Report + video: Prokop vyhrál Evropskou sérii v urban downhillu

Autor: Vítězslav Stránský, kategorie: Report, vydáno: 26.5.2023

Přípravy na sedmý ročník slibovaly velké věci. Kluci odvedli neskutečně moc práce a bylo to vidět. Plná startovka měsíc dopředu, promo za jedna a super počasí. Není divu, že kolem tratě se tísnily stovky diváků a během celého dne, nebojím se odhadnout, se na závod přišlo podívat přes dva tisíce lidí.

Trať doznala několika změn. Snahou bylo větší atraktivita pro jezdce i diváky. Nutno říci, že zde se to ne ve všech případech povedlo. Skoky byly na závodní rychlost krátké, některé odpaly nakopanější než by bylo doslova zdrávo a určitě by bylo možné zapracovat na celkově větší flow. Pořadatelé umí udělat skvělou akci a na příští rok potvrdili, že pozice technického konzultanta pro koordinaci stavby překážek a výslednou podobu trati bude mít na starosti Alexandr Sidor. Takže můžeš čekat v Příbrami napřesrok co? Napřesrok můžeš čekat hodně velký Dačice.

Všichni už se ale nemůžete dočkat, jak jsme to viděl já ze svého kokpitu, takže pome na to. Na místo dorážím v pátek, uložím do postýlek italskou a polskou reprezentaci a stihnu noční trackwalk. Dopoledne na registraci vyfásnu 44ku. Bohužel ne zachovalou ženu, ale nešťastné číslo. Naposledy když jsem totiž měl na řídítkách 44ku, zlomil jsem si ruku. Ale to už je hodně dlouho a už mám lepčí karmu. Nic se nemůže stát. Jdeme s bannerama na další trackwalk a čoveče je lepší, když je na to vidět. To, co se zdálo v noci, jako pohoda je ve dne takový plastičtější. Kdo ale dlouho čumí, čumí opodál, takže se zařazuju na tréninku za Sašu a jdeme na to prej z první.

 

Cejtím se dobře, visím za Sašíkem ve vláčku, za mnou Síma a Péťa Ježek. Něha střídá lásku. Vlítnem do lesa a na ouplně nevinným skůčku vytrhnu v letu spd a noha míjí pedál. Ve slušným kalupu podotýkám. To, co následovalo byl můj nejhorší "výstup a nástup dveře se zavírají" od roku 2019. To jsem si tenkrát v myší díře v Dačicích po nosemanuál do suicidu utrhl vazy od lopatky. Tady to vypadalo tak, že po dopadu se mi to zamklo jak pevnost Boyard, katapult, ale jakože furt částečně zapletenej do rámu, rána do hlavy až mi z toho prasklo uchycení brejlí na obou stranách. Za mnou dobrzdila Síma asi tak 10 cm před mou sevřenou řití a dalších cca 20 riderů vysílá 30 úhybných manévrů do hvozdu vůkol. Sesbíral jsem ale poměrně svižně, ohlodal zranění v pravý části na větších procentech těla než je minimální podmínka mýho úrazovýho pojištění a usoudil, že to pude dál. Sedlovka votočená o 90 stupňů, jinak mazlyk cajk, plyšák Rozárka na helmě se taky voklepala, čili můžeme pokračovat v krasojízdě.

Naskákáno všechno, a tak jdeme roztáhnout Péťu dalším vláčkem na poslední dvoják cílák. Síma řekla, že už za mnou nidky nepojede, takže sem ji gentlemansky pustil před sebe. Péťa to potáhne víc než je nutný, navíc našišato a samozřejmě vysílá až na placku. Následuje rana, přední kolo exploze, pravé rameno exploze váže manželky Dáši exploze. Ta byla ze všeho nejhorší, Péťa si mohl vzápětí vybrat mezi rozvodem anebo závody. Je měkkej, mohl se elegantně rozvýst a nikdo by se tomu nemohl divit.

 

Po otestování flexibility zdravotníků a vyladění věcí stran organizátorů, co se vyladit daly se vrháme do kvalifikační jízdy. S vědomím, že druhá rozhoduje, to je spíše o nalézání flow a pošetření sil na šlapavých úsecích. Jedu to zkušeně s tím, že otevírání stavidel proběhne až ve finálový rundě. Dle výsledných časů k tomu ne každý tak přistoupil a hrotil to už v prvním kole. Kluci, musíte se ještě hodně co učit.

Finálová jízda. Sám sebe jsem překvapil, že vynechávám tradiční štěbetání pro zahnání nervozity a naopak se uzavírám do sebe. To bude asi těma ibalginama nebo co. Vodpal, race mode on. Zlepšení o 3 vteřiny mě plně uspokojuje! Sice 14/18 z Masters nikoho neoslní, ale pro mě je to na dvouminutový trati s pěti vteřkama na Sašu solidní výkon. V openech bych byl do TOP 10 z 80, takže fak jako spoko. Koňar na stehně velikosti deseti mexických dolarů asi taky na formě nepřidal. Když si ho jdu radší nechat zrentgenovat, ironií osudu po zevrubném popisu pádu jdu na rentgen číslo dvě a fasuju límec na krční páteř. Holt adrenalin ale dělá divy. Kdo by to na afterparty řek.

Diváci vykoupily trumpety, takže o atmo se tady nikdo bát nemusel. Naší kategorii vyhrává Ondra Bartoszuk před Sášou Sidorem a to jakože o dvě vteřiny, což není věru mnoho. Trojku bere vítěz kvaldy a další čerstvý Master Tomáš Thürl. V kategorii 30+ to začíná pěkně houstnout, nejenom početně, ale i kvalitativně.

První odpálily finále ženy. První tři holky naskákaly celou trať a za to velkej respekt. Nikdy jsem nezažil, aby na městském sjezdu byly holky na bedně ve třech vteřinách Pavla Balíková nakonec brala trojku, Síma Jirková dvojku a jedničku nakonec Fejola Štěpánka Nestlerová. Radost na ně koukat!

V Openech za jedna Fanda Bartoníček, dvojka Jiří Matoušek a trojka Jirka Plicka. Tato kategorie je líhní pro licencované kategorie a prvních 10 přechází příští rok do kategorií dle věku. Nutno říci, že časy na to mají.

V juniorech se čekala velká bitva mezi kometou letošní sezony 16letým enduristou Sebastienem Kerlem, a Lukášem Kadlecem, bikrosařem, který s downtowny má delší zkušenost a italským Jacobem Zanettim. Dopadlo to přesně v tomto pořadí s tím, že před italského závodníka se na trojku vklínil Šimon Koudelka.

   

V Elitě se pod 1:45 dostali tři závodníci a co jméno, to pojem. Mladá puška Martin Brza se tentokrát musel sklonit před dvojicí matadorů. Petr Leták sice nepatří k nejstarším, ale rozhodně zkušenosti a fyzická připravenost z enduro závodů se hodila. Loňský vítěz se ale nakonec musel sklonit před Michalem Prokopem. Ten po třetím místě v Itálii, druhém fleku v Polsku konečně vystoupal na příčku nejvyšší. Ve 42 letech přesprintovat o generaci mladší borce? Pánové a dámy, z Frkyho mám radost, protože tady se zhmotňuje okřídlené rčení, že věk je jen číslo.

European Urban Downhill Series má za sebou první testovací ročník. Zkoordinovat tři pořadatele z různých zemí a mentalit není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Spolupráce nám ukázala, na čem zapracovat. Ročník 2024 je ještě daleko, ale Czech Urban Downhill Series právě začala. Příští závod hostí tradiční Rakovník 22. července. Vidíme se tam!

Foto: Roman Fotí