Spotcheck: nově otevřený Singletrail Moravský kras

Autor: Keli, kategorie: Spotcheck, vydáno: 28.4.2016

Tak nám otevřeli traily! Který, paní Millerová? Singletrail Moravský kras už stojí a jezdí. Samozřejmě jsme byli u toho.

Samozřejmě jsem nebyl u sobotní otvíračky, protože chuť na to motat se na nových trailech spolu s milionem lidí, co přijeli na testfest, úplně nebyla.

Takže klidná neděle, trochu si pospat po sobotní Kálnici a vyrazit směr ATC Olšovec.

Možná budu vypadat jako kkt, ale už sem něco trailcenter projel a v hlavě se mi už tak nějak vytvořil mustr jak je hodnotit. A proto budu i v případě Krasu postupovat úplně stejně. Jako první, když někam jedu, řeším samože to, jak se tam dostat, kde zaparkovat, kde se informovat… No vím, že jedu směr Jedovnice, když mě bylo šest jsem byl dokonce s našima v ATC Olšovec, takže vím na jaký straně rybníka to je. A to je moje velká výhoda oproti „přespolním“, páč pokud hodíte adresu kempu do GPS v jabku, vyplivne vás to přesně druhou stranu rybníka. Oukej, vím, že tam ne. Teď chytit odbočku. Na tu stranu, na kterou chci. Nepodařilo se, takže otočka u sámošky a pokus dva, tentokrát už trefovaná. Na kemp vás navede 1, slovy jedna vybledlá cedule metr na metr, která je navíc až za odbočkou. A navíc navádí na kemp, o trailech ani půl slova. Takže si jedu, přichází problém dva. Vyznačené parkoviště? Trailcentrum? Občerstvení? Mapa trailů a areálu? Ovčáček zpívající hymnu? Ani jedno tady v neděli při otvíracím víkendu nenajdete. Infrastruktura se opravdu nepovedla, ba naopak je spíš tragická. Beru, že se jedná o nově otevřenou lokalitu a chápu, že se prostě nepovedlo postavit trailcentrum. Ale všude jinde bývá zvykem označit parkoviště, kam to můžu zapíchnout. Pak vyznačit cestu k parkovišti od hlavní silnice. Taky na to parkoviště třeba hodit velkou mapu trailů. A nedejbože i vyznačit jak se od toho parkoviště dostat k trailům.

Zapíchnu to na parkále u recepce kempu a už při vybalování kola ve mně žluč stoupá. Ok, dám si tatranku, a vydám se k trailům, to mě uklidní… hmmm… Ani ne, pokud si jídlo nedovezete, v neděli dopo tady prostě nic nepořídíte. Otvíračka? Za-jí-ma-vý. Ještěže tady kámoši byli včera, protože jinak je šance na nalezení trailů naprostá nula. Pokud stojíte v kempu, je první značka výjezdového trailu cca kilometr daleko uprostřed lesa. Je sice hezký, že vím kudma na traily, když se vydrápu na lesní asfaltovou cestu nad kempem. Jak mám ale vědět, že mám jet na lesní asfaltovou cestu nad kempem?

Všechno beru, mockrát sem hledal ilegální traily za pomoci šesti lidí na telefonu a GPSky. Ale pokud se profiluju jako regulérní trailcentrum se zaměřením na širokou veřejnost, tak prostě na otvírací víkend musím naladit v první řadě infrastrukturu, protože to je to, co rodinky s dětma co sem jedou utratit peníze, řeší nejvíc. Řekl bych, že každej, kdo někdy někam jel s autem plným lidí. A ti lidi spolíhali na jeho navigační a řidičský schopnosti, zná ten pocit motat se v bohem zapomenutý dědině též známé jako Jedovnice s nulovou šancí zjistit, kam mám vlastně jet. A není to něco co bych rád zažil víckrát.

Ale naštěstí vím kudma, takže kempem nahoru až dokud nenatrefím na asfaltku, po ní rovno skrz závoru a na první vidličce DOLEVA. Odsud už je značení naštěstí cajk. Kousek po asfaltu a pak příjemnej stoupací trail, z něj lesní cesta, zase chvilka stoupání po trailu a jsem nahoře. Sedlovku dolů a první sjezdování. Pár klopek a pár boulí a hladina nasranosti zase hodně klesá. Ono ostatně mě uklidnil už výjezd, protože způsob jakým v Jedovnici nastoupáte výškový metry je velice snesitelnej. Už po pár metrech víte, že člověk co traily stavěl, umí jezdit a stavět. Moc pěkně uplácaný klopky a boule/dvojáky před kterýma stačí malinko přišlápnout a jdou načisto. Předpokládám, že jakmile se traily líp vyjezdí, pojede povrch ještě líp a ani šlapání nebude potřeba. Pár metrů po společným „start trailu“ a jsem na asfaltu. Rovno na nejdelší a nejlehčí jedničku, doleva dvojka, doprava nejtěžší, trojka. Samozřejmě hned z první na trail číslo tři. Kus po lesní cestě a odbočujem doprava. Chvíle stoupání a pak jste v bikeparku. Trojka není nic jinýho než vyhlazená bikeparková trať, našejpovaný lavice, krásný klopky, velice rychlé, velice zábavné. A jak se hned první jízdu ukazuje, velice nebezpečné páč prostřední, nejrychlejší pasáži už na nás kdosi mává z vrcholku lavice. Partička kluků na XC kolech, jeden z nich má rameno venku, sanitka hned pod trailem. No pokračujem dolů. Trojka je super, je rychlý, zábavná, hopsavá a jde skoro komplet bez brzd, tak to má u flowtrailů být. Škoda, že výškový metry naklesáte docela rychle. Ale každopádně trojka je suuuper. Tákže znova nahoru, tentokrát je na řadě trail číslo jedna. Jednička je to nejšlapavější. No vlastně je tak nějak pořád do kopce. S výjimkou pár super hopsacích míst. Bohužel po každých 20 vteřinách orgasmu následuje 5 minut výjezdu. A na závěr ještě další kopec. Na XC tréning oukej.

Zbývá dvojka. Dvojka je výrazně kratší než jednička ale tak díky tomu výrazně zábavnější a daleko víc z kopce. Zase hromada klopek, boulo-dvojáků a lavic a tak vůbec super trail. Slabé místo dvojky je jenom její poloha, protože váš čeká cca kilák po asfaltu lesem na začátek trailu a stejná vzdálenost po tom, co trail skončí zase zpátky ke stoupací trase. Ale oukej, dvojka za to docela stojí.

Celý okruh, tzn. všechny tři okruhy mají prý něco okolo 30 km, dávám všechno a na závěr ještě třetí pro pobavení. Sbalit se a domů.

Po cestě domů mi docela vrtalo hlavou jak Kras shrnout. Je to něco mezi Lipovskýma stezkama a traily v Novém Městě na Moravě. Jednička je čistě XC s pár bikepark místama, dvojka je tak pade na pade a trojka pure bikepark. I přes zatím nezvládnutý věci okolo jsou traily v top stavu a supr zábavný, navíc maj konečně za barákem trail centrum i Brňáci. Jéééééénže. Coby enduro wannabe mi xv tratě s regulérníma bikepark prvkama sedí, z tréninkovýho hlediska je oukej si občas zadupat a pak se odměnit hopsáním a nasráním to do všech klopek, co poznám. Co ale udělá XC jezdec/hobík na kole/rodina s dětma, kteří si přišli zajezdit na cestičky do lesa a najednou narazí na sérií tří, poměrně velkoryse, našejpovanejch lavic za sebou? Nebo třeba dva zrychlovací sestupáky, které vás vyhodí ve full speedu na šejplou, baj voko čtyřmetrovou lavici co fááákt kope? Následky druhého zmíněného jsem viděl na vlastní oči, rameno ven, zdravotníci sem.

Ze všech trailů, co sem kdy jezdil, mi pro běžného smrtelníka přijde Jedovnice asi nejnebezpečnější. V klidu si kroutíte cestičku v lese hecujete s kámošema chrtama výjezdy, probíráte, co bylo včera na bikeforu, nadáváte dětem a najednou sešup dolů, ostrá klopka, dvojskok boulí, lavice, klopka, dvoják, lavice, přejezd potoka s brutální kompresí dole, sestupák, klopka. Smrt někde veprostřed pokud jste v životě nebyli někde v bikeparku. Druhá možnost je jet krokem a tím pádem docela likvidovat odpaly, maximálně se vydrcnat a dojet dolů spíš nasranej.

Pokud jste bikeparková krysa, Kras vám sedne, jste-li ochotní mezi výše zmíněnou pasáží absolvovat trochu šlapání.

Pokud jste endurozávoďák, bude vám trochu chybět takovej ten pocit z ježdění po lese, protože na trailech nepotkáte ani jeden kámen, kořen nebo cokoli přírodního. Výborně si ale zadupete, zaskáčete a zazatáčíte.

Definitivní ortel? Je to super. Ale musíte vědět kam jedete, jak najít traily a chtít jezdit v bikeparku v lese.

Foto: web singlekras.cz