Test: Cane Creek Valt Progressive - pružina s progresivním vinutím

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 17.7.2020

V bikovém průmyslu, téměř jako v každém jiném odvětví, se pořád dokola opakují různé modely. V pravěku bylo odpružení kol na elastomeru, nebo na vzduchu nebo na pružině. Pak se pro XC definovalo vzduchové pružení, pro sjezd zase spíš pružiny. Pak najednou přišel vzduch i do sjezdu a pak se zase vrátily pružiny, minimálně dozadu. Když přišlo enduro, bylo logicky na vzduchu. No a pak se zjistilo že možná nebude od věci mít pružinu aspoň vzadu. A pak zase pružinu i vepředu… No je to dlouhá pohádka, která asi jenom tak neskončí. Co víme s jistotou je, že pružinové i vzduchové pružení má své pro a proti nebo lépe řečeno, každá varianta má své specifické vlastnosti.

Největší výhodou vzduchu je (samozřejmě mimo nižší hmotnosti) z hlediska pružících vlastností přirozená progresivita vzduchu. Čím víc je vzduch stlačený, tím větší má tlak/odpor. Pružina je „dokonale“ lineární, v jakékoli fázi chodu je k jejímu stlačení o jeden palec stále třeba stejná síla.

Moderní tlumiče umí charakteristiku chodu mírně ovlivnit prostřednictvím kompresí, ale ani to nepřekoná přirozenou charakteristiku pružící jednotky. Moderní vlna „předělejme všechno na pružinu, protože má vyšší trakci a lepší citlivost“. A pružina tyhle vlastnosti nepopiratelně má. Ale občas se v rámci trendů zapomíná právě na progresivitu. Protože lineární podvozek není mnohdy úplně ideální.

V případě vidlic může dojít k potížím např. na tratích, kde:

• se rozbité a rychlé pasáže střídají
• s velkými schody v nižších rychlostech a pády primárně na přední kolo

(Ve Finale Ligure je typickým příkladem třeba trať Cacciatore, ale asi na každé závodní DH trati se tahle kombinace může objevit). Pak je vidlice buď moc tvrdá při jízdě a nebo pořád „v dorazu“ na konci zdvihu na schodech.

V případě zadního tlumení může nastat větší problém, protože pružina je pořád stejná, celý svůj chod. Ale kinematika zadní stavby, jinak řečeno přepákování a jeho progresivita se může lišit každý centimetr zdvihu. Nemluvě o tom, že rám od rámu. A zatímco chod zadní stavby a to jak pracuje se zdvihem poměrně snadno upravíte zmenšením nebo zvětšením vzduchové komory u vzduchového tlumiče, u pružiny může maximálně ladit její tvrdost čímž samozřejmě přijdeme buď o citlivost a začátku a nebo budeme lítat po dorazech.

Ano, nemusí to tak být pokaždé, některé moderní rámy jsou již konstruovány s co největší progresivitou s ohledem na použití pružiny. Nicméně drtivá většina trailových a endurových kol je naladěna spíše lineárně na použití vzduchového tlumiče a nasazení pružiny bylo nutně spojeno s určitým „houbovitým“ efektem. Zadní stavba sice začne zobat i spáry na dlažbě, nicméně není tak aktivní, nedává jezdci odezvu v anglicky mluvících zemích se používá výraz „lively-pop“, tedy hravá, živá, „hopkající“. Jste víc přilepení na zemi než se vzduchovým podvozkem a hotovo.

S tímhle problémem se rozhodli bojovat někteří výrobci v čele s Cane Creek pomocí progresivní pružiny. Ona to vlastně není žádná velká věda, vytvoříte pružinu, která má dva druhy vinutí „drátu“. Prvních 50% zdvihu jde o tradiční lineární pružinu, ovšem od poloviny „začíná přituhovat“. V případě testované verze je první polovina zdvihu 500lb a od půlky narůstá až na finálních 610lb. Celé kouzlo je pochopitelné už při zběžném ohledání (případně může pomoci šuplera). V horní části je prostě jiné vinutí pružiny (jiné mezery mezi otáčkami) než ve spodní a tím pádem má větší odpor.

Raketová věda nastane, když tlumič nasadíte na kolo. Ještě vsuvka k nasazování, pružina Cane Creek Valt pasuje průměrem na téměř všechny tlumiče, na tlumiče Fox je nutné použít redukci. Řečí čísel, pružina má vnitřní průměr 35,5mm, vnější průměr se pohybuje od 52,5 do 54 mm.

Problém může nastat u delších DH tlumičů jako je testovaný DVO Jade, kdy je nutné použít podložku pod pružinu, Valt je totiž kratší než tradiční ocelová pružina, má méně závitů. Na svého Sentinela jsem nasadil nejtvrdší a nejdelší variantu 65mm 500–610lb, normální pružinu vozím pětistovku.

První slabina v „kompatibilitě“ může nastat u některých kol, jako je třeba můj Transition Sentinel. Spousta kol totiž používá metrické tlumiče s redukovaným zdvihem. Testovaný tlumič je Trunnion 205mm. Ten má normálně délku pístnice 65mm, ale protože… proto, používá Sentinel (jakou spousta jiných kol) zkrácený zdvih, která je docílený obyčejným dorazem na pístnici. Tj. tlumič je dlouhý oko-oko 205mm, pístnice je dlouhá 65mm ale chodí pouze 57,5mm, tedy 7,5mm zdvihu zůstává volných. Což v tomhle případě znamená, že 65mm pružina se nikdy nezmáčkne úplně, tím pádem vlastně nikdy nedojde na výše zmíněných 610lb. Tohle zkracování je docela běžné a vlastně se stalo standardem používat tlumiče Trunnion 205mm, resp. Non Trunnion 230mm odskákané vždy po 2,5mm od 65 až po 57,5 (55mm pístnici má už kratší tlumič 185mm Trunnion nebo 210mm, no).

Nicméně výrobce radí jasně, na zdvihy větší než 55mm patří pružina 65mm.

Sundávám pětistovku pružinu, nasazuji 500–610 a jedu na trail. Při výjezdu na kopec není rozdíl vlastně žádný, to samé v sagu, sag mám pořád stejný, první polovina zdvihu funguje stále stejně. To samé odskok.

Jakmile vystartuju na trail, rozdíl pocítím okamžitě. Na prvním skoku a v první zatáčce cítím výraznou oporu ve střední části zdvihu. Jo, to je vono! Citlivost v první polovině nezmizela, jediné co částečně mizí je onen nepříjemný „houbovitý“ pocit z pružiny. Tahle kombinace se nepopisuje snadno ale představte si, že máte pružinový tlumič, ale od půlky zdvihu připomíná spíš vzduchový. Extrémně jde rozdíl poznat na bikeparkový tratích, kde vás roleta před klopenkou výrazně míň pokope (téměř vůbec), ale pořád je možné se do klopky opřít a kolo se nežvýkne. Opora ve střední části zdvihu je skvělá i na odrazech, najednou kolo skáče tak nějak líp. A dopady velkých dropů jsou samozřejmě výrazně příjemnější než s klasickou pružinou.

S tím ale souvisí druhá vlastnost progresivní pružiny. Tahle pružina má proměnlivý tlak na tlumení. Tj. na začátku zdvihu potřebuje k tlumení jiné nastavení odskoku než při dorazu na konci, protože pružina má větší „zpětný ráz“. Ten se může projevit třeba při průjezdu velmi rozbitou rychlou a „hrbolatou“ pasáží plnou velkých kamenů nebo kořenů, kde bude vznikat velká komprese na tlumič a bude se laicky řečeno „hodně mačkat“. Volně přeloženo do tlumičového jazyka, bude hodně zatěžovaný tzv. HSR – High Speed Rebound neboli vysokorychlostní odskok. Tedy nastavení toho, jak se tlumič vrací do původní polohy po silném a rychlém nárazu. U vzduchových tlumičů se tímhle rozdílem na začátku a na konci zdvihu počítá počítá a HSR je interně nastaveno na silný útlum, aby tlumič nekopal. Většinou. Samozřejmě, je to něco za něco, silná HSR znamená i negativa, ale to sem úplně nepatří.

Běžný pružinový tlumič (potažmo jeho výrobce) samozřejmě nicméně počítá, že pružící jednotka bude no… no pružina.

Americká samozřejmě, tedy chci říct lineární samozřejmě. Pokud máte tlumič umožňující nastavit externě LSR i HSR, jako je třeba Fox X2 nebo tlumiče Cane Creek, tenhle problém se vás netýká, vás čeká jenom nutnost trochu si dotáhnout HSR při nasazení progresivky. Pokud máte ale třeba DVO jako já nebo Rock Shox a další, můžete při použití progresivní pružiny narazit na nutnost víc si dotáhnout ten jediný odskok který na tlumiči máte. Pokud to neuděláte, v určitých momentech vás může po velké kompresi, tj. pozici, kdy jde tlumič blízko dorazu, kopnout výrazně víc než jste zvyklí. A příjemný pocit to není.

Abych vás neděsil, v reálném životě jsem to vypadá takhle. Přidal jsem dva/tři cvaky na útlumu. Ano, tlumič je ze začátku zdvihu malinko „línější“, ale minimálně. I když, teoreticky můžu přicházet (ve vybraných pasážích) o zdvih na začátku, protože tlumič se nebude tak rychle vracet, tak progresivní pružina nedovolí tlumiči se propadat a nabízí slušnou oporu ve středu a na konci zdvihu.

Výsledek? Pokud nemáte externí nastavení HSR a kámoše co ho umí interně upravit, budete si muset zvyknout na pomalejší odskok ze začátku a ne úplně ideální projev kola v nižší rychlosti. Jakmile ale donutíte tlumič fungovat, kolo ožije a poskytne fantastickou kombinaci citlivosti a opory ve zdvihu

CaneCreek Valt Progressive je zajímavý upgrade tlumiče, resp. podvozku ale samozřejmě jako všechno na světě, ani progresivní pružina není samospásná. Při použití se správným tlumičem který umožňuje externí nastavení obou odskoků i obou kompresí je možné z ní vytěžit maximum a skvělé jízdní vlastnosti, které kombinují citlivost pružiny a „živost“ vzduchového podvozku. Samozřejmě pro to je nezbytně potřeba jezdec který ví co od podvozku chce a je schopný si ho nastavit.

Pokud máte „obyčejnější tlumič“ a pocit, že s pružinou není vaše kolo tak obratné a zábavné, jako by mohlo být, je progresivní pružina varianta. Přijde mi ideální na enduro nebo bikepark použití, kdy chcete zároveň citlivost a zároveň „živost“ nebo relativní efektivitu při pumpování apod. Částečně může tahle pružina suplovat nastavení komprese, pokud ji váš tlumič nemá, nicméně v každém případě je i u tlumičů „bez kroutítek“ nutné se zaměřit na správné a co nejvíce kompromisní nastavení odskoku, ať vás zadek ani moc nekope ale ani aby se ze začátku kolo příliš nenořilo. Jde to, není to zas takové raketové inženýrství a dojem z kola je i při pomalejším odskoku stále „živější“ než s klasickou pružinou.

Nutno dodat že CaneCreek Valt Progressive je nejenom progresivní ale taky „Valt“, tedy pružina z lehčí slitiny, takže vám ušetří oproti klasické ocelové pružině mezi 100 a 250 gramy, podle tvrdosti.

Víc vám o progresivní pružině CC Valt řekne její distributor, bikeshop a firma Krabcycles, ti vám určitě poradí i se správnou volbou pružiny pro vás a vaše kolo.

Infobox