Report: Trailduro 2019 - druhý enduro závod v oblasti Trail of Life

Autor: Dan Klimeš, kategorie: Report, vydáno: 4.7.2019

Trailduro – závod na rozjetí? Závod pro mladé jezdce? Závod pro začínající jezdce? Ať si každý vybere. Již loni začátkem dubna parta okolo Trail of Life uspořádala enduro závod po lokálních trailech. Letos akci zopakovala. A docela s úspěchem. I když …

Závod se jede po trailech, které jsou celoročně přístupné. Navíc je dovolené v sobotu i v neděli trénovat. Takže o nějakém závodě na oči nemůže být řeč. Ale vlastně proč by všechny závody musely na voči bejt. Prostě jaký si to uděláme, takový to máme.

Lokalitu Trail of life jsem sliboval Lucce už dlouho. Jako kluk jsem tam zažil úžasné chvíle a jako bajker pár akcí s lokálama, na které se nezapomíná (teda pokud bych si po těch večírcích mohl vzpomenout). Proto dorážíme na Lučinu (zázemí Traildura) v sobotu v poledne. Pár závodníků už parkuje/kempuje na místním parkále. Dáváme welcome drink a vyrážíme na Kovalovský okruh a Vojšické lúky po Orchidejové naučné stezce. Krása střídá nádheru. Notně propocení se vracíme Zmijákem (jeden ze závodních trailů) na Lučinu. Koupačka, závod na pumptracku, piva, špekáčky, rumy (na nic jiného Moravian Eagles nejezdí) a půlnoční návrat do postelí. Ranní vstávání bylo pomalejší, ale vyprošťovák a míchaný véca nás staví na startovní čáru.

Takových je nás tady něco přes sedmdesát. O fous víc než loni, ale do plánované stovky tomu ještě kus chybí. Škoda. První trail je hned nad přehradou Lučina. Od startu dvacet minut na start první erzety – trailu Zmiják. To stačí, aby ze všech tekl pot proudem. Dubnový termín se zdá z tohoto pohledu lepší. No nic, jsme tady, tak se s tím musíme nějak poprat.

Start, pár uzavřených toček mezi stromy, palba po louce, mezi stromy, brzda, plyn, motám se, palba rovnou dolů, no to není moc dobrý, nájezd do dalších uzavřených toček, pak pěkná odklopená hrabanka, kořeny, míjím juniora, který startoval přede mnou a nakonec krutá houpavá šlapačka podél vody do cíle. Tep někde na hranici infarktu a totálního kolapsu. Naštěstí na startu ani v cíli nemusíš řešit pípnutí čipu. Vše funguje bezdrátově na dálku, za což organizátorovi velký palce hore!

Tak dál. Druhá RZ je Lipinka – nejdelší a nejvzdálenější erzeta (celý závod měřil necelých 25). Chvilka napětí a jdeme na to. Z kopce to moc není, tak sedlo nahoře a hrozná dupačka. Tma před očima, takže málem prolítnu skrz jednu uměle vytvořenou šikanu. Většina ale spíš šla skrz. Nikde žádná záludnost, takový pohodový hopsání přes kořeny a motání mezi stromy. I tuto erzetu jedou mladí a nadějní. Dole nahazuju hercnu a přes Radějov šlapem na trojku. Tou je Pacholek s cílem na Mlýnkách.

Cestou nás zdrží ulomená patka a bohužel taky jmenovec, který to poslal mimo trasu. Takže hasiči a sanitka a slabá hodinka čekání. Rider je trochu víc potlučený a roztrhaný, ale bude ok. Na mne to ovšem působí trochu demotivujícím pocitem, navíc mi ukrutně tuhnou nohy. O nějakém slušném tempu nemůže být řeč. Vršek motačka, další odklopenky, pak šlapavá pasáž, která je zakončená pěknýma houpačkama. Nás čeká přejezd zpět na Lučinu, kde je připravená občerstvovačka a poslední trail. Voda, buchta, chleba se škvarkovou a naposledy nahoru.

Ty voe, co to je?! Aha, tak toto je celý Zmiják. Po startu se trail nezlomí směrem dolů, ale šlapeme nekonečný stovky metrů do kopce. Na to v tomto vedru fakt nemám. Ale tím naše utrpení nekončí. Malé zhoupnutí, hážu těžší, ale … kudla, proč já si to včera nenajel?! Jinak bych totiž věděl, že po pár metrech se trail opět zlomí nahoru a pak ještě několikrát! Počet „vyjmenovaných“ slov, který mi prolítly hlavou, nejde publikovat. Po šíleným začátku se napojujeme na lehce pozměněnou erzet jedna. Ta hrabanka docela baví, zbytek už je na morál.

A to je vše přátelé. Zbývá už jen vyhlásit vítězky a vítěze, doplnit vypocené tekutiny a dojet domů. Po společenské stránce byla akce vydařená. Po té bajkové bych Trailduru pár věcí vytkl. Za prvé termín: vrátil bych se k tomu dubnovému – na začátek sezóny, na rozjetí, proč ne? Za druhé začátek 4. erzety je fakt zlo. Příště jinak a radostněji. Za třetí cena: 600,– za 4 kilometry erzet, navíc po veřejných trailech, je moc; a mládež (jeli pouze RZ 1, 2 a 4), pro kterou to je ideální závod, platila stejně, ale při vyhlašování byly jejich ceny pro vítěze slabší než pro dospěláky.

Ale ať nekončím negativně. Pořadatelé přislíbili organizaci dalších závodů. Ten příští se pojede na Kyčerce. Necháme se překvapit, tam by to mělo být jezdivější.

A ještě jedna zajímavá informace – chlapy vyhrál pardál Vlasta Hynčica za osm a půl minuty utrpení a baby těsně Téra Vybíralová.

Foto: Vlado Marko