Report: WBS Podkopná Lhota - Kule závodil se světlem i bez

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 16.8.2019

Podkopná Lhota má jedno specifikum. Jezdí se tu rally a ti stejní pánové, kteří umí zorganizovat závody rally, rozhodně nemaj problém zorganizovat bike rally. To dává smysl. No a když můžou mít auta světla, proč by nemohly i kola. Takže v pátek se tu tradičně jezdí night race a je to velká čurina. To chápe i Kazzi. Jedinej, kdo to nechápe, je Ríša, kterej prostě trvá na tom, že páteční večer nutně musí strávit válením se na gauči a tupým zíráním na blikající obrázky, tudíž se Šímou dorazí až ráno. Bóóóóhááááá. Ještě to zkouším ukecat, ale kde nejsou dveře, tam prostě není cesta.

My máme každopádně jasno a ve 3 už sedíme komplít namašlení ve stěhováku a valíme směr Kopná. Parkoviště je zároveň točna busu, a protože my nejsme ani trošku kreténi, parkujem přímo před zastávku. Kdo by se stavěl s párty stanem, když je tu erár, že? Kolem páte sme ready trénovat a šlapem hore. Dáme pár jízd, levou a pravou, kterou stačí jezdit od penzionu, neb její horní část se pojede ještě párkrát večer. Dole v cíli potkávám týpka a protože už toho mám celkem dost, ptám se, esi nebude mít místo v shuttlu. Týpek shuttle nemá, ale evidentně ho potřebuje víc než já. Na zadním kole si totiž vytvořil spinner. Rozuměj, mezi přírubou a uchycením kotouče jaksi chybí spojení.

Ty voe co to je za náboj, to je na reklamačku ne?
Vůbec netuším.
Otáčím zadním kolem až se doberu k nápisu Author Bicycles
Aha, tak to nereš. V tom lepším případě ti to zamítnou, v tom horším dostaneš stejnej…

Počkáme, než dojede táta Peti Pekařa s dodávkou a jedem nahoru. Mezitím obdivujem jeho novou Metu a hejtujem spinner náboj. To se mi nezdá příliš bezpečné. Dem si dát ještě jednu jízdu. Petr se s tím moc nes*re, dole my vysvětluje, že mu novej pevňák sedí líp, jak jeho starý DH, tak to tento víkend zkusí v jiné kategorii. Chápu a rozumím. Frenchie, co má HT, taky ze Strajva jen občas utře prach.

Nechám se ještě jednou hodit nahoru, počkám na Kazziho a dem porešit registračku, véču a chvilku vychillovat. Ze zastávky vidíme pěkně na trať, takže nám to moc dlouho nevydrží, přece jenom střelci hrotící jednu jízdu za druhou sou velkej motivační faktor, takže se oblíknem a dem to najet. Kazzi se trochu pere s jediným skočkem na trati, já to nechávám na odborníkovi a svezu se jednu jízdu za Jirkou Frýželkou. To je víc než dost, takže du zase k autu, kde už je bus tribuna zaplněná místními nezletilými fanynkami. Namašlíme světla a čekáme na pokyn pana ředitele.

Ten přichází lehce po 9té. Pobalíme se a tlačíme. Nahoře je veselo. Ani nevím jak a sem na řadě. Osvícená start hut trošku mate, takže málem zapomenu zapnout lucernu. Naštěstí to klapne, takže prvních pár zatáček nemusím jet poslepu, pěkně si do nich posvítím, mám z toho dobrej pocit. S dobrým pocitem přehrotím trošku skok, takže musím ťukat brzdu…sakra..kolem penzionu, sešup k myslivně a hotovo. Zahodím kolo a du fandit na trať (rozuměj mlátit víkem od popelnice v poslední zatáčce, ale bordel to dělá slušnej). Počkám na Kazziho a dem na druhej špíl. Já jedu hezky čistě, dole mrknu na čas, zlepšení o 1.3 je světelnej rok a tuším, že tohle bude silný. Kája ovšem tolik štěstí nemá. Po 5ti metrech se mu vypne světlo a v rukavicích ho ne a ne zapnout. Takže stopka, sundat helmu, zapnout světlo.....Mezitím projíždí týpek startující za ním. Kazzi ho pouští a chytá se za něj. Udržet se není problém, takže si ho povodí až ke skoku, kde si počká na klasickou chybu – týpek skáče rovně a tam ho směrem doprava „předskočí“. Od diváků se ozve něco mezi zděšením a nadšením, z majku se ozve lehké zaváhání, tohle asi nikdo ještě nežral. Dole vidím, jak Kazzi nadšeně cosi vysvětluje týpkovi, kterej vypadá, že absolutně nechápe co se právě stalo a lehce zmatenej odchází, předpokládám, vyměnit trenažéry.

My dem udělat to stejný a na vyhlášení. Cenu za best trik bohužel nebere Kája ale Maloch za svůj „suicide no-pravý spd front flip to half spin landing“ a tím je dnešní ofiko program uzavřen. Teď už zbývá jen naladit taktiku s otrokovičákama a na to se moc těším. Dáváme limču a párky a v nejlepším nám přichází na pomoc i pan ředitel, kterej teda pozvedá zábavu na úplně jinej level. Myslím, že takhle sme se nebavili aspoň 6 let, že Haffe? :D Když už je taktika vyladěná až po strop, je čas to zabalit a jít spát. Já nafukuju matračku do kufru, Kája bere stan a mízí do polí.

Ráno mě budí kvílení pneumatik. Ne to není závod, to jen Šíma parkuje. Samozřejmě zachvíli už mám v autě hlavu od ucha k uchu se usmívajícího Říši a za ním trochu otráveně leze mistr volantu. Klasika, nic novýho. Vyhrabu se a du pro snídu. Mezitím se vyhrabe i Kazzi z lesa, takže se hodíme do gala a dem to trošku projet.

Se Šímou se nedá jezdit do kopce, s Ríšou zase z kopce a s Kazzim vůbec, takže se odděluju a jezdím sám. Cestou nahoru vždycky potkám ňákou dodávku, která mě ochotně zahákne za okýnko a tak se hezky shuttluju. To se prej ale nesmí a taky za to dostanem od pana ředitele pořádně zjebáno (ne to nebylo sprdnutí, to byl prostě normální pojeb). Sem z toho tak rozhozenej, že zůstanu stát mezi futrama na toaletu a jenom na sebe s Peňou koukáme, kerá bije. Tohle je ten týpek co s náma včera večer dojížděl grilovaný párky? Ale cajk, andrstend, bezpečnost na prvním místě, takže se při první příležitosti omlouvám, že jako fakt sem nevěděl a sypu popel. Dobrý, tím je dotrénováno.

Počkáme na závod a dem na to. První jizda, tipuju tak 3 místa, kde sem to totál nedoku*vil. To nám to pěkně začíná. Dobrý, stáhnu v druhé. Druhá jízda pocitově o moc lepší, ovšem čas o desetinu horší…wtf? Zato Ríšulka se zmáčkne a vyprdne 3tí čas. Samo to hned ví úplně všichni, představuju si to asi takhle: „Čau, jak se máš, dlouho sem tě neviděl a teď sem zajel třetí flek. Tak zas někdy, čau..“

Dáme chvilku pauzu, burgr nemaj, tak si dávám párek a dem zkusit druhou RZ. Šíma, se kterým se taháme o desetinky, se mě snaží znervóznit na startu. Bohužel já takhle nefunguju, ale úspěšně zvládá znervóznit sám sebe, takže dostane v každé po dvou sekundách a je po taháni. Jedinej, o koho mám strach, je Richard, kterýho vezu domašov a já vím, že esi se v poslední rozvěsí a ten 9tej flek celkově neudrží, budu to poslouchat až do Brna. „Nojo…výsledkáři…“, komentuje to Haff. Takže jakmile dojedu dolů, běžím checknout ani ne tak svůj, ale spíš jeho čas. – „Jak je na tom ta Vokurka?“ – „Číslo 33, že?“, ptá se pan startér pro ujištění a hned hlasí čas jak přes kopírák. Yes, mám možná větší radost než on sám, ovšem to neznamená, že nakonec nemáme stejně celou cestu s Kájou přednášku o závodění. Proč já ty ložiska měnil…

Tentokrát ani nemá cenu psát nic závěrem. Kopnou si prostě musíš zkusit. Díky všem a příště zas!