Report: Trutnovské enduro - True enduro on the true trails

Autor: Dan Klimeš, kategorie: Report, vydáno: 10.8.2021

Po dlouhém endurovém závodním absťáku je potřeba vyrazit za každou příležitostí, utužit sociální kontakt a hlavně - nejlepší trénink je závod. A proto když je s více než ročním odkladem stanovený další termín na Trutnovské enduro, není nad čím přemýšlet a je téměř povinností každého enduristy - s alespoň minimem závodních ambicí a špetkou sociálního smýšlení - vyrazit. A ten, kdo vyrazil, rozhodně nebyl zklamán. 

Nejdřív je trénink, potom ženy a show

Na startu se potkaly téměř tři stovky bajkerek a bajkerů všech věkových skupin rozdělených do několika kategorií. Juniory čekaly 3 RZ, elitu 5 a zbytek 4. Zajímavostí bylo vypsání kategorie hardtail open. Lajny byly ready již od sobotního rána a byly otevřené pro trénink. Sice raději jezdím na oči, ale protože velká část erzet vedla po místních trailech, které úplně v malíčku nemám, tak rád této šance využívám. Projíždím si všechny RZ, na pár místech se vracím, zkouším, hledám, ladím i když vím, že v závodě to stejně bude jinak. S tepem na hranici infarktu, s kapkami potu v očích a staženým zadkem mi sobotní pohodová projížďka bude v neděli připomínat béčkový asijský akčňák s Van Dammem v hlavní roli.

Déšť jen pomohl

A bylo to přesně tak. Na neděli nám slušně zapršelo, což se na trailech projevilo víceméně kladně. První erzeta je pro mne vždycky rozhodující. A tady to platilo dvojnásob. Dlouhá okolo kiláku, na kterým klesnem o 150 metrů. Celá v hrabance, občas hodně odkloněná, velmi často po kořenech, připravená jen na tento závod. Jel jsem ji hodně s rozmyslem, nechtěl jsem se válet hned tady. Na začátku palba rovnou dolů, esíčko, trefovačka mezi stromy. Tak se přiznejte, kolik z vás se netrefilo?! Já to pak u píva slyšel!

Mezi jedničkou a dvojkou využívám trutnovskou základnu, na doplnění tekutin (rozuměj presso a kozlí desítečka), protože kdo zná výšlap na výchozí místo TT ten ví, že nahoře je všechno už vypocený. Tady bych mohl zmínit, že počasí bylo fakt luxusní. Po předpovídaném nedělním dešti ani památky a spíš víc teplo než zima.

Chce to rytmus!

Dvojka už zlehka kombinuje boulder trail a freeride. Počáteční palba po modřínovém trailu, na skok do hrabanky, kořeny, kameny, jede to, prudká pravá, hup dolů a už žeru hlínu. Na co jsem to včera trénoval!!! Ale i tak mi to chutná. Co se musí stavitelům nechat je, že jejich erzety mají flow. Prostě když seš línej nebo lemra nebo kombinace obojího, dojedeš do síle téměř bez šlapání. Jen chytit ten správný rytmus a nechat se unášet. Přes jeden a půl kilometru s dvousetmetrovým klesáním čisté radosti. No zas tak romantický to není, protože spadnout tady nechceš. Hrabanku rychle vystřídají kamenu, šutry, balvany všech velikostí, přes které a mezi kterými je nutné projet. A hlavně na které nechceš lehnout.

Vůně kávy se vine lesem

Po dvojce doplním energii na velmi dobře zásobené občerstvovačce, abych se Panským stoupákem dostal na start trojky. Ten najdem easy, protože už z dálky je cítit vůně čerstvé kávy. Ano, modří už vědí, že na trať tady pouští pan Kafíčko s kámošem Smetym. Trojka je komplet Perníkový trail. Takže kdo ví, nebyl překvapen. Já věděl a stejně. První metry totálně bez rytmu, lítám tam hadr na holi. Takže na vteřinku zastavuji, rovnám hlavu, nádech-výdech a jedeme dál. Tady ta vteřina mi nejspíš zachránila život. Chytám flow a dál už to je snad i koukatelné. A hlavně můj feeling je na vyšší úrovni. Rychlá nezáludná erzeta, na které se dalo hodně získat anebo taky hodně ztratit. A zase nahoru!

Ani Whistler nechyběl

Na čtverku se fakt těším. Z velké části kopíruje trail Pod jeskyňkou, nevynechává ani whistlerovskou pasáž. Drobná změna je jen pár set metrů po startu, kdy nás mlíko žene ven z trailu do hrabanky. Takové rychlé místo, lehce odpočinkové, než se začne lámat chleba. Whistler je standardně obležen fandícími (krvežíznivými) diváky. Já, a dle informací záchranářů ani nikdo jiný jim to potěšení nedopřál. Prý tady byly dvě lajny - pro elitu a zbytek (= chickenlajna). Netuším, kterou jsem vlastně jel. Značení jsem žádný neviděl. Ale pocit jsem z toho měl skvělej. Odpustil jsem si zbytečné chyby a to nejtěžší jsem si užil bez ztráty sebevědomí. O to jsem přišel až téměř v samém závěru, kdy se projížděl jílovitý úvoz, ve kterém se lítalo ze strany na stranu. A pár takových jako já letěli i mimo trať. Ródla otočený, brzdový kotouč vypálený při jejich rovnání do lýtka. Asi budu žít cejchem jako vzpomínkou na tuto erzetu. Bohužel erzeta končí dřív než celý trail, takže možností dohnat ztracený čas už moc nemám. Čeká mne už jen jedna - pátá, nejtěžší erzeta. Tak zase nahoru!

Pětka je na srdíčko

Jak mám svůj skill posunout, když nebudu jezdit těžší a těžší věci a porovnávat se s těmi nejlepšími? Na to je nutný nepodlehnout své pohodlnosti a jít do toho se vším všudy. Takže i když na to nemám, srdíčko mi velí jet i pátou elitní erzetu. Začátek je stejný jako dvojka. Jen mezi skály uhneme dřív a to, co následuje potom je těžký, moc těžký. Ale krásně těžký. A je jistě krásný tam tu elitu vidět jet. No a takový jako já - jelita, se tam kousek projdou, vydejchaj, pozdraví s okolo fandícíma a s hlavou srovnanou, protože ví, že závod už pro ně skončil, si užijí boží erzetu. Naperou to po řádných šutrech a dropnou vše, co se dá a dojedou závod s pocitem ryzí radosti, že jsou v cíli celí a zdraví.

Tomuto enduru nic nechybí!

Teoreticky by se tento enduro závod dal shrnout do jedné věty - tomuto enduru nic nechybí, tady je vše, tady není nuda. Nelíbí se mi využívání bajkparkových lajn při závodě, ale trutnovské traily nejsou bajkpark, to je koncentrovaná radost.
A radost měli nejspíš všichni. Největší ti, kteří si postáli na bedně a i ti, kteří vyhráli něco v tombole z věcí od AcePacu a Qayronu.

Vítězství o jednu desetinu

Na první flek v elitě vyskočil Vojta Kloky Klokočka, který o 0,1 vteřiny!!! přejel Vojtu Bláhu. Třetí flek si skromně nechal - téměř domácí - Franta Žilák. Tady je nutné podotknout, že ten minimální rozdíl je fakt reálný, protože pořadatel použil bezkontaktní časomíru, takže nemohlo dojít k rozdílu při načítání čipu. Ta to rozhodně uděleji lajk.

Celá závod byl součástí Akademického mistrovský ČR, které skončilo mistrovskými tituly pro Alexandru Olivovou a Vojtu Bláhu, následovanými Davidem Zadákem a Janem Hanzalíkem. 
Enduro Open na čtyři erzety vyhrál Andrej Mitáš, za ním Jan Havránek a Lukáš Tomíček.
A v juniorech a juniorkách nejvýš stála Eva Klokočková (víte, jak je to s těma genama!) a Mikuláš Smetánka a o stupínek, resp. o dva Matěj Vít a Matěj Šrail. Kompletní výsledky hír.

Tak gratulujeme všem a příště zas!

PS: Sluší se poděkovat všem okolo TT, který to pro nás udělali a kromě velké pochvaly za celou organizaci uděluji velkou pochvalu za volbu občerstvení. Holky byly skvělé a z jejich menu by si měli vzít příklad i na ostatních závodech.

Foto: Michal Teichman