Test: Orange Alpine 6E - první ebike kultovních Angličanů

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 9.9.2019

Ebike je téma na dlouho. Mnozí na něm jeli, mnozí ne. Někdo ho nesnáší, někdo miluje. Je to složitý. Já jel na hromadě ebiků, ale vždycky to byly testbiky. A vždycky mi přišlo, že za tímhle kusem železa s krabicí mezi klikama je hromada zábavy na uzavřené trati, kterou ale s testovačkou nezažijete. No tím pádem padlo rozhodnutí – potřebuju vlastní ebike.

Proč vlastní ebike? Protože testovačky jsou fajn, ale když vám dojde, co všechno by se na elektrokole dalo dělat a nemůžete, protože třeba – nemáte bezduše a defektíte, máte levný vzduchový tlumič, nemáte kolo naladěné vyloženě na sebe. No a v neposlední řadě jste omezení limitem dopomoci do 25km/h. Tohle všechno se ale na vlastním ebiku dá vyřešit.

Základ je samozřejmě rám. Z mého pohledu je samozřejmě nejlepší volba motoru Shimano E8000 a rám s co největším zdvihem, co nejjednoduším řešením, které nebude náročné na servis, zároveň s obří životností a velmi sjezdovou geometrií. Asi už víte kam mířím. Loni jsem jezdil Orange Alpine 6E díky Singltrek Distribuci – https://distribuce.singltrek.cz/ . A na kole mi vadila jedna věc. Tenhle mini sjezďák totiž dost blbě jezdil do kopce. No tak jsem si letos pořídil to samý, ale s motorem. 160mm zadního zdvihu, 64,5°hlavového úhlu, 12mm BB drop, 430mm zadní stavba a hlavně pro ebike specificky protažený reach, Mko je totiž dlouhé v tomto rozměru 463mm. Proč? Protože na ebiku se prostě jezdí jinak, víc vepředu, víc se šlape a právě proto udělali v Orange víc místa vepředu.

Rám mám. Rám který dělá to co chci a nebude ode mě vyžadovat vlastně nějak zásadní péči a údržbu. Teď to chce podvozek. No, prostě jsem doteď nejel na ničem, co umí líp udržet zadní i přední kolo na zemi, než jsou žlutí švédi. Ohlins pružinový tlumič dozadu a vzduchovou vidlici RFX36 Evo dopředu. U vidlice mi jde samozřejmě hlavně o to, aby nebolely ruce a aby bylo přední kolo přimáčklé k zemi. V tomhle ohledu se ebike od běžného kola vlastně neliší, snad jenom s tou výhodou, že přidaná hmotnost umožní lepší fungování vidlice a zvýší stabilitu. Tlumič to má na ebiku o kus složitější. Nejenom že by to samozřejmě nemělo drncat, ale on by měl dokázat v první řadě v každém případě držet zadní kolo přitisklé k zemi, aby se mohl přenášet výkon. A to i během šlapání v rozbitém terénu, protože na elektru prostě šlapete pořád, aby to jelo. Proto považuji volbu tlumiče a hlavně jeho možnost správného nastavení, za naprosto zásadní pro jízdu. No a nic lepšího než Öhlins jsem zatím nenašel.

U Ebiku se vlastně pořád budeme motat okolo trakce zadního kola. Volba kol padla na karbonové Quai M30, protože vydrží moc, mají vnitřní šířku 30mm a jde mezi karbony o relativně dostupná kola. Ačkoli jsou obě kola obutá do „jenom“ 2,5 palcových gum WTB, asi bych dozadu snesl něco ještě většího. Ovšem pouze v kombinaci s co nejtužším casingem a takových gum bohužel na trhu moc není. Pořádná 2,6 – 2,7 by dokázala ještě líp přilnout k zemi a DH butylová výztuha pohlídá defekty. Jelikož svět někdy není tak, jak bych si ho představoval, nahodil jsem WTB Judge dozadu a WTB Vigilante dopředu, obě ve verzi Tough, zadek tvrdší Fast Rolling (lepivá guma na ebiku je vzadu hodně zbytečná a hlavně drahá protože vzorek opravdu hodně mizí) a High Grip předek. Naprosto zásadní mi pak přijde bezduš a ochrana proti defektu MrWolf Banger. Je to sice asi nejtěžší varianta, nicméně to na Ebiku neřešíte a defektit fakt nechcete. A přitom právě to, je na rychlém a těžkém kole velmi snadné.

Co naopak až tak kruciální pro jízdu není, je pohon s velkým rozsahem. Mít Ebike na Eaglu je možná hezká věc, ale pokud nemáte tiskárnu na peníze, dokáže se to dost prodražit. Zatížení řetězu, kazety i převodníků je o 250W vyšší a tím pádem jejich životnost prudce klesá. Já volím jednoduchý a ekonomický pohon Shimano 1×10. Kazeta s rozsahem 11–42 zubů, přehazka Deore a řazení Saint. Desítkový řetěz (pokud použijete třeba silniční Campu) je fakt na dlouho, přehazka nic nestojí a chodí slušně, řazení má super přesný chod a rozsah kazety je naprosto dostačující. Každopádně při agresivním ježdění doporučuji vozit několik rychlospojek na řetěz, hodí se to.

Zbytek už jsou v podstatě věci „co dům a dílna daly“ případně testovací komponenty jako brzdy TRP Trail SL G-spec. Trailové brzdy odvozené od sjezdového modelu jsou novinka pro tenhle rok a kde je víc prověřit, než na těžkém ebiku. (První zjištění bylo, že to chce rozhodně 200mm kotouče) kokpit dodal Funn, sedlovka Max1 má sice jenom 125mm, ale vzhledem ke své ceně zatím prokazuje skvělou spolehlivost. Až na tragickou páčku, která musela být z důvodu nekompatibility s brzdami vyměněná za můj oblíbený KS SouthPaw.

To by bylo téměř všechno, co od svého Ebiku vyžaduji a co testovačky nemají. Až na jeden velikostně drobný, ale naprosto zásadní komponent. Ta malá šedá krabička je BadassBox od německých https://www.badassebikes.com . Tahle malá krabička má v sobě totiž baterku a funguje v podstatě na principu rušení signálu snímače. Každého druhého. Nevýhoda je, že vám špatně ukazuje tachometr. Chápající ale už tuší, že výhodou je téměř neomezená rychlost dopomoci. Prostě si kolo myslí, že jedete o půlku pomaleji a pomáhá.

Samozřejmě, důležitá vsuvka stran bezpečnosti. Otevřený ebike používám jenom na uzavřených tratích a místech, kde fakt vím, že téměř nepotkám lidi. Je to sice legrace, pálit si to rychle, ale taky to vyžaduje dost přemýšlení. Jednak třeba o tom, kde zrovna může vyskočit houbař z křoví a kde vyběhnout dítě na cyklostezku. Největšího majzla si ale musíte dávat hlavně na silnici. Proč? Protože když jste na křižovatce v autě a podíváte se levá – vidíte frajera na kole v dálce, pravá – nic nejede – a vyrážíte… Může se dost lehko stát, že ten frajer jel 45 a fakt s tím nepočítal a letí plavmo přes kapotu. Případů bylo dost.

Ebike je věc na srandu a pokud se rozhodnete obejít limit max rychlosti, znamená to, že na silnici ani veřejnou komunikaci prostě nepatříte. Mimo ni je ale samozřejmě efekt hlavně v „neškubání“. Většina trailů má prostě ideální rychlost okolo 25–30 v hodině a díky posunutí limitu vám tahle krabička akorát zaručí větší plynulost případné dopomoci.

Tím pádem mám svoje první elektrokolo. Jak se na něm jezdí?
Oproti všem testovačkám, které jsem doposud jezdil má tohle kolo spoustu výhod.
A) Je moje a kdykoli chci můžu na něm vyjet.
B) Má fakt boží podvozek
C) Nemusím se bát defektů

K jízdním vlastnostem. Oblíbené tvrzení marketingových expertů, že „náš ebike jezdí skoro jako normální kolo“ je celý postavený hlavně na slovíčku „SKORO“. Žádný ebike není z hlediska jízdy podobný normálnímu kolu. Jak řekl Jules Vincentovi: „…to není hra na stejným hřišti. Není to ani stejná liga, je to úplně jinej sport!“
Ebikováníí je prostě úplně jinej sport. Nejzábavnější je na ebiku jezdit do kopce, nebo po rovinatých trailech, v tomhle případě můžou být ty traily i dost rozbité. Skákat se na tomhle kole dá, jenom musíte čítat s tím, že potřebujete o něco vyšší rychlost. Jezdit těžké traily se na něm dá taky, ale ty traily musí být spíš rychlé, než extrémně technické. Protože síla ebiku a o to víc v tomhle setupu, jsou rychlé, rozbité tratě. Díky vyšší hmotnosti a velmi nízko položenému těžišti se na takovém kole dá hulákat z kopce opravdu, opravdu rychle. Navíc s touhle geometrií. Vypadá extrémně sjezdově, stejně jako osazení. Ale je třeba si uvědomit, že jakékoli negativa, které s sebou nese agresivní sjezdová geometrie, tj. horší jízda do kopce, pomalejší reakce v nižší rychlosti atd. atd. řeší motor. Dle mého názoru není třeba dělat na ebiku kompromisy. Prostě jezdíte rychleji i do kopce a s menším úsilím. Tím pádem je hodně zdvihu, položený hlavový úhel, pružinový tlumič a co nejširší a nejostřejší gumy nejlepší varianta. Do kopce po asfaltu je za vás vyveze motor, všude jinde je to výhoda.

Právě díky sjezdovému naladění a vyšší hmotnosti jsou klopené i odkloněné zatáčky nebo jízda v odklonu prudce zábavná, skoro až otravně snadná. Kola mám pořád přilepená k podkladu a jít do smyku je téměř nemožné. Široké ostré gumy na relativně širokých ráfcích taky dost pomůžou při brždění tohohle kolosu. Takže jo, na tomhle ebiku se bavím. Ovšem je potřeba vybrat si správný trail. Trialové poskakování v nízké rychlosti, příliš zavřené zatáčky nebo trail, který má časté změny rytmu a potřebuje často brzdit a zrychlovat? No spíš ne. Ono je sice jednoduché tohle kolo rozjet a je to docela sranda, nicméně ono zastavování není úplně snadná věc, přece jenom máte pod sebou pořádný kus železa a jakmile nabere rychlost, moc brzdit se mu nechce.

Po půl roce s ebikem jsem došel na jednoduché resumé. Ebike umí i z ne zrovna povedeného, nebo málo náročného trailu, udělat boží zábavu. Na česká trailcentra mi tohle kolo přijde jako boží nástroj, protože vám nevadí, když trail není dostatečně z kopce nebo nemá flow, prostě se vždycky snadno rozjedete. A pokud je na trailu hodně „vaty“, tj. míst, kde se nic neděje a vy jenom tupě sedíte v sedle, máte je díky motoru za sebou coby dup.

Na traily, které mě ale obvykle baví víc, tj. prudké, rychlé, technické žádný ebike prostě zatím dobrý není. Ani ebike, který jsem si vyladil podle svých představ na co nejsjezdovější setup. Jo, dokážu se na kopec vyškrábat rychleji a tím pádem si dát super trail víckrát. Jenže on mě baví na normálním kole. Motor mi je ve sjezdu k ničemu, takže jenom zápasím s hmotností navíc a úplně jiným těžištěm.

Jaký je můj finální verdikt na život s ebikem? Je to boží doplněk. Z hlediska tréninku je to boží nástroj na fýzu (i když to zní jak oxymoron), ale jelikož motor pomáhá jenom při šlapání, několikrát jsem se přistihl, že šlapu na místech, kde jsem nikdy takhle nedupal a i přes pomoc motoru mi tepovka ukazuje asi milion. Protože jedu rychle, ale chci jet ještě rychleji. A z hlediska techniky je to zase dobrá posilovna. Protože pokud umíš banána a narvat to do klopky na elektrokole, udělat to na „analogovém kole“ už bude docela brnkačka. Ebike je dobrá varianta, když jedu kamkoli, kde vím, že nejsou velké kopce nebo těžké traily. Výjezdy totiž narovná a roviny mají najednou docela velký spád, minimálně podle rychlosti. Vyslat skoky je najednou výrazně jednodušší, protože rychlost je. A opět jsem pod trailem o dost udýchanější než normálně.

Pokud se ale chystám do Alp, či kamkoli jinam, kde jsou velké kopce a dobré traily, ebike bych si určitě nevzal. Prostě to na něm není a asi nebude taková zábava, jako na klasickém kole. Mockrát se mi stalo, že jsem stál naproti zdi s pověšenými koly a říkal si „Ok, na elektrice tam vyjedu třikrát. Na klasice jednou. Ale ani ty tři jízdy dohromady nebudou taková zábava, jako ta jedna na normálním kole, i s tím trápením do kopce.“

To je můj pohled na stavbu a život s ebajkem. Co vy na motorová kola?