Qayron sleva 13%

Test: Canyon Strive CFR 9.0 Team

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 12.4.2019

Po mnoha úspěšných sezónách v EWSku si enduro vlajková loď Canyonu bezpochyby zasloužila inovaci. I tentokrát má přepínací systém Shapeshifter a i tentokrát se na jeho vývoji podílel hlavně Canyon Enduro Factory Team v čele s Fabienem Barelem. A to jsou jediné podobnosti. Jinak je u nového Strivu všechno jinak.

V první řadě velká kola. Přechod tohoto závodního endura na 29 palců asi nikoho nepřekvapil. Doba se zrychluje, tratě přitvrzují a geometrie devětadvacítek s velkým zdvihem se stávají daleko, daleko rozumnější. Proto se k tomuto trendu přidává i Canyon.

Spousta mých kolegů novému Strivu vyčetlo jeho nedostatečnou revolučnost. A že se vlastně jedná jenom o trailbike s vysokým zdvihem a přepínáním mezi dvěma geometriemi, z nichž ani jedna není v ničem extrémní. A byli z něj evidentně trochu zklamaní.

Nicméně, člověk, co považuje Němce za největší hybatele pokroku, buřiče a odvážné experimentátory si zklamání asi zaslouží. Abych ilustroval na příkladu. Jeli jste někdy ve Volkswagenu Passat? Super vychytaná kára, co vás bezpečně doveze do cíle. Vyvolá ve vás ale emoce jako svezení ve Ferrari? Asi víte kam mířím. Němci mají rádi věci funkční, kvalitní a ověřené. Což může občas ovšem působit malinko nudně. Podobně jako na první pohled geometrie nového Strivu.

Geometrická tabulka Strivu vám totiž srdce zrovna nerozbuší. Reach 435mm ve velikosti M není revolučně dlouhý, délka zadní stavby je stejná, tj. 435mm, ta zase není nějak extrémně dlouhá ani krátká. Zbylé základní údaje se už mění v závislosti na nastavení Shapeshifteru. Úhel hlavovky je buď 65,6° nebo 67,1°. BB drop je buď 33mm nebo 17mm, sedlový úhel se mění mezi 73° a 74,5°. Žádné z těchto čísel není nijak extrémně odvážně, spíše střední proud toho, co na kolech v posledních letech vídáme. V osazení najdeme pár zajímavostí vztahujících se ke geometrii kola, třeba nízký střed si vyžádal jenom 165mm dlouhé, lépe řečeno krátké kliky. Na Mku pak nejdete 760mm široká řídítka a 40mm představec.

Vlastní odstavec si ovšem zaslouží osazení testovaného modelu. Ze dvou důvodů. Ad 1. direct sale systém prodeje umožňuje Canyon prodávat poměrně vysoko vyspecifikované modely za „ne až tak vysoké ceny“. Ad 2. v testu jsme měli verzi Strive CFR 9.0 Team a ta je osazena jedním slovem PORNOGRAFICKY. Za cca 143 tisíc Kč dostanete nejlepší karbonový rám označený CFR, který je o 300gramů lehčí než levnější CF. A repliku týmových bajků. V podstatě to nejlepší od Sramu doplněné nejdražšími gumami Maxxis a špičkovými koly Mavic. Konkrétně to jsou brzdy Code RSC, vidlice Lyrik RC2, tlumič Super Deluxe RCT, který umí nejenom zamykání ale i nastavení Low speed komprese. Pohon X01 Eagle s karbonovými klikami. Teleskopka RS Reverb má 150mm zdvihu a špičkové kola Mavic Deemax Pro mají 25mm široký ráfek vzadu, 29mm vepředu, na bezduše nepotřebují pásku a drží jak blbý. Kokpit se skládá z dvoudílného představce a karbonových řídítek ze série Canyon G5. Sedlo a gripy pak dodal Ergon. (Pozn. autora k fotkám: Na fotkách jsou moje oblíbené, elegantně přidrátované Slip-on gripy Renthal, protože montážní gripy Ergon mi při ježdění bez rukavic zrovna „nesedí“.)

Co se týká jízdy, vezmu to postupně podle toho, co mě nejvíc zaujalo. V první řadě, rozsah nastavení podvozku je prostě geniální, asi poprvé mám pocit, že kroutítka na RockShoxu konečně dělají i něco jiného než zamykání vidlice. Pomalá i rychlá komprese na Lyriku funguje skvěle, vevnitř mám jeden bottomless token a foukám 25% sagu. Stejně skvělá je možnost vyladit si LSC na tlumiči. Vzadu dávám na doporučení poměrně odvážný sag 30%, hodně dotahuju kompresi a letím z kopce. Gumy mám samozřejmě hozené na bezduše a vezu 29psi vzadu a 27psi vepředu.

Při jízdě je nejvýraznější vlastností téhle vysokozdvihé devětadvácy, že se absolutně nechová jako vysokozdvihová devětadváca. Po několika projetých klopkách a odpálených skocích jsem si říkal, že by tenhle sedmadvacítkovej trailbike mohl být malinko obratnější a hopsavější… moment. Ono je to vlastně závodní enduro. Na velkých kolech. No ty vole!

Ano, tohle je „nudná geometrie“. Ona sice možná nezvedá tep internetovým diskutérům a možná tohle kolo není úplně ideální volba na ty 2% tratí na světě, jejichž sklon se blíží pravému úhlu. Nicméně o to lepší je na zbylých 98%. Nový Strive 29 mi překvapivě daleko víc připomíná nový Spectral, než starší Strive. Nejenom vzhledově, on je jejich jízdní projev možná ještě podobnější, než jejich vzhled.

Strive je tak trochu Spectral na velkých kolech, ostatně není se čemu divit, obě kola sdílí velmi, velmi podobnou geometrii. Rozdíl v hlavovém úhlu je jenom 0,4 stupně, reach má Spectral o 5mm delší (440mm), ovšem zadní stavbu zase o 5mm kratší (430mm). Navíc obě kola mají totožný zdvih 150mm vzadu a víceméně stejný systém zavěšení zadní stavby. Spectral byl naprosto boží trailbike s přesahem do endura co dokázal sjezdovat lépe než ostatní allmountain/tra­ilbiky. No a nový Strive asi nejlíp vystihuje označení Skvělé enduro s přesahem do trailbiku, které umí trailovat daleko lépe než většina endurové konkurence.

Ona „nudná“ Geometrie Strivu je totiž skvěle vyvážená, zdvih vzadu není zbytečně vysoký a chod zadní stavby je stejně vyvážený, jako geometrie. Pořád je to čtyřčep, takže netuhne při brždění, je velice citlivý a zadní kolo udrží na zemi v každé situaci. Ale je to vychytaný čtyřčep s dobrým tlumičem, tím pádem nabízí skvělou oporu ve střední části zdvihu, je možné se kolo v zatáčce a při skoku výborně „opřít“. Samozřejmě se při správně naladěné nízkorychlostní kompresi v podstatě nehoupe ani při silovém šlapání. Díky tomu není potřeba až tak závratná síla, abyste rozmotali velká kola. Ty, Jakmile jsou jednou roztočené, se jenom tak nenechají čímkoli zastavovat a prostě jedou. Což ze Strivu vlastně dělá naprosto ideální nástroj na veškeré české enduro závodění.

Strive rozhodně není mini-dh. Když na něj naskočíte, máte vyloženě trailbikový pocit, rád skáče, rád jede. Jelikož nemá extrémně položenou vidlici ani extrémně dlouhý předek, je potřeba být při jízdě spíš veprostřed kola, než naražený na řídítkách, což by mohlo částečně ovlivňovat jeho chování v extrémně prudkém terénu s volným podkladem (moderní enduro kola mají dlouhý předek a položený hlavový úhel, abyste mohli mít co nejvíc váhy na předním kole a tím pádem ho nutili zakousnout se do jakéhokoli podkladu) . „Bohužel“ na širokých ráfcích Mavic Deemax byly obuté lepivé 2,4 3C od Maxxisu, takže nemůžu posoudit, jestli vám kvůli geometrii může častěji ustřelit předek v zavřených prudkých klopkách v hrabance nebo na písku. Tahle guma vás totiž nepustí.

Tím se dostávám zpět k osazení. Ale nebojte, bude to rychlovka. Code RSC – geniální brzdy. To tvrdím od našeho prvního setkání, brzdy se stejným výkonem a konzistentním chodem jako jsou Saint, akorát jdou výrazně lépe nastavit a dávkovat. Jenom pozor, u Sramu platí, že pokud chcete předejít problémům, musíte sáhnout vždy po nejvyšším modelu daného komponentu. Na Code R už jsem slyšel pár výtek. X01 Eagle taky není co dodat, takhle má vypadat a fungovat moderní enduro sada pohonu. Boží. Mavic Deemax Pro v roce 2019 bohužel nemají tu boží žlutou barvu, jako kdysi jejich DH předci v pravěku, ovšem vlastnostmi se jim minimálně vyrovnají. Tuhá lehká kola co božsky vypadají a na bezduše jdou nahodit malou pumpou na první pokus. Velkou pochvalu si zaslouží i kokpit Canyon G5, konkrétně řídítka G5 Carbon, ty mají mimo velmi příjemného tvaru hlavně boží značky pro umístění řídítek, takže konečně víte, jestli máte řídítka veprostřed představce. Zkrátka je fajn, že u kola za 143 tisíc můžete olep jenom chválit. To se taky občas někomu nepodaří.

Zpět k jízdním vlastnostem. Ve DH módu Shapeshifteru je Strive super. Shapeshifter je unikátní systém změny zdvihu a přepákování a taky velký prodejní argument Canyonu. Přepnutím páčky vysunete pístek který změnou úhlu tlumiče pohne s geometrií. Přidá 0,5 stupně na obou úhlech, sníží zdvih na 135mm a středové složení vyjede nahoru. Tím pádem máte teoreticky dvě kola v jednom. Jedno výjezdové, jedno sjezdové. Ano, v XC módu je Strive výrazně obratnější díky postavené hlavovce a má daleko lepší průchodnost terénem při šlapání díky vyššímu středu. A nižší zdvih není už vůbec potřeba zamykat. Jenže. Daleko větší význam by tohle přepínání podle mě asi mělo u kola s malinko extrémnější geo. Protože pokud máte kolo, které je i v DH módu rychlé, obratné a zábavné. Budete pod kopcem do XC přepínat opravdu jenom proto, abyste narovnali sedlový úhel ve výjezdu. Ten by si asi zasloužil malinko postavenější úhel, protože přepínat mezi 74,5° a 73° na enduro kole je malinko zbytečné. Mít sedlovka o stupeň až dva víc, určitě by to ničemu nevadilo, naopak by to zlepšilo pozici na kole ve výjezdu. Ono to teda s těmi úhly sedlovky je trochu zamotanejší, Canyon se totiž rozhodl měřit úhel sedlovku ne tradičně, ale podle „průměrné výšky a polohy středu sedla“, jak můžete vidět na spodním obrázku. Takže reálně je prý sedlovka o něco postavenější. Pocitově mi ale sedlový úhel přišel stejně na dnešní dobu relativně položený a vozil jsem sedlo nacpané co nejvíc vepředu.

Důležitou inovací u Shapeshifteru Stage 2.0 je ale v první řadě nový systém přepínání. Zatímco dřív bylo nutné zmáčknout páčku, zhoupnout se na kole a ve správné chvíli páčku pustit. Na RZtě to není zrovna proveditelné. Nový přepínač má dvě páčky, Click-Clack. Velkou páčkou Click otevře ventil a při prvním šlápnutí do pedálu se automaticky otevře shapeshifter. Když přijde sjezd, jenom „odřadíte“ menším „Clack“ a při prvním nárazu od podkladu se pístek zase zavře a opět frčíte v DH módu. Rozhodně za funkčnost Shapeshifteru 2.0 má nový Strive obří pochvalu, opravdu funguje výborně a lze jej bezproblémů přepínat během závodní jízdy aniž byste se museli nějak kroutit na kole.

Pokud se vrátím k užitečnosti, díky jednoduchosti přepnutí obou módů je tahle fičura daleko vhodnější pro použití během RZ mezi prudkým a šlapavým úsekem. „Dvě kola“, z čehož by bylo jedno skoro sjezďák a druhé téměř xc mašina, to Shapeshifter neumí. Velmi dobře ale dovede přepnout rychlé obratné enduro v ještě rychlejší, obratnější enduro se skvělou efektivitou šlapání. A trochu tím pomoct při těch pocitově nekonečných šlapavých úsecích uprostřed RZ. Jestli chcete namítnout, že je Shapeshifter k ničemu, když máte dálkově zamykatelný tlumič, tak to nemáte pravdu. On totiž jenom zlepší geometrii a kinematiku, zadní stavba bude pořád držet kolo na zemi a síla z pedálů se tak může přenášet na podklad. Žádné odskakování zadního kola, jako se to děje u jízdy se zamčeným tlumičem. Ten je dobrý tak maximálně na asfaltový přejezd.

Shapeshifter má na sobě z minulosti stín poruchové vifikundace. Nicméně podle posledních zpráv byl problém pouze v první šarži, kdysi dávno, novější kusy už byly bez problémů. Jak je to se Stage 2? Já s ním měl první jízdu problémy protože doma chystám kolo, v zatlačené (DH) pozici nafoukám předepsaných 200 psi, vyjedu na trail a ouha, pístek nevyjíždí, stále drží v pozici DH. Domů, vyndat tlumič a pozoruji první věc, jelikož jde o nové kolo, celý systém který drží tlumič (několik čepů a kluzných pouzder) je extrémně zatuhlý. Vyndám tlumič, ručně vše rozhýbu, nicméně ani po odpojení systému píst nevylezl. Nevím, jestli jsem jednal v rámci záruky, ale pístek jsem vytáhl ručně. Pak znovu, v otevřeném stavu nafoukal 200psi, složil a bylo po problému. Všechno chodilo jak mělo celých 14 dní testování. Můj závěr tedy zní, Shapeshifter Stage 2 má možná malinko problémy v prvotním přefouknutí vzduchu mezi negativní a pozitivní komorou, pokud je plně zatlačený. Důležité tedy je, než na kolo sednete a než necháte pístek poprvé zajet, fouknout do něj dostatečný tlak.

Nový Canyon Strive. Má velká kola. Má daleko, daleko jednodušší a elegantnější přepínání Shapeshifteru. Má malinko agresivnější geometrii než jeho předchůdci a ze všech moderních 29 endur je asi nejzábavnější na jednoduchých a skákavých trailech. Navíc lze přepnout z poměrně zábavného, šlapavého a obratného kola na ještě zábavnější, šlapavější a obratnější. Což z něj dělá jednoznačně nejlepší volbu pro enduro závodění v ČR. Bude to legrace, pojedete rychle a asi nikde se nedostanete na limit kola. A asi nikde vás nebude trápit, že kolo by potřebovalo větší kopec. Strive je vlastně takový dospělejší Spectral. Může jet lépe do kopce díky XC pozici Shapeshifteru a zároveň umí jet daleko lépe z kopce díky větším kolům a malinko sjezdovější geo. Strive není možná na první pohled až tak revoluční kolo. On je prostě jenom skvělé a vychytané kolo extrémně vhodné do našich zeměpisných-endurově-závodních šířek.

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


anonymní uživatel Jarda 19.4.2019 v 10:40

Nechystate nahodou i test noveho Spectralu?

anonymní uživatel george 15.4.2019 v 12:45

Tak tenhle test se vam fakt povedl. Dobra prace kluci.

anonymní uživatel Sandwolf 13.4.2019 v 16:43

Me se uz od pohledu ten kanon libi kdyz jsi byl na Zahori tak jsem docela hledel. Sice byl kratsi jak muj pevnak ale to by az tak nevadilo kvuli devetadvacam aspon se vejdes do zatacky

anonymní uživatel tiborski (tiborski [zavinac] seznam.cz) 13.4.2019 v 11:56

Mě osobně tenhle bike nebere, ale věřím, že někoho ano. Vůbec nemám takový ten pocit - jooo, to bych teda hned bral.

profilová fotka Keli 12.4.2019 v 12:17

Souhlas s Opi, rozdíl je v odpružené vs. neodpružené hmotnosti. Pokud se pohybuje pouze pístnice, pohybuje se menší hmota. V celkové hmotnosti kola se ale jedná o zanedbatelnou položku.

anonymní uživatel Opi 12.4.2019 v 12:12

Zadny rozdil. Resp. rozdil tak maly ze to nestoji za rec.

anonymní uživatel pps 12.4.2019 v 9:43

Otázka na redakci... Je rozdíl v chodu tlumiče při jeho různém uchycení? (pokud se při stlačení pohybuje vnitřní noha tlumiče, nebo jeho tělo?) Nemám namysli konkrétně u tohoto kola, ale obecně u kteréhokoliv. Díky

anonymní uživatel DVO Factory Rider 12.4.2019 v 9:05

Parádní jak ses naučil používat CTRL+C / CTRL+V a google translator :D :D :D :D