Report z WBS: Kule zpět na místě činu - Otrokovice maj kopec!

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 2.5.2022

První kolo wébéesa sem si se slzou v oku nechal ujít výměnou za broušení talošskejch kopců, který, na rozdíl od Mostkovic, sou občas aspoň trochu dolekopcom. Nicméně Otrokovice, to je jiná písnička. Tady totiž kopec mají a ne jen tak ledajakej.

Volno na páteční tréning tentokrát jistí velikonoce, takže není problem, aby se naše brněnská banda slezla na místě už před polednem. Aspoň tak zněl plán. Mně do toho háže trochu vidle gps point, kterej pan ředitel zadal do propozic, ale to je moje blbost, jezdit podle navigace. Dalíka zas blokuje rozvážka pro Scokotissimo, nicméně když po příjezdu překope balíkovnu na shuttle van, nezbývá, než mu odpustit. Máca prej pracovat musí, bo nestíhá a tak dojíždí chvíli před Jájou, kterýho zas blokuje sestava vícero věcí dohromady. Tím pádem jedinej, kdo stíhal, je Bróňa, kterej se s nikým nedomluvil a tím pádem to měl úplně na háku.

Kdo by čekal topový tratě z loňska, lehce šejplý, bude zklamanej. Místňáci si dali tu práci, aby na svým kopci připravili set nových erzet. Není tedy divu, že taktika "jedu po paměti" mě ověšuje věncem mlíka hned v první jízdě. S Bróňou, kterej tentokrát sebou vzal i novou účastnici kategorie něžného pohlaví, tlačíme ještě jednu hore, než je Dalík ready tahat nás Scokotto károu. Bohužel, klimačka tédle staré skořápky nestíhá, takže Kája musí za vlastní.

Motáme jednu za druhou, v totálním prachu, jeden za druhým. Super nápad na tendle koncept slepých horizontů. Nezbývá než věřit, že si to pamatuješ správně. Tudle srandu nám utíná slibovanej déšť, naštestí ke konci ofiko tréningu, takže to passujem a dem se všichni převlíct... teda, skoro všichni.

 

Krátkej chill a je čas se socializovat. Dem pro čísla, na motaný za Otrokovičákama, bo tohle se musí pochválit. Chválou samo nešetříme a tak sme na oplátku ujišťováni, že příští rok to bude ještě lepší a zákeřnější. Tohle plánování mě baví.

Pořešíme Mácovu hypotéku a svorně se shodnem, že takovejch bychom si vzali každej aspoň pět. Pak už ale padá tma a je čas rozjet grill. Rychlej chál a pak táborák z mokrýho dřeva, k tomu předzvěst dalšího deště, doťuknutá Milanovým homotechnem, ideální záminka to zabalit. Tuhle párty oželím.

Ranní deštík je slabej, moc slabej na to, aby mi to udělalo radost. Pojede se za sucha. A taky že jo. Krom první ranní jízdy, která je aspoň trochu vlhká, je zbytek závodu ve stylu "přestalo se prášit". To evidentně dělá radost spoustě lidem, nejvíc Bróňovi, kterej neváhá tam nakládat po šesti vteřinách na štych... tohle sme si nedomluvili kámo.

Tuhle soutěž opouštím a dem se tahat s Dalíkem, kterej má sice velkou gravitační převahu, ale pořád to vypadá mnohem víc fér. Máca nasazuje šílený "rebound fully opened" styl a rozjíždí litý boj s Kájou, který mu s pomocí domotaných časů šlape na paty. Jedinej kdo tak jede s klidem, je Broňova drahá, které svůj první závod dojíždí s úsměvem od ucha k uchu a k tomu se ještě zvládá seznamovat se soupeřkami.

  

Je hotovo, dem se všichni narychlo převlíct, vracíme čísla, přičemž znovu kloboučkujem nad úrovní tohodle závodu. Účast přes 200 závodníku to jen potvrzuje. Myslím, že Otrokovice nasadily laťku kurva vysoko a sem zvědavej, která z následujících lokalit tuhle hozenou rukavici zvedne. Jako první můžou odpovědet Klobouky na konci června, vidíme se tam!