Report: Česká mamutí stopa v Polsku - Márty Brza vyhrál v Ustroni

Autor: Vítězslav Stránský, kategorie: Report, vydáno: 11.5.2022

Ještě nestačilo vyschnout pero plný italskýho inkoustu a máme tu co? Máme tu další destinaci zaslíbenou městským sjezdům. Polská Ustroň je, co bys z hranic dohodil a zbytek dojel. Report psaný v čínskýpolskohrozný restauraci Lotos je tu. Riders ready? Dén dobrý...

Tentokrát žádný Karavany Česko. Spaní máme zařízený vod organizátora akce Jerzyho Mendreka. Na katalogovou horskou kolibu dorážíme s Amálkou Krejčí nakonec ale sami. Mároš Lučivjanský zo Slovenska covídkuje, Sáša Sidorů votvírá bikepark a Márty Brza se jel radši podívat s fogym na štěně. Nenápadnějc bys romantiku s juniorkou nezařídil.

   

K večeru bych řek asi jen to, že když spadne ze stěny pokoje vobraz, je to vesmírný znamení. Když spadne ale i druhej vobraz, značí to co? Ne, bohužel to neznačí divokej sex. Je to důkaz, že polská oboustranná izolačka prostě nedrží. Sáša říkal, že to bude moc hezký, že budu jakože Amálky táta. Když se mě ale za hodinu na pokoji Amálka zeptá kolikátý už to piju pivo, řikám si spíš, že tu někdo dělá mámu. Ráno každopádně, že by to Monet líp nenamaloval. Raňajky servírujou žel až o deváté, to už chceme trénovat. Naštěstí nejezdím na výlety nahej, jak pigmej. Na scéně mé domácí mysli s pistáciovým mlíkem, který Amálka navíc dotuní malinama z marocký zahrádky. Život je krásnej.

Márty nás vítá natěšenej jako jeho zbrusu nový štěnátKO, co poprvé vidí koťátKO. Pěknej rým myslim. Dostanu od něj do pařátKU kafe v kelímKU, nic tedy nebrání trackwalKU. Uznávám, tenhle byl slabší. Trať znám jako svý nášlapy, ale když chceš mít v životě nějaký jistoty ještě před důchodem, je občas fajn přijet někam, kde víš, co Tě čeká. A taky nemine. To, co mě po loňsku nemine je místní mamut. Dvoják, kterého mazlivě nazývám dvanácterník. Přesně tolik má prý metrů. Už sem ho loni po neskutečnejch duševních mukách skočil, navíc na mokru, takže ho těžko můžu letos vobjíždět. A přece nevobjíždím závody, abych vobjížděl, co jsem loni nevobjížděl. Specifikum tohodle dvojáku je, že kdybys ho chtěl projet manuálem, tak by Tvoje zadní kolo spálila magma. Pro ty co, co nepochopili příměr s magmou: díra je fakt neskutečně hluboká. 

Na první špíl jedeme s Honzou Balounem. Točil prej celou zimu na rotopedu, já jsem nadějnej triatlet, takže není potřeba shuttle, jedeme si za svý. Sice to tady znám, ale na start netrefim, takže to nakonec vodpalujeme z půlky tratě a nalítáváme si aspoň spodek. Na druhou už jedem vývozem, mimochodem skvěle fungujícím. Nečekáš vůbec, v Itálii se maj hodně co učit. Honzík Balounů je nejenom hodnej, ale je i moudrej. Když jsem chtěl nahoře lehce zašpekulovat, že první celou rundu dám bez dvanácterníku, pravil: "Hele já to dám z první. Když vo tom člověk moc dlouho přemejšlí, akorát je z toho pak nervózní." Tímto výrokem mě natolik uklidnil, že mi tep klesnul pod 90 a já poslušně tlačim kolo na startovní rampu.

Takže tunel, pár odFrků, cvak cvak do pedálů, dvakrát mohutně šlápnout a vysíláme. Brzdy nesmíš ani okem pohladit, naopak vyvinout co možná největší rychlost, potáhnout a podržet řídítka (důležitý pro později). Když to tam padne, je to krása, když to tam nepadne, game over. Nakonec to tam padlo pokaždý, čili asi šestkát, ale lehce nebo více jsem hranu zadním pozdravil.

No a když už jsme teda u těch 12ti měsíčkách, Amálka, že to tam teda vyšle taky. No a teď babo raď. Hele jako je mi jasný, že to není úplně ten správnej nápad, ale kdo zná Amálku, ten ví, že hlavu má sice jenom jednu, ale za to paličatou, jak sedmihlavá saň. Radši si jedu po svým, protože do konce trénink moc nezbývá a jedno vím jistě, TEN pokus nechci vidět. Partička Čechů početná, na vrchního roztahovače je pasován Leduysleduy, support tým včetně instakameramanů nachystanej, počkám dole. Čekání je dlouhý jak tenký střevo mamuta a když jde tlustý do tenkýho nedopadá to zpravidla dobře. Long story short z doslechu. Amálka short, přední do protihrany, výstup ze sedla a nástup do půlminutovýho bezvědomí. Zdravotníci na scéně, Amálka odchází po svých. Teda do auta. 

Do konce tréninku jsem stihnul ještě píchnout, což ale není nic, co bych nedokázal zdelegovat na Mártyho tátu. Díky Romane. 

 

Race mode on. Jedu si svoje, jak by řekl Sáša, hrozně pomalu. V kategorii Masters nad 30 let to ale stačí na P5 z devíti. Mám hroznou radost, že zadržovaná jízda skýtá mnoho prostoru pro zlepšení a tudíž, že je naprosto jasný, že ve druhý jízdě pude Víťa výsledovkou jedině kupředu nahoru pravá.

Co však vzbuzuje ještě vo chlup větší vočekávání je kategorie juniorů, kde zaletí jedničku Petr Šmejky Šmejkal. V elitě na dvojce Márty Brza, jenž se skloní jen před Gustavem Dadelou a naopak odsouvá na trojku Bena Moora! Inu, česká stopa je tu náhle cítit, jak když se vyzuje bezdomovec.

Do druhýho kola jdu s vodhodláním pár vteřin sundat a pojet Mattyho Vágnera, kterýho mám časově nejblíž. Další na dostřel by byl Filip Kolář, ale to už bych musel zajet svůj vesmír. Na startu v tunelu už jen zdálky zaslechnu polské zašišlání a vysílací "Davaj". Hodlám to tam naráčkovat na pána. Podle mě jako jedu hodně dobře, ale v cíli je z toho jen jedna sekundička zlepšení a než začnu obviňovat tag heuer, pokorně se podívám na videa z mé jízdy od českých fanoušků, které mě usvědčují z větší míry brždění které je předčasné, jak ejakulace panice. 

V cíli se dozvídám, že Šmejkyho nikdo nezajel a sám se ještě vo 3 desetiny zlepšil, takže první titul doma a to máme ještě jedno železo v ohni! A to železo je samo Márty Brza. Kromě něj však předtím zalítne krásný sedmý místo Honza Baloun. Dobře on. Časy se dostávají pod 54 a když Bena Moora pokoří Márty a nepojede ho ani Gustav Dadela, propuká taková olbřímí radost, že se nejedno mužovo oko zaleskne.

Po dvou druhých místech Slávy se podařilo napotřetí urvat jedničku Mártymu. Mě osobně těší, že to zatím naši rideři vyplenili jak v Itálii i v Polsku, kde jsme brali jak v elitě, tak v juniorech stupeň nejvyšší. Vypadá to, že v téhle disciplíně jsou, a to doufám, že i díky domácím závodům, český rideři úspěšní a do budoucna se snad konečně dočkáme i mezinárodních klání. Další zastávkou bude už Czech Downtown Series v Táboře a ten chlapáci a devčáci bude jako hodně moc strop. Registrace se spouští v pondělí. Sleduj www.czechdt.cz a FB: Czech Downtown Series. Něco mi říká, že se tam volný místa dlouho nevohřejou.