Report: European Urban Downhill Series v Ustroni - Češi opět řádili!

Autor: Vítězslav Stránský, kategorie: Report, vydáno: 3.5.2023

Druhou zastávkou EUDS přivítala polská Ustroň. Skvělá organizace, přátelská atmosféra a rychlá trať kombinující různé povrchy kousek od hranic. Mix těch správných důvodů, proč se na startu schází celkem patnáct Čechů. I přes absenci Tomáše Slavíka jsme prakticky v každé kategorii mířili hodně vysoko. Pohodlně se usaď, protože řečeno slovy klasika: "to zas byly závody".

    

Reprezentační tým je navlas stejný jako v Itálii: Michal Prokop (Elite), Ondřej Bartostzuk (Masters), Jakub Kadlec (Junior) a Simona Jirková (Kobieta). Ubytování naladěno přímo mazlivě, v hotelu Ondraszek. Vyjíždíme z různých částí naší vlasti, řek bych, tak akorát. Večer bude čas na posezení, něha zavládne vůkol. Krásně jsem to zase zařídil, jen co je pravda. Plán vychází dokonale až do doby, než se před Olomoucí plácnu do čela. Bannery. 

Bannery European Urban Downhill Series. V garáži. V Jablonném nad Orlicí. Dodávkou dvě hodiny zpět. Klíče od garáže mám samozřejmě v autě. Bannery rozhodně potřebujeme. Situace nepřehledná. Jedno je jisté. Jsem idiot. Zbytek posádky zlověstně mlčí. Volám Sašovi. Saša je shodou náhod kousek za Olomoucí. Saša má radost, když mu říkám, aby sjel na nejbližší pumpu. Saša má půjčenou káru. Od dealera Škoda. Fungl novou Octávu v eReSu. Saša si mě s útrpným úsměvem vyslechne. Saša kroutí hlavou. Saša není rád. Saša jede. V půl druhé ráno se nahmatáme na hotelu. Saša mě pořád nemá rád... 

Ráno. Race day. Čísla na řídítka. Skok do zbroje. Kontrolní pohled na radar. Vydrží to? Pojedeme na mokru? Jasně, že jo, komplet trénink ni kapka. S prvními závodními jízdami co? První kapka. Vyleštěná dlažba terasy hotelu se zlověstně zaleskne stejně tak jak má rohovka a trenky. Legrace může začít. Kdo někdy jel za mokra v Ustroni, ví, že kombinace místního bahna a místních schodů značí jediné. Antigrip. Slušně řečeno. Jinak to samo klouže jako prase. 

 

Stojím nahoře schovanej s padesáti riderema pod startovacím pahorkem. Poslouchám zprávy, že se to rakví. Úplně všude. Lambáda střídá karaoke, zához váže zához. Race mode off, jdeme si to přežít. Zajíždím ukázkovou, ale jako fakt ukázkovou bídu plnou křeče. Korunu tomu dávám v cíli, kdy to při pokusu o zastavení zahodím do největšího močálu vůkol. Místní mufloni nechápavě kroutí hlavami. Zmar, bída, definice frustrace. Hledám lano a vhodný strom.

Jede se na 2 kola, lepší se počítá. První kolo vyhrává v Elitě Míša Prokop a nechává za sebou všechny další favority.  V ostatních kategoriích to taky vypadá, že se do místního bahna zapíšeme rýhou nemělkou. To už mi trochu zvedá náladu. Využívám místního potoka k odbahnění důležitých součástek bicyklu a jdu už celkem vyklidněně k autu. Tam se dozvím, že mi Simonka dává sedm vteřin, což je na minutový trati na spálení licence, byť je elektronická. Toužebně hledím k nebi. Slunce vysvítá, stejně jak mé naděje. Rozvíjejí se debaty, co to udělá s tratí, bude to ve finále lepší, anebo bude plastelína pomalejší? Těchto debat se v mém případě nemá cenu zabývat. Rychlejší ve druhé rundě budu i kdybych běžel s kolem na zádech. 

Race mode on. Zandavám na svoje poměry solidní jízdu, stáhnu skoro 7 vteřin a jsem relativně spoko. Jako díru do startovní listiny rozhodně nedělám, ale to už se dá svézt na pláště se vzorkem dobrým tak maximálně do slunné Itálie. V cíli se navíc dozvídám příjemnou informaci, že Simonka vyhrává s přehledem pěti vteřin Kobiety. Dobře ona! Jediný, jakože hodně blbý je, že mě pojela o 0,2 vteřiny a musím s ní ještě tři hodiny sedět v autě. To nechceš. 

   

Juniory vyhrává pro mě neznámé jméno Sebastian Kerl, každopádně je to Čech pocházející z enduro scény. Je super, že kromě Lukáše Kadlece, máme další střelu, schopnou vyhrávat závody! Lukáš totiž končí až pátý a vzhledem k tomu, že Sebastian byl druhý v kadetech na Gardě, po dvou závodech vede žebříček juniorů, a to prosím v 16 letech!

Další mela se strhává, když do cíle doletí Saša. Modří vědí, že už je na scéně nějaký pátek a může startovat v kategorii Masters. V půl vteřině jsou tři borci a nejrychlejší je kdo? Tramtadadá. Nejrychlejší poslíček všech bannerů a dob, Alexandrrrr Sidóóór. Ze všech závodníků to byl čtvrtý nejrychlejší čas dne! Od tý doby, co jsem ho oblíkl do Fasthouse hadrů, povstal bájný Fénix nebo jinej pták a poudám, o tom klukovi ještě hodně uslyšíme. 

Poslední kategorií je Elita a očekává se stlačení časů do ještě větších nesmyslů. Ze sedmičky to tam nebezpečně atakuje Ben Moore a zajíždí Frkyho čas z první jízdy. Dlužno připomenout, že to bylo ale na mokru. Kdo na podium aspiruje dál? Yes, Marty Brza. Útočí ze dvojky a je odhodlanej to otevřít jak zamlada. Čas však utíká a Marty dojíždí s přetrženým řetězem. Čas z 1.kola stačí na čtyřku celkem a zklamání je velký. O flek lepší je tedy Robert Johanson z estonského Talinu a usazuje se na trojce. Frky letí jako poslední, ale zahazuje to na konci lesní pasáže a nemáme tak porovnání, kam by to šlo stlačit na vysychající trati. Big Ben se tedy opět vrátil ve velkém stylu na urban scénu a vyhrává po delší odmlce závod v městském sjezdu! 

Sto jezdců ze šesti zemí podrželo solidní úroveň druhého podniku nového seriálu. Nultý ročník EUDS se přehoupl do své poslední třetiny a my se již teď těšíme na poslední zastávku Série - vyprodaný Svatohorský downtown v Příbrami, kde 20.května proběhne i celkové vyhlášení EUDS. Díky všem lidem stejné víry za podporu a vidíme se tam!                   

Výsledky Downhill City Tour Ustroň zde.
Výsledky EUDS po 2 závodech zde.