Report: premiéra Bike Garage DH Cupu na Kareši byla více než úspěšná

Autor: Čert, kategorie: Report, vydáno: 22.7.2019

Sjezd byl, je a snad i bude formulí jedna cyklistiky. Disciplína extrémně zajímavá pro diváky a extrémně náročná a zábavná pro jezdce. Je proto dost škoda, že oficiální český pohár není a sjezduchtiví závoďáci si musí vystačit mimo MSDH Cupu s jednotlivými lokálními závody. Z iniciativy Romana Hájka, organizátora DH Myšák z minulých let, nám všem teď vzniká zatím malý (ale náš), sjezdový seriál Bike Garage DH Cup. A první kolo se jelo na Kareši a my byli u toho.

Jasně, Kareš nejsou Champéry, ale kluci ze Zevl týmu se snaží, aby byly tratě kompletně naladěné, Hája zařídil čipovou kobercovou časomíru a Jeseníky zařídily počasí. Ti první dva se teda snažili daleko víc než ten poslední. Ale k tomu se dostanu.

Závod byl naplánovaný na celý víkend, sobota přes den trénink DH, odpoledne dual na sjezdovce a pak pekelná párty. No a neděle dopolední trénink a od jedné hodiny start první měřené jízdy.

Výhoda tohohle je, že my, zaneprázdnění, můžeme dorazit až v neděli, potrénovat, zazávodit a přitom stihnout v sobotu i rodinné, pracovní a jiné všemožné povinnosti. Já a Znojemská Raketa tím pádem přijíždíme v neděli ráno a potkáváme skupinku lidí, která vypadala jako by se vyhrabala z ruin čerstvě rozbombardovaných Drážďán. Večírek podle všeho stál za to. Ostatně, Zevláci za to umí vzít a párty ke sjezdu vždycky patřila. Z útržků rozhovorů jsme vyrozumněli, že okna byly povýšeny na dveře a „došlo nám sklo a někdo nám málem včera rozbil prosklenou ledničku. No ten jak sem ho na ňu žduchnul při pogu“. Víc asi netřeba dodávat.

Nicméně počasí vypadá, že by se mohlo jakž takž umoudřit, v noci sice pršelo, teďka už ale tratě vysychají. Tak to tam jdu Kellysem s Richardem a jeho Furyí loupnout.

Závodní trať je mírně přepáskovaná DH lajna. Začíná pár metrů v hrabance dlouhou táhlou a uklouzanou pravou zatáčkou. Ta je zakončená klopkou, která vás vyplivne přímo na hliněné schodiště. Následuje přelet kořenů v odklonu, rockgarden, seskok ze zídky do extrémně mokré a slizké klouzačky. Ostatně, ono když v noci prší, žádná část trati není zrovna vyprahlá. Pak pravá klopka, levá klopka, trocha kamenů a už se štelujete vlastně na jediný skok na trati, gap přes cestu. Ten není ani tak velký a děsivý, jako je velmi krátký a velmi uklouzaný jeho dopad. Protože ten vás i při plném brždění vyplivne do hodně zavřené klopky v hodně vysoké rychlosti. Docela na srdíčko pasáž, protože sotva dopadnete, už jste hodně rychle v klopce a zase venku z ní. Pak nálet do lesa, kameny, kořeny, slizko. Dvě esíčka mezi stromy, druhá rockgarden a jsme vlastně v cíli. Délku v metrech netuším, časově je to někde přes minutu. V zábavnosti a klouzavosti je to level tak tisíc. Trať je sice relativně krátká, což ovšem většina jezdců kvituje. Protože, třeba mně takhle víceméně vydrží dech až do cíle. Příjemná změna.

Dáváme pár jízd a mlaskáme si, jak se trať příjemně vyjíždí, vysychá a zrychluje. Času do startu je pořád dost, jelikož trať není dlouhá a lanovka jezdí dost rychle. Ale. Pak je naše dobrá nálada zřejmě trnem v oku někomu v Polsku, protože nám sem posílají bardzo fajny mrok bouřkowy. Takže to někdy okolo 12 zapíchneme, jelikož na nás a hlavně na trail padá fakt dost vody. Rozhodnutí bylo jasné a rychlé. „Počkáme v suchu až na závod a pak se uvidí.“ Já se téhle metody držím, Raketa si srabsky vyčíhne chvilku, kdy prší trochu míň a dá jednu jízdu. Překvapivě není až tak zašvihanej jak jsme čekali. Prej dobrý. No a pak začlo pršet víc.

Netřeba to dál rozepisovat, Polská fabrika na dešťové mraky naštěstí vypověděla službu chvilku před jednou hodinou, takže na startu na nás nepršelo, to je pozitivní. Když stojím na startu s komplet zalepýma kuframa blátem a klučina startující přede mnou jde v první, výše zmíněné dlouhé-táhlé-odkloněné-pravé na rypák, to už tak pozitivně nevyhlíží. „Tak to ti dám asi delší odstup, než se zvedne, že?“ hlásí kolega starťák. „…no to asi nemusíš, myslím že ho ani tak nedojedu.“ Dodám já, odevzdaně vyrýpávaje si bláto z podrážky boty.

První jízda je jedním slovem tragická. Na blátě jedu letos poprvé, na kole sem už párkrát jel ale moc to není poznat. Všechno klouže, já jedu jak jelito…ale vlastně je to sranda. Ostatně, jsem na kole, o moc lepší už to být nemůže. Bahno cáká na všechny strany a já plním hlavní plán, užít si to a nejít na rypák. Jak Ríša shrnul dole, „Taktika dobrá, v první jízdě sis nenasadil laťku moc vysoko, takže v tý druhý určitě zrychlíš. Minimálně pomaleji to už nejde.“

Druhá jízda se jede hned po tom, co umyjeme kola a sundáme bundy (protože dokonce vylezlo slunko). Klouže to míň, jede to líp. A já se snažím výrazně si zlepšit čas. Tím pádem řemotivovaně sekám jednu chybu za druhou, dvakrát jsem se téměř zastavit. A stejně tři vteřiny dolů. Taktika byla dobrá, laťka byla velmi nízko! Závod paráda, jenom mě celou dobu docela mrzí, že můj letošní kolega, Kellys Noid ve 29 umí jezdit výrazně rychleji než já a asi by to i rád předvedl. Oproti našemu minulému setkání ale vidím značné zlepšení, tentokrát už mě tolik neshazoval a dokonce ani nedefektil. Moje hlavní dojmy jsou, že tohle kolo šíleně jede a dokonce i na mokru pekelně dobře drží. ThinkLink odpružení se fakt povedlo. A mít tam tam trochu širší ráfky, možná by se guma zakusovala ještě líp.

Jinak Pro servisní tip – pokud máte náhodou doma tragické úzké a hlavně non-bezdušové ráfky a trápí vás defekty, nevěště hlavu! Tenhle problém jsem na Kellysu vyřešil za pomocí 26" duše a hodně mlíka. Duše by měla být ideálně Maxxis nebo Schwalbe, protože ty mají rozebiratelný ventilek skrz lepší foukání a dolívání mlíka. Duši říznete napůl, ventilek dáte tam, kam patří ventilek, nasadíte plášť, nalejete dostatek mlíka pak už jenom foukat a doufat. Tradá, gheto bezduš je na světě! A mě zatím drží bez problémů skoro měsíc!

Čest všem, kteří letěli i na bahně docela palici, nejrychlejší byl Pepa Fencl, za ním na druhém místě Honza Frelich a top trojku uzavřel Dan Fabok.

Bike Garage DH Cup Kareš byl lokální DH závod jak má být. Pěkná, i když relativně krátká trať, podle všeho kompletní večírek kde jsem bohužel absentoval a doteď mě to mrzí, boží atmosféra a podchycená organizace. Bohužel, počasí zřejmě vystrašilo spoustu účastníků a tak se nás na kopci sešlo asi jenom třicet, což je na takovýhle závod opravdu bída. Hanba vám všem, co jste radši seděli v neděli u detektivky a nešli se zlehka zabahnit. Další možnost, možná tentokrát bez toho bahnění se, bude 31.8. v Karlově na druhém díle tohohle seriálu. Dík Hájovi i klukům ze Zevl týmu, tohle byl DH závod jak se patří!

Fotky: Dan Černoch