Spotcheck: Bikepark Kyčerka

Autor: Čert, kategorie: Spotcheck, vydáno: 16.9.2014

Když jsme na jaře otvírali traily ve vsetínské Bike Aréně, slovo dalo slovo a bylo jasné, že se do regionu Specialized Bike resortu Valašsko ještě letos vrátíme. Slib jsme dodrželi a tak vám můžeme přinést bezprostřední dojmy z druhé lokality tohoto „koncernu“, ze staršího bikeparku na Kyčerce.

Velké Karlovice nemá cenu sjezdařům představovat, nicméně provoz legendární sjezdové trati je v tomto místě spíš historií. Ačkoli se na jaře opět odjelo jedno kolo MSDH Cupu, od té doby zeje Razula bikerskou prázdnotou. Naštěstí je, pokud se budete v této lokalitě nacházet s kolem, na „vedlejším kopci“ bikepark Kyčerka, jenž je živý a fungující. Stejně jako výše zmiňovanou BAV ji má na svědomí Roman Kalabus, šéf celého projektu Trails.cz. Každý, kdo do Velkých Karlovic někdy jel, ví, že cesta tam netrvá úplně krátce navíc, když potkáme zábavnou vložku jako já, kterou byl semafor, na kterém svítila červená. Celý den červená. A to myslím vážně. Protože některého zřejmě vysokoškolsky vzdělaného dělníka opravujícího silnici napadlo, že když dostane úkol „přikrýt a otočit semafor, protože už není potřeba“, udělá to průhledným igelitem a na to otočení zapomene. Kolona čekající na věčné červené byla dlouhá. Inu rázovitý kraj to Valašsko.

Samotný bikepark najdete skoro až na konci obce, stačí se držet cedulí na „Hospodu Kyčerka“, jedno parkoviště je dole, druhé hned u hospody a u vleku. Denní jízdné vyjde dospělého na 310 Kč, dítě do 12 let je za rovných 200. Bohužel před naším příjezdem se na Bikeparku dost podepsaly dlouhotrvající deště, které se na Valašsku o letošních prázdninách vyřádily. No a podle vyjádření některých členů obsluhy parku, se podobně vyřádil už při stavbě tohoto parku kanadský Bikeparkitect Eric Burgon. Ten sice dělá výborné pumtracky, na druhou stranu, udělat nájezd do poměrně nízké klopené zatáčky tak z kopce, že je nutné jít před ní docela fest na brzdy, případně nespočítat si kolik hlíny potřebuju, aby mi vyšla na celou lavici, to úplně naznačí ideálního stavitele. Ačkoli se místní kluci evidentně snažili zachránit, co se dalo, byly přívaly vody v bikeparku vidět. I když se tratě podařilo docela slušně opravit, třeba na cestu pod lanovkou už čas nezbyl.

A jelikož je lanovka kotva, bylo chvilkama jet touhle vymletou rockgarden do kopce docela náročná záležitost, minimálně pro pozadí usazené na ultratvrdém sjezdovém sedle.

Naštěstí je lanovka docela krátká a rychlá, takže nahoře jste i přes rockgarden cobydup. Teď už se jenom odháknout z kotvy a vybrat trail. Mimo „I have no money“ trailu, který vede nahoru a slouží místo lanovky pro ty a.) nemajetné co si chtějí zajezdit b.) pro ty majetné kteří jsou #endurospecific, se na Kyčerce nachází tři způsoby jak se dostat dolů.

Modrý „University trail“, ten spolu s červeným startuje velkou kulatou „bránou“ a mělo by se jednat o nejjednodušší trail v areálu. Nicméně v rámci univerzálnosti je na trailu vytvořeno několik „variací“. Hned první je Rock'n'Roll, asi 10 metrů dlouhá „rockgarden“, jenom tak na probrání tlumičů. Ačkoli trail vede primárně přes louky, v den naší návštěvy byl povrch přesně tak akorát, tzn. nevybržděno před klopkama, v rovných pasážích mírně rozbito a kamenito, aby se člověk nenudil. Ale popořádku, po tom co překonáte rokenrol, se nahrnete do 4tyř klopenek, ty je potřeba trochu najet, protože vás první klopka rozhodně nevyhodí v ideální rychlosti na tu druhou, druhá jízda je už ale podstatně klidnější, když člověk tuší co čekat. Po klopkách je série asi čtyř skokům z toho jsou tři hliněné „lavičky“ (zkrátka lavice na kterých se podepsaly deště a staly se z nich spíš boule) a jeden dřevěný odpal, co hodí tak 2 až 4 metry daleko. Následuje dlouhá rovná sekce s jednou klopkou, kdy traverzujete po beskydské louce, ale poctivě vyjeté, takže občas kamenný schod a plná palba do klopenky, z ní to samé, až dokud se nedostanete k docela masivnímu sestupáku. Ten otevírá „bikový cintorín“, sérii dalších pěti parádně zařízlých klopenek, která ústí na několik umělých schodů, nebyly ani tak vysoké, ale vzhledem k nedávno objevenému pramenu jsou dost šmiklavé. Pod schody pravotočivá zatáčka na dloooouhou širokou lávku, která naopak překvapivě neklouzala vůbec, a zbývá společný dojezd červeného a modrého trailu přes houpačku (která z dálky vypadá jako posílák, ale ouha, on pod vámi při odrazu zmizí – prostudovat trať než se do něčeho pustíte, jak vám to řeknou na každým kempu ever a vy to stejně nikdo neděláte!) a poslední drop k lanovce.

Pak zase nahoru a tentokrát na červený „Playful trail“. Po průjezdu bránou se vrhnete doprava a přivítá vás o něco prudší, o něco víc klopenková a o něco víc skákavá záležitost, než je modrý university. V první části tažené přes louky hlavně klopíte, skáčete hned po výjezdu z klopky, občas si naskočíte do svahu a pak zase klopíte, pak dva dably-boule a zase klopíte. Trail je to rychlý, zábavný a nejvíc mě nadchla ještě finální část, kdy dojíždíte posledních pár metrů před houpačku. Z klopky vystřelíte přímo do lesa (teda pokud jste nezvolili variantu po oldschoolově úzké NS lávce), ten je docela z kopce a hlavně plný (v mém případě) mokrých kořenů, občas nízká klopka na nohu ven, kámen. Hned se vám vybaví helmetcam z trati svěťáku a jedete jak Hill. Na červené jsem dokonce narazil i na jednu takovou… neoficiální variaci, ale když vidíte vyjetou cestu do lesa která mizí za horizontem – no nevjeď tam. Kopec, mokro, kořeny kameny. Super boží. Je to kousek za klopkou, co je po dvou dablech a je to příjemné sjezdové zpestření v jinak spíš enduro-freeride bikeparku.

Posledním trailem je černý „SCRAMBLE TRAIL“, na který se nenajíždí skrz bránu, ale od lanovky doleva, kousek nahoru a pak už furt dolu. Scramble má míň klopenek, je ze všech nejvíc z kopce, a zřejmě je i nejrozbitější. Musím říct, že mě „černý“ neoslovil tolik jako dva zbylé, ostatně je i dost krátký a i když je posledních pár metrů hodně zábavným úzkým kamenitým korytem, za celý den jsem si ho dal max třikrát. Má navíc velmi zábavnou specialitu, za kterou by se měl jeho stavitel smažit v pekle, a to už výše zmiňovanou lavici. Teda „lavici“. Shora všechno vypadá jako lavice, tak si při první jízdě řeknu, nebudu to nějak hrotit, jenom si tak na tuhle lavici naskočím, abych zjistil jak je dlouhá a vůbec. Ale Ouha znovu. Lavice na černé je totiž lavice jenom asi tři metry, pak je hrana useknutá a dopad se nachází asi o metr a něco níž pod useknutým koncem. Moc moc špatnej nápad. Možnosti totiž jsou: protlumit odraz a dropnout do dopadu, nebo dát celou lavici jedním skokem, cca tak 5 metrů. Ale ne se rozjet a skočit tak 3 metry… to se nedělá, zadní kolo dopadá na lavici, přední o metr níž na dopad, tlumení Ninjy dělá, co může a překvapivě si nakonec všechno nějak přežvýkne a a já odjíždím. Odjíždím rovnou k autu, kde bez jakýchkoli emocí rovnou měním spodní prádlo a pokračuju v ježdění.

Z bikeparku nás vyhání až v 6 večer, je čas nabalit se a vstříc věčnému semaforu a Brnu. Kyčerka asi není úplně bikepark, kam pojede na tři dny, jeden den ježdění tady je tak akorát, pokud pojedete trochu hranu, která se tady fakt taky dá jet, budete za ten jeden den hotoví a navíc najedete úplně všechno. Obrovskou výhodou Kyčerky ale je její umístění. Je to docela kousek do Vsetína a jeho BAV, je to úplnej kousek na Bílou a její neofiko DH trať. A hlavně všude okolo jsou Beskydy, takže můžete těžko najít místo, kde by to na kole nebylo hrozně pěkný. A po pár dnech projíždění hor není vůbec od věci naskočit si na laso a projet se na Kyčerce. Je poměrně jasné, že právě na tohle místní bikepark cílí, taky proto jezdí pouze v sobotu a v neděli. Celý park je dle mého postavený spíš na AM nebo enduro kolo, pokud vás to ale táhne k vyšším zdvihům, bude potřeba trochu víc šlapat, přece jenom, kopec tady není úplně velký. A v případě že sem dojedete bez kola, není problém půjčit si frírajďák od Spešlu, navíc kolo z půjčovny na celý dne znamená celodenní permici zadáčo, a to je jak všichni víme ta nejlepší cena!

Pro závoďáky ještě unikátní nabídka, na Kyčerce se 11. 10. uzavře série WBS, takže kdo potřebuje, padejte trénovat!