Report: Mistrovství Francie v enduru v Thollonu na vlastní kůži

Autor: Oskar Jančík, kategorie: Report, vydáno: 27.8.2021

Ne často se stává, abych to měl na francouzský pohár tak blízko jako tentokrát. Tři a půl hodinky s večerní zácpou u Bernu. Tak jo, plán je jasný. Můj závod začne nečekanou pracovní cestou do Dortmundu ve čtvrtek. A tak můžu být celý pátek na cestě. Nakonec včetně oné zácpy u Bernu přijíždíme v deset večer na místo. Registrace je do 22:30 a kdybychom to neměli stíhat Julie nám dá čísla ráno. Paráda. 

Sobotěnka jako víno. Dvakrát recco (povinná tréninková nonstop jízda, pozn. red.), jedna a dva měřená, jedno recco na neděli, znovu na jedničku, poloviční recco, a pak tři kterou jsme měli jenom od půlky.  Že vám to připadá jako trochu zmatek? Francouzi jsou mistři v recyklaci. To co jim vůbec nejde s piknikovým nádobím překonávají v tom jak umí opakovaně používat tratě bez toho, že by to někomu vadilo.

   

Jedeme první recco a myslím, že jsem zapomel jezdit na kole. Výška se ztrácí rychle, ale pak přijde odkloněný traverz. Vlastně je jich několik. Dojíždím toho o dve pozice přede mnou. Rytmus je pryč a všecko jde do kopru. Musím ho předběhnout, jejda tady to bude v závodě bolet.
Na další lanovce všecko zapomenem, příští recco je krása. Taky jsem si vzpomněl jak se jezdí na kole. Trať se motá na hranici místního bikeparku Bernex. Ale jen se ho dotýká. Závodit v bikeparku, kde mají vyshapovany tratě, to se přece v enduru nesluší.

Výjezd zpět do depa není zadara. Taška s jídlem a pak lanem nahoru na start první měřené. Jednička podruhé bolí ještě víc než poprvé. Pouštím Franckieho a vezu se za ním. Je vidět, že je to sjezdař a má krásný stopy. Bohužel naše Nemesis se zasekává skoro na stejném místě a tak zase běžím. Běhání s kolem přes překážky a do kopce nemám natrénováno. Franckieho bych do dalšího výjezdu orval, ale nejsme na Mega, měl by těžší mě předjet a on jede o mistrák. Kopírují ho co to jde a někdy to i vylepším.Něco mi bzučí v helmě, hrozný kravál, no hlavně ať mě ta věc nepíchne. Když pak přestala helma bzučet hned se jelo lip.

     

Helmová disciplína se celkem dodržovala, ale na posledním výjezdu už ji nemá nikdo. Je vedro, že by se psi rvali o chládek. Celý den nás pronásledují výhledy na ženevské jezero. A super tratě. Co si víc přát.
Poslední SP dne je za odměnu pro všechny. Znáte ty starty co se k ním jede  od lanovky dlouho z kopce? Štěrkovku co je v zimě sjezdovka bych teda nemusel.  Ale pak se přehoupneme do lesa a krása střídá nádheru. Někde tam se napojíme do poledního recca.  Na první cestě k první strmině dojíždím svou Nemesis. Řvu, protože na té  mazlačce dolů už jsem ho předjížděl v reccu a moc to teď pevně nedržím. Pokorně mě poušti, paráda. Je tu kotel fanoušků. To se hned lip jede. V lese dojíždím dalšího.
Poplácat se v cili a najít staré známé. Potkáváme se s Ericem. Nabízí nám koupačku v jezeře. Dole u vody bych já nezaparkoval, ale on tu má malý auto.  Pak pozávodní večerní klasika. Něco ugrilovat, doplnit tekutiny alsaským ionťákem 1664 a jít spát. 

Neděle není tak prosluněná jako sobota a na briefingu je dost zima. Nahoře na startu není nic vidět zato jsem si všiml, že všichni přezuli. Očividně se k nám nedostala nějaká šeptanda o tom jak bude nedělní recco 1 vypadat. Odjíždíme do mlhy. Ale už jsme seřazení jinak než v sobotu takže bych třeba nemusel běhat.  Výška se ztrácí zase strašně rychle. A že to teda klouže. Už nahoře se guma slušně zalepí a je to rodeo. Perou se s tím i ti co jedou na mokrých. Najednou se  propadnu asi o dvě patra do rigolů vedle tratě. Zůstávám sice na kole, ale  kontakt že sedátkem byl hodně bolestivý. No snad to nebude mít vliv na funkci živočicháře.

Z cíle prvního recca se jede na včerejší, která bude dnešní první měřená. Ingo spěchá do auta odvzdušnit brzdu. Jezdí od včerejška s muzikou. Proč jsme to neopravili večer je záhada. Oba přezouváme na mokrý. Nahoře pět minut před startem do mlhy přichází zklamání. Annulee. (zrušeno, pozn. red.) Kvůli počasí by nás  nemohli zachraňovat, takže z rozkazu horské služby se tahle stage ruší.
Všichni závodníci jsou rychle na startu náhradní stage, ale bude dlouhá čekacka než se všichni pískači a marshallove přesunou. Výhled na jezero se nám zatím neokoukal, mlha stoupá nahoru. Tady se to dá vydržet. Před poslední SP znova zastávka v depu. Občerstvení vychází dobře a tak  potkáváme kámoše mlaďochy rychlíky, co teprve jedou na třetí. 

 

Stoke is high (laťka je vysoko, pozn. red.). Ingo dojede 5. Já jsem 14 v MA1. Celkové výsledky zde. Závodění v Masterech má svoje výhody, už máme zabaleno a mužem se podívat jak dojedou nejrychlejší. Šalináře vyhrává Nico V. (Nicolas Vouilloz , pozn. red.). Borec co vyhrává už 30 let. Hned je kolem něj hrozen fotografů a tisíc otázek, jak se dnes Nicovi jelo?  A už hraje dechovka, je to totiž mistrák. Na bednu nečekáme, i když na ní bude kamarád. Stejně neumíme zpívat  Marseillaisu. 

V sobotu osmkrát a v neděli sedmkrát dolekopcom, pokaždé 4 měřené. Intervaly 15 sekund mají svoje pro i proti. Starty odsýpají, ale pokud máte před sebou více než jednoho šneka, je to boj. Střídání dlouhých a méně dlouhých  trati je super. Tady se 2 minutové stage nestaví.  A tak nezbývá než to uzavřít Keliho pravdou: "Jediné co je na závodech ve  Francii špatně je vzdálenost z ČR."

Foto: Richard Bord