Rozhovor: Téra Vybíralová - jezdí i závodí hlavně pro radost

Autor: Čert, kategorie: Rozhovor, vydáno: 21.2.2019

Každý, kdo loni jel nějaké enduro závody ji určitě potkal. Tahle usměvavá holka, Téra Vybíralová, jezdí i závodí hlavně pro radost. Více o ježdění, kolech, ambasadorství, plánech a mnohem víc prozradí v následujícím rozhovoru.

Ahoj Téro,
popravdě většina bikové obce tě nezná, jsi hobby biker a tvé jméno se začalo skloňovat díky spojení s ambasadorstvím pro značku Whyte a enduro závody. Můžeš nám po roce spolupráce rozkrýt co to znamená?

d:key: Jakou máš bikovou historii?
Téra: Od mala pro mě bylo kolo jen klasickou výletní záležitostí přes léto. Někdy před pěti lety jsem pak začala průvodcovat nejrůznější cyklo zájezdy po Evropě. Terén a sjezdy mě bavily vždycky, ale není to vůbec dávno, co jsem je všechny jezdila na 26" růžovým pevňáku. Třeba i na místech jako Hinterglemm nebo Davos, v elasťákách! Pak přišla spolupráce se Superiorem a hned na to s Whytem. Zajímalo by mě, kam to tímhle tempem povede…

d:key: Odkud jsi, co děláš za povolání?
Téra: Jsem Brňák. Po škole jsem se pořád motala v cestovním ruchu, ale kancelářská práce v cestovce mi moc nesvědčí, pořád mě to táhne ke kolům, takže si půjdu plnit sny.

d:key: Jak se připravuješ a kolikrát týdně se na kolo dostaneš?
Téra: To je asi úplně zásadní věc, já se totiž nepřipravuju. Mám problémy se zádama a všechno směřuju jen k tomu, abych držela pohromadě, což bylo ten poslední rok hodně náročný. Do závodních víkendů jsem se nějak dala dohromady, zatejpovaná to odjela a pak se z toho zase týden vzpamatovávala. To nebyla žádná příprava, ale holý boj.
Vzhledem k pracovní době jsem se na kolo mohla dostat stejně jen po večerech, a na to už nebyly síly. Vlastně nebyly síly skoro na nic, musela jsem třeba i hodně zvažovat, jestli o volným víkendu zvládnu jet s partou jen tak na výlet, nebo ne.
Měla jsem tak trochu smůlu a doktory a trenéry, ke kterým jsem chodila. Doufám ale, že teď jsem se konečně dala dohromady se správnýma lidma a další sezóna bude vypadat o poznání líp.

d:key: Proč ses rozhodla pro spojení s Whyte, co vlastně dělá ambasador?
Téra: Jednu takovou zkušenost už jsem za sebou měla, takže když se objevila ambasadorská výzva od kluků z Whytu, zkusila jsem to. Hned na prvním setkání jsme si padli do noty začali plánovat spolupráci. Hlavním cílem téhle sezóny bylo hlavně ukázat, že Whyte existuje. Troufám si říct, že se nám to povedlo. Zatímco dřív tuhle značku nikdo moc neznal a kol bylo v Česku jen pár, dneska se whyťácká rodina pořádně rozrůstá a na jaře se dokonce objeví i první kamenný obchod a showroom.

d:key: Jak to funguje, jaké máš zajištění?
Téra: Vzhledem k tomu, že Whyte je u nás zatím krátce, o nějakém sponzoringu nemůže být řeč. Jako ambasadoři máme ale materiál za lepší ceny, podporu servisu a zázemí na některých akcích, kde kluci jsou. Když potřebuju s čímkoliv poradit, něco sehnat nebo opravit, vždycky pomůžou. Jsou to valašští kouzelníci, kteří navíc fungují jako dovozci dalších zajímavých značek Panzer a Bike Yoke.

Holky, trail a enduro

d:key: Holky a technické jezdění pro zábavu jako je trail nebo enduro patří k sobě?
Téra: Určitě. Moje dřívější ambasadorské poslání bylo budovat holčičí bikerskou komunitu a ukázat holkám, že ježdění po trailech může být zábava pro všechny. Původně to vypadalo, že tímhle směrem budu pokračovat i s Whytem, jenže pak jsem zkusila pár závodů a všechno se obrátilo trochu jiným, závodním směrem.
Právě tam jsem ale pochopila, kolik sakra rychlých holek u nás je a jak se tenhle trend neskutečně rozmáhá. Kolik z nás si poprvé zkusilo závodit, kolik holek jezdí třeba na vyjížďky v Praze, účastní se všemožných kempů a podobně. Myslím, že se stačí podívat na startovku jarního Blindura. Holky prostě jedou!

d:key: Vím, že jsi vyzkoušela i kurzy techniky jízdy, má to pro bikera význam, posouvá tě to dál?
Téra: Zkusila jsem pár kurzů, a hlavně slyšela spousty pouček a rad od různých lidí, ale měla jsem z toho akorát guláš. Každý vysvětluje stejnou věc jinak a stojí si za tím, že zrovna ta jeho poučka nebo rada je ta správná. S holkama je tohle složitější, potřebujeme individuální přístup a pochopení. Trail vidíme jinak, překážky se nám zdají být nepřekonatelný, máme strach. Kdo nás chce něčemu učit, musí nás prvně umět motivovat a vybudovat si důvěru, to za jedno odpoledne nejde.
Já mám to štěstí, že mým výborným kamarádem je Tom Marčík, brněnská hvězda a instruktor rychlebský. Jsme zvyklí spolu jezdit, a i když na dril techniky zatím nezbyly síly, i tohle společný ježdění a ideálně i společný závodění mě hodně posunulo.

d:key: Jak se holka jako ty rozhodne si zajet sezónu v takové disciplíně jako je závodní enduro?
Téra: Byl to sled událostí. Loni touhle dobou jsem dostala od kluků z Whytu pozvánku, že bych si s nima mohla zkusit zajet nějaký závod. Vyšlo to zrovna na Enduro Trutnov Trails, křest ohněm, kde mě to ale hrozně chytlo a chtěla jsem to znova. Na poslední chvíli jsem odkoupila startovný na jarní Blinduro a jela v hobby kategorii, protože ježišmarja, nebyla jsem přece žádnej závodník.
Byla z toho moje první bedna a nabízela se jasná otázka, proč nezkusit enduroserii v Koutech. Jela jsem tam dobře, ale nefunkční čip mě nakonec odsunul jen do kolonky DNF. Nedalo se nepokračovat… na další zastávce v Klínech už jsem mávala z bedny Tomovi a druhý místo hned za Simčou Kuchyňkovou jsem si zopakovala ještě 3×. Pustila jsem se i do Sušice a místních brněnských závodů, který se nikdy nestaly. Technicky jde totiž o nejparádnější a nejtěžší tratě, co jsem zatím jela.
Zkráceně, každý závod mě nakopl k tomu, zkusit to znovu a zajet líp. Kupodivu se mi to i přes ty zdravotní problémy dařilo udržet a na konci sezóny zajíždět super výsledky. Kdo by si to na začátku pomyslel…

d:key: Přidalo se k tobě nebo na závodech během sezony více holek?
Téra: To ani ne, spíš já jsem se přidala k holkám, co už tohle jezdí dlouho. V Brně mám okolo sebe hlavně lidi, který nebaví nahánět se s časomírou, kolem (a pivem) se chtějí hlavně bavit.

d:key: Jaká je vlastně z tvého pohledu nováčka česká ženská enduro scéna? Jak tě holky přijaly, je přívětivá pro kohokoliv, kdo poprvé dorazí na závod jako hobík?
Téra: Nevím, jestli se tomu dá říkat česká ženská enduro scéna (zase tolik nás není) ale přívětivá je určitě. Jak už jsem říkala, překvapilo mě, kolik šikovných a rychlých holek u nás vlastně jezdí. Nikoho jsem předtím moc neznala, ale během sezóny se vlastně potkáváte pořád dokola, skamarádíte se, hecujete se, fandíte si. Celá ta atmosféra na enduru je hrozně fajn, není čeho se bát.

Traily, tratě, závody

d:key: Co traily v okolí kde žiješ, je kde jezdit?
Téra: Brno má sice tak blbou polohu, že do pořádných kopců je to všude daleko, ale určitě máme kde jezdit. Hlavně severně od Brna to stojí za to a dají se najít i fakt těžký věci.

d:key: Podílíš se nějak i na stavění nebo údržbě trailů?
Téra: Nepodílím a skoro se to stydím říct, protože kdo dneska nekope, jako by nebyl. Já si okopu záhonek na zahradě, a to bude asi vrchol obdobné práce, záda mě zatím do ničeho většího nepustí.

d:key: Jaké tratě máš ráda, co je ten tvůj šálek kávy a proč?
Téra: Baví mě hlavně techničtější, pomalejší přírodní tratě v hrabance s těžkýma úsekama, třeba nějakýma skalkama, kde se musí zatajit dech, poslat to tam a doufat, že to dobře dopadne.

d:key: Zajela si slušně Blinduro, jaký je tvůj názor na Enduro na oči?
Téra: Miluju ježdění na oči! Je o tom, jak člověk dokáže reagovat a co umí, ne o tom, kolikrát si nějaký místo natrénuje, nebo kolikrát si večer přehraje video. Všichni jsou na tom stejně a můžou se těšit na dobrodrůžo. Kdyby záleželo na mě, jezdilo by se na oči úplně všechno.

d:key: Výsledek nebo zážitek s kterým jsi byla ty osobně spokojená?
Téra: Celá ta sezóna byla jeden velkej zážitek, se kterým jsem moc spokojená. Kdyby to ale měl být jen jeden výsledek, tak asi 3. místo na podzimním Blinduru. Tam už jsem jela s nejlepšíma, opustila hobby kategorie a zároveň to už byl skoro konec sezóny, hodnotilo se, plánovalo, a taky jsem se těšila na pauzu.

Technika

d:key: Jaký je tvůj stroj a proč padla tvá volba na něj? (případně i tvá volba nového kola)
Téra: Můj stroj, Pomněnka, je základní hliníkový model whyťácké řady S150, enduro na 29? kolech. Volba byla celkem jasná, vzhledem k tomu, co jsem chtěla jezdit. Na devětadvacítky jsem byla zvyklá a zároveň jsem si chtěla hlavně zkusit, co to kolo umí.
Teď už vím že to byla super volba a chci to posunout zase o kousek dál. Navazuju spolupráci s Quai Wheels a v další sezóně budu jezdit jejich novou vytuněnou řadu ISOS 33. Teď ještě otázka, jestli padnou ještě na Pomněnku, nebo rovnou na novou karbonovou černou střelu (Whyte S-150C RS), co se pro mě chystá. Každopádně u řady stopadesátek zůstanu.
Jen tak mimochodem… Pomněnka se prodává, takže kdo by měl zájem stát se součástí whyťácké rodiny a mít parádní kolo, ozvěte se! :-)

d:key: Měnila jsi něco nebo přidávala něco na své kolo v sezóně?
Téra: Zmenšovala jsem převodník a zvětšovala sedlo. Převodník, abych i někam vyšlapala a sedlo, abych si i sedla. Pánský sedla jsou pro mě zlo a najít něco, co fakt sedne, je docela kumšt. Další velkou vychytávkou, co jsem v létě přidávala je Panzer, ochrana ráfků. Jezdím hodně nízký tlaky a neřeším tolik defektů jako dřív.

d:key: Jsi ten typ, co řeší komponenty, naladění kola nebo sedneš a jedeš?
Téra: Řeším, když zrovna něco nefunguje jak bych chtěla, ale že bych kvůli tomu cíleně měnila komponenty a donekonečna ladila, to ne. Takže sednu, jedu a potom případně doladím.

d:key: Zvládáš základní opravy sama?
Téra: Ty opravdu základní opravy zvládám, ale úplně cítím, jak jsem zlenivěla. Na zázemí Whytu a jejich skvělého servisáka Honzu se zvyká hrozně lehce! Každopádně letos se chci stát i malou mechaničkou, takže si snad hodně věcí vyřeším sama.

d:key: Jezdíš jenom jedno kolo/jednu disciplínu nebo jich máš více?
Téra: Kromě endura mám ještě gravel, parádně oranžový Whyte Friston pojmenovaný Frída. Zatím byl doma spíš na ozdobu a až teď na něj mám víc času. Je to super hračka, výletní kolo, který pěkně upaluje a nelekne se případné terénní vsuvky.

d:key: Co je pro tebe z pohledu holky na kole nejdůležitější, protože my možná vidíme naše kolo z jiného pohledu než vy?
Téra: U mě je to už zmiňovaný sedlo, protože bolavá prdel dokáže zkazit den a pak taky jak to kolo vypadá, jestli se mi líbí a jestli všechno barevně ladí. Prostě holčičí pohled na věc! :-D

Plány

d:key: A tvé plány do nové sezóny, co dál?
Téra: Nová sezóna je zase tak trošku ve hvězdách. Uvidím hlavně, jak se mi podaří dát se dohromady a doufám, že se potkáme jak na spoustě závodů, tak i v klidu někde na výletě u piva. Nejsem profesionální závodník a ani jím být nechci. Těším se, až se ten závodní kolotoč zase roztočí, ale pořád je pro mě nejdůležitější se ježděním hlavně bavit a mít z něj radost. Dokud to takhle bude, budu spokojená.

Foto: archiv Téry (Jara Sijak, Ondra Grund, Michal Hoffmann, Olejfoto, Tomáš Hadámek a další)