Test: elektro enduro KTM Macina Egnition 160

Autor: Keli, kategorie: Test, vydáno: 25.7.2016

Přiznávám se předem, nejsem fanda elektrokol, respektive jejich v MTB odvětví. Elektrokolo jako dopravní prostředek je výborné, ušetří námahu, zvýší tvoji rychlost, za elektrokolo jako přibližovadlo hlasuji všemi deseti, ale elektrobajk do terénu příliš nechápu. Jednoho vysoko zdvihového ebika jsem na dolekop.com již testoval, před několika lety to byl Lapierre (Test: allmountain elektrokolo Lapierre Overvolt FS 500) a mne zajímalo o kolik se elektrokola do terénu posunula za tu dobu.

Rakouská značka KTM svoji budoucnost vidí hlavně v elektrokolech, alespoň takový jsme měli dojem z představených kol na Eurobike Media Days, jeden chrtí XC maratonský speciál, jedna super závodní silnička a zbytek vše s elektromotorem. Jedním z takových kol bylo i KTM Macina Egnition, 160 milimetrů zdvihu vepředu a vzadu, prostě elektro enduro kolo. Nejedná se o produkční kolo, ale o model určený pro testování, takže jej v katalogu nenajdete, tedy v této konkrétní komponentové skladbě, rám je shodný s modely Macina.
Co se týče geometrie, tak na první pohled se mi zdála vidlice hodně postavená a zadní stavba ukrutně dlouhá, po pár metrech jízdy jsem ale o tento pocit přišel, tedy pouze u vidlice. A katalog to potvrzuje, hlavový úhel je 66 stupňů a řetězové vzpěry jsou neuvěřitelných 494 milimetrů.

Koncept kola je tradiční, pohonná jednotka je umístěna ve šlapacím středu, kde je i převodovka skrze kterou motor dopomáhá tvému šlapání. V sériovém provedení se samozřejmě chová podle mustru: „nešlapeš, nejedeš“, ale očipovat řídící jednotku není problém, internet je plný návodů na „nešlapeš a jedeš“ – očipuješ a máš z kola malou motorku.

Kolo bylo osazeno novinkou od SRAMu sadou EX1 – řazením, pastorky a šaltrem speciálně určeným právě pro elektrokola. Jediný viditelný rozdíl je řazení, které umožňovalo řadit pouze o jeden rychlostní stupeň a to jak na lehčí, tak na těžší. Prý je to kvůli ochraně řetězu a pastorků při řazení pod zátěží. Praktické to není ani trochu, pokud jsi zvyklý si pod kopce odlehčit převod o víc stupňů, tak tady neuspěješ, cvakáš a cvakáš. Asi to chce chvíli zvyku a myslet hodně dopředu, co chceš vlastně do kopce jet za převod.

Problémy všech současných elektrokol jsou dva, jedním z nich je váha, baterie a motor, to je zátěž, kterou na normálním kole táhnout nemusíš, toto KTM vážilo cca 22 kilo a taková váha je poznat v každém okamžiku, od manipulace s kolem až po jízdu. Druhým problém je dojezd, při maximálním režimu dopomoci (Turbo) ti kapacita baterie mizí před očima. Ostatně jiný režim ani používat nechceš, protože zábava je ta obrovská dopomoc motoru. Při nižších režimech, obrazně řečeno, je to spíš dopomoc, co vyrovnává zvýšenou váhu kola.

Ovládání dopomoci je stejné jako u všech elektrokol, tlačítky u gripu a nebo přes monstrózní displej u představce. Ten je multifunkční, umí kromě věcí co každý tachometr, také navigovat, měřit tvoji vydanou energii… …není to trochu ironie, měřit vydanou energii na elektrokole?

Jízdní vlastnosti jsou primární věc, co mne zajímalo. Bude to použitelné nebo ne? Přiznám se bez mučení, že to použitelné je. Kolo je sice trochu jako tank, ale rozhodně není poznat, že jedeš na 22 kilovém kole, dlouhá zadní stavba a položená vidlice rozhodně neprospívá obratnosti, dle očekávání kolo nechce příliš ochotně zatáčet. Taktéž udělat bunnyhop je obtížné, ale ne nemožné, to samé platí i o skákání, kolo do vzduchu nejde extra ochotně a rychle klesá. Ale na tomto typu kola to rozhodně není o skákání.

Díky hmotnosti rozložené blízko těžiště se kolo ovládá relativně snadno, když nešlapeš, tak máš pocit, že jedeš na běžném, jen hodně těžkém kole. Ale jakmile si přišlápneš, začnou se dít věci. Kvůli převodovce a dopomoci nemáš vůbec odezvu v pedálech, i malinkaté přišlápnutí elektronika vyhodnotí jako šlapání a motor ti přidá, takže v terénu ve sjezdu se na jakýkoliv režim dopomoci fakt bojíš. Zákon schválnosti funguje dokonale a přidání přijde vždy ve chvíli, kdy se ti to nejmíň hodí. Ale zase zažiješ o to víc srandy. Pro začátečníka to může být ale i docela nebezpečná zábava. Zábava v tom pravém smyslu jsou výjezdy, na kirchbergských trailech byly i úseky horekopcom, které na normálním kole bolely, na ebiku jsem ani nezvedal sedlovku, lehce prošlapával a koukal na panoramata, no prostě kompletní výsměch všem.

A sranda 160 milimetry nazdvihované elektrokolo je, alespoň pro mne, jednou za čas si ho půjčit, zablbnout a s díky vrátit. Za mne elektrokolo je něco, co do lesa nepatří a stále silněji se rozmáhající ebikové závody jsou úplně nepochopitelné. Ebikový XC maraton na 25 kilometrů, Megavalanche na ebiku… ne, díky. A pokud doufáte, že na d:key budeme více testovat ebiky, tak doufáte marně, maximálně tak jednou za pár let.