Report: TopOnTrail Český pohár ve sjezdu - Král kraloval na Klínovci

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 3.8.2021

Čtvrté kolo TopOnTrail Českého poháru ve sjezdu zamířilo do velice tradiční lokality a to na Klínovec. Zdejší dráha snese srovnání s top tratěmi a tak se dal očekávat tuhý boj o stupně nejvyšší. Jaké to bylo? Naplnilo se očekávání? 

Lokalita, Trail Park Klínovec

Do klínoveckého bikeparku se v posledních letech docela investovalo a je to vidět na všech tratích a i na vybavení okolo. Místo je populární nejen mezi českými návštěvníky, ale také mezi německými sousedy. Aktuálně funguje několik tratí různých obtížností od závodní sjezdové dráhy až po velice lehký flow trail. Do budoucna se plánuje spuštění dalších tratí a ty budu obsluhovat další lanovky. Jestli má nějaké místo potenciál stát se českým Whistlerem, tak je to právě Klínovec.

Bikepark má pod palcem aktuálně Martin Vrbický, kterého znáte především díky jeho filmové tvorbě v rámci Fullface productions. Vrbič rozhodně není typickým manažerem kravaťákem, ale naopak, je aktivním bikerem a lyžařem. Navíc během filmování navštívil a vyzkoušel velkou řadu bikeparků, takže ví, co je pro skvělý bikepark nezbytné. Rozhodně se máme na co těšit.

Mlíko není podél celé trati

Minimálně poslední týden bylo v Krušných horách počasí na které tady obvykle nejsou zvyklí, teplo a slunečno. Obdobné počasí bylo i v sobotu při tréninku, jen se k tomu přidal vítr. Ten během odpoledne zesílil a stal se opravdu silným. Fučelo jak kráva.

Jako foukalo tak, že i devadesátikilového jezdce vítr lehce zfoukl nebo vytočil do neskutečného whipu. Spousta lidí odpoledne skoky v horní části trati raději neskákala. My jsme je po zkušenosti z jedné jízdy, když jsme jeli ve vláčku já, Smety a Hasič, a málem se vysypali na jednom ze skoků, raději už také neskákali.

Dráha nebyla vypáskována po celé délce... to přece odporuje pravidlům. No ale když se natáhla páska mezi kolíky, tak vítr se do ní opřel a byl schopen ze země vytrhnout třeba tři kolíky zaráz. To jen pro představu jakou sílu měl vítr. A přesto, že páska nebyla podél celé trati, tak zkrácení v podstatě nepřidalo v úvahu, protože skrze vysokou trávu v horní části kopce by snad ani nikdo neprojel. A níže, kde už tolik nefoukalo, byla páska tak jak má být.

Novinka Riders meeting

Novinkou na Klínovci bylo v sobotní podvečerní setkání jezdců s pořadatelem Zdeňkem Floriánem a reprezentačním trenérem Milanem Suchomelem. Ačkoliv byla účast relativně skromná, diskuze byla poměrně konstruktivní, probrali se aktuální témata, ale také dlouhodobé směřování českého sjezdu.
Především jak navýšit množství jezdců a přitáhnout další závodníky. Stejně tak, kde najít nové lokality pro závody. Je velice pravděpodobné, že v příštím roce se nepojede ve Špindlerově Mlýně, a i v dalších lokalitách je pořádání závodu ve sjezdu trochu na vážkách.

Jedním z tématem byla i reakce na silný vítr, v případě že by foukalo silně i v neděli ráno, start by se posunul o pár stovek metrů níže. 
Stejně se účastníci mohli dozvědět o možnosti vozit kameru na všechny závodní jízdy což v dřívějších závodech nebylo dovoleno. Dřívější informace z Českého svazu, která říkala, že kamery nejsou dovoleny, vznikla nesprávným překladem pravidel Mezinárodního svazu cyklistiky, UCI.

S Riders meetingem bychom se měli setkávat i na dalších závodech a myslím, že je to opravdu přínosné. Sdělit své názory Flórovi "face to face" a ne ve skrytu monitoru je mnohem lepší.

Slunce střídá déšť

Sobotní trénink byl pod krásnou modrou oblohou a docela dost se prášilo předpověď na neděli však nebyla tolik pozitivní nejoptimističtější modely říkali že zaprší až na finále. Nicméně situace byla zcela jiná, pršet začalo již ráno a postupem času se počasí vylepšovalo a závěrečné vyhlášení proběhlo již zalité sluncem.

Déšť trati rozhodně pomohl, grip se výrazně zlepšil a dráha mnohem méně klouzala než na prachu. Drobnou nevýhodou v semifinále byla mlha, viditelnost nebyla zcela nejlepší a v kombinaci s deštěm a vodou zespodu se obtížnost trati ještě zvyšovala. Navíc i teplota byla docela nízko a tak se jelo v klasickém krušnohorském počasí.

Nejhorší to bylo asi na závěrečné speedway části trati, kde skrze sklo brýlí byla viditelnost nulová, především pro ty, kdo neměli strhávačky nebo velký blatník. Ti jeli skoro naslepo. Skoro jako na fotce dole...

 Vůbec mi to nebrzdí

Několik prvních tréninkových jízd jsem byl doslova nešťastný z toho, že mi nebrzdí zadní brzda. Pocit na páčce dobrý, brzda šla pěkně do tvrda, při pohledu shora je brzdového obložení naprosto dostačující množství, ale přitom to vůbec nezpomalovalo. Že by snad nastal nějaký problém na doposavad naprosto skvělých brzdách Sram Code RSC na testovacím kole Canyon Sender? Cesta do servisu ukázala, že problém je někde jinde. Sendera jsem na Klínovec nastavil na dlouhou geometrii a při chystání zapomněl na jeden drobný detail. Přehodit si třmen kotoučové brzdy také na pozici pro dlouhou geometrii... Není každý den posvícení. Poté už jen stačilo nahodit nové destičky a Cody zase brzdily jak mají.

Moderní rychlá dráha

Byl jsem zde snad deset let nazpět a tehdy se dráha měnila jen erozí. Každý rok byla trať o pár decimetrů níže. Nyní je to úplně jiná káva. Nicméně původní trasu z velké části kopíruje.

I klopenka, kde jsem si kdysi zlomil klíční kost zůstala... Tehdy byla o poznání menší, ale i přesto jsem si s každým průjezdem vzpomněl na doktora, který mi tehdá v nemocnici v Ostrově říkal: "Tady na té židli loni seděl Márošák. Taky klička."

Dráha na první pohled jasná, s minimem stop, ale kdo hledal našel jich všude dostatek na výběr. Nicméně není až tolik technická jako je rychlá. Každá chybka je tvrdě zaplacena ztrátou rychlosti a nabrat ztracenou setinu dá hrozně práce. Míst, kde by sis přišlápl a nahnal ztrátu není až tolik. Spíš nejsou žádná.

Zapamatování trati bylo náročné, spousta míst si byla podobná jako vejce vejci a nájezdy do nich se ale lišily. Pokud jsi najel blbě, dostal jsi naloženo a to pořádně.

Klínovec byl vždy docela dost kamenitý, ale nyní je to o level výše. Na dráze najdeš spoustu uměle dobudovaných kamenů ze kterých se můžeš odrážet nebo je různě přeskakovat, zvolit správnou taktiku s ohledem na další úseky trati nebylo úplně snadné. Hodně to bylo také o morálu. Kdo měl techniku a morál, tak mu dráha drncala mnohem méně než těm ostatním.
Drahá také prověřila technickou výbavu kol jezdců, kdo vezl duše byl většinou poměrně smutný. Ale na druhou stranu často ani sjezdový plášť s vložkou uvnitř nedokázal zabránit defektu.

Mimo komfortní zónu

V závěrečných místech trati, kde dříve začínal nesmyslný několik stovek metrů dlouhý sprint po asfaltu je již několik let velice rychlý úsek plný skoků docela velké velikosti. A také atraktivní skalka, která i letos byla v obležení diváků. Jezdí se zde opravdu rychle a pro spoustu jezdců je tak velká rychlost mimo jejich komfortní zónu. I já mezi ně patřím.

Mimo komfortní zónu byli i běžní návštěvníci, kteří museli čekat ve frontě na laso. Bylo to dobrých patnáct minut. To závodníci, ty se měli. Měli vlastní "předbíhací" lajnu a fronta pro ně vlastně neexistovala. I to je výhoda závodění v rámci Českého poháru. A to nemluvím o tom, že v ceně startovného 1200 Kč je jak samotný závod, tak dva dny permice.

Král kraloval

Blízkost Německa zajistila i docela zajímavou konkurenci v závodním poli, německy mluvících jezdců zde bylo poměrně dost. Nicméně chyběly i poměrně tradiční jména, která na Klínovci vídáme pravidelně. Důvodem je blízký odjezd na multiakci do Mariboru, kde se během krátké doby odehraje jak Evropský pohár ve sjezdu, tak mistrovství Evropy a následně pak i Světový pohár.
Slabší účast byla i v mladších kategoriích pro které je dráha na Klínovci velice obtížná, především po fyzické stránce. A část závodníků zajisté také odlákal sobotní závod seriálu WBS, který se jel na Klobouckých stezkách. Důvodem termínové kolize nebyla neshoda mezi pořadateli, ale bohužel posunutí startu závodní sezóny z důvodu pandemie. Množství víkendů ve kterých by se závody mohly konat je omezené a z toho důvodu dochází k termínovým kolizím.

Mezi největší favority elitní kategorie rozhodně patřili Honza Čepelák a Tonda Král. Oba dva své papírové předpoklady potvrdili, když získali druhé respektive první místo. Především čas vítěze Tondy Krále, který jej stlačil pod čtyři minuty stojí za povšimnutí. Stejně tak stojí za povšimnutí i páté místo na kterém dojel Milan Myšík na svém endurovém kole. Další výsledky s trochou dobré vůle a nebo silnou lupou vyluštíš z fotek níže (lepší holt nemám k dispozici).

Pokračujeme na Ještědu

Tak zhruba takový byl závodní víkend na Klínovci. Další kolo nás čeká za měsíc na Ještědu, kde se aktuálně finišuje se změnami na sjezdové dráze. Jelikož je test bike Canyon Sender již na cestě zpět do továrny, tak pokud se mi podaří sehnat jiné kolo, potkáme se i na posledních dvou kolech poháru. Já se těším už teď, co ty?