Test: Rock Machine Whizz - čekání se vyplatilo, Whizz je super, ale...

Autor: Keli, kategorie: Test, vydáno: 16.10.2024

Trvalo to, ale je na světě. Vývoj kola od píky v malém týmu není snadná věc, není to jen o tom nakreslit si kolo v počítači a následně vyrobit. Počet mezikroků od první skicy až po finální kolo je neskutečný, není proto s podivem, že menší firmy na vlastní vývoj často rezignují a nakupují katalogová kola, která se o jiným liší jen designem či osazením. Rock Machine mezi ně ale nepatří. V případě modelu Whizz se vydal zdlouhavější i složitější cestou a vyvíjel zcela novou, v mnoha ohledech revoluční rámovou platformu. Navíc s dost netradičním vzhledem. V červnu jsem dostal možnost vyzkoušet jeden z předprodukčních modelů Whizz, zde jsou zkušenosti a hodnocení.

Předprodukční, ale téměř finální verze

Dovolím si ještě jednou upozornit, že se jedná o předprodukční verzi, která nebude zcela identická s produkční verzí. Nicméně, pro bližší představu o kolu jako takovém určitě postačí.

Horní trubka není trubka

Rám kola je modulární, Rock Machine se snažilo vyvinout platformu, která by měla být maximálně univerzální. Jednotlivé rámové prvky budou sdílet jak analogová, tak elektrokola, jak celoodpružené kola, tak hardtaily. Dominantním prvkem je odlitek horní rámové trubky, i když slovo trubka v tomto případě vlastně použít nelze. Trubka je dutá a kulatá, horní rámovka Whizze ani jedno není. I když Rock Machine ji přesto označuje jako Split Top Tube - dělenou horní trubku. 
Jedná se o netradiční design, který se nemusí všem líbit. Především fandům brutalismu srdce zaplesá. Jasné zvýraznění konstrukce a jasné vyjádření materiálu, to je brutalismus, ano, takový je i rám Whizzu.
Kolo jednoznačně přitahuje pozornost, neustále na něm viselo x párů oči a mnohokrát jsem vysvětloval o co jde. S Whizzem určitě v davu nezapadneš.  

Masivní rám z hliníkové slitiny 

Rám je celý vyroben z hliníkové slitiny 6061-T6. Odlitek horní rámové trubky bych se nebál označit jako extrémně masivní. Především oblast za hlavovou trubkou je na živo nepřehlédnutelná. Směrem dozadu se rámovka zužuje a snižuje. Díky tomu má jezdec nad a okolo rámu dostatek prostoru. Dostat se nohou do kontaktu s předním rámovým trojúhelníkem je téměř nemožné. Zatímco nad rámem je místa dost, u zadní stavby na řetězových vzpěrách již tolik místa pro paty není. Se svými botami velikosti 46 jsem zadní stavbu leštil docela často.
Vzhled zbytku rámu již tolik designově nevyčnívá, mohutné přepákování přehluší horní rámovka a zadní stavba je v kontextu celého rámu skoro až subtilní.
V hlavním odlitku najdeme spoustu montážních bodů, které jsou určeny na uchycení doplňků jako úložných prostorů, držáčků duší, nářadí atd atd.

Ploché profily odlitku mají i stinné stránky, upnout Whizze do montážního stojanu za horní trubku není obtížné, v podstatě je to nemožné. Stejně tak i nést za tuto trubku kolo na rameni, hike & bike s Whizzem bude bolet. Umístit Whizze na nosič na kouli s více koly může být taký docela oříšek. 

Jeden rám, tři zdvihy

Proč Rock Machine vyvíjel takto složitou horní rámovou trubku? Jedním z důvodů bylo, protože to zvládneme..., protože nechceme jít cestou katalogu..., jako ukázka technologie, a za další tento způsob nabídne i velkou variabilitu.
Jak již bylo řečeno, na jedné rámové platformě lze s minimem drahých úprav postavit vše, od hardtailu přes cargo bike, klasického fulla až po elektrokolo. Jsem zvědavý, co vše na platformě Whizz reálně vznikne.
U celoodpružených kol zaujme především řešení pomocí flipchipu, i když to není flipchip v pravém slova smyslu. Uchycení tlumiče do rámu nabídne tři různé pozice, pro tři různé délky tlumiče a tři různé zdvihu. Od 140 do 180 mm zadního zdvihu. Původní myšlenkou bylo udělat flipchip univerzální, tak, aby jeho přeskládáním nebo otočením bylo možno volit ze tří možných zdvihů, samozřejmě s nutnou výměnou tlumiče za kratší či delší. Toto bohužel možné nebude, protože by hrozilo, že si nešikovný mechanik nastaví pozici špatně a zadní kolo by kolidovalo s rámem. Každopádně, různé varianty flipchipu půjde zakoupit samostatně.

To nejostřejší, co bude v nabídce

My (Keli, Dan, Matěj) jsme zkoušeli FR či DH verzi s oběma 27,5" kola a kombinací zdvihů 190/180 mm. Takže to nejostřejší, co bude v nabídce. Víceméně na stejném rámu pak bude i enduro se 160 a trailbike se 140 mm zdvihu.

Trail bike na tomto rámu?

Popravdě, nedokážu si představit na tomto rámu trail bike. Proč? Protože hmotnost. Testovací kolo s pedály atakovalo 19 kg hranici, hmotnost "holého" Whizzu s dušemi a bez pedálů vychází přesně na 18,36 kg. Trailbike s lehčími komponenty, ale na shodném rámu, bude vážit kolik? Snad raději ani nechci odhadovat. 
I přesto, že se jedná o předprodukční rám, který není finálně vyladěný, tak z mého pohledu není moc šancí hmotnost výrazně snížit. Něco se určitě ještě podaří odlehčit, ale že by šly dolů dva tři kilogramy, tak aby se Whizz hmotnostně dostal na úroveň konkurence, se očekávat nedá. 
Vysoká hmotnost je za mě jediným a největším zklamáním jinak velice podařeného kola. U 180 mm zdvihové verze mi vlastně vysoká hmotnost až tak nevadila. Její distribuce velmi dobrá, v ruce vlastně velkou váhu necítíš, přidaná hmotnost sice ubere na hravosti, ale přidá na stabilitě. A bavit se o tuhosti, to by bylo házením hrachu na zeď. Whizz je extrémně tuhý, ve všech směrech i ohledech. 
Hmotnost možná na hravosti ubere, což Rock Machine kompenzuje menším průměrem kol. Sedmadvacítky jak vepředu, tak vzadu hravost ovlivní více než nějaký kilčo navíc.

Whizz FS III 90 AXS - nejvyšší specifikace pro nejvyšší zdvih 

Testované kolo odpovídá nejvyšší specifikaci Whizz FS III 90 AXS v barevném provedení Sulfur Yellow (k dispozici bude u matná modrá Matte Deep Ocean Blue), za tento model Rock Machine ohodnotil maloobchodní cenou 129.990 Kč. Za ní dostanete slušnou výbavu. 
Komponentová skladba v kompletní režii SRAMu. Skvělou vidlici RockShox Zeb Select+ doplňuje o fous horší tlumič Vivid Select. Rock Machine sleduje moderní trendy a kolo osadilo elektronickým řazení GX AXS i elektronickou teleskopickou sedlovky Reverb AXS. 
Ostré kolo chce ostré brzdy, jsou Sram DB8 tou pravou volbou? Za mě nikoliv. Stejně tak sedlovka jen s 170 mm zdvihu. Ano, vím, že RockShox v elektrice delší nedělá, ale i přesto, na velkozdvihovém kole chci teleskopku s obřím zdvihem.
Plusové body zaslouží Rock Machine za pláště s výztuhou, WTB Vigilante jsou výbornou volbou.

Ceny a varianty Rock Machine Whizz

Pouze dvě velikosti

Rock Machine bude Whizze nabízet ve dvou velikostech, M a L. Pokud by se jezdec či jezdkyně do těchto velikostí nevešli, lze velikost "upravit" změnou představce, posunutím sedla v lyžinách.
My dostali na vyzkoušení větší velikost a trefila se přesně pro 185 cm vysokého jezdce. Nicméně, kolo jezdil i syn Matěj (na fotkách) a se svými 175 cm na kole nebyl extrémně natažený a velikost mu také vyhovovala. 

Sedmadváca vepředu i vzadu

Vysoce efektivní ve výjezdech kopce, to jednoznačně, ale ta pravá silná stránka se projeví až se kopec zlomí. Ve sjezdu dolů. Když mi kolo přišlo, tak jsem si říkal, kdo by si v dnešní době koupil kolo na kompletních sedmadvacítkách. Trend je přece mullet. Po pár tratích a traillech mi malé přední kolo vůbec nevadilo.
A vlastně bych s ním neměl problém. Limitovalo by mne možná na závodech při jízdě na čas, jinak skoro ne. I když, ve vybržděných roletách kolo drcnalo více než dost. Rozdíl oproti devětadvacítce opravdu výrazný, větší kola byla mnohem klidnější. Nejen klidnější, ale i rychlejší. Rozvor kola rozhodně nelze označit jako krátký, v rychlosti je Whizz příjemně stabilní, nicméně jakmile se terén rozbije, menší přední kolo o sobě dá vědět. Kolo sice pěkně drží směr, ale jezdci začíná práce se sbíječkou.

Stabilní, jisté i hravé

Za dobu vývoje Whizzu se geometrické trendy proměnili a vlastně vrátili zpět, skoro do bodu ve kterém vývoj Whizzu začínal. Kdo si počká, ten se... Chcete jedno slovo vystihující dokonale geometrii kola? Příjemná.
Whizz je kolo stabilní, jisté i hravé. I přesto, že geometrie rozhodně nepatří mezi revoluční, což rozhodně není chyba. Whizz je prostě kolo jednoduché na ježdění, na které si nemusíš zvykat a nebo u něj měnit jízdní návyky.  

Jestli za něco tvůrci zaslouží pochválit, tak nejen za skvělou geometrii, ale především odladění odpružení. Stále se jedná o Floating Pivot System. Tvoří jej jednodílná zadní stavba zavěšená na dvou vahadlech jež se otáčí kolem virtuálního bodu. Zadní stavba je citlivá a zároveň slušně progresivní. Hodnotím to jako moc příjemné chování. Vlastně jsem neobjevil jedinou slabinu, místo, kde bych si mohl říct, že bych chtěl, aby zadní stavba chodila jinak a lépe.
Kolo je příjemně citlivé a zároveň nabídne dostatek opory ve zdvihu. Tlumič Rock Shox Vivid se zadní stavbou spolupracuje dokonale a kdybych jej skrze horní rámovou trubku neviděl, klidně bych řekl, že jedu s pružinovým tlumičem.  

Tlumič se nachází uvnitř horní rámové trubky a při jízdě, především do kopce, můžeš krásně sledovat jako jeho aktivitu. Nebo lépe řečeno, neaktivitu. Tlumič je téměř imunní na pohupování, i při 30% sagu a zcela otevřené kompresi se při šlapání pístnice zasouvá minimálně. Milimetr, možná dva, možná maximálně tři. Výsledkem jsou neskutečné a dost překvapivé stoupací schopnosti. Takto, že jede kolo s malýma kolama a hmotností přes 19 kilo?
Když se ještě vrátím ke geometrii. tak dle informací z Rock Machine dozná produkční verze malinko úprav, změna se bude týkat hlavně výšky šlapacího středu. Bude výše. V aktuální konstelaci není obtížné v náročnějším terénu škrtnout pedálem o zem. 

Jeden ráfek minus

Kolo jsme měli k dispozici na hodně dlouhou dobu a během ní, se na něm vystřídalo vícero jezdců (Danovy dojmy najdete níže). Během cca dvou měsíců už se může něco projevit i na životnosti, na kole se párkrát spadlo, pár skoků nedoletělo, pár trochu ohranilo až přišel jeden obří nedolet, který odnesl zadní ráfek. Špatný odhad rychlosti, rána jako do piána a ráfek mínus. To byl ale v podstatě jediný komponent, který odešel. 
Dalším dílem, který se začal ozývat jsou s největší pravděpodobností ložiska či uložení spodního vahadla, lupání a praskání je více než slyšitelné. Ačkoliv je kolo vybaveno malým blatníčkem, který má chránit tuto oblast před nečistotami, tak vzhledem k jeho velikosti nemá šanci toho mnoho pobrat. Když už mluvím o čepech a ložiscích, osobně bych ocenil, kdyby všechny čepy byly na shodný inbus. 

Elektriku, ne děkuji!

Možná jsem staromilec, ale na freeridovém kole, jakým Whizz bezpochyby je, mi elektronická sedlovka a přehazka smysl úplně nedává. Nevím, jestli to bylo špatnou baterkou v sedlovce nebo příliš častým používánim, ale za dobu používání jsem musel čtyřikrát nabíjet baterii do sedlovky. A jako na potvoru, vždy se sedlovka vybila, když nebyla nabíječka po ruce. Přehodit baterku z přehazovačky, zasunout či vysunout sedlovku a mohlo se pokračovat. Když tuto sekvenci musíš na pár kilometrech zopakovat xkrát, tvoji lásku k elektronickým komponentům na kole to určitě nezvýší.

Kolo pro bikepark rats

Pro koho nejvíce nazdvihovaný Rock Machine Whizz je? Odpovědět na tuto otázku je snadné. Ideální adept se označuje jako "bikepark rat". Jezdec, který tráví nejvíce času v bikeparku či velkých na skocích. Tam ocení obratnost, velký zdvih a tuhost malých kol. Všude jinde, budou menší kola v nevýhodě oproti devětadvacítkách či mulletu. 
Whizz FS III 90 AXS bude kolem pro úzkou sortu jezdců, ostatní modely postavené s nižším zdvihem a s mullet koly budou mnohem, ale mnohem praktičtější.

Mimochodem, Rock Machine Whizz už má jeden zásadní zářez na pažbě, Adam Maxa v jeho sedle vyhrál letošní závod světového poháru v enduru ve francouzském Combloux.

Pohled druhý, Danův

Nečekaný výjezd na Dolní Moravu jsem si zpestřil testováním novinky od Rock Machinu - WHIZZem. Pro mne to byl nečekaný krok zpět. Z 29" kol na 27,5". Navíc testovaný bike je velikost L, což se mi zdálo na první pohled moc (měřím 174). Tak jsem chvíli váhal, zda je to dobrá volba, tak nakonec převládlo pokušení vyzkoušet, protože když nezkusím, nezjistím. 

Kdo zná traily na DM, tak ví, že nabídka je pestrá - od zelených po černočerné. Za den jsem kopec ochutnal desetkrát a kromě DH lajny projel všechny, což v součtu dělá skoro šedesát naklesaných kilometrů. A verdikt? 
Sám sebe jsem si ho označil jako profesora tělocviku, který mne chce něco nového naučit, přitom neřeší blbosti. Kolo, které je zábavné, hravé, nutí mne se k některý pasážím vracet a zkoušet znova. Pocit z dlouhého kola ve mně zůstal, i když není tak markantní. Ono je to možná i výhoda, protože nájezd do jakékoliv technické pasáže je poklidný. V klopenkách vede i s menšími koly velmi sebejistě a to i na rozbitějších úsecích. Díky tomu se můžu soustředit pouze na to, jak toto místo zvládnu. Dovoluje mi si užít skoky a přitom mi odpouští chyby, kterých se dopouštím. Děkuji, pane profesore. Nevadí mu ani výraznější dopad na předek nebo naopak na placku. Nevytrestá mne za můj skill. 

Kde mne překvapil asi ještě víc jsou enduro lajny. Jen je potřeba, abych brzdy popustil trochu víc a nechal WHIZZe odvést svoji práci. A odvádí ji fakt dobře. Jakýkoliv podklad zvládá s velkým přehledem. Překvapení. 27,5 palce na obou kolech jsou i pro dospělý kolo. Podvozek pracuje skvěle, ruce mi vůbec neodchází, nemám potřebu zastavovat, odpočívat vytřepávat je. Více práce mám jen v hustých kořenových pasážích, kde se projevuje nezvyk menších kol. Musím lépe vybírat stopu, což mne vlastně hrozně baví. Ne, nehledám chicken-line, ale tu, kde dám tomuto enduru víc nažrat a posunu i svoji hlavu. Takže nakonec všechny pasáže projíždím s vlastním uspokojením. Byť třeba ne na první dobrou. A pan profesor mu reparát s klidem dovolí.
A co mne ještě překvapuje, že to těch 60 kilometrech v bikeparku nejsem zničený. Kdyby mne nečekala ještě cesta domů, tak bych to do těch šesti (provozní doba DM je 9 - 18) rád vydržel.

Foto: @trivet.photo