Report: Enduro Trutnov Trails - zahájení sezóny v topu

Autor: Míša Janská, kategorie: Report, vydáno: 28.4.2022

Otvírákem české závodní enduro sezóny byl závod Enduro Trutnov Trails. Závod dvou tváří, jedni dojeli za sucha a jiní zažili kvůli silnému dešti doslova boj o život. Míša Janská patřila do první kategorie. Ale ani tak trutnovské enduro nebylo zadarmo. Ostatně, přečti si o tom v jejím reportu. 

Je brzké sobotní ráno, sluníčko svítí, obloha vymetená a já přijíždím na Trutnov. Nevyspaná po prohýřené páteční noci oblékám na parkovišti výstroj a jde se na trénink. Už v prvním stoupáku si říkám, že stárnu a lehčí kocovinka v kombinaci s postcovidovou únavou o sobě dávají znát. Moje tréninkové ambice se scvrkávají z "dám si každou RZ 2x" na "ale tak, jednou to stačí, stejně jsem si to přijela jen užít a přežít". 

 

Vydáváme se na první dvě RZ, které pořadatelé nachystali na protějším kopci, než se nachází většina oficiálních lajn Trutnov Trails. První RZ příjemná hrabanka, kde největší zrádností je odkloněný svah s hromadou kořenů a ostrým pravotočivým switchbackem v závěru. Vzhledem k předpovědi, kdy v neděli hlásí liják jak blázen, se už moc na tuto RZ těšíme. Druhá RZ v podobném duchu, parádní flowčko, které jede a nečeká zde žádná větší zrádnost.  Vydáváme se na druhý kopec vyhlížející zrzavý ionťák na základně ve Lhotě. 

Třetí RZ je téměř celý červený Perníkový trail. Patří mezi mé oblíbené, ale v závodním módu nabírá jiných rozměrů. Jedeme bez přestávky dolů, po dojetí se cítím na výměnu končetin, hoří mi stehna a necítím předloktí.  Přesouváme se na závěrečnou RZ v kategorii "hobbíků", černý trail Pod Jeskyňkou se koncem na trailu Myší Díra. Od loňska přibyly nějaké novinky a já si samozřejmě na jedné z nich ustelu mezi šutry, odřu a narazím si holeň. Paráda se "zrakvit" při tréninku. Vytavení dojíždíme na základnu, posílám tam škopek se smažákem a přemotivovaná (a přežraná) se ještě vydávám na 3. RZ. Po dojetí mě představa dalšího stoupání zkratky k trailům děsí, takže tam posílám další pivo a vracím se se západem slunce do zázemí závodu vyzvednout číslo. Pak už se jen vykoupat, napapat a pořádně vyspinkat. A to se mi kupodivu zadařilo a se slepičkami usínám jak mimino. 

Je tu nedělní ráno a blíží se start letošního ročníku Enduro Trutnov Trails, venku mrholí, zima a nepříjemný vítr. Pořádná snídaně, výborná kávička, poladit kolo a jde se na věc. Dávám si za cíl závod přežít, přeci jen začátek sezóny, tak ať něco nepokazí. Fyzicky se necítím, ale pevně doufám, že poslední z bab neskončím. Ale co mě nejvíc ze všeho děsí, jsou pevné starty na každé z RZ a relativně málo času na transfery. Lepím časy na rám, ať mě má co znervózňovat a vyrážím na trať. 

Od začátku jedu slušné tempo, ale nohy mě po sobotním tréninku bolí již po prvních metrech. Na start první RZ přijíždím s pár minutovým předstihem a po zapípání vyrážím na trať. Hrabanka mi chutná, ale lehám si na jediném switchbacku a ztrácím čas kvůli zaseknutí v SPD. Zbytek RZ dojíždím bez větších problémů a "tlačenkou" prudkého kopce se vydávám na druhou. Ufuněná si vyčítám jediný pád, ale odhodlání přetrvává nadále. Druhou RZ zajíždím bez komplikací a v závěru dojíždím závodnici přede mnou. Vzhledem k časovému tlaku nemám možnost se ani vydýchat, tak se vyrážím na třetí RZ panským stoupákem přes občerstvovačku. Redbull, gel, banán a jede se dál. 

Třetí RZ jedu čistě, ale v jejím závěru už cítím únavu, a naopak necítím ani ruce ani nohy. Rozdýchám přicházející zástavu srdce a pokračujeme na závěrečnou RZ letošního ročníku. V hlavě si jen opakuju: "nezabij se, hlavně v klidu, to už nějak doklepeš". Cítím se už vyčerpaně, ale vyplavující se adrenalin odvádí svou službu dobře a od začátku dupu. Až na dva úseky projíždím celou RZ čistě a na chicken verzi Whistler sekce ještě hážu očko na fotografy. V závěru RZ na trailu Myší Díra protáčím pedály, co mi síly dovolí a najednou "píp, píp, píp" a jsem v cíli. Mám to za sebou, s pocitem, že asi umřu, ale jsem živá, mám obě ruce a nohy a nová závodní sezóna je odstartována. Pár minut po dojetí se navíc spouští slibovaný liják, takže mokneme až cestou zpět ke stadionu. Odevzdávám čip, balím kolo, hodím se do gala a po shlédnutí výsledků se nestačím divit. Výsledné 6. místo mezi ženami mi vyčarovalo úsměv na tváři a došlo mi, že asi zas tak marná nejsem. 

Moji premiéru na Enduro Trutnov Trails tak hodnotím kladně. Místní traily mám ráda, ale v závodním módu dostávají lajny, ať už červené či černé, úplně jiný rozměr. A závodění na šutrech je v porovnání s měkkou hrabankou o chlup náročnější a nebezpečnější. Je to jiné, je to výživné, ale náramně zábavné. Zahájení sezóny v topu, ale už teď se těším na další ročník tohoto závodu.

Výsledky

V Enduro Trutnov Trails zajeli nejrychleji tito: 

1. MYŠÍK Milan
2. LUKASIK Slawomir
3. BLÁHA Vojtěch

Kompletní výsledky všech kategorií zde.

Foto: Pavel Brychta @brychtap, Michal Teichman