Test: Giant Trance 29 2 - velká kola a méně zdvihu, ale spousta zábavy

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 20.3.2019

Nástup děvětadvacítek do trail a enduro kategorie byl v posledních letech gargantuovský. „Twentyninerace“ se nevyhla většině populárních enduro strojů. Giant se k situaci „velké zdvihy+velká kola = nezbytnost“ postavil malinko jinak. Velká kola totiž zatím nedostal Reign, nýbrž trailový Trance. Aby toho nebylo málo, to co dostal na kolech mu inženýři ubrali na zdvihu. A to už se dostáváme do velmi zajímavých hodnot a hlavně k našemu testovacímu kolu.

Trance 29 vypadá z dálky na první pohled téměř jako moderní enduro kolo na velkých kolech. Pak přijdete blíž nebo si přečtete podklady a všimnete si jednoho ze dvou čísel, která určují charakter nového Trance. 115. Tolik milimetrů zdvihu tenhle trailbike má. Před pár lety by tolik zdvihu znamenalo čistě jenom jízdu do kopce. Pak postřehnete to druhé číslo. A tím je 66,5. Tolik stupňů má hlavový úhel. Jak jdou tyhle relativní extrémy dohromady?

Při prvním nasednutí máte pocit, že sedíte na moderním enduru. Sedlový úhel 74,5°, reach v Mku 442mm, hlavovka je položená a v ruce držíte 780mm řídítka nasazené na 40mm dlouhém představci. Posed je tak přesně akorát mezi „trailem“ a „extrémně vzpřímeným a vyzevleným posedem na moderním enduro závoďáku, kdy si máte do kopce vyloženě odpočnout“.

Ladím podvozek spíše do měkka, nějakých 25% sagu vepředu i vzadu, tlumič nezamykám a letím do kopce. Fakt letím, stoupavost nového Trancu je neuvěřitelná. Obzvlášť u Maestro odpružení mě překvapilo, jak rychle umí tohle kolo jet do kopce a jak málo energie vás to vlastně stojí. Nebojím se říct, že Trance 29 letí do kopce jako XC kolo. První co se mi vybavilo při švihání do kopce, které mě stálo tak třetinu energie než na enduru, byla vzpomínka na Cannodale Scalpel. Takhle skvěle Trance do kopce letí. S otevřeným tlumičem. Kinematika je opravdu vychytaná, zadní stavba se možná pohupuje, nicméně, což je důležitější, je extrémně aktivní a lepí zadní kolo na zem. Tím pádem se veškerá vaše síla přenáší na podklad a do kopce letíte výborně jak po asfaltu, tak v terénu.

Jenom bych rád podotkl, že tohle platí o nejnižším hliníkovém testovaném modelu Trance 29 2. Hliníkový rám s karbonovým horním vahadlem tlumiče, NX Eagle sada pohonu, brzdy Guide T a podvozek Fox, ovšem jeho nejekonomičtější varianta – vidlice 34 Float Rhythm se 130mm zdvihu a Grip patronou a tlumič DPS Float. Jinak je téměř všechno v režii Giant Contact, kokpit, teleskopická sedlovka, kola s 25mm širokými ráfky, sedlo atd. Zkrátka nic revolučního co by mělo naznačovat „raketovost“ Trance 29.

Výborné stoupací vlastnosti asi nejsou u kola s poměrně nízkým zdvihem a devětadvacítkami zas tak překvapivé. Ale co z kopce?

Trance 29 je na „první projetí“ extrémně zábavné a extrémně obratné kolo. Zadní stavba s 435mm není na papíře extrémně krátká, pocitově máte ale pocit, že zadní kolo vám končí pár milimetrů za patama. Kombinace položeného hlavového úhlu, krátké zadní stavby a nízkého zdvihu sama o sobě slibuje velkou zábavu na trailu. Tím nejzásadnějším faktorem je ale naladění zadního odpružení. Jelikož zdvihu není moc, je potřeba ho velmi rozumně využívat. A právě v tom je Trance prostě fantastický. Během testování jsem ladil nejdřív 25% sagu, potom jsem se dostal téměř až k 30% a pořád jsem nepociťoval problémy v podobě dorazů nebo větší „žvýkavost“ kola.
Ze začátku je při rozumném naladění tlumiče zadní stavba tradičně citlivá a zajišťuje dostatek trakce i při použití poměrně levného tlumiče a levných pneumatik Maxxis s tvrdou směsí. Negativní vlastnosti nízkého zdvihu nejsou překvapivě nejvíc cítit na dopadech, protože progresivita Trance je ukázkově naladěná, ale spíše v rychlých a rozbitých úsecích, kdy je citelný velký nárůst progresivity, jak se tlumič dostává do druhé třetiny zdvihu. Žádnou chytrou tabulku jsem nenašel, ovšem při ježdění se mi křivka progresivity jevila velmi výrazná. Opora ve střední části zdvihu prostě raketově roste, což přispívá ke „XC“ pocitu ze zadní stavby. Ale pozitivního XC pocitu. Zadní stavba nemá tupy projev, jak to občas závoďáky s nízkým zdvihem mají, naopak. Citlivosti a trakce je spousta, pouze postupně narůstá „tuhost“ zadního odpružení.

Když bych všechno tohle ilustroval na jízdě na trailu, znamená to: Díky kombinaci opory, skvělé trakci a přitom slušné šlapavosti zadní stavby, dlouhému přednímu trojúhelníku a položené hlavovce, se můžete na začátku trailu rozdupat naražený na řídítkách a kolo prostě vystřelí dopředu. Vy se nemusíte bát letu přes řídítka, protože Trance je stabilní jako deb… jako blázen a dovoluje jet hodně vepředu. Velká kola ráda zrychlují a prochází terénem, takže na první skok se snadno rozjedete. Kolo prostě neztrácí rychlost. Jakmile přijde k odrazu, začne čarovat výborná progresivita střední části zdvihu a krátká zadní stavba, odrazit se z boule nebo skoku a vyslat ho do nebe, je velmi snadné. Tyhle velký kola rády skáčou. Hodně rády. A výborně letí. Kolo je ve vzduchu skvěle ovladatelné.Při dopadu je samozřejmě lepší neletět úplně na placku, ale pokud je rozumný dopad skoku, nepoznáte že máte pod zadkem tak „málo“ zdvihu. Pak přijde zatáčka. Přesunete váhu dopředu, téměř jako byste jeli na enduro kole, zatlačíte do řídítek a Trance vyřízne klopenku, jako byste jeli na carvingových lyžích. A stejně tak umí vyříznout zatáčku i když klopenka zrovna není k dispozici a musí vám stačit odkloněný povrch. Skvělá ovladatelnost, skvělý grip zadního kola i s levnou pneumatikou. Boží. Ze zatáčky vystřelíte díky skvělému projevu zadní stavby a jelikož velká kola téměř nezpomalují, zase to pálíte po trailu a už se těšíte na další boule, ze kterých si uděláte dvoják až troják a další klopku, kterou můžete zaříznout.

Obrovská zábavnost a ohromná chuť jet dopředu se samozřejmě projeví v těch opravdu rozbitých úsecích. Díky výborné geometrii se Trance nebojí jet i z velmi prudkého kopce, pokud je ale terén hodně rozbitý, mírně xcčkové zaměření kinematiky zadní stavby při velkých dírách a roletách úplně nestíhá a kolo prostě drncá. Samozřejmě, řešení je. Jelikož jde kolo velmi rádo do vzduchu a snadno mění směr, musíte si prostě jenom víc vyhrát s volbou stopy a dokázat „to udržet“.

Nejsilnější stránkou Trance 29 je tím pádem obrovská univerzalita v tom smyslu, že dokáže na jednu stranu svou stabilní geometrií a rozumně naladěným odpružením pomoct naprostému trailovému začátečníkovi k jistotě na trailu. Nezkušený jezdec bude moct díky Trance jet rychleji, vyslat větší skoky na které si dřív netroufl nebo bez problémů projet i prudké a náročné pasáže. Na druhou stranu zkušený jezdec, co si chce hlavně užít zábavu při ježdění, ocení skvělou ovladatelnost a neuvěřitelnou rychlost ve výjezdech. Taky vyvolá obsedantně kompulzivní potřebu neustále všechno skákat a vymýšlet úplně nové stopy. A ať už na kole jezdíte dlouho nebo ne, pořád je Trance 29 kolo, na kterém se dá vyjet na celodenní stokilometrový švih a přitom se jedná o jedno z nejlepších trailových kol do českých trailových center. Osobně bych se na něm nebál vyrazit ani do bikeparku nebo na enduro závody, to bych ale možná mírně překračoval hranici, na co je tohle kolo určené. Nicméně bych se královsky bavil a pomalu bych taky určitě nejel.

Trance 29 se dost podařil, podle mě by takhle měly vypadat všechny moderní „xc kola“. Ani osazení nejnižšího modelu z rodiny Trance 29 není nijak tragické. Za 67 999 Kč dostanete výborně vypadající a do velké míry i dobře fungující kolo. Jak u Reignu tradičně nadávám na slabý tlumič, v tomto případě mě „obyčejný“ Fox Float Performance velmi příjemně překvapil. S nižším zdvihem a naladěním zadní stavby „velkokolového“ Trance si rozumí, výborně funguje dohromady spolu s nejlevnější vidlicí Fox 34 Rhythm. Podvozek i na levném Trance za jedna. Problém jsem vlastně neměl ani s kokpitem Giant Contact nebo tradičně dobrou sedlovkou stejné značky. Asi bych radši viděl 150mm zdvihu na sedlovce, nicméně vzhledem k primárnímu zaměření kola spíš jezdivě a na trailování asi 125mm stačí. To samé kola. I ty si Giant dělá sám a já jim nemám co vytknout. Jedou, jsou pocitově dostatečně tuhá, šířka 25mm je tak akorát. Pláště Maxxis Minion DHF 2,3 vepředu a High Roller II 2,3 vzadu jsou sice v tvrdé směsi, i ta ale vlastně stačí, navíc tvrdší guma vzadu dodá na jezdivosti. Já bych dopředu nahodil aspoň 2,4 v pořádně lepivé směsi. Ale já bych taky jezdil hlavně z kopce.

Co se naopak nepovedlo je téměř všechno, co dodal Sram. Brzdy Guide T jsou jsou na tom s funkčností jako na houpačce, občas se pár podaří, občas ne. Navíc sjezdovým ambicím tohohle kola nejlevnější montážní brzdy od Sram prostě nestíhají, nemají výkon, mají tendenci se přehřívat, rády se zavzdušňují. Tohle ne. Dobrý dojem na mě neudělal ani pohon NX Eagle. Rozsah převodů je sice velký, kultivovanost chodu bohužel naopak malá. Páčka je gumová, dvakrát mi při testování spadl řetěz na dopadu a přehazka je poměrně měkká a ráda se kroutí.

Abych jenom nesmutnil, moje resumé je: „Na kole za 68 tisíc bych vyměnil brzdy a přední pneumatiku a vyrazil bych na závody.“ A to podle mě není zlý výsledek.

Samozřejmě vzhledem ke zdvihu a schopnostem jsem se při testování Trance 29 neubránil srovnání s nedávno testovaným Transitionem Smuggler. Nízký zdvih, agresivní geo, velká kola. Tohle obě kola spojuje. Ale jinak je mezi nimi markantní rozdíl. Smuggler je v podstatě dvacetdevítkové enduro, kterému někdo zapomněl říct, že má míň zdvihu. Celý posed na kole i jeho projev je striktně zaměřený na co největší zábavu ve sjezdu ve velmi tvrdém terénu a na velkých skocích. I za cenu malinko pomalejšího výjezdu na kopec. Naopak Trance 29 je spíš takové svalnaté xc kolo. Extrémně rychlý do kopce, extrémně efektivní na dlouhé výlety a extrémně zábavný na jednodušších trailech. Ideální nástroj na česká trailová centra s občasným vyjetím na enduro závody. Trance 29 je xcčkar v oblečený ve volném oblečení. Smuggler sjezdař co má k malé přilbě MX brejle. Upřímně, sám si v tuhle chvíli nedovedu na pevno říct, které z těchto kol bych si vybral, kdybych si vybrat musel.

Trance je velmi příjemným překvapením a troufnu si tvrdit, stroj s ambicemi být velkým prodejním trhákem. Začátečník určitě ocení rozumný posed, výraznou jistotu ve sjezdu a současně výbornou jezdivost a rychlost kola do kopce. Naopak zkušený jezdec si zamiluje skákavost a obratnost kola, které ho na kopec vyveze téměř zadarmo a dolů to může odpálit a říznout kde se mu zachce. Giant dobře!

Sjezdové naladění kola jenom podtrhuje náš chainless setup, který byl způsoben unikátní a promyšlenou souhrou událostí, kdy jsme asi po půl hodině focení strhli řetěz a do batohu se vlezlo kde co, s výjimkou nýtovače.