víc než velkoobjemový Debon Air, protože dává kolu progresivnější a živější ráz. Vepředu samozřejmě Pike RCT3.

Pike vždycky byl etalonem výborné allmountain vidlice, nicméně mu testeři poměrně často vyčítali nižší tuhost. Proč? Protože všichni jezdili na 160mm verzi na enduro kolech. A už i Sram uznal, že na tohle Pike vzhledem ke svojí váze i tloušťce nohou, vyloženě stavěný není. Pike není drsná sjezdová enduro vidlice, i když chodem kdejakou předčí. Na tenhle účel má ale Rock Shox daleko drsnější a těžší hráče v podobě Lyrika a Yari. Pike je v první řadě skvělá a tuhá trailová vidlice. Se zdvihem 150mm hodila Sensora do trochu sjezdovějšího módu a tuhá byla až až. Taky díky Boost ose.

Asi nemá cenu se rozepisovat jak jde u Pika parádně regulovat progresivita pomocí Bottomless tokenů, jak má tři polohy dotažení komprese a RCT3 ještě malé kolečko na štelování pomalé komprese při otevřené vidlici, aby se vám nezanořovala v klopkách a při brždění. A jak je relativně snadno servisovatelná. A jak super citlivá je Charger patrona. Pike je prostě pořád jedna z nejlepších vidlic na trhu, i teď, když míří primárně na trailové ježdění.

Sedlo nám u Sensora samozřejmě snižoval Reverb. Už třetí generace kultovní sedlovky má pořád hydraulické ovládání (my měli bohužel ještě verzi bez nové 1X páčky). A názory se na ni různí. Na jedné straně neřešíte lanko, prostě napustíte kapalinu, chod páčky je jemný a citlivý.Na druhou stranu, pokud se něco stane, jakože se vám třeba zavzdušní páčka během závodu, jste v p*deli jak Baťa s dřevákama, protože sedlovku prostě nemáte šanci dostat dolu nebo nahoru.

Já osobně, neměl s Reverbem nikdy problém. Nevím jestli je to karmou, nebo štěstím, ale prostě se mi nikdy nezavzdušnila ani páka ani nepropadla sedlovka. Pár lidí okolo mě tenhle problém řešili (a někteří i docela často, ahoj Ondřeji), nicméně já projel desítky Reverbů a vždycky bez problému. A argument, že se k téhle sedlovce asi vždycky dobře chovám, rozhodně neobstojí. Nikdy jsem neřešil servis nebo cokoli jiného. Jo, občas když mi přijde, že začne přidírat, cáknu na kluzák trochu silikonu. Toť vše. Tak nevim. Za mě je Reverb super sedlovka kterou seženu v tisíci délkách (od 100mm až po 170) a už se nemůžu dočkat až vyzkouším nové ovládání. A ani u Sensoru mě nezklamal. Chodí nahoru a dolů, na páčku reaguje dobře a navíc jde u poslední generace nastavit rychlost vysunutí na „opravdu rychle“. A nic víc od sedlovky asi nechci.

V neposlední řadě si zmínku zaslouží kokpit Truvativ Descendant. Představec sice není to nejkrásnější, co jsem kdy viděl nicméně parádní karbonová řidítka příjemně sedí v ruce, nic moc neváží, a i když mají „jenom“ 750mm, vůbec mi to na tomhle kole nevadilo. A designově za mě jasná sedmička Slávka Boury.