Tohle byl můj rok 2018

Autor: Keli, vydáno: 31.12.2018

Tak jako tradičně i letos nebude poslední den roku chybět krátké subjektivní zhodnocení uplynulého roku. Během celého roku 2018 jsem strávil bezpočet skvělých akcí, úžasných okamžiků a zážitků, které se mi navždy zapíší do paměti. Zde je jen pár z nich.

Leden, za kamna nevlezem

Loňská zima na jižní Moravě byla slabá, bylo to spíše chladnější jaro než zima, tak jak ji známe z ladovských obrázků. Hned v lednu jsme vyrazili do jednoho nejpromakanějšího trailového centra v ČR, centra, které sice není oficiální, na žádné mapě jej nenajdeš, ale pokud se tam dostaneš, tak budeš zvažovat, jestli má vůbec smysl do těch ofiko center vůbec jezdit. Já jsem odpověď na tuto otázku poznal okamžitě. Více o tomto speciálním letošním lednovém úterý čti zde.

Massa Marittima

O pár týdnů později mířím do Itálie, pozvánka na novinářskou akci do Toskánska se neodmítá. Šance vyzkoušet mnohé novinky ještě před jejich uvedením na trh se nenaskytne každý den. Navíc, tato oblast se vyznačuje velmi malým úhrnem srážek a i v zimním období velmi příjemným klimatem… to platí dlouhodobě, ale rok 2018 byl vyjímkou potvrzující pravidlo a zrovna v termínu Bike Connection byla teplota jen lehce nad bodem mrazu a týden pršelo téměř bez ustání. Byly to trochu bahenní zápasy, ale skvostně připravené tratě v oblasti Massa Marittima nabídly i tak spoustu zábavy. A když k tomu přidám projížďku na kolech jako Unno, Ancilotti a další, tak mi zima vlastně ani nevadila.

Livigno

O pár měsíců později jsme, tentokrát i Čertem, zpět v Itálii. Do Livigna jezdíme pravidelně každý rok a letos jsme se poprvé zastavili při cestě na ledovci Morteratsch nedaleko švýcarsko italských hranic. Zde je vidět globální oteplování v reálu a navíc i jeho neuvěřitelná akcelerace za posledních pár let. Ledovec mizí doslova před očima. Ano, dost alarmující pohled a záležitost k hlubšímu zamyšlení, zvláště když do Livigna to máme skoro 1000km … tolik propálené nafty… a do Livigna jsme jeli i kvůli helibikingu … vrtulník je jeden z nejméně energeticky úsporných dopravních prostředků.

V Itálii plyne čas zcela jinak než ve zbytku Evropy, zde není kam spěchat a důkazem je hojně využívané pravidlo, že co se vleče, neuteče. Dobrodružství s helibikingem bylo zajímavé, především kvůli záležitostem před samotným letem, chybějící podvěs na kola Italové „rychle“ vyřeší přívěsným vozíkem za auto, který zavěsí na vrtulník. Let ve vrtulníku je zážitek, chirurgicky přesný pilot, který nehne brvou a za pár minut už sedáme na mikro plácek na vedlejší hoře. Cesta dolů je freeride toho pravého ražení, kamenné pole a jeď si kudy chceš. Jako dobrý, ale letět kvůli tomu vrtulníkem se asi nevyplatí. Více o tom v dvoudílném článku zde a zde.

Racing, tomu jsem moc u nás moc nedal

Za sebou mám půl roku a letní měsíce jsou ideální čas na trailbuilding, v třiceti stupních vedra se v lese totiž kope nejlépe. Letos jsme to s Bolkem zase posunuli dál, na závod, který společně pořádáme jsme připravili nové úseky i dráhy, obtížností zas o fous dál. Na oči to bylo tak akorát, takže na příště musíme přitvrdit.

A když už jsme u závodění, tak po x sezónách mě to oficiální enduro závodění v ČR už nějak nebaví, tratě stále víceméně stejné a celkový progres hrozně malý. A tak jsem letos u nás jel jen dva závody z kraje sezóny a řekl si, že toto nemám zapotřebí. Raději jednou, dvakrát do zahraničí než objet celou sérii. Kde jsou ty doby, kdy jsem objel vše co se dalo.

Letadlem na závody

Jednou v září mi kámoš Oskar píše, sháním parťáka na závod v Bussangu ve Francii.

„Keli, nechceš jet v říjnu závodit do Francie.“
„Jasně, chtěl bych, ale těch 1000 kilometrů autem nedávám. Na to nemám morál.“
„Leť letadlem.“
„Jasně, doma mám tiskárnu na peníze.“
„EasyJet má letenku do Basileje za 1500! Tam tě naberu.“

Plán je jasný, realizace je už jen otázkou času. Závodění ve Francii je prostě jinde, ať už to jsou dráhy, jejich obtížnost, tak i konkurence. Každý, kdo tady jezdí umí a umí sakra dobře. Doporučuji všem vyzkoušet. Ti, co bydlí na západě Čech to mají k pořádnýmu enduru jen pár set km, my ostatní jen o fous dál. Věřte mi, že se to vyplatí! Více zde.

Toto byl ve zkratce můj rok 2018, určitě jsem na velkou spoustu zážitků zapomněl a vzpomenu si na ně později, ale i kdybych si nevzpomněl, tak tyto byly silné a rozhodně stály za to. A co jaký byl tvůj rok 2018?

A do příštího roku ti s Čertem přejeme spoustu zážitků na kole i v životě. Užij si ho!