Kill the Trail - škola jízdy na horském kole

Report: Svatá Marie v Dolech - tady to všechno začalo

Autor: Oskar Jančík, kategorie: Report, vydáno: 8.9.2021

Tak tímhle závodem to pro mě tady ve Vogézách vlastně všechno začalo. Rychlepřetáčení dozadu na rok 2012, říkalo se tomu "alternativní závodění", Mega, Maxi, Mt. of Hell, Superenduro... Když EWS bylo ještě zamlženým snem  Freda Glo a pohádkou od Enrika, Jerome (Clementz, pozn. red.) už pořádal svou Elsass Enduro Tour. Na kopec nás tehdy vezl autobus a několik kol spadlo z přívěsu... startovalo se ve třech nebo i jako stíhací závod.
Na pár let jsem pak na tenhle závod zanevřel, nějak mi tratě přišly málo do sjezdova. Naposledy jsem tu závodil 2015 nebo 2016. S tím jak už se zase všechno uzavírá nebylo moc co řešit. Registrace s rouškou a hydrogelem, plexiskla. Sociální distancování v praxi.

   

Starty prvních dvou RZ jsou kousek od sebe. Dá se fandit, protože výjezdová cesta křižuje každou z trati aspoň dvakrát. Obě mají podobný charakter a podobnou délku. Tobogánky a sem tam past, odpal který se nesmí natáhnout, protože jinak hrozí pád do pasti na medvědy. Většinou je ta past nějaký pozůstatek důlní činnosti. Šachet a různých výkopů jsou tu všude mraky.

Můžeme startovat dohromady, takže dokud mě Ingo ve šlapavé části nesetřese jedu výborně. Pak už zase tolik ne. Cestou na dvojku fandíme ostatním závodníkům. No a už jsme na startu druhé, stejné chyby, stejně známky. Ingo mi zase naložil půl minuty. Já zas něco Wollemu. Po dvojce je občerstvení. Dodržují se pravidla, jsme zarouškovaní a regulovčík nám povinně nabízí gel na ruce. Měl jsem je schovaný v rukavicích, ale neodmlouvám a poslušně vraždím kožní mikroflóru a mikrofaunu. Vůně desinfekce připomene páteční večírek a je mi trochu slabo.

Na třetí RZ se jede sice dlouho, ale bezbolestně. Po startu se držím Inga jako klíště a když mi kousek odletí tak najednou dává válendu v zatáčce. Jedu před ním, ale je mi jasné, že musím rychle z kola ven, Ingo mě brzo dojede. Jdu na venek a je to. Pak ho ještě trochu uvisím, ale to, že se válel ho žene dopředu.
Nějakou skalnatou sekci najíždím úplně blbě a ještě pomalu, noha venku no hrůza. Jsme v místním lesoparku a není moc vidět kam jet. Všude potrhaný mlíko. Pravá nebo levá? Trochu se srovnat a zkusit to napravit, pak nějaký předjíždění. Switchback, radši nohu nedávat, ale jo, radši jo a už se válím. Rozmotat řidítko a rychle do cíle.

  

Výjezdy jsou dneska navýsost milosrdné, to čemu bychom v Bussangu říkali rovinka je tady výjezd na start. I tak dostat se na start 4. RZ už trochu trvá.
Po startu menší Zamilec, pak spurty po štěrkovce a zase zpátky v Zámu. Na čtyřce a pětce už si to hlídám a spurty po štěrkovce jedu pořádně v háku. 
Dojezd poslední RZ a už se ženeme přes vesnici k prosluněnému stánku Meteor.

Teda ještě nasadit roušky odevzdat chip, porovnat casy. Dáreček od bike-components.de, tričko a pak ještě jednou mrknout na výsledky. Ok, když Ingo nejde na bednu, tak nemusím čekat a mužů začít svůj další závod autem do Brna.

Já mám svůj sedmnáctý flek v Masterech, Ingo je čtvrtý.

Foto: Damien Guiot

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


Přepnout barvu pozadí