Report: Kule a Kouty - dva závody v jeden den - MSDH a ČP DH

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 19.6.2020

Letos se v rámci ČP v Koutech jede i MSDH, takže já jedu taky. Natěšenej, jako ostatně každej rok, tenhle závod je pro mě highlight sezóny, a smířenej s předpovědí, která sice nabízí celkem teplíčko, ale zároveň slibuje slušnej dešťovej průser. Na tomdle kopci se sice počasí mění jak se mu zachce, ale 15mm vody prostě nevokecáš.

Takže klasika, sobota ráno, pobalit, naházet cajky do mondea a teleport směr Jeseníky. U registračky vyhandluju vazelínu od Yarrow za přeslazenej energiťák a du si dát ještě dvacet do kufru. Kouteckou déháčkovou znám jak svý boty, tahle trať je čístá euforie a za mě jedna z nejlepších. Ne nadarmo jí taky přezdíváme Squirtíkův sen. Tréning bude tím pádem jen o tom si zapamatovat, jak to máme na víkend namlíkovaný. A musím říct, že letošní verze fakt baví.

První „jízdu“ dávám jako takovej polo trackwalk s kolem, nakoukat stopy, čumět na eliťáky, abych věděl, jak to já rozhodně nepojedu a pomalu to sploužit dolů. Druhej štych, natrefit co sem si namyslel, vyzkoušet pár variant. V bukovým už podruhé končím v pásce, tak tohle už bych si ale pamatovat mohl kua. Další pokus začnu přeďáčkem na třetí lavici, už už si hledám místo kam zaparkuju čuňou, ale nakonec to lištička vyřeší tak bravůrňě, že jedu s klidem dál až k rockgarden, potáhnu, sem moc rychlej, druhá šipka do protikusu za ní, po předním mezi následující šutry…jo, teď už sem se fakt lekl. Vytřepu z nohavic a du se tam mrknout. „To nebylo moc dobrý, že?“ ptám se na názor týpka s foťákem. „No hele uplně né jako..ale nejseš sám, divej.“, a vytahuje do hlíny zalisovanej chránič převoďáku. No tak já už to teda skákat nebudu no.

Ještě se párkrát sklouznu, abych si to zapamatoval a balím to. Zítra to po povodni bude vypadat beztak úplně jinak. Nahopkám lavice dole, převlíct, zaslouženej Radeček a de se přezouvat na Shortynu. Sem trošku nervózní, esi se chytne. Z tohodle stresu mě nakonec vysvobodí mladej cápek, kerej nese na oheň krásnej kus čerstvýho keře. „Kámo to ti nebude hořet s těma zelenejma listama,“ dávám trošku zavádějící radu a směju se.. né škodolibě samo. Když ale poslouchám sprdung, kerej dostává od svýho dědy, je mě ho trochu líto: „Tak ho nechte, dyť skvěle pobavil.“ Kluk si vynutí druhej pokus a mizí na to stějný místo u řeky. To nedopadne dobře. A taky že ne. Po 15 minutách zběsilýho kácení, kerý já s dědou celkem nedůvěřivě sledujem, se týpek vynoří v podstatě s tím stejným, akorát odlistěným. „Dědo dívej, už mám suchý!“ „Ty si tady sedni a už nic nedělej.“

Asi stačilo. Zamachluju a de se na výpečky, splachnout dvěma Zlosynama a doťukáváčka kornoutem od Pegasu. Tohle kombo mě samo posílá do ůplně jiné dimenze, takže si „nachvilku“ odpočnu. Cvak, půl jedenáctá a vypadá to, že se vylily Dlouhý stráně. Dávám luleč z kufru a pokračování až do osmi. Jo tak tolik spánko hodin sem nenamotal za celej týden. Boží!

Dám snídu, kafe a převlíkačka na trenál. Stále neprší, dokonce to vypadá, že poleze aj oskar. Celá vrchní půlka bezezměny, Mordor je mokrej skoro pořád, takže tady taky cajk, problém nastává až v bukovým. Nejlíp to asi shrnuje projíždějící Tonda Král: „Kua už to jako klouzalo aji míň.“ Peťa Hynčica slibuje až do jedné cajk, pak to prej příde. Netrvá mi dlouho si spočítat, že to vychází akorát na moje finálko. Bomba. Ještě to sklouznu a du lelkovat k autu.

Třičtvrtě na 12 a já se spouštím do semíčka. Všechno funguje jak má, jedu si jistotku a v druhé půlce se už jenom modlím, ať me to nevylítne z ruk. Nevylítne, su dole, ale dál už to neudržím ani metr. Chvilku předstírám zájem o časy ostatních, než sem schopnej znovu čapnout rodla a dojet na parkál. Něco na zub a mám hoďku na zevl. Počasí se stále drží a celej parkál přezouvá zpátky na suchý.

Drží se samo do chvíle, než mám asi tak 3 minuty do startu. Pak to zlehka začne a prší, dokud nezapadnu do prvního lesa s totál zechcanýma brejlama. Díky tedle spršce to v bukovým už zase klouže. Pár krizovek, ale ustojím, sem z toho venku, lavice, skalka, lavice, máme hotovo a pár vteřinek dolů. Krásná práce.

Du to rychle pobalit, než příde průtrž. Ta přichází přesně ve chvíli, kdy sedám do auta. U Uničova chytám takovou vodní zeď, že dálnice jede prakticky krokem. A zprávy to potvrzujou, letos ste si to uničováci teda vybrali snad nadlouho dopředu.

Tak díky za super závod, Peťovi že posunul déšť jak sem ho prosil a Peňovi za nejlepší speakerovaní ever. Kdo neslyšel, neví. Tenhle týpek jede za majkem strašný bomby!

Hledáš výsledky? Pak hledej zde!