Report: Hardcore Blinduro není pro každého

Autor: Milan Maršál, kategorie: Report, vydáno: 4.9.2019

Byl jsem požádán abych napsal pár vět o Hardcore Blinduro a nevím jak začít. Páč jsem to nikdy nerobil. Tak to vezmu od začátku.
Závody nejezdím, snad jen na pár výjimek. Ty, co neexistujou a nedělá je nikdo, koho znám. A tam je to stejně většinou o tom si zajezdit a udělat žízeň. Každopádně jeden ostřejší neexistující kousek od Brna sem bral za třešničku na dortu a výzvu největší – mylně.

No, takže si s kemou kupujem lupeň do závodu a že konečně zkusíme to komerční duro, když už je to Hard a snad to bude stát za těch 800,– Kč. Přijde mi to sice jako vyděračství, ale prej je to v poho. Tak snad je to poslední velká částka za tenhle víkend – mylně.

Konečně přijde den před odjezdem a dovídám se že nemám ani parťáka, odvoz a kde složit hlavu. Kupčo dík :-) Nezbývá než udělat čmajz na slíbené auto ženě a dětem. A mít tak cestu i spaní vyřešené. Doma mě to bude stát víc než peníze a odprošování, ale to se vyřeší později a třeba samo. Takže vyrážím na krásnejch 353km a 4h cesty sám, pecka. Výlet se mi prodražuje o spotřebu mého mazla na 3000,– Kč – mylně Po cestě se dozvídám, že je tam přece jen banda z Brna, má ubytko a že za malý bakšiš můžu složit hlavu u nich. Kluci lejou první ligu, takže neodmítám. Tam budu mezi svejma a bude dobře, zkrátka O.B.N.P. (OkoloBrnaNaPivo) Takže rozpočet se navyšuje na 3650,– Kč, asi mě mrdne – mylně.

V Chomutově nakoupit piva, jídlo, něco na gril, navýšení na cca 4000,– Kč – mylně.
Takže konečně jsem na místě kol. 8 večer, do půlnoci křoupnout svejch 5 fešáků (dat si 5 piv), dopije se Grantska a předzávodní forma nalaďena. Ráno se moc nechce, ale do 9 sme všici ready, dávaj se míchačky (vajca) a šup ať stihnem pokec o tom co nás čeká. Jak kdyby to mělo být bůhví jak drsný. Vždyť je to pro všechny ta sranda – mylně.

Dojíždíme na místo před 10 h, dokdy se přihlašuje. 10:30 – 10:45 zmíněný pokec. Dozvídáme se, že je to podle kategorií. V kategorii jména seřazena podle abecedy, hozeno do seznamu a každý tak vyfásne číslo a čeká až na něj přijde řada, což pro nás znamená že se možná potkám s jedním z bandy přede mnou a že startuju až 12:36, bo kolik. Pecka, budu tu skoro 2h šoupat nohama. Tak tam posílám fešáka na žízeň, zastávka u dalších skoro Brňáků z Beastu od kterejch mám bika na pokec, posílám dalšího fešáka. A dozvídám se hezké info o tom jak to nemá mít flou a bude to vostrý. JASNĚ – mylně.

Startuje se od jedničky po půl minutových intervalech už do prvního transferu. Na durový závody nezvyk, ale nic co by nebylo předem oznámeno. Stejně jako povinná výbava helma (celé závod naražená na škebli, šráňky zaplý ), batoh bo ledvina s vodou a dopingem nebo jídlem na celé den, teda 4h jak se dozvídáme, že by ta sranda měla trvat. A páteřák bo batoh s chráničem. Kdo nesplní, nejede. Batoh a chránič dohromady v mém případě není synonymum pohodlí, ale nebudu dělat problémy. Beru oboje, ikdyž nerad, ale s nedůvěrou, že to bude potřeba na tu srandu – mylně.

No nic, přichází na mě řada pěkně zkontrolovat batoh, páteřák, helmu máš nasazenou a zaplou? Měl jsi dnes stolici? Jak často onanuješ? … Chápu, bezpečnost musí bejt a lidi jsou od podstaty nepoctiví. Ale stejně pouštějí všechny.

Po výšlapu až na vrchol Plešivce, kde startuje první RZ, jsem utopen ve vlastní šťávě, ale sbírám dva kolegy přede mnou, tak aspoň na to nebudu sám.
1. RZ je na vrcholu Plešivce a začátek v prachu s kamínky, posléze s volnými šutry. Moc to nedrží ale je to spíš rovně, sem tam točka, tak to pustím a párkrát se sklouzne zadek. Pak šup do prvního nízkého lesíku, podklad s vyšší slehlou trávou. Drží to líp. Louka, rovná pasáž a hup do lesa. Následuje nesmysl po rovině se šlapáním po kořenech a přírodních boulích. Nechávám plíce za sebou. Cesta přejezd a vlítnout do lesa. ZRADA, šutr jako svině! Naštěstí koukám před sebe a objíždím, jinak by to byl zásek. Doteď v podstatě sranda. Ale přichází poslední sekce před cílem, kde za prvé dojíždím borca před sebou, takže zastavuju, což mi možná zachránilo krk, protože vletět tam v plné, nevím kde by mě sbírali. Každopádně není kde si vylézt na kolo a rozjet se, takže první běh s kolem. Pravotočivá točka. Zde to půjde, naskakuju, levá a pak jak to napsat slušně, no proste šikmo dolů sic rovně, ale přes šutry, který nechápu jak přejet abych na dalším neztratil rychlost a nešel přes rodla. Takže první koloběžkování je tu, a dojezd na sjezdovku, cíl. Jsme někde na spodku Plešivce skoro u startu. Vyfluslej, překvapenej. Tohle, že je pro všechny? Jak sem to kur** měl jet? Když kouknu do lesa nad sebe tak vidím více méně podobné jezdecké umění. Ok, není to, že jsem neschopnej. A ostatní mi potvrzují, co si myslím. Už věřím, že tohle bude hardcore.
Někteří v cíli s tím chtějí praštit hned, ale kouknem na 2.RZ. Jen nás chtěli vyděsit, ta bude určitě v poho – mylně.

Další transfer vede na protější kopec. Výjezd o dost jednodušší, dá se šlapat celou dobu.

2. RZ začátek z cesty do lesa nemá ani moc sklon. Takové hravé jetelné točky pohoda. Ze zvyku čekám zradu. A taky že jo. Trať se láme prudce dolů odkloněné točky, sklon větší ale nic hrozného. Tohle jde, ale pak se objevují před každou točkou zrady v podobě šutrů, klád a podobně, vždy těsně před zatáčkou v místech, kde bych už rád řešil jen další zatáčku a né jak ještě přejet tenhle „blbec“. No, rád bych napsal, jak jsem si to dal na pána. Asi bych i mohl, ale pravda je taková, že X krát prostě dojíždím do točky v blbý stopě, která znamená nemožnost to stočit. Takže ze sedla natočit kolo, rozjed, přejezd přes cestu a pak už si žádnou zradu nepamatuji a cíl. Ok, lepší než 1. Ale pořád to není ono. Ale jak se propadám dozadu při transferech tak mě asi dojíždí lepší nebo nevím, ale slyším dost kladných reakcí a jak už nikde kola nenesly, sakra. Každopádně mě uklidňuje po příjezdu Ondra, který vypadá, že jel kopcem skrz a rubal štolu. Jeho černá helma mu krásně ladí se zbytkem černé hlíny v obličeji a všude. Tady holt nezapřeš, žes šel.

Transfer na 3 sjížďíme pod Plešivec dolů. Začínám se bát výšlapu. Oprávněně, dlouhej prudkej. Po cestě ve výšlapu v lese mě dojíždí borec, okoplej komplet od Foxu. Asi nějaké zazobané němčour, a jak mu to šlape, uvidím knír a za nim obličej co znám z webu, „dík“ aha Říha. Tak to už sem asi poslední ale když ho vidím jak mizí tak si říkám že asi moc koukal na Rockyho „necítím bolest“.

RZ3 začátek opět krásně rychlej jezdivej. Jo, zas mě chtějí lakovat. Nenechám se a jedu jistě. Po pár metrech prudce ze svahu a střídání pravá levá odklon šikmo dolů a zas točka, nikde žádná zrada! Pecka, tahle mě nadchla. Konečně jsem ve svém živlu. Jen škoda, že asi těch 200 jezdců přede mnou, utrhli pár toček a udělali nové stopy zpravidla o 2–5m níž, než je reálně trať a dvakrát musím vykopnout sebe i kolo o patro vejš. Ale fakt pěkná, rychlá. Opět v cíli slýchám podobné ohlasy – tahle se líbila!

Ale pak přijde transfer. To, co jsme sjeli musíme na vrch. Hnus. Hlava pulzuje, voda dochází, ale metr za metrem pomalu vzhůru. Start 4 je asi o 200 metrů výš než 3. Naštěstí, jinak bych zdechnul.

RZ 4 – Vidina piva a konce dnešní bolesti mě žene moc. Neodpočíváme a jdeme na to. Start šlapavější, mix tráva a lesní podklad, opět oblíbený odkloněný terén, přejezdy šutrů, kořenů… Je jich tolik, že ani nevím, co vypíchnout. Krátce před cílem zatáčka. Opět špatná stopa a znova otáčení kola do správné strany a zrovna fanoušci. No nic, za hrdinu nebudu, ale asi nejsem jedinej. Podporují i tak. Dokonce dojíždím typa přede mnou, ale nepředjedu. Každopádně cíl a konec dnešního boje o život a piv asi milion páč nemůžu ukojit žízeň.

Po dojezdu se dozvídáme ze snad 80 jezdců nedojelo ať už nemohlo nebo vzdali. Jo, tohle opravdu nebylo pro každého a vlastně ani ne pro mě :-D Na těžké traťě jsu zviklej ale tohle bylo Hard, Flou krom 3. nikde, místo kde by sis oddechl, odpočinul, nikde. Každý metr po tobě chce soustředění na max. a všechny síly.

Pozice po prvním dni nějak neřeším. Protože po 2.RZ jsem nějak vnitřně přestal závodit a jen se snažil to sjet tak, abych byl se sebou spokojen. Což sem kolikrát nesplnil. No nic, asi se sem budu ještě někdy muset podívat a smazat resty.

Dojíždíme na ubytko, nějaké to žrádlo, pivo a začínají řeči o zítřejším vzdání. Nelením a vytahuju kořalku na kuráž. Domácí babickou trnku nikdo neodmítne. Pulčák se zda být nekonečný, ale úspěšně dopíjíme a jdem spát. Vždyť zítra je start každého stejný, jen posunut o dvě hodiny DŘÍVE. Smrt.

Den 2. – Ráno je těžké, ale i přes večerní slabé chvilky nakonec jedou všichni. Až po příjezdu na pokec se dozvídáme ze zůstala takřka půlka startovního pole. Síto bylo úzké. Na startu opět kontrola: helma, páteřák, batoh, kule máš? Deš se projet? Jo, závodit nebudu. A jsem poslán na start. Transfer na kopec proti Plešivci – ten co jsem šlápnul celej, takže navazuju, ale jedem vejš a dál, ale v pohodě. Po cestě sprchne naštěstí a oproti předpovědi jedinej déšť a krátkej.

1.RZ – Je s krásným výhledem. 3.2.1. Začátek rychlej, nic zrádného, žádný přehnaný sklon, pár kamenů po cestě a jeden přejezd většího kamenu, s potřebou naskočit, přejet a seskočit nebo sjet, moc pěkné. Jinak asi nic co bych zmínil. Tuhle RZ bych charakterizoval jako příjemně technickou, rychlou, místy šlapavou. Škoda jen, že jsem čekal zradu za každým metrem a víc to nepustil. Ovšem Ondra, s kterým jsem se rozhodl dnes strávit den, i proto že má vyhovující tempo na transferech, nikde. Startoval za mnou. Dojíždí první, druhy, čtvrtý. Vidím Ondru a kolo v manuálu ale na kole nejede. Defekt. Měníme duši a pokračujem na transfer na další RZ směrem zpět k Plešivci. Na ten bylo i ze startu vidět.

2.RZ – Opět šlapavý začátek, pěkná hrabanka a lom dolů, ale vše jetelné, dobré. Zásek mám akorát na jedné skalce, přenáším kolo, ale jinak bez větších problémů. Další transfer opět na vršek Plešivce kur** už nechcu.

3.RZ – Menší fronta na startu pěkně na hraně. Při pohledu za hranu sešup. Na startu opět borec okoplé ve Foxu a před n?m Lébl. Oba ukazují, jak to nepojedu a de se na to. Tahle je opravdu ukázková. Strmá, ale zábavná, dá se zkrátka rozumně jet a závodit. Pecka!

Další transfer. Kam? No jistě, opět hore. Voda došla a chuť taky. No nic, jdem si pro Birella. Pivo nemůžu, nemám řidiče

4.RZ – Už jsem si říkal, že dnešek je oproti včerejšku nějaké v pohodě a že to vydrží – mylně.
Začátek šlapání, nikde nic, pohoda. Šup a strmě dolů samé šutr, odkloněny traverzy se šutrama na přeskok, velká skalka, kde dokonce horská dělá molitany a chytá případné letce. No nic, kule nechávám na hoře, beru kolo do teplejch a běžím dál. Dostávám se do tempa a jedu vše. Přichází úsek s diváky, velká podpora a dojíždění typa přede mnou. No, zkušenosti se závoděním moc nemám a jak se předjíždí už vůbec. Takže dojíždím až skoro za něj. Nese kolo a zdá se mi, že uhýbá, jen potřebuje ještě trochu času. Zpomalím, dám mu čas. Ťuk na brzdu. Někdo mi sebral kolo. Kde sem ho nechal? Aha, leží na mě. Škorpion jak vyšitej. Diváci mě pomáhají se ho zbavit. Snažím se rychle vstát, nasedám a slyším levá brzda, kouknu a protočená hore. Mlátím co to de, abych srovnal a rychle dolů. Dojezd už je v pohodě a já hotovej. Dole kontroluju, bolí mě koleno, nový chránič se roztrhl 2200 – mylně.

Koleno odřený a nějaký velký. Chůze nebolí, neřeším. Loket a předloktí taky šrámy. Pro jistotu nechám vyčistit horskou, nahlásím jim údaje. Prej statistika, tak snad mi nedojde faktura a jdu kontrolovat bike. Vše se zda Ok, jen to bude chtít vyrovnat kokpit a dotáhnout plus nějaké ty malé šrámy. A pak kouknu na zadní stavbu. Do pi**, ta promáčklina tam nebyla. Prasklina tam není, ale nevypadá to pevně. Kluci z Beastu mě uklidňují, že se sežene nová a že je to spotřebák. Cenu jsem vědět ani nechtěl. Ale 5–10 000 si myslím – mylně.

Čekám na tombolu na spravení nálady, ale štěstí stojí u Lukáše, tak aspoň on dostává helmu. Nic, cesta dlouhá, letím k autu a dom ať někde únavou nezaspím. Nastatuju a kontrolka motoru se rozsvítí a už nezhasne. Pěkně si zanadávám, zamlátím do volantu, schyzofrenik hadra. Němčouři vedle mě podezřele rychle odjeli. Šlapu na plyn a za krásné 4h sem doma.

Po cestě přemítám, jesi mi ten výlet stál za to. Ty 4000 jsou jistý. Chrániče snad zašiju, cca 10 000 za zadní stavbu, cca 20 000 auto A pak na mě dnes vyskočila pozvánka na Hardcore Blinduro 2020 a já to bez váhání označil, že mám zájem. Zážitek přece nemusí být příjemný. Stačí, že je intenzivní, tak příští rok čau :)

Autor, Milan zcela v pravo.